Rozhovor Jana Kalendovského pro kanál „Šachové retro“

Přinášíme vám rozhovor, který vedl autor YouTube kanálu „Šachové retroStanislav Suchanickij s českým šachovým historikem Janem Kalendovským.

Jan Kalendovský, na fotografii uprostřed proti V.Korčnému (Praha 1995)
Jan Kalendovský, na fotografii uprostřed proti V.Korčnému (Praha 1995)

1) Jane, pokud vím, žijete v Česku, ve měste Brně. Jak je vaše město spojeno s historií šachu?
Mé město Brno je podle velikosti druhým největším v Česku po Praze. Šachová historie Brna začala už v 15.století: nějaký Laurentius, syn Jakuba z Brna, napsal traktát „Tractatus de ludo scacorum“. Ale teprve na začátku 19.století se začínají objevovat informace o brněnských šachistech.

Tady se narodil 6.5.1819 Karl Ernst Falkbeer, jeden z význačných mistrů druhé poloviny 19.století. Hrál s Anderssenem, ve Vídni vydával v roce 1855 šachový časopis „Wiener Schachzeitung“. V turnaji „Birmigham 1858“ skončil na druhém místě za Maďarem Löwenthalem. Poději sehrál zápasy s Birdem a s Brienem; je autorem Falkbeerova kontragambitu. Doposud jedinou monografii o Falkbeerovi jsem napsal já…

První zprávy o šachovém životě v Brně se objevují roku 1869 v „Deutsche Schachzeitung“. Byl to dopis brněnského šachisty F.J.Horského. Šachy se hrály v kavárně Neuhauser a tady také ukazoval své šachové úlohy dr.Antonín Novotný. Nejstarším šachovým klubem byl Brunner Schachclub-1873. Pak Brunner Schachgesellschaft (1892-1902) a první český klub Spolek českých šachistů (1904-1949).

První desítka brněnských mistrů: Amos Pokorný – 1911, Julius Brach – 1914 (Mannheim), August Konrad Haida (1921), Karel Vaněk (1921), Vladimír Berger (1923), Vilém Olexa (1923), Ludvík Burian (1925), Alfred Teller (1925), E.Kahane (1929), Emil Zinner (1933). Skoro o všech jsem napsal nějakou monografii.

V roce 1946 se uskutečnil zajímavý zápas Brno-Moskva. Sovětští šachisté tehdy hráli zpasy proti Praze, Bratislavě a s Brnem vyhráli 12.5-3.5. Ale Olexa vyhrál s Alatorcevem 1.5-0.5, dr.Florián hrál 0.5-1.5 se Smyslovem. Koska dvakrát remizoval s Kotovem. To je vynikající úspěch. O historii šachu v Brně by se dalo hovořit mnoho hodin, ale teď už to stačí…

2) Jak jste se stal šachovým historikem?
Vždy jsem miloval historii. Na filozofické fakultě jsem studoval „Archivnictví“. To znamená, že jsem věděl, jak pracovat se zdroji. V Brně je velká šachová knihovna. Hodně jsem četl, chtěl znát více o našich hráčích a jejich úspěších. Tak takhle jsem se stal šachovým historikem…

3) Kolik šachových knih jste napsal. Která byla úplně první?
Napsal jsem. dá se říct, více než 100 šachových knih a brožur. Ale první opravdovou knihou byla monografie o Richardu Rétim vydaná v roce 1989. Jmenovala se „Richard Réti-šachový myslitel“ a byla částečně přeložena v Itálii. Mohla vyjít i v USA (vydavatelství „McFarland“), ale na začátku 90.let nabídlo toto vydavatelství za překlad zasloužilým překladatelům (velmistři Ftáčnik a Štohl) 3000 dolarů za překlad do angličtiny. Odpověděli, že takovou sumu peněz vyhrají za týden v turnaji a překlad by trval několik měsíců. Proto má kniha, bohužel, nevyšla ani v angličtině, ani v němčině…

4) Kterých svých knih si nejvíce ceníte?
Tak určitě je to monografie o Rétim. Z dalších bych zmínil monografii o Oldřichu Durasovi v angličtině nebo historii korespondenčního šachu napsanou společně se Ševečkem, mezinárodním mistrem v korespondenčním šachu. Také si cením své monografie o Věře Menčíkové, první a sedminásobné mistryně světa žen.

