Mohli jsme to vyhrát!
44.šachová olympiáda je za námi. Naši muži skončili na 25.místě, ženy na místě šestnáctém.
Nechybělo mnoho a mohli jsme to i vyhrát, stačilo udělat několik zásadních věcí 🙂 .
Překvapení? Jen pro ty, co šachy nesledují.
Olympiádu v open sekci vyhrál tým Uzbekistánu. Tým, který byl „až“ čtrnáctý nasazený, vyhrál zaslouženě. Uzbeci ani jednou neutrpěli porážku. Mimochodem, už před olympiádou jsem zde psal, že Uzbekistán a Kazachstán jsou „černí koně“ turnaje a nemýlil jsem se, protože i Kazaši zahráli dobře (čtyřicátí nasazení a 17.místo).
Na druhém místě skončila Arménie, která byla „posílena“ odchodem Aronjana pokřídla americké šachové federace. Opravdu spíše posílena, protože Aronjan za USA nijak nezazářil. Arménie nasbírala devatenáct bodů stejně jako Uzbekistán. Na rozdíl od Uzbeků prohráli Arméni jeden zápas, právě ten s Uzbekistánem. Arménie si však poradila se dvěma týmy Indie a remizovala s USA.
Třetí skončil tým Indie 2 a čtvrtý indický tým číslo jedna.
Další pořadí: 5. USA, 6. Moldávie 7. Ázerbájdžán, 8. Maďarsko, 9. Polsko, 10. Litva atd.
Také v turnaji žen se našel jeden neporažený tým, Ukrajina. Ukrajinky patřily k favoritům turnaje už před olympiádou, ale nakonec zvítězily jen díky lepšímu hodnocení.
Stejný počet bodů měly i Gruzínky. Na třetím místě skončil tým Indie a alespoň jednomu z šesti týmů, které v obou turnajích Indie postavila, se tak podařilo dosáhnout na medaili.
Čtvrté byly USA, které jsem také před turnajem tipoval na boj o medaili 
, pátý byl tým Kazachstánu.
Až na šestém místě skončily Polky, které hrály velmi dobře a medaile by jim jistě slušela.
Dále: 7. Ázerbájdžán, 8. Indie 2, 9. Bulharsko, 10. Německo atd.
Hvězdy olympiády
Pro pořadatele byli hvězdami všichni hráči, především však ti indičtí , přesto se však našli hráči, kteří zářili více než ostatní.
Za tým Indie 2 hrál na první šachovnici Gukesh D., který až do osmého kola (včetně) „kosil“ všechny své soupeře bez ohledu na jejich rating. Je ironií osudu, že právě jeho partie rozhodla o vítězi olympiády. Ve střetnutí s Uzbekistánem prohrál partii s Abdusattorovem, v níž stál jasně lépe, pak remízově a nakonec ji prohrál.
Podobný osud potkal Polku Oliwii Kiołbasu, která měla na svém kontě dokonce devět výher, ale v desátém kole jen remizovala (Gruzie – Polsko 2-2) a v posledním kole neudržela věžovou koncovku s Ušeninou a její tým prohrál zápas o medaili s Ukrajinou (1-3).
Slyšel jsem názor, že mladá generace „válcuje“ všechny ostatní. Také jsem slyšel, že „staří“ nemohou na olympiádě v náročném indickém prostředí uspět .
Opravdu?
Na olympiádě hrála spousta „starších“ hráčů a hráček, kteří podávali skvělé výkony (z našich hráčů a hráček třeba Zbyněk Hráček ).
Největší hvězdou je hráčka, která podle „znalců“ snad ani neměla na olympiádu jezdit 
.
Nejlepšího individuálního výsledku (asi) totiž nedosáhli žádný mladík nebo mladice, ale Pia Cramling, která letos v dubnu oslavila své padesáté deváté narozeniny.
