Drzý tah Janowského v D67 – 1. část

Je možné, pokud fotka účastníků New Yorkského turnaje 1924 (zcela nahoře) vznikla před prvním kolem, jak bývalo obvyklé, tak Janowski (jistě ho v první řadě uprostřed poznáte) již měl v hlavě novinku, poněkud drzý tah v tehdy oblíbené ortodoxní variantě dámského gambitu.

David Janowski (1868 – 1927) byl francouzský šachový mistr polského původu, na přelomu 19. a 20. století jeden z nejlepších světových hráčů.

Malá ukázka názorů kapacit:

Aljechin: „Bezesporu toto je nejoriginálnější partie turnaje.“

Tartakower: „Nové a smělé ideje nám ukazuje následující krátká partie, ze které je cítit bývalá nervní síla Janowského.“

Ve známé variantě zahrál starý lišák Janowski pozoruhodný výpad pěšcem h, který musel být pro Capablanku šokem:

Janowski – Capablanca [D67]
New York, 1924

Aljechin v turnajové knize: „Pokud tento tah není přímo nový (a dnes tvrdit, že je nějaký tah nový, je prakticky nemožné, protože vždy se najde někdo, kdo dokáže, že ho už před desetiletími použil v nějakém vedlejším turnaji nebo ve volné partii, a proto má právo se považovat za jeho autora), pak se na něj nesporně zapomnělo. Určitě ale nabízí větší šance než pokračování 10.Sxe7.“

Rolf Schwarz v knize Handbuch der Schach-Eröffnungen, Band 1: Das klassische Damengambit 2. …e7-e6 (1965, str.94) citoval teorii z roku 1929 a 1958:

H. Kmoch, Bilguer, Nachtrag 1929: „Velmi pozoruhodná novinka, není nijak riskantní a je slibnější než 10.Sxe7.“

Teorie 1958: „Hodně riskantní tah! Bílý nemůže osvobození Sc8 znemožnit, Tak se musí tah krajním pěšcem dříve a nebo později projevit jako oslabení. Tak se vyvíjela teorie v průběhu doby – co je dnes dobré, může se zítra podřadné. Zahlodal zub času.“

Tartakower, Ultrasovremennaja šachmatnaja partia (Moskva 2005) str. 500: „Tah ve stylu mladého Marshalla. Na ní můžeme vidět jak ožije tah, který byl zavrhnut mnoho let nazpátek.“

Zajímavé jsou i názory kapacit na odpovědi černého.

Aljechin v poznámkách k partii a v teoretickém pojednání o novinkách v zahájení věnoval odpovědím celý odstavec:

Tartakower ve své Die Hypermoderne Schachpartie představil delší rozbor. Zajímavé je, že věhlasný teoretik a novátor uvedl celou analýzu našeho mistra Dobiáše z ČČŠ 1924 (10…h6). Dále podrobně prověřil tah Capablanky (10…f6), návrh Kmocha (10…Jxc3) i Nimcoviče (10…Jf6):

Systematicky hrál 10.h4 holandský mistr Salo Landau. Sehrál s ním celkem 6 střetnutí se skóre +2 =3 -1 v průběhu 6 let. Je zajímavé, že soupeři se černými bránili všemi tahy, které teoretici doporučovali a o kterých jsem se zmínil. Euwe a Landau v Tijdschrift van den Nederlandschen Schaakbond 1928 na str. 109 zanalyzovali jednu z jeho partií, kterou celou najdete dále. K našim tahům se vyjádřili oba takto:

Landau i Tartakower se zmiňují v poznámkách k 10. tahu o Marshallovi. Skutečně sehrál ve třech mě dostupných partiích v ortodoxním dámském gambitu h2-h4, ale nikdy v naší pozici. Myslím, že nebude na škodu si partie přehrát, jsou velmi útočného charakteru. Zejména hra s Burnem obkroužila svět spolu s vyprávěním, kterak Burn neměl čas si při partii ani zapálit cigaretu a partie již skončila.

Marshall – Burn [D55]
Paříž, 1900

Marshall – Schlechter [D61]
Barmen, 1905

A nyní přejděme k partiím. Nejprve partie z turnajové knihy. Poznámky Aljechina jsou doplněny Nimcovičem a Tartakowerem.

Janowski – Capablanca [D67]
New York, 1924

Partie ke stažení.

Kompletní článek, včetně druhé části, si můžete stáhnout zde.

5 3 hlasů
Hodnocení článku
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme  :mrknuti:
Upozorňování
Upozornit na
guest
1 komentář
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Remcik z Banika

Jistota v dobách nejistoty: tyto skvělé historické statě   :palec-nahoru:  A pro místní tajemný kult šachanistů pozdrav od soukmenovců z dob dávných a minulých   :usmev: 

1
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x