5) Jaké jsou vaše oblíbené knihy jiných autorů?
Ó, takových je hodně. Mám rád knihy Tartakowera, Aljechina, Nimcoviče, Voronkova, Nejštadta, Pliseckého a klidně bych mohl pokračovat dalšími.

6) Pokud to není tajemství, podělte se s námi o své tvůrčí plány do budoucnosti…
Jsem už starý, v tomto roce (2020) mi bude 73 let. Nemám moc plánů do budoucna, ale rád bych vydal „Slovník brněnských šachistů“.

7) Se kterými ruskojazyčnými šachovými historiky nebo literáty jste spolupracoval nebo spolupracujete? Sdělte nějaké podrobnosti o spolupráci s Viktorem Čarušinym.
Spolupracoval jsem a spolupracuji s mnoha ruskými šachovými historiky. Na začátku, když ještě nebyl Internet, jsme si pravidelně dopisovali s panem Romanovem, který občas publikoval mé práce v časopisu „64-Šachmatnoje obozrenije“.

Na konci 80.let jsem pomáhal Viktoru Čarušinovi s jeho zajímavými monografiemi o Aljechinovi, Bogoljubovovi, Jungovi a také s velkou knihou o mistru Charouzkovi. Vtip je v tom, že v Brně je obrovská šachová knihovna (několik tisíc starých knih a časopisů), které nebyly k dosažení v takovém množství v „malinkém městečku“ (Nižnij Novgorod) , kde žil Viktor. Mohl jsem mu posílat partie jeho oblíbenců z „Deutsche Schachzeitung“, „Deutsche Wochenschach“ v němčině nebo i v češtině z českých časopisů („Šachové listy“, „Časopis českých šachistů“, Československý šach“), ale také z jiných zahraničních časopisů-maďarských, polských, rumunských, amerických atd., atd. Věděl jsem o Viktorovi, že byl válečným invalidou a že šachy byly jeho velkým koníčkem. Přečetl vše, co jsem mu poslal. Komentáře v jeho knihách jsou však jeho vlastní, vždyť to byl silný korespondenční mezinárodní mistr. Ale i on pro mě udělal mnohé-např. z vydavatelství „Fizkultura i sport“ mi v 90.letech poslal jedinečnou kopii Murachveriho překladu mé knihy o Rétim, která měla vyjít v sérii „Významní světoví šachisté“. Bohužel, SSSR i toto vydavatelství v 90.letech zanikli. Později jsem začal pravidelně spolupracovat (už online formou) s takovými šachovými historiky, jako jsou Sergej Voronkov, Vladimir Nejštadt a jinými, např. s autorem Rusbase Alexejem Popovským, Igorem Berdičevskim.

8) Hledal jsem, ale nenašel, v ruskojazyčném Internetu vaši biografii. Myslím, že diváci kanálu „Šachové retro“, by s o vás rádi něco dozvěděli. Seznamte je s vaší šachovou biografií.
Moje šachová biografie je jednoduchá. V praktickém šachu jsem dosáhl úrovně kandidáta mistra a nejvyšší rating jsem měl po padesátce (2168). V průběhu povinné základní vojenské služby jsem hrál korespondenční přebor armády. Nic zvláštního-pouze jedna vybraná partie z mých partií. Také jsem složil několik šachových úloh.

Poslední vážnou turnajovou partii jsem sehrál v roce 1999, od té doby hraji jen rapidy a blicky. Na začátku 70.let jsem spolupracoval s časopisem „Československý šach“ a vedl několik rubrik v tisku. V novinách „Brněnský deník Rovnost“ vychází mé šachové okénko už od roku 1973, což je (neuvěřitelných) 47let!

Vždy jsem měl mnoho přátel mezi šachovými historiky po celém světě: Zdeněk Závodný-přítel z Brna, Anthony Gillam, Kenneth Whyld, Lothar Schmid, Toni Preciuso, nedá se vzpomenout na všechny…

Podívejte se, prosím, na jednu partii Jana Kalendovského.