Podle „odborníků“ by měla „odpadnout“ už někdy po čtvrtém kole (=stará, unavená atp.), ale ona odehrála všech jedenáct kol a uhrála v nich 9.5 bodů! Ani jednou neprohrála.
Co naši?
Oba naše týmy odehrály dobré turnaje, ženám přálo štěstí o trochu více.
Muži skončili čtyři místa za svým nasazením.
Nebojte se, umím počítat .
Problém je v tom, že týmy byly nasazovány podle ratingového průměru prvních čtyř hráčů, jenže v naprosté většině týmů zasahovala do bojů pětice hráčů. Přijde mi logické při posuzování výsledků zahrnout do průměrného ratingu všechny hráče družstva, kteří hráli a v tom případě by naši hoši nebyli nasazeni jako osmnáctí, ale až jako dvacátí první.
Naši hráli dle svých možností a ostudu rozhodně neudělali.
Z čtyřiceti čtyř partií prohráli jen pět a z toho má tři prohry na svém kontě na poslední chvíli povolaný (a tedy zřejmě nedůkladně připravený) náhradník.
Ženy skončily na krásném šestnáctém místě.
Jistě, první desítka nebo medaile by vypadaly lépe, ale buďme realisté. Šestnácté místo je úspěch českého ženského šachu.
Všechny dívky hrály dobře a (alespoň navenek) fungovaly jako dobrý tým. Nedařilo se sice Kristýně Petrové, ale ostatní její občasné „výpadky“ nahradily. Na prvních dvou deskách měly hráčky většinou těžké soupeřky, ale pět bodů z devíti je dobrý výsledek (nikoli vynikající, ale dobrý ).
Na třetí šachovnici Karolína Pilsová uhrála 6.5 bodů z devíti a jako jediná z týmu ani jednou neprohrála.
Anna Marie Koubová zavřela „klapačky“ všem nepřejícím kritikům, kteří tvrdili, že měla zůstat doma . Její výkon byl vynikající. Prohrála jen jednou a 6.5 bodů znamená, že si naše hráčka uhrála normu WFM.
Blahopřejeme!
Nebudu tu hodnotit jednotlivé hráče a hráčky, od toho jsou kapitáni a jiní zodpovědní činitelé a nakonec samotní účastníci vědí, jak zahráli .
Za sebe a naši redakci (a snad i za naše čtenáře) děkuji všem za předvedené výkony. Ostudu určitě neudělali.
Zavinil to Arpád
Árpád Imre Élő je tvůrce ratingového systému ELO.
V době, kdy tento systém zavedl, asi netušil, co všechno tím způsobí . jeho systém je celkem dobrý, protože poskytuje poměrně hodnověrný pohled na dlouhodobou výkonnost hráčů. Jenže Arpád zřejmě přecenil inteligenci šachového lidstva.
ELO se stalo pro mnohé lidi „božstvem“.
Amatéři (a nejen oni), kteří už zvládli v praxi tah jezdcem (a často i bezchybně ), mnohdy hodnotí hru šachových veličin právě podle jejich ratingu.
Proto považují vítězství Uzbekistánu za překvapivé, proto nejsou schopni pochopit skutečnost, že ratingově nejvýše nasazený Tým USA nemá ani medaili nebo že třetí nasazení Norové i s mistrem světa Magnusem Carlsenem skončili až na 59.místě.
Proto také se občas ozývala kritika našich hráčů, že prý hráli jen se „saláty“ a ještě s nimi měli problémy .
Tihle „odborníci“, kteří sami šachy většinou ani aktivně (rozuměj turnaje a soutěže) nehrají, nejsou schopni vstřebat skutečnost, že nízký rating vůbec nemusí znamenat špatnou výkonnost.
Jsou země, kde se na rating počítá jen málo soutěží, jsou země, kde se hráči ratingových soutěží nemohou zúčastnit nebo se jim to málo turnajů, které sehrají, nemusí povést, přesto však mohou hrát místní hráči velmi dobře.
