Česká stopa ve variantě D49 – 1. část
Na turnaji v Baden Badenu se hned v 1. kole sehrála partie v meránské variantě, která se používá velmi často i v dnešní době.
Po tehdy již známých tazích (varianta byla „narozena“ na turnaji v Meránu o rok dříve) 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jf3 Jf6 4.e3 e6 5.Jc3 Jbd7 6.Sd3 dxc4 7.Sxc4 b5 8.Sd3 a6 9.e4 c5 10.e5 cxd4 zahrál bílý
11.Jxb5. Bylo to v partii Bogoljubov – Thomas. Partie se pak stala předmětem analýz jak v šachových časopisech, tak i v pozdějších turnajových knihách. Nebylo to však první použití této posloupnosti tahů.
Nejprve se podívejme na analýzu budoucího mistra světa Aljechina ve Wiener Schachzeitungu 1925 na straně 202.
Wiener Schachzeitung, 1925
Závěr: Jak vidíte, inovace Blumenfelda je zajímavá a stojí za to ji analyzovat, ale stále to není vyvrácení meránské varianty. Přinejmenším by měla proběhnout pečlivější prověrka bez rychlých úsudků, které jsou charakteristické pro analýzy dnešních mistrů – v porovnání se seriózními a přesnými pojednáními doby Steinitze a Čigorina.
Analýza Sozina (Šachmatnyj listok) a Tartakowera (Vossisch Zeitung) byla uvedena v turnajové knize bádenského turnaje 1925 (vydána Yorklyn 1991).
Úplně první partie, kde se tah 11.Jxb5 použil je následující. Byla sehrána v prosinci roku 1924 v Moskvě. Podrobně ji v časopise Šachmaty v SSSR rozebral vítěz partie Blumenfeld. Některé poznámky od 16. tahu jsou od Luďka Pachmana z 1. dílu jeho Taktiky moderního šachu.
Partie ke stažení.
Kompletní článek o Poloslovanské obraně se skládá celkem ze tří částí, kompletní znění si můžete stáhnout zde.
Pozorní čtenáři ještě nejspíš čekají na slíbené řešení úlohy od Zdenka Závodného z minulého článku o historii. Tak tady je:
Smena, 1966
Mat 3. tahem