Kalendovský – Vachek
Brno, 1989

9) Hraje ještě někdo ve vaší rodině šachy nebo se zabývá šachovou historií?
Bohužel, v mé rodině (mám dvě dcery a tři vnučky) šachy nikdo nehraje. Byl jsem špatným mentorem. Celou mou šachovou sbírku knih chce žena po mé smrti vyhodit z okna, takže tak…

10) Jak se díváte na dnešní šachy a co, podle vás, čeká šachy v budoucnu?
Těžko se mi odpovídá na tuto otázku. Vidím konec šachů, které se mi líbily v letech 1960-1980… A s příchodem šachových počítačů jsme přestali samostatně myslet a důvěřujeme těm Rybkám a Stockfishům.

11) Co děláte v době koronavirové pandemie? Jaká je situace v Česku ve spojení s koronavirem?
Každý den píši články pro své rubriky v tisku, odpovídám na dotazy šachových historiků z celého světa, dopisuji své monografie na počítači, čtu oblíbené knihy a novinky šachové literatury. Mí přátelé-a je jich mnoho, mi posílají knihy, na kterých jsem nějakým způsobem spolupracoval nebo jsem jejich autory inspiroval. Situace s koronavirem v Česku je podle mě lepší než v jiných zemích.

12) Co byste popřál divákům a posluchačů našeho videokanálu „Šachové retro“?
Všem vašim divákům a posluchačům přeji v životě jen to nejlepší a především úspěchy v šachu. Vám, Stanislave, děkuji za možnost říci něco o sobě.

Děkuji vám, Jane, za toto interview.

Původní video verze rozhovoru v ruštině na kanálu šachové retro:

5 1 hlas
Hodnocení článku
Upozorňování
Upozornit na
guest
2 komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Zdeněk Čekal

Cituji Jana Kalendovského:
„Napsal jsem dá se říct, více než 100 šachových knih a brožur. Ale první opravdovou knihou byla monografie o Richardu Rétim vydaná v roce 1989. Jmenovala se „Richard Réti-šachový myslitel“ a byla částečně přeložena v Itálii. Mohla vyjít i v USA (vydavatelství „McFarland“), ale na začátku 90.let nabídlo toto vydavatelství za překlad zasloužilým překladatelům (velmistři Ftáčnik a Štohl) 3000 dolarů za překlad do angličtiny. Odpověděli, že takovou sumu peněz
vyhrají za týden v turnaji a překlad by trval několik měsíců. Proto má kniha, bohužel, nevyšla ani v angličtině, ani v němčině…“
Zmínku o honoráři, lépe řečeno o nenažranosti pánů Ftáčnika a Štohla, považuji ze strany historika Kalendovského za vyřizování si dávných účtů. Domnívám se dále, že popis zákulisního handrkování o ceně za překlad neměl spatřit světlo světa ani po třiceti letech. Na druhou stranu nepochybuji o pravdivosti slov pana Kalendovského. Oba slovenští velmistři patřili v devadesátých letech k malé skupince vyvolených, která dokonale ovládala angličtinu slovem i písmem. Není tedy divu, že se snažili licitovat o odměně a částka 3 000,-$ se jim jevila neadekvátní za ztrátu času. Nevěřím však jejich tvrzení, že obdobnou sumu „vyhrají (vyhráli) za týden v turnaji.“ Tolik tehdy vydělávali pouze TOP hráči. Vzhledem k argumentaci „překlad by trval několik měsíců,“ zřejmě hoši očekávali (nereálnou) částku v řádu desítek tisíc dolarů…
Od těch dob uplynulo v řece mnoho vody. GM Štohl již dávno nevydělává tisíce dolarů za hraní šachu…
Dnes se živí pořádáním tréninkových seancí, točením výukových videí. Od účastníků pobírá honorář začínající na 3 € za osobu. Chce se mi, za kdysi slavného GM, zvolat: „Kdeže ty loňské sněhy jsou.“
Jsem si (téměř) jist, že v současných těžkých časech by Igor Štohl přeložil panu Kalendovskému za 3 000,-$ i pět brožur.

David Brazina

Předpokládám, že to nebyli jediní sachiste, co uměli anglicky. A vůbec nevím proč se obracel jen na Slováky. Ženě pana Kalendovskeho se nedivím.

2
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x