Oběť věže a1 ve Steenwijker variantě – C85

Následuje ještě analýza Maxe Euweho (poněkud upravena a doplněna z jeho učebnice Theorie der Schach-Eröffnungen, Teil X Spanisch, Hamburk 1982).

Analýza Euweho

Následující partii Klecel – Vinkel rozebírá ve své knize 64 kletki (Moskva 2008) autor A. Guljajev na straně 213.

Klecel – Vinkel
Leningrad, 1962

Historie varianty

– byla populární na přelomu 40. a 50. let minulého století. V časopise Šachmatnyj Bjulletěn 1962, číslo 2 v článku K teorii ispanskoj partii (autoři Kuzněcov a Nejštadt) se uvádí, že na 27. přeboru Moskvy použil tah 7.De1 Bonč Osmolovskij. V databankách lze najít dvě jeho partie a to s Estrinem a Simaginem. Ovšem nebylo to první provedení tohoto tahu v mistrovské praxi. Hrálo se již tak v partii Fajarowicz – Reshevsky, Yarmouth 1935. Všechny tři partie si můžete přehrát.

V knize Rašida Nežmedtinova (Izbrannyje partii) píše autor, že tah 7.De1 našel v roce 1948 a za rok ho ukázal Bonč Osmolovskému, který ho vyzkoušel v přeboru Moskvy 1949 proti Ragozinovi. Tady se ale autor mýlí, Ragozin v přeboru nehrál. V pozdějším vydání Nežmedtinových partií (1987) již zmínka o Ragozinovi chybí. O Fajarowiczově partii autor asi nevěděl.

V pátrání po turnajovém sborníku z přeboru Moskvy 1949 mi pomohl Honza Kalendovský, který od pana Voronkova (známého ruského historika a autora mnoha knih) získal teoretické pojednání o moskevském přeboru jehož autorem je … Ragozin. Nežmedtinov se tedy ve svých poznámkách mýlil jen částečně, zaměnil autora článku za hráče.

Charakteristika tahu 7.De1 se různí. Zde je ještě několik názorů z různých pramenů:

Wiener Schachzeitung 1935 str. 195 (partie Fajarowicz – Reshevsky, autor poznámek H. Wolf): „Tato výměna ve spojení s následujícím tahem dámou odpovídá nové, ale v žádném případě hodné následování, ideje. Pokud bílý chtěl vyměnit dámského jezdce, tak to mohl udělat lépe, beze ztráty tempa, u ve 4. tahu.“

Rašid Nežmetdinov, Izbrannyje partii (1978) partie Nežmetdinov – Krogius: „Idea manévru spočívá v tom aby byl rozvázán jezdec f3 ale nejhlavnější je budoucí převod dámy na g3, h4 a nebo c3 (po d4, Jxd4, f4). Při správné hře černého však výhodu bílému tento systém nedá.“ V pozdějším vydání, již zmíněném (1987), autora Jakova Damského se u téže partie m.j. dočítáme: „Můžeme doplnit, že na plánovaný převod dámy na c3 (po d2-d4) nebo na g3 a h4 (po f2-f4) zpravidla nedojde.“ A cituje velmistra Aronina: „Systém 7.De1 prodělal své výšiny i pády, dožil se ale našich dnů a jistě se dostane na scénu dostatečně silných turnajů.“

Leonard Barden, Die spanische Partie (1964): „Moderní ideou je 7.De1. Tím je pěšec e4 pokrytý a bílý zamýšlí buď černého e pěšce vzít, a nebo hrát d4.“

Viorel Bologan, Ispanskaja partija po Bologanu za černych (Moskva 2017): „Převodem dámy na e1 se bílý vyhýbá vazbě Sg4. Pokud je pěšec e4 pokrytý sice ne úplně dostatečně, černý může rozhodně překazit průlom d2-d4 tahem Semena Furmana c6-c5.“

V. Ragozin v bulletinu přeboru Moskvy: „Černý má dva střelce, otevřené vertikály v centru, bude se tedy vyhýbat výměnám. Aby vytvořil okamžitou hrozbu braní pěšce e5, zahrál zde Bonč Osmolovskij 7.De1, aby se vyhnul vazbě (Sg4).“ Po ukázkách dvou citovaných fragmentů partií Ragozin pokračoval: „Nehledě na úspěšné zahájení není tah 7.De1 nebezpečný. Zdá se mi nyní jako nejrozumnější zamezit pokračování d4, a to může černý udělat okamžitě: 7.De1 c5! 8.Jxe5 Dd4 9.Jf3 Dxe4 10.Dxe4 Jxe4 11.Ve1 Jd6 s rovnou koncovkou.“

Složenkin: 7.De1 Nyní Sc8-g4 nezabírá, neboť už neexistuje vazba, a na Sd6 a nebo Jd7 bílý s výhodou provede d2-d4 jedním tahem. Ale u černého se objevila idea… 7…c5!? 8.Jxe5 Jedině toto pokračování, které forsíruje vstřícnou hru, má smysl zkoumat.“

A na závěr jsou uvedeny ještě dvě partie. První Euwe – Kramer se hrála v zápase který se odehrával dvou městech Leeuwarden + Steenwijk a podle kterého nese název. Holandský časopis Tijdschrift van den Nederlandschen Schaakbond 1940, číslo 12 otiskl všechny partie a uvedl obsáhlou reportáž s fotkami a obrázky. Z ní jsem přidal jednu zdařilou karikaturu. A úplně poslední je korespondenční partie z WCJT Jubilee Champions, který byl hrán emailem. Dokazuje, že i v souboji dvou korespondenčních mistrů světa se dá zahrát riskantní varianta zahájení spojená s obětí věže.


Euwe – Kramer [C85]
Leeuwarden/Steenwijk, 1940

Všechny partie naleznete na lince: view.chessbase.com/cbreader/2019/10/8/Game327123515.html

Převzato z Facebooku autora.

5 5 hlasů
Hodnocení článku
Upozorňování
Upozornit na
guest
Žádný komentář
Inline Feedbacks
View all comments
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x