O titul „Šachanista roku“

Když se hraje o titul, jdou všechny věci stranou. O titul se hraje i v Brně, kde včera začalo v MČR a o němž píši v jiném článku. Tento článek je věnován jinému boji o titul. O titul se totiž hrála šachanistická partie na Ostravském koníkovi.

A pozor, o titul se hrálo v B turnaji! Na jednatřicátém stole se utkali o titul „Šachanista roku“ Jiří Hurta a Jan Repák, dva významní šachanisté 🙂 (i když Honza Repák po nějakém druhém kole a celkově patnácté prohrané partii v řadě konstatoval, že už nechce být šachanistou). Než se dostanu k jejich skvostné partii připomenu, co je šachanismus.

Na nějakém nevýznamném rapid turnaji v Polsku, kde jsme s Jirkou Hurtou hráli, mi po jednom kole Jirka nadšeně ukazoval, jak vyhrál. Nevěřil jsem vlastním očím, jeho výkon jsem ohodnotil slovy: „To jsou strašné šachy, pekelně špatné šachy! Ty už nejsi šachista, ty jsi přímo ŠACHANISTA!“
Později jsem viděl na FB post Honzy Repáka, který si zde dovolím znovu připomenout. Honza předváděl svou partii, kterou prohrál, a jako vždy ji vtipně komentoval.
V jeho postu jsem viděl ideu, jejíž princip spočívá v tzv.“zacyklení“. Hráč dosáhne absolutně vyhrané pozice a posléze (obvykle zcela nečekaně) se upne na jednu jedinou myšlenku, která vede k postupné destrukci celé jeho armády. 🙂

Tak vznikl nejen šachanismus, ale i samotný Šachan, což je šachový bůžek, který občas pomáhá svým vyznavačům (=šachanistům) a jiným hráčům škodolibě našeptává špatné tahy. Vzniklo i šachanistické šestero 🙂 :

1/ Nevyvineš
2/ Necentralizuješ
3/ Nerošuješ
4/ Nedobereš
5/ Neanalyzuješ
6/ Nevzdáš

Kdo je tedy šachanistou roku? Těžko říct, samotní šachanisté se neshodnou, zda by měl titul získat vítěz, nebo poražený, když oba hráli pekelně špatné šachy 🙂 .