Zatímco se někteří šachisté a šachanisté koupou v rybnících a jí předražené zmrzliny z večerek, Luboš kreslí karikatury a já dělám rozhovory. Tentokrát jsem oslovila Cedrika Haškovce, zapáleného šachistu a milovníka přírody.

1) Krátce se nám představ.

Jmenuji se Cedrik Haškovec, je mi 78 let, jsem ženatý, mám dvě děti a několik vnoučat. Vystudoval jsem biologii na PŘFUK a jsem CSc. Moje poslední zaměstnání bylo na Ústavu hematologie, kde jsem testoval geny u pacientů s leukémií.

Kromě šachů patří mezi mé koníčky i fotografování vnoučat, spoluhráčů na šachách a květin, a to především na horách. Dřív jsem sjížděl i divokou vodu, krásný adrenalin.

 

2) Kdo tě k šachům přivedl?

Můj otec, když mi bylo asi šest let. Trvalo mi dlouho, než jsem ho začal porážet.

 

3) Co tě na královské hře nejvíce baví?

Vyhrávat, ale hezky a po určité námaze. Jednou mi soupeř přehlédl dámu ve čtvrtém tahu. To pro mě sice znamenalo vítězství, ale moc mě neuspokojilo.

 

4) Jaký je tvůj největší šachový úspěch?

Vyhrál jsem jeden žákovský turnaj a přebor oddílů Lokomotiva Praha a Unichess. Docela si cením několika vítězství, jako třeba s mistrem M. Janatou. Povedlo se mi i pár hezkých partií v internetovém šachu. Na základě výsledků v jednom národním kandidátském turnaji jsem KM a na základě hry v USA jsem získal i US elo a jsem americkým národním mistrem.

 

5) Bereš šachy jako sport, nebo jako umění?

Tak nějak všechno dohromady, ale hlavně jako náročnou zábavu.

 

6) Na šachové platformě Chess.com hraješ za družstvo Team of the Czech Republic. Jak se ti v týmu líbí?

Jak kdy. Mám zde přátele, ale je tam i někdo, se kterým nevycházím zrovna nejlíp. Jako v životě.

 

7) Organizuješ zápasy v tzv. hlasovacím šachu. Mohl bys nám tento styl hry více přiblížit?

Hodně se věnuji hlasovacímu šachu v národních i mezinárodních týmech. Tým hráčů má většinou tři dny na tah a během té doby se diskutuje, co hrát. Diskuzi řídí kapitán a pak se hlasuje tah, který se posléze zahraje. Nesmí se používat počítačové programy, ale lze použít databáze zahájení. V hlasovacím šachu jsem se seznámil i s jedním spoluhráčem ze Slovenska a od té doby se pravidelně navštěvujeme i s jeho rodinou. V mezinárodních týmech mi diskuze pomáhá i zlepšovat si angličtinu.

 

8) Myslíš si, že internetové šachy jednou zcela nahradí reálnou šachovnici?

Nemyslím si. Ale internetové šachy hodně pomohly v době pandemie koronaviru, kdy se nedaly hrát normální šachy. V soutěžích, které hraji, se sice nesmí používat počítačové programy, ale ne všichni hráči to dodržují. Ale hlídá se to, provinilci jsou vylučováni.

Jak stárnu, moje elo v praktickém šachu klesá, ale stále ještě hraju alespoň soutěže družstev. Kdysi jsem hrával v družstvu, které hrálo v pražské divizi. V internetovém šachu mám rating o hodně vyšší než v tom praktickém. Bohužel, v praktickém šachu „nastavím“ dobrou pozici, kterou pak často zkazím, což se mi v internetovém šachu sice taky stává, ale ne tak často.

 

9) Co ti šachy daly do života?

Hodně potěšení z výher a několik kamarádů.

 

10) Jsi spíše introvertní, nebo extrovertní?

Teď spíše extrovertní.

 

11) Kromě šachu provozuješ i jiné aktivity, např. fotíš přírodu a vyrábíš své vlastní kalendáře. Jak jsi k takovým věcem přišel?