V dnešní internetové době k tomu stačí vlastně málo: mít připojení na síť a mít chuť na sobě pracovat. Kdysi se šachové knihy, psané většinou jen v angličtině nebo ruštině či němčině, jen málokdy dostávaly do všech koutů světa, ale internetová síť je rozsáhlá a nabízí spoustu možností k tréninku a zlepšení.
Vůbec bych se nedivil, kdyby se jednou objevil hráč úplně bez ratingu, který by vyhrál nějaký turnaj .
S ratingem máme podobný „problém“ i v ČR.
Toto zjednodušené hodnocení se totiž bere jako „berná mince“ při rozřazování mladých hráčů na talentové listiny. Není divu, že trenéři mládeže pak úzkostlivě sledují rating svých svěřenců. Rodiče, kteří někdy šachy sami ani nehrají, totiž chtějí vidět výsledky.
A co může být pro laika lepším důkazem o práci trenéra než růst ratingu (a zařazení na listinu talentů)?
Zamysleme se nad tím. Nehodnoťme mládež podle ratingu, ale podle jejich hry. Možná se nám pak podaří vychovat více špičkových hráčů.
Mohli jsme vyhrát olympiádu!
Alespoň tak mi to podal jeden známý . Na můj dotaz „jak?“ se mi dostalo jednoduché odpovědi, po které mi „spadla brada“ .
Prý kdyby ve vedení svazu byli jiní lidé, mohli za nás hrát mladí hráči a vše by vypadalo jinak. Možná bychom hráli i o medaili(!) nebo první místo(!!!).
Bohužel mi onen šachový fanda (šachy sám závodně nehraje) nebyl schopen vysvětlit, kde a kdo by ty mladé hráče tak rychle našel (vychoval) .
Jeho další argumenty, že nehráli ti nejlepší (asi se nedíval na žebříček českých hráčů), že svaz je zkorumpovaný a „všeci tam kradú“, mi přišly podezřelé.
Napadlo mě, že to nemá z vlastní hlavy . A neměl.
Odkázal mě na, v mých očích, pochybný server, kde prý najdu odpovědi na všechny mé „rýpavé“ otázky (ne, děkuji, to si raději přečtu Blesk).
Upřímně, do nedávna jsem jej považoval za inteligentního člověka, který si umí udělat vlastní názor .
Mýlil jsem se.
Jen aby bylo jasno, přikládám výsledek filtrovacího dotazu z databáze FIDE (ČR, muži, aktivní hráči, řazeno sestupně), aby si i neznalý čtenář udělal obrázek o tom, že nominováni byli naši nejlepší hráči.
Vlasta Babula neodletěl kvůli pozitivnímu testu na Covid, nahradil jej Vojta Zwardoń.
Proč nehráli Viktor Láznička a Štěpán Žilka, už tady bylo také probíráno.
Nerad se hádám, takže alespoň touto cestou dám onomu kolegovi za pravdu.
Ano, kdyby byli ve vedení svazu jiní lidé, kteří by v krátkém čase vypěstovali několik hráčů světové extratřídy, jež bychom pak poslali na olympiádu, určitě bychom vyhráli .
Anebo ne? Kdo ví….
Svaz není bez viny?
Výše popsaný dialog mě donutil zamyslet se nad rolí svazu při olympiádě.
Snad poprvé v životě (mém ) se svazu podařilo aktuálně a dobře informovat o dění na olympiádě. Tohle tady ještě nebylo.
Na druhé straně mě trochu mrzí přístup KMK (Komise pro marketing a komunikaci).
Chápu, že svaz měl na olympiádě svého zpravodaje a paní Kůsová odvedla, zřejmě nejen v oblasti marketingu, velmi dobrou práci (fotografie, videa atp.). Chápu i to, že svaz si vyhradil právo informovat z místa dění jako první.
(Jinak jednání s paní Kůsovou bylo velmi solidní a i když byla velmi vstřícná a snažila se mi pomoci, slyšel jsem jen „Bohužel, nemohu.“ )
Mrzí mě však, že svaz nemá předem dány podmínky užití mediálních děl. U FIDE to bylo velmi jednoduché. Na svém webu má FIDE napsáno, za jakých podmínek lze používat fotografie nebo videa. I přesto jsem autory fotografií informoval (nemusel jsem), že jejich díla použiji v souladu s požadavky FIDE.
Na našem svazu jsem nepochodil . Tedy možná bych pochodil, protože mě paní Kůsová odkázala na „šéfa“ KMK, s nímž bych se pravděpodobně (a snad i bez problémů) domluvil na užití mediálních materiálu jinde než na webu ŠSČR.
Jistě, mohl jsem veřejně dostupné materiály v souladu s českým právem použít i tak, ale protože sám občas něco tvořím, přišlo by mi nefér něco bez svolení jen tak ukrást.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že autorské právo není samoúčelné. Pokud něco vytvoříte vlastní hlavou (program, článek, obrázek, video), je to práce. A pokud si tu práci někdo přivlastní jen proto, že je na internetu, pak je u mě zloděj.
Je to stejné, jako když někde uvidíte opřené a nezamčené kolo. To, že stojí nezabezpečené na veřejném místě, vás neopravňuje si ho jednoduše vzít.
Nestálo mi zato obvolávat nebo jinak kontaktovat členy KMK (nebo jakékoliv jiné komise)?
Nestálo.
Předpokládal jsem, že členové komisí mají své pravomoci, takže mě překvapilo, že o všem rozhoduje „šéf“ .
Ale budiž, obešel jsem se i bez materiálu KMK, které mohly ještě více zpropagovat ŠSČR a jeho práci.
Měl jsem zato, že by měla KMK už ze své podstaty mít zájem na propagaci šachu, ale asi to nebude tak horké .
Ale až tak moc me to nemrzí, protože zpravodajství na webu svazu bylo letos výborné.
Ještě jedna věc, za kterou si svaz zaslouží „pokárání“.
Možná jsem někde něco přehlédl, možná jsem to „vypustil“ z hlavy. Nominace českých týmů byla zveřejněna s předstihem, ale byla někde i nominace náhradníků?
Byli vůbec nějací náhradníci nominováni?
Je zvláštní, že v „covidové době“ lidé zodpovědní za nominaci nepočítali s tím, že by někdo mohl být pozitivně testován na Covid. Možná se s tím počítalo, ale není mi to známo (nebo jsem to nikde nenašel).
Na poslední chvíli byl vybrán jako náhradník Vojta Zwardoń. Osobně mě to potěšilo, protože Vojtův herní styl mám rád a fandím mu (možná také proto, že pochází z Karviné, kde v našem klubu začínal se šachem), ale nemohl hrát i někdo jiný?
Vynechám potrestaného Vojtu Pláta, jsou tam však i další hráči, kteří mohli být připraveni zaskočit v případě problémů.
Jiří Štoček, Tadeáš Kriebel, Jan Krejčí, Martin Petr.
To jsou hráči, kteří mají podobnou výkonnost jako Vojta a mohli se předem (včetně Vojty) připravovat na roli náhradníka.
Byli předem připraveni na možnost záskoku?
Jistě, Jiří Štoček hrál v Pardubicích, Tadeáš Kriebel v poslední době moc není za šachovnicí vidět, ale třeba Martin Petr hraje poslední dva roky velmi dobře a klidně bych si jej uměl na olympiádě představit.
To by bylo řevu !
Klientelismus! Rodinný výlet! … atp.
Jenže když se podíváte na výsledky potenciálních náhradníků, tak na tom není vůbec zle.
Pokud se svaz nechává ovlivnit křikem několika neaktivních (=neplatících) kibiců, pak je něco špatně.
Špatně je i to, pokud nebyli předem vybráni a připravení náhradníci.
Super! Můj názor na válku je znám. Souhlasím však s těmi, kteří tvrdí, že SEM to nepatří. Politiku řešte na webech k tomu určených. Diskutujme zde o šachu, ne o politice nebo ambicích psychicky narušených jedinců.
Tedy ještě na závěr: Pravidelně sleduji známé šachové weby (chess-news, English Chess forum, Schachfeld) a všude je rovněž politika související se šachem v menší či větší míře zastoupena, a tak si myslím, že i moje poznámka k Ukrajině není nic až tak hrozného kdo pamatuje, ať si připomene, jak jsme za totality brali každý hokejový úspěch a výhru nad „sovětskými bratry“. Stejně tak drobné rýpnutí do někoho, kdo mínusuje prakticky každý můj příspěvek, i když se jedná třeba jen o výsledek turnaje. To je vše a tedy také s Vámi se loučím a přeji vše nejlepší i webu.
Bohužel, politika zasahuje i do sportu. Už jsem napsal, že mé názory na válku na Ukrajině (lépe: v Ukrajině) jsou známy, ale to neznamená, že je budu všem a všude vnucovat. Vy tak činíte a nemůžete se divit, že to lidi neberou.
Toto není politický server, ani server exhibujících psychopatických jedinců. Smiřte se, prosím, s tím, že i kdyby Vaše názory byly politicky správné, sem nepatří.
Nejdříve gratulace těm, kdo zvítězili, hlavně ale Ukrajině, kde ženy ziskem zlaté medaile dodaly odvahu těžce zkoušené zemi, bojující proti fašistickým agresorům. Také našim týmům děkuji za vzornou reprezentaci. K odměnám – samozřejmě nevím, kdo má větší díl viny na tom, že jsme Štěpána Žilku na olympiádě neviděli, asi by stálo za to zkusit popřemýšlet na změně systému, tedy určitá pevná částka a hlavní díl odměn by byl za umístění, jinak šachový svaz lze jistě kritizovat, ale útoky proti vedoucí výpravy na jistém konkurenčním webu, to byl doslova hnus…
Měl jsem o Jirku Kadlece strach, že se mu něco stalo, ale dal svůj obvyklý mínus, to jsem si oddychl. Pokud jde o odměny, každý hráč vítězného týmu Uzbekistánu obdržel úplně nový Chevrolet Equinox a kromě toho asi 55 000 dolarů v místní měně, to by mohla být inspirace také pro náš svaz, možná by místo Chevroletu stačila i Škoda Karoch…
A to rytí v úvodní větě je dobré k čemu? Pokud zde chcete psát, tak si podobné výlevy odpusťte – pravidla diskuse nejsou sepsána samoúčelně. Díky.
Toto byl můj poslední příspěvek, poněvadž vzhledem k ostudnému stavu světového šachu, morálnímu rozkladu FIDE a mému znechucení nad tím, kam se šachy dostaly a jakou si před světem udělaly ostudu, končím s přispíváním do diskusí zde i na konkurenčním webu. Goodbye…
Proboha proč to pořád tak řešíte, svět přece není a nikdy nebude úplně podle našich představ. Pokud máte šachy opravdu rád, tak jsou přece nad politikou. A vaše čistě šachové příspěvky a postřehy byly vždy skvělé.
Zpráv a míst, kde si člověk může tvořit názor na situaci na Ukrajině je spousta. Ocenil bych, kdyby zdejší diskuse byla opravdu jen šachová.
Nechci, aby to, co napíšu, vyznělo jako zlá kritika. Můj názor je, že olympiáda, která je jednou za dva roky, je NEJVÝZNAMNĚJŠÍ šachovou akcí, sejdou se tam týmy a šachisté z celého světa a tudíž by měl mít svaz za povinnost udělat ABSOLUTNĚ VŠE pro to, aby i z naší země hráli ti nejlepší hráči, které momentálně máme. A to i za cenu vyšších nákladů! Chápu, že v dnešní době to není lehký úkol, shánět peníze, ale připravovat se na olympiádu není možné měsíc předem, na to je potřeba myslet a připravovat se v celém mezidobí. Je třeba velmi zvažovat potřebnost a nutnost každého výdaje. Jak je tomu v současné době, to hodnotit nemohu, nemám o tom žádné informace.
Problém je, že ona je taky třeba i nějaká ochota a snaha samotných hráčů reprezentovat a přizpůsobit se. Pardon že to takto hloupě řeknu, ale s blbcem sebelepší svaz zázraky nenadělá. Nevím, jak velkou snahu svaz vyvinul při přesvědčování Šťepána Žilky a o jak přehnanou odměnu si měl údajně říct. Co se ale týče přinejmenším Viktora Lázničky a Vojty Pláta, asi snad každý normální musí vidět, že jsou to do jisté míry problémoví hráči. Viktor se údajně šachu už příliš nevěnuje (omlouvám se mu, jestli se ke mě donesly špatné informace), navíc pokud se pamatuju na incidenty z extraligy, měl problém s očkovním proti kovidu, tak by dost možná kvůli tomu mohl mít i problém se samotným cestováním do Indie, neznám místní pravidla. Kolem Vojty Pláta je zase tak podivně velké množství průserů, jaké není kolem nikoho jiného, že by asi každé normální zodpovědné vedení svazu bylo proti takovému hráči podezřívavé a hlídalo si jej přísněji si než jiné. Stačí vzpomenout na nedávnou historku, kterak ho reprezentační výprava nechala v cizině, bylo tam víc řidičů a nezval ho ani jeden, takže evidentně tam s ním mělo problém více lidí. K čemu je potom reprezenaci takový sebelepší hráč, který dělá dusno a štve spoluhráče?
No ukázalo se, že důvody svazu tady nakonec přece jenom byly docela oprávněné.
Není to tak dávno, co plno chytrých šilo do svazu za to, že nepochopitelně zaujatě odmítá vzít do reprezentace jistého Rausise s vysokým ratingem.
Nechápu, proč propadat hysterii z toho, že nás nereprezentovala kompletní první pětka našeho domácího žebříčku. Olympiádu bojkotovaly mnohem větší hvězdy, než jaké máme u nás, včetně myslím tří hráčů první světové desítky, kteří mohli výrazně ovlivnit boje o medaile, a nevšiml jsem si, že by někdo volal po trestání jejich domácích šachových organizací.
Bezpochyby máte kus pravdy, vím, o co si pan Žilka řekl a vím i proč si o to řekl a jeho důvody zcela chápu. Co se týká události na ME družstev, měl jsem možnost slyšet verze obou stran, každá z nich měla kus pravdy. Nepropadám žádné hysterii, že tam nehrál ten nebo onen, jenom pro mě mají výsledky na takové jedinečné akci, jako je olympiáda, absolutní prioritu a je mi jedno, kdo nehrál z jiných týmů, ale přál bych si, aby za náš tým hrálo to nejlepší, co máme. Shánění sponzorů, zejména v dnešní době, není vůbec snadné, to je jasné snad každému, holt peníze jsou až na tom prvním místě…jsem názoru, že by se vždy měly hledat možnosti, jak sponzory najít a držet a ne hledat důvody, proč je to těžké nebo to nejde. Rozhodně jsem ale nikdy nevolal po žádném trestání svazových funkcionářů, tudy cesta nevede.
Co to znamená „absolutně vše“? A jak víte, že se to neudělalo?
Nezlobte se na mě, ale podobné fráze mají stejnou hodnotu, jako když se řekne, že „je dobré se chovat ekologicky“. Tj. něco na čem se všichni shodnou, intuitivně je to dobré, ale vůbec není jasné, co konkrétně to znamená a navíc si pod tím každý může představit něco jiného.
Pokusil jsem se to naznačit – omezit zbytečné výdaje na minimum, nabídnout vyšší odměnu a samozřejmě dát šanci nějakému talentu, připravovat se na olympiádu ne třeba půl roku před ní, ale celé mezidobí…měl jsem možnost diskutovat s Žilkou i Plátem osobně a některé jejich názory mi zněly docela rozumně. Podle informací, které mám já, se pro start některých vše neudělalo – myslím tím zejména zabezpečení hráčů po stránce odměn…
Podle mě je taky škoda, že Štěpán Žilka na olympiádě nebyl 
Zde si dovolím trochu oponovat ve dvou věcech: V prvé řadě v Elu. Elo je sice relativní statistická veličina, ale většina toho, co bylo v článku napsáno (nedostatečný počet her apod.) se rozhodně netýkají profesionálních hráčů 2500+. Tam je Elo velice přesné, protože hrají často, proti podobným soupeřům a mají malý koeficient rozvoje. Skutečně jsou tedy medaile Uzbekistánu, Arménie i Indie 2 překvapením, byť daným velkým zlepšením mladých hráčů, aktuální skvělou formou apod.
Dále bych vyvrátil mylnou informaci o normě WFM. Tituly (W)CM a (W)FM nemají normy. Lze je získat pouze naběhnutím ratingu (2200, w 2000), resp. (2300, w 2100) nebo jako tzv. direct title na olympiádě a dalších soutěží FIDE/ECU, kdy se titul udělí bez ohledu na rating (je tam tedy nějaký strop, ale mnohem menší) podle výkonnosti na turnaji. Vzhledem k tomu, že Anička už rating 2100 má, takže by titul WFM mohla získat okamžitě, je jí toto udělení naprosto k ničemu. Normy se udělují za tituly W(IM) a W(GM) – 3 normy = titul. Stejně tak je možné na některých soutěžích FIDE na základě direct title metody získat pro tyto vyšší tituly normu nebo rovnou celý titul (pokud se dostane hráč do turnaje kandidátů a náhodou nemá GM titul, pak ho automaticky získá 🙂 ). Anička už má 2 WIM normy a tu poslední si na olympiádě bohužel neuhrála, ostatně k tomu bude potřebovat i rating 2200, který zatím nepřekonala.
S tou normou máte pravdu, stačí rating, ale vycházel jsem z toho, co bylo na chess results. Ale mám dojem, že tituly se udělují i za nějaké výsledky bez ohledu na rating.
K tomu ratingu. Ono je to pravda, rating ukazuje reálnou výkonnost, pokud se ti hráči víceméně utkávají mezi sebou. Na olympiádě tomu tak nemusí být, proto občas „překvapení“.
Ale Uzbekistán až takové překvapení není. Hráli velkém dobře i na minulých olympiádách.
Ještě bych se vyjádřil ke koeficientu ELO! Nemohu se do detailu přít o to, nakolik je koeficient ELO přesný, ale snad mi dovolíte mít vlastní názor. U hráčů evropské špičky asi přesný bude, souhlasím, ale u hráčů z jiných oblastí, např. Brazilců, Chilanů, Kanaďanů, případně jiných, pro nás přece jen „exotických“, zemí, tam o přesnosti pochybuju, navíc mladincí hráči mají v mnoha případech ELO nižší než je jejich skutečná výkonnost. Navíc forma hráče na turnaji a jeho ELO nemusí být totožné. Může zde působit řada jiných faktorů, které výkonnost a momentální úspěšnost hráče mohou zásadně ovlivnit, viz hrubé chyby, které se vyskytly i u TOP velmistrů. Pro mě úspěch týmů z bývalých „sovětských“ republik překvapením rozhodně není, očekával jsem jej od samého začátku turnaje, myslím, že jsem tu snad i v kterémsi příspěvku i napsal. I ti nejlepší z nejlepších šachistů světa občas chybovali, chybují a chybovat budou, kdyby tomu tak nebylo, končily by všechny partie remízou!