c5-c4 v Tarraschově obraně dámského gambitu
Na turnaji v Londýně v roce 1932 sehráli tehdejší přední mistři poutavou partii ve které, dá se říci, vytyčili nový směr v současné šachové teorii. Jedná se o tah 9…c5-c4 v Tarraschově variantě.
V monografii Salo Flohra vydané v Moskvě v roce 1985 se na straně 55 k tahu c4 píše: „Správné je zde 9…Se6. Nyní bílý získává dobrou hru.“ Stejná reakce je i v tehdejším periodiku Bohemii z 6. 3. 1932 – viz výstřižek v příloze.
Teoretické publikace poválečných let, zřejmě na základě uvedeného hodnocení, postup c pěšce odsuzovaly, Pachman přidal otazník a skvělý německý teoretik 60. a 70. let Rolf Schwarz označil tah jako pochybný. Nejštadt pak ve svém díle o dámském gambitu si tahu 9…c4 vůbec nevšímal. (Je ovšem potřeba podotknout, že pozice diagramu vzniká i přehozením tahů z tzv. švédské varianty):
Až do našeho tisíciletí se tah vyskytoval na šachových kolbištích sporadicky. Teprve po vydání monografie Aagaarda a Ntirlise v roce 2011 se začal používat častěji. Postup c pěšce c5-c4! je zde totiž rozebírán na skoro 130 stranách a je považován za zesílení varianty. Hra na získání pěšcové majority na dámském křídle je pro černého velmi významná.
Partie Flohra probíhala takto:
Jedna z prvních úspěšných partií s tahem c5-c4 byla sehrána v roce 1975 a německý velmistr v ní smetl jednoho z tehdejších sovětských super velmistrů. Další dvě ukázky jsou z poslední praxe.
Příloha č. 1
Převzato z Facebooku autora.