Když jsem byl na stáži v Americe, tak jsem začal fotit na barevný film květiny a přírodu a od té doby pravidelně fotím. Kvůli květinám jsme se ženou procestovali Evropu a Turecko. Jsem rád, když se mohu s ostatními podělit o jejich krásu. Obrázky květin pak se ženou, která taky fotí, prezentujeme na přednáškách a píšeme o nich články i do mezinárodních časopisů. Na základě jednoho našeho článku jsme měli zoomovou přednášku o květeně Sardinie a Korsiky pro australské skalničkáře. Se ženou jsme měli i několik výstav, vyhráli jsme několik cen ve fotosoutěži Alpine Garden Society a už řadu let děláme kalendáře z našich obrázků.

 

12) Neuvažoval jsi o vytvoření své vlastní fotoknihy?

Začal jsem na ní pracovat, ale nevím, jestli ji někdo vydá. Spíš píšeme články do různých časopisů, jako například pro Alpine Garden Society.

 

13) A nyní všemi oblíbená otázka: Máš rád rajčata?

Samozřejmě je mám rád, a moc!

 

Díky za rozhovor! Máš nějaký vzkaz pro čtenáře?

Ať vás šachy baví, je to krásná, byť náročná hra. A vůbec nezáleží na úrovni. Skoro si myslím, že slabší hráči z ní mají větší potěšení.

 

Cedrik není jen internetovým šachmajstrem a špičkovým fotografem, občas se věnuje i psaní. Před lety napsal článek, o který by se s Vámi chtěl podělit:

Cimrman šachistou

Zdálo se mi téměř nemožné, aby tak všestranný a geniální vynálezce, umělec a polyhistor nebyl též výborným šachistou. Při svých výzkumech v Liptákově jsem narazil na řadu indicií, že tomu tak opravdu je. Cimrman byl zřejmě vynikajícím praktickým hráčem, i když mnoho zmínek o jeho účasti v národních a mezinárodních turnajích nenajdeme. Pokud vím, tak zatím se pouze vědělo, že hrál s Capablancou a že Capablanca s ním udělal první aut v šachové historii, když králem v nouzi nejvyšší ustoupil mimo šachovnici. Proč se ale o Cimrmanovi, coby šachistovi, toho neví více, jsem nalezl až v materiálech v místní škole v Liptákově. Cimrman tam vyučoval lučbě a silozpytu (dnes bychom řekli chemii a fyzice) a zkostnatělý řídící této školy zakázal členům učitelského sboru účastnit se jakýchkoli závodů a podujatí, včetně klání šachového.

Cimrman ale nemohl v sobě zapřít lásku k šachům a šachového génia, a tak hrál pod různými pseudonymy, velmistry nevyjímaje. To vysvětluje, proč třeba Capablancův gambit, který je tak cizí tomuto velmistrovi, ale odpovídá zcela duchu Cimrmanovy hry a je tedy vlastně gambitem Cimrmanovým. Z některých jeho zápisků vyplývá, že uvedl do šachové praxe otevření 1. b4, které ale závistiví vídeňští šachisté hanlivě označili za Orangutana. Toto otevření, které se hraje i dnes na turnajích nejvyšších kategorií, by se mělo správně jmenovat Cimrmanova hra. Rovněž i tzv. Čeljabinská varianta, později hojně užívaná ruskými šachisty, pochází od Cimrmana. Na svém simultánkovém turné po Sibiři ji, byť omylem, ale s úspěchem, poprvé použil v Čeljabinsku.

Cimrman i zavedl samomat. Našel totiž způsob, jak matit dvěma jezdci, ale jak skromně dodává, musí se do této pasti soupeřův král dobrovolně vydat, a nazývá ho tak suicidním matem, dnes bychom řekli samomatem. Vymyslel i nejgeniálnější a nejkratší šachovou úlohu – mat půltým tahem. Při tomto matu matí střelec soupeřova krále, který je v rohu šachovnice, kde je tísněn jezdcem (např. Ka1 a Jc3). Nadzdvihnutí jezdce dochází pak k matu střelcem po dlouhé diagonále. Jak geniální a jak prosté!

Snad ale největším jeho přínosem pro šachovou hru mohl být vynález Blanického jezdce. Tento jezdec, jako deus ex machina, přispěchá králi v nouzi největší. Blanický jezdec se přivolal slovy: „Lidé zlatí, už mě matí!“ Bohužel neslovansky mluvící mezinárodní šachová federace WICF (Western International Chess Federation), předchůdce dnešního FIDE, odmítla tento tak užitečný šachový vynález, který pak neprávem upadl v zapomnění. Vyzkoušel jsem jej a mohu jej jen vřele doporučit. Jsem přesvědčen, že i leckterému dnešnímu šachistovi by přišel vhod.

Cimrman navštěvoval i vinárnu U Pavouka, kde nenacházel soupeře sobě rovného, a tak dával svým soupeřům hendikep, běžně figuru, někdy i dámu, a jednou dokonce i samotného krále. Zde přítomný redaktor vídeňského Schachzeitung pak uštěpačně uvádí, že partie ztratila smysl. Myslím, že se jednalo o pouhou závist, protože ve Vídni neměli tak silného šachistu, který by si dovolil tak velký hendikep. Cimrman rád pozoroval a nahlas i komentoval probíhající partie a udílel hráčům cenné rady. Pro nepochopení některých hráčů sklízel někdy i nevděk. Jednou ve známé šachové kavárně U Neumannů (dnes U Nováků) mu bylo dokonce nevybíravým způsobem odepřeno právo pobytu v místnosti.

Kde ale mohl svobodně a v češtině komentovat partie, bylo v šachové kavárně Rotonda v Paříži. Opět se ukázalo, jak málo si náš národ vážil tohoto génia a že ve své vlasti není nikdo prorokem. Náš génius předběhl dobu, když v Jihočeské šachové župě zaváděl i hodnocení hráčů dle ela. V jeho korespondenci s Eleonorou Skočdopole Cimrman doslova píše: „Souhlasím s Tvým hodnocením Elo.“ Jak se stalo i v dalších případech, na jeho vynálezy nebyla tehdejší společnost ještě připravena.

Cimrman vydával též šachový časopis „Koník“. (V jeho vydávání pokračuje SK LOKO Praha, dříve Lokomotiva Praha.) Ostatně zmínky o jeho existenci lze nalézt i v krásné literatuře. První je v Erbenově Polednici, kde se v prvním vydání z roku 1856 praví: „Čti si, tu máš Koníka!“ Z nepochopení smyslu této věty jí pozdější vydavatelé zkomolili na: „Hrej si, tu máš kohouta!“, která se, bohužel, traduje až dodnes.

Další zmínka, která měla být ještě starší, je z rukopisů Králevodvorských. Zde najdeme odkaz na „List zabudnutých šachistuóv“: „Kuóň“, který se šířil na „kuóře stromuóv“. Měl dokazovat to, že staří Slované nejen hráli šachy, ale měli i svůj šachový časopis, vlastně kůropis. Jak známo, šlo sice o podvrh, ale nicméně to svědčí o tom, že falzfikátor Hanka časopis Koník musel znát.

Jen tak mimochodem, Cimrman jako velký bojovník za rovnoprávnost žen vydával i šachový list paní a dam: „Kobylka“. Zde propagoval ženský šach, který byl u nás v té době doslova v plenkách (budoucí mistryni Menčíkové byly teprve necelé dva roky) a navrhoval některé změny pro ženský šach. Jako například, aby hlavní figurou nebyl král, ale královna (dnes dáma), cílem partie byla její svatba s nepřátelským králem, místo pěšců byly družičky, místo jezdců kočáry apod. Tento časopis též přinášel návody a střihy na vkusné a levné šaty pro hru v šachy a výborné recepty na pokrmy vhodné k podávání při šachové partii. Například trhanec Zmatlík, beef Čigorin nebo závin Dobruský. V inzertní části pak byly propagovány přípravky na plné tvary paní a dam. Bohužel z neúcty k našemu géniovi se dochoval jen fragment jednoho čísla na oné místnosti v Liptákově, který je nyní k nahlédnutí v Cimrmanově muzeu.

Myslím, že by si náš génius zasloužil pořádání šachového memoriálu s jeho jménem. Vyzývám proto Česko-Moravsko-Slezsko-Opavsko-Odersko-Valašsko-Hanácko-Hodonínsko-Znojemsko-Dyjsko-Svratecký (snad jsem na nikoho nezapomněl) šachový svaz k jeho organizaci.

Za tuto práci mi byl panem Svěrákem udělen hrdý titul Doctor rerum Cimrmanensis –⁠ DrC.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme