C29 Vídeňská s 5.Df3 – 4. část – Kde je analýza Steinitze?

Novinka 5.Df3 si získala brzy svoje místo pod sluncem. Hráči se doslova vrhli na novou variantu. Např. v 6. přeboru Spojených států se hrála celkově 8x! O soutěži sepsal tlustou turnajovou knihu Steinitz: Sixth American Chess Congress, New York 1889 (New York 1891 v reedici např. u OLMS 1982). Okomentoval na 490 stranách celkem 432 partií, úctyhodný výkon!

První mistr světa také ve svém časopise The international chess magazine v roce 1889 na stranách 187 a 188 uveřejnil z amerického přeboru partii Baird – Burn ve které označil jako autora varianty mistra Lipschütze z téhož turnaje. Partie Bairda se hrála 12. 4. a Lipschütz – Weiss25. 3. Poznámky v turnajové knize pak byly pozměněny, neboť Steinitzova varianta byla chybná. Po 6.Jxe4 za černého už skoro vyhrává 6…Jd4! O tom už ale psal Caro v Die Brüderschaft 1888! Steinitz asi tuto analýzu neznal.

Baird – Burn
New York, 1889

Baird – Blackburne
New York, 1889

V následující ukázce vidíme šach dámou na h4 v 6. tahu.

Delmar – Mason
New York, 1889

Steinitzova analýza

V tehdejších teoretických článcích a analýzách bývá mnohdy uvedena varianta 1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.f4 d5 4.fxe5 Jxe4 5.Df3 Jc6 6.Sb5 a označována jako Steinitzova. (Třikrát se hrála na americkém přeboru 1889 a dvě partie Steinitz okomentoval. Jsou to ty uvedené výše a hrály se v první polovině roku 1889.) Velmi často jsou mu také připisovány tahy 6…Jxc3 7.bxc3 (toto ještě známe z New Yorku) 7…Dh4+ 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4. Obdobný postup je i po braní 7.dxc3.

V červenci se varianta 2x hrála i na německém vratislavském přeboru, kde měl bílé Paulsen, a pak ještě v 17. partii zápasu Čigorin – Gunsberg, Havana 1890. Opět jen maximálně po výměnu na c3! W. P. Shipley uveřejnil v The Continental Tournament, Bulletin no. 1, Juli 1894 s poznámkami partii, ve které jsou i následující tahy po šachu dámy. Partii jsem převzal z již zmíněného periodika QCH 17 (2016) na str. 443. V pramenu je údajně Steinitzovo doporučení, ale po 7.dxc3!

Kaiser – Hale
kor., 1894

To jsou zatím veškeré dostupné prameny okolo roku 1890, které se mi podařily objevit a ve kterých se
hrála Steinitzova varianta. A pak …

… následovala pauza dlouhá 10 let!, kterou přerušila až partie Spielmann – Möwig, Coburg 1904 a o
rok později další mini partie Englund – Cohn, Barmen 1905. (v obou hráno 5…Jc6 6.Jxe4??). Schlechter
okomentoval v turnajové knize tah Möwiga 5…Jc6 takto: „Vynikající tah, který pozoruhodně nebyl uveden v
brožurce Vídeňská hra od C. v. Bardelebena, Lipsko 1893.“ Tedy žádná zmínka o analýze nebo doporučení
Steinitze.

Pokračování 5…Jc6 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Dh4+ bylo ještě hráno v partii Spielmann – Englund,
Stockholm 1912 a pak až v roce 1922 (Hromádka – Johner v Piešťanech!) Po braní 7.dxc3 Dh4+ také o
několik let později v partii Schraeder – Lasker Ed., USA 1919.

Pokud nahlédneme do teoretických knih té doby, a do komentovaných partií, tak u analýz jméno
Steinitze nenalézáme. Několik příkladů v časové posloupnosti:

Freeborough,E. Ranken,C.E. Chess openings Ancient and modern, London 1910:


Spielmann – Englund, Stockholm, 1912 (pozn. E.F. z turnajové sbírky):


Treybal – Spielmann, Vratislav 1912 (pozn. z ČČŠ 1912 str. 132): 5.Df3 f5 (Teichmann doporučuje v poslední době 5…Jc6 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Dh4+ 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4 a považuje postavení za výhodné pro černého.)

V těchto dvou partiích je s variantou spojován Richard Teichmann!

Treybal – Burn, Vratislav 1912 (poznámky z turnajové knihy, P. S. Leonhardt): 5.Df3 Jc6 Tento starý tah dává
černému dobrou hru. Bílý nemůže dost dobře brát na e4 pro 6…Jd4! a když 7.Dd3, tak 7…dxe4, po čemž
přirozeně 8.Dxe4? po Sf5 prohrává. 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Po 7.dxc3 se doporučuje jako pokračování a7-a6, neboť
bílý je přinucen k 8.Sxc6 po čemž má černý velmi výhodnou hru. 7…Se7 Steinitz doporučoval 7…Dh4+ a
postavení po 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4 10.Sxc6 bxc6 11.Je2 Sg4 12.Jd4 c5 13.Jb5 Kd7 odhadoval jako výhodné
pro černého.

Teprve zde je tedy další zmínka o Steinitzovi!

V knize Griffith,R.C. White,J.H., Modern chess openings, London 1913 je tato věta:

Asi nejdůležitější teoretickou učebnicí té doby (a i respektovaná a často citovaná) byla švédská teorie
bratří Collijnů. Byla vydána ovšem až po sehrání úvodních partií s šachem 7…Dh4+.

Collijn,G., Collijn,L. Lärobok i schack, Stockholm 1921 na straně 188:


Partie ke stažení jsou na této lince.

Příště: Hypermoderní Tartakower.

5 3 hlasů
Hodnocení článku
Upozorňování
Upozornit na
guest
8 komentářů
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Aleš Krajina

K úplnému závěru poslední partie: 13…O-O-Oa nyní již nejde bránit d3.
Nechápu, proč by měl bílý bránit na d3? Zahraje 14.d4 a po Se4 15.Jf3 a nějak se drží.

Luboš Zimniok

No…Bílý se sice drží, ale nějak mi to silně připomíná mé „pozice“  :usmev: . První věc, co mě napadla, byl tah 14. … c5 (po 14.d4), ale Stockfish 11 i 12 má za lepší „podivný“ plán s Kd7 a Vb8… Já bych si dal to 14. … c5  :usmev:

Luboš Zimniok

Okomentovat bez pomocí šachového motoru 432 partií je opravdu úctyhodný výkon, ale pak se komentátor často dopouští chybiček  :usmev: . Dovolím si polemizovat s autorem komentáře (Steinitz?) u partie Delmar-Mason (Myslíme si, že bílý mohl získat lepší hru po7.g3Qe4+8.Kd1). Já si myslím, že bílý po 8. … Sg4 ztratí dámu  :usmev: .
Ovšem je možné, že Steinitzovi křivdím a jen někde zaúřadoval nějaký tiskařský šotek, i to se stává….

Zdeněk Závodný

 

Zdeněk Závodný

Díky za připomínku, chyba je u mne, správně má být 7.Dg3 De4 8.Kd1. Tedy ani šotek za to nemůže, spíše má nepozornost. Omlouvám se Vám i čtenářům.
 

Luboš Zimniok

V pohodě, nic se neděje. Opravím to. Opravil bych to hned, ale fakt jsem nevěděl, jestli tuhle chybu neudělal Steinitz (už jsem od něj podobné chyby viděl).

Jan Jílek

Ty na těch dámách nějak lpíš…  :smich:

Luboš Zimniok

Koně dávám, dámy chytám  :smich:

8
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x