Praha sobě?!

Byl jsem požádán, abych napsal něco o nedávno skončeném Pražském šachovém festivalu, jedné z nejvýznamnějších současných českých soutěží. Rád bych dodal nějaký méně subjektivní text, ale mám řadu jiných plánů a povinností, takže se opět omezím na osobní pohled na tuto akci. Analýzy těch nejzajímavějších partií se průběžně objevovaly tady i jinde na internetu.

Na letošní pražský festival jsem se těšil z mnoha důvodů. Jednak na něm vždy panuje dobrá atmosféra, jednak jsem dostal možnost zúčastnit se velmi silného turnaje. Znovu jsem se mohl setkat s českými i zahraničními šachovými přáteli. A také jsem chtěl odčinit katastrofální loňský výsledek (1,5/7). Turnaj se hrál v luxusním hotelu Don Giovanni. Během soutěže jsem tam i bydlel, stejně jako všichni ostatní účastníci velmistrovských turnajů kromě Petera Michalíka, který dojížděl z domova. Sice jsem měl do hotelu přímé spojení, ale autobus jede 40 minut a jeho trajektorie se vůbec nepodobá přímce.

Turnaje byly jako obvykle velmi silně obsazeny, sestavě skupiny „Masters“ jsem byl jedním z posledních nasazených! Pět účastníků elitní skupiny reprezentuje 1. Novoborský šachový klub, s trochou nadsázky se tedy jednalo o rozšířený klubový přebor. Také skupina „Challengers“ byla tentokrát mimořádně silná, hráči jako Vincent Keymer, Hans Moke Niemann nebo Nodirbek Abdusattorov (mistr světa v rapid šachu!) by se dobře vyjímali i v hlavní soutěži. Ale to bych tam asi nebyl já…

Ve všech třech předchozích turnajích jsem si vylosoval číslo 5. Tentokrát se mi podařilo vytáhnout jedničku, Thai Dai Van Nguyen dostal dvojku.

V prvním kole jsem hrál bílými s Davidem Antónem, který mne po 1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jc3 překvapil tahem 3…c6, na nějž zpravidla reaguji opatrným 4.e3. Soupeř pochopitelně nemohl vědět, že jsem si o pár týdnů dříve tuto variantu připravoval za černé! Kdovíjak se mi nelíbila – je tam dost teorie a černý musí v ostrých variantách našlapovat velmi obezřetně. Ale hrát černými na výhru je obtížné tak jako tak. Ze své tehdejší přípravy jsem si toho mnoho nepamatoval, ale usoudil jsem, že soupeř bude připraven v prvé řadě na 4.e3. A také jsem si řekl, že pokud tady nikdy nezahraji 4.e4, začne mi 3…c6 hrát kdekdo. I proto jsem se nakonec odvážil obětovat pěšce po 4.e4 dxe4 5.Jxe4 Sb4+ 6.Sd2. Pravda, soupeř varianty znal lépe, ale tentokrát jsem byl v lepší formě. Ostrá pozice se dost točila, ale z časové tísně jsem vyšel s převahou a po soupeřově další chybě jsem ji proměnil v celý bod. Další průběh turnaje ukázal, že David Antón není ve formě. Sám vím, že to se snadno může stát, přičemž u dynamických hráčů mohou výkyvy být dost výrazné.

Ve druhém kole jsem hrál s Vanem, jehož jsem před pandemií sedm a půl roku trénoval a s nímž jsem i během lockdownu odehrál dost partií na internetu. Dostal jsem bílé kameny, jako téměř ve všech našich nedávných turnajových partiích. V zahájení jsme se navzájem překvapili. V dalším průběhu jsme oba mohli získat převahu. (Nejprve já menší, potom Van větší.) Partie ale skončila dělbou bodu.

Ve třetím kole mne čekal Le Quang Liem, s nímž se mi tradičně hraje těžko. Soupeř mne překvapil v zahájení a dostal mne pod tlak. Problémy na šachovnici jsem sice dlouho úspěšně řešil, ale stálo mne to dost času, který mi následně chyběl. V časové tísni se můj král dostal do matové sítě, z níž se mohl vyplést jen za cenu figury. Bez střelce se nedalo hrát, proto jsem v závěru umožnil efektní mat.

 

 

Následující partii jsem hrál bílými se Salemem Salehem, velmistrem ze Spojených arabských emirátů. Ten přijel do Prahy i se sekundantem, ukrajinským velmistrem Pavlem Eljanovem. S arabským velmistrem jsem nedávno prohrál ve Švédsku, tentokrát jsem se revanšoval.

 

 

Po čtvrtém kole následoval volný den, v jehož rámci se konal i filmový festival. Společně s dalšími jsem zhlédl pěkně natočený medailonek nedávno zesnulého velmistra Kaválka a poutavý dokument o novozélandském hráči, který navzdory svým psychickým potížím založil „nízkoprahový“ šachový klub a obětavě i se zaujetím se věnoval výuce mládeže. Festival ještě pokračoval, ale můj turnaj rovněž, proto o dalších částech nemohu referovat.

Ve druhé polovině turnaje jsem hrál podstatně solidněji. Svou roli sehrála únava, jelikož v závěrečných dnech jsem hůře spal, takže jsem proti silným soupeřům nechtěl hru příliš komplikovat. Nebo mne inspirovaly procházky po okolních hřbitovech a začal jsem se blížit k remízové smrti šachu? Partie zpravidla byly bojovné, ale proti dobré obraně se těžko vyhrává. Obzvláště pokud máte podobně silného soupeře a nechcete příliš riskovat.

 

 

Celkově jsem se svým výsledkem spokojen, pět bodů z devíti partií je více, než jsem čekal.

V turnaji zvítězil „domácí“ Pentala Harikrishna, když mocným finišem předstihl do té doby vedoucího Le Quang Liema. Vietnamský velmistr, jemuž se v poslední době velmi daří, obsadil druhou příčku. Výborného výsledku dosáhl Thai Dai Van Nguyen. Opět absolvoval celý turnaj bez porážky, nadto přidal cennou výhru nad Davidem Antónem. Při dělení třetího místa měl nejlepší pomocné hodnocení. Čtvrtý skončil Sam Shankland, který úvodní porážku kompenzoval dvěma výhrami. Ani on se nevrátil domů s prázdnou, vedle pěkné finanční ceny z Prahy si odněkud přivezl i koronavirus. Pokud je mi známo, virus se mezi pětibodové hráče nedělil, aspoň pravidla soutěže o tom nic neříkají.Mně pánové Sonnenborn a Berger přisoudili páté místo.

Když uvážím, že Hari bydlí hned za Prahou, dá se říci, že místní hráči obsadili první, třetí a páté místo. Název článku je tím pádem pochopitelný. S politikou nemá nic společného.

V turnaji Challengers o první místo, spojené s postupem do příštího turnaje Masters, bojovali tři mladí, ale velmi silní velmistři: Vincent Keymer, Hans Moke Niemann a Nodirbek Abdusattorov. Nakonec těsně, ale zaslouženě zvítězil prvně jmenovaný, když Američana Niemanna při rovnosti všech pomocných hodnocení porazil v tie-breaku. Vincent Keymer je jedním z největších světových talentů. Na rozdíl od většiny svých kolegů normálně chodí do školy, což dodává jeho úspěchům ještě větší váhu. Kterýkoliv z mladých medailistů by mohl hrát i v turnaji Masters. Předpokládám, že se tam napřesrok dva z nich skutečně objeví.

Českým zástupcům se letos v turnaji Challengers příliš nedařilo. Přesto bych ale rád zmínil aspoň cennou výhru Jiřího Štočka nad Hansem Niemannem, která byla vyhlášena jako nejlepší partie ze všech uzavřených turnajů.

V mládežnickém turnaji zvítězil Polák Kamil Warchol.

V otevřeném turnaji zaslouženě zvítězil ruský velmistr Alexandr Motyljov, když početnou skupinu pronásledovatelů nechal o celý bod za sebou. Nejlepším Čechem byl Martin Petr se sedmi body.

Celá akce proběhla v přátelské atmosféře, pořadatelům i soutěžícím se v Praze líbilo. Věřím, že následující ročník bude podobně úspěšný!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme