Bitva u Slavkova na 64 polích
V roce 1896 se hrál v Norimberku velmi silný šachový turnaj. Sbírku partií sepsal Siegbert Tarrasch, vyšla ve dvou vydáních, poprvé v roce 1897 a pak 1921 (Berlín a Lipsko). Poznámky dr. Tarrasche byly velmi poučné a poměrně rozsáhlé (kniha obsahuje 171 partií na 300 stranách). Podívejte se na jednu zajímavou partii, kde velmi instruktivním způsobem vyhrál tehdejší mistr světa Emanuel Lasker nad americkým mistrem Showalterem. Poznámky věhlasného komentátora jsem doplnil moderními partiemi a analýzy prověřil Stockfishem.
Norimberk, 1896
Při listování holandským šachovým časopisem Tijdschrift van den Nederlandschen Schaakbond jsem na posledním listě posledního čísla v ročníku 1940 narazil na úryvek z této partie.Pojednání mělo název „De slag bij Austerlitz op de 64 velden„, bylo převzato z Berliner Lokalanzeiger 1912 a autorem poznámek nebyl nikdo jiný, než opět dr. Tarrasch. Pátráním na internetu jsem ještě narazil na jeden pramen. Následující článek o bitvě byl uveřejněn i ve 4. vydání Tarraschovy „Kritické studie“ Die Moderne Schachpartie (vydáno Lipsko 1924). Kniha obsahuje 200 vybraných mistrovských partií za posledních 20 let, významných pro teorii zahájení. A v příloze je tentýž článek jako v holandském časopise. Jako zdroj je uveden časopis (noviny) Woche 1903, číslo 43, str. 1948.
A nyní již opět předávám slovo dr. Tarraschovi a můžete si projít, jak viděl slavnou bitvu císařů u Slavkova dne 2. 12. 1805. Partie je uzpůsobena skutečnostem. Mezi 45. a 57. tahem hráči několikrát opakovali tahy, zřejmě pro získání času. Ty jsou zde vynechány.
V šachu jsou válečné události často přesně napodobovány. Všechny možné strategické tahy, jako jsou obchvaty, obklíčení, odříznutí, soustředěný útok, průlom, ústup, nebo dokonce i operace na vnitřních liniích, se v šachu objevují.
Pro ilustraci je tu následující příklad zvolený u příležitosti slavné bitvy u Slavkova, jedné z nejskvostnějších bitev všech dob, ve které spojenečtí Rakušané a Rusové, navzdory nejhrdinštějšímu odporu, utrpěli drtivou porážku genialitou Napoleona I. Tato bitva má, stejně jako tolik jiných, svého dvojníka v historii šachu. Stejné strategické myšlenky, které v této bitvě bojovaly navzájem, se objevují v partii hrané v
norimberském šachovém turnaji v roce 1896 mezi mistrem světa Dr. E. Laskerem a známým americkým farmářem Showalterem. Srovnání mezi průběhem této bitvy a kritickou částí zmíněné šachové partie prokáže výše uvedenou shodu.
Konfederace, bojující pod očima svých císařů, plánovala zaútočit přímo na svého protivníka zvyklého na vítězství. Levým křídlem chtěli obklíčit pravé křídlo Napoleona a odtamtud vyhnat celý jeho šik. Napoleon bystrým okem geniality viděl jejich cíl s největší jasností a na tomto plánovaném pohybu, který měl vyhnat nepřítele za jeho přední stranu v bočním pochodu, postavil svůj protiplán. Rozhodl se odpovědět na tento okrajový pochod Konfederace mohutným vražením do srdce nepřátelské pozice vedle Pratecké výšiny. Tímto útokem pověřil svůj nejsilnější armádní sbor pod velením maršála Soulta, svého nejuznávanějšího studenta.
Všechno dopadlo přesně tak, jak si to Napoleon vypočítal. Je pravda, že spojenci na svém levém křídle získali na začátku výhodu, ale drtivý útok středem způsobil mezi nimi smrtelný zmatek a téměř zničil celou jejich armádu.
Tedy: Obchvat na jednom křídle, na který úspěšně odpověděl centrálním výpadem, byly hlavními myšlenkami v bitvě tří císařů.
Srovnejte s tím průběh citované partie od 32. tahu. Černý zde také zkouší obklíčení nepřátelského křídla a tím získává viditelnou výhodu na této straně. Najednou je však zasažen nepředvídaným tahem ve středu pozice, což má za následek okamžitou porážku.
Stalo se to z této pozice:
Z mnoha stránek internetu o průběhu slavné bitvy vyjímám tu na Bellum.cz.
Partie ke stažení.
