C29 Vídeňská s 5.Df3 – 1. část

Poněkud rozsáhlejší práce je věnována zajímavé variantě Vídeňské hry. Na myšlenku napsat o této variantě několik řádků mě přivedla historická soutěž na stránkách našeho svazu, kde se měla určit partie z fotky mladého Capablancy (fotka výše byla převzata z ChessBase). Vyhledáním se dá zjistit, že je to zřejmě postavení z partie Hromádka – Spielmann, Piešťany 1912 po 18. tahu bílého.


Hromádka – Spielmann
Piešťany, 23. 5. 1912

Varianta mě zaujala a zkusil jsem zapátrat v databankách a teoriích. Brzy jsem zjistil, že okolo vzniku varianty je trochu zmatek a po probrání velké kupy knih, časopisů a partií jsem nahromadil početné množství materiálů. Teorie se k variantě chovala v průběhu doby dosti macešsky, odbývala ji několika ukázkami, které se neustále opakovaly. V jedné z posledních knih, kde se varianta objevila (Svěšnikov) je jí však věnováno mnoho listů partií a analýz. Tak jsem trochu materiály učesal a přináším je vám k posouzení. Je to celkem 9 částí s dobovými analýzami doplněnými o partie současnosti. Věřím, že se varianta bude objevovat na mezinárodních kolbištích a vás alespoň trochu zaujme.

Pátrání po první partii

Po tahu sáhnou zejména útoční hráči. Je vhodný i pro simultánky a nebo pro hru s kratší časovou kontrolou.

Oficiální databanka k 01/2020 nabízí celkem 743 sehraných partií s výsledkem +321 (43,2%) =194 (26,1%) -228 (30,7%). Výsledek je výhodný pro bílého v poměru 56,3 : 43,7. Výskyt partií v jednotlivých letech vypadá takto:

V letošním roce 2020, právě v polovině je stav +23 =8 -12.

Pár řádků z historie vídeňské: první kdo ji systematicky hrál byl Carl Hamppe. V letech 1846 – 1870 sehrál celkem 13 partií (s výsledkem +4=2-7). Vůbec první zaznamenaná partie je:

Von Heydebrand und der Lasa – Spaeter [C25]
Volná partie Berlín, 1836

A vídeňská přinesla jednu nesmrtelnou partii, znalci přeskočí, zelenáčům doporučuji: Hamppe – Meitner má mnoho následovníků. Ve své databance jsem jich napočítal skoro 50!! Všechny partie skončily samozřejmě smírem.

Hamppe – Meitner [C25]
Vídeň, 1872

Pátrání po premiéře varianty s tahem 5.Df3 na šachovnicích nebylo snadné. Mnoho teoretiků (např. i náš Pachman) chybně označují za autora Steinitze, jiní, a zcela správně, Luise Paulsena, který ji měl sehrát v roce 1888 od 6. 8. na dvojkolovém turnaji v Norimberku. O soutěži vyšla o mnoho let později publikace: Gillam, A., Nuremberg 1888, Leipzig 1888 (Nottingham, The Chess Player, 2013) ve které ale nejsou všechny sehrané partie. Paulsen tam hrál bílými jednu vídeňskou (2.Jc3 Jc6 3.f4). Ale 2 jeho partie (proti Miesesovi a proti von Gottschallovi) uvedené nejsou, zřejmě je autor knížky nenašel, nedochovaly se. Třeba se časem v nějakém periodiku ještě objeví.

V časopise Die Brüderschaft 1888 jsou dvě partie mistra Horatio Caro (ano má patent na Caro-Kann) jedna ze strany str. 280 je datována 08/1888. Viorel Bologan dokonce označil Caroa za autora varianty s 5.Df3. Mega databanka ChessBase pak uvádí jako úvodní partii s tahem 5.Df3 střetnutí neznámých hráčů (ale bez uvedení pramene): Steif – Mavilis, zápas Mnichov 29. 09. 1888. Samozřejmě, varianta se nemusí jmenovat po tom, kdo tah poprvé zahrál, ale spíše po tom, kdo do ní vložil určitý teoretický vklad (ovšem ani toto nebývá zažitým zvykem). A právě Paulsen ji soustavně používal.

Partie Caroa si můžete přehrát. Poznámky v zahájení jsou původními z uvedeného časopisu Die Brüderschaft 1888 str. 308 a 280.

Caro – Harmonist C29
Berlín, 25. 8. 1888


Caro – von Scheve C29
Berlín, srpen 1888

Závěr této úvodní části je jednoduchý: prvním hráčem, který systematicky hrával vídeňskou hru a
zkoušel i variantu C29 s 5.Df3 byl Luis Paulsen.

Další pátrání v časopisech a knihách přineslo ještě jinou partii. Již dlouhá léta vydává pan Vlastimil
Fiala
v Olomouci šachovou literaturu, reprinty starých časopisů a knih a mnoho dalších originálních a světově uznávaných publikací. V Quarterly for Chess History 09/2004 jsem nalezl na straně 392 partii někdejšího předního světového hráče Zukertorta a to ze simultánky naslepo. Hrála se ve Francii a původní pramen byl v časopise La Strategie 1885 na straně 175. Tento časopis jsem zatím doposud na netu ke stažení nenašel. Hledání ve sbírce partií Zukertorta, kde tato partie není, ale již žádnou jinou vídeňskou s 5.Df3 nepřineslo.

Zukertort – Baledent + Vasseur C29
Amiens bfd, 27. 4. 1885

Kompletní partie uvedené v tomto článku jsou ke stažení na této lince.

Příště: Luis Paulsen a kiks von Bardelebena.

Další části seriálu C29 Vídeňská s 5.Df3:
2. část – Louis Paulsen a kiks von Bardelebena
3. část – Heyde kritizuje, von Bardeleben vylepšuje
4. část – Kde je analýza Steinitze?
5. část – Hypermoderní Tartakower
6. část – Spielmann zatracuje vídeňskou
7. část – Pillsburyho debakly
8. část – Vídeňská nostalgie na CD a DVD
9. část – Staré partie ve světle moderní analýzy
10. část

5 8 hlasů
Hodnocení článku
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme  :mrknuti:
Upozorňování
Upozornit na
guest
3 komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Jirka Kadlec

Škoda, že Karel Hromádka, který tuto variantu s 5.Df3 rád hrával, nevyužil zaváhání Rudolfa Spielmanna v úvodní partii článku (26…Dxa2?) a místo 27.exf7?, které umožňuje černému věčný šach, nezahrál 27.Ve5! s dalším 28.Jd5 a prakticky vyhranou pozicí. To by byl cenný skalp! Spielmann nakonec skončil v silně obsazeném turnaji v Piešťanech 1912 druhý za neuvěřitelným Rubinsteinem, který získal 14 bodů ze 17 partií. Tady je pro zajímavost tabulka i s partiemi a odkazem na fotku hráčů:
https://www.chessgames.com/perl/chess.pl?tid=79550

Závodný

Ano, přesně tak. Díky za doplnění.

Jirka Kadlec

Pěkný článek o zajímavé variantě Vídeňské hry   :palec-nahoru:  Těším se na pokračování!

3
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x