Jak jsme stavěli družstva

Následující příběh poukazující na praktiky v šachových klubech napříč Českou republikou při skládání týmů je smyšlený. Nic z níže uvedeného se ve skutečnosti nestalo a veškerá podobnost s žijícími i nežijícími osobami je čistě náhodná.

Na členské schůzi šachového klubu Otrávený pěšec se sešli v hospodském sále takřka všichni členové klubu včetně věčně mírně ovíněného sponzora Zápalky. Probíraly se sestavy družstev na novou sezónu.

„Psssst!“ sykl předseda výboru a sklonil hlavu těsně nad stůl. Ostatní členové výboru jej napodobili.
„Oni nechtějí hrát.“ zašeptal zoufale a kradmo pozoroval několik párů očí v sále, které je upřeně sledovaly.

Řadoví členové Novotný s Koudelkou však nevěnovali pozornost dění v sále a pokračovali ve své šachové partii hádajíce se o to, zda je podle pravidel FIDE rošáda obouruč platným tahem v bleskové partii.
Zatímco Novotný hlasitě vykřikoval, že v klubu se hraje podle místních pravidel a FIDE ho nezajímá, protože je daleko, Koudelka nahlas oponoval, že FIDE je zatraceně blízko a napřahoval se k rozhodujícímu argumentu rozšířenou verzí Pravidel FIDE s doplňujícími komentáři.

„PŠT! Předseda chce něco říct!“ okřikl je někdo ze sálu. „Mluv, předsedo!“
Předseda se pomalu napřímil a hlesl:
„Na dvě družstva je nás málo, většina z nás bude muset hrát každou neděli.“

Po těch slovech se hlasitě rozvzlykal dlouholetý zasloužilý člen klubu Nestálek, který se na trénink dostavil jen kvůli výzvě výboru, že se jedná o budoucnost klubu.
Všichni věděli, že po každém tréninku nebo zápasu musí Nestálek pro dobro rodiny, které se několik hodin nevěnoval, poklidit celý byt a namasírovat nohy své milované manželce.

„No…no…snad nebude tak zle,“ uklidňoval jej mohutný sponzor Zápalka plácaje při tom padesátikilového Nestálka po ramenou.
„My jsme…my ….,“ nebyl schopen přes deroucí se slzy souvisle promluvit Nestálek. „My jsme se přestěhovali do třípatrové vilky na předměstí.“ Konečně to dořekl a dal se do usedavého pláče.
„Neplač, příteli. Já ti pomůžu. Po každém zápasu a tréninku ti koupím panáka.“ Prohlásil slavnostně Zápalka a se slovy, že se nic nemá odkládat na zítřek, odešel do výčepu naplnit slib.

O slovo se mezitím přihlásil osamoceně v koutě sedící bosý Rohejl, který doposud jen závistivě sledoval pod stolem boty členů výboru. Rohejl, vyznávající přes léto nekonvenční lásku k přírodě, byl platným, nikoli však platícím, členem klubu. Svou lásku k přírodě dotáhl téměř k dokonalosti: přes léto přespával pod mostem u řeky a jako zapřísáhlý vegetarián živící se odpadky z kontejneru jedl jen stará a nemocná zvířátka. S přicházejícím podzimem a nadcházející zimou se z něj každoročně stával agilní šachista se stoprocentní účastí na trénincích.
„Já budu hrát i za tři družstva! Klub nadevše!“ Členové výboru začali tleskat, ale ze sálu se ozývalo nespokojené mručení.
„S Rohejlem NIKDY! Smrdí rybinou!“ zvolal jakýsi anonym.
„Klid, pánové, Rohejl má nejlepší výsledky za minulou sezónu!“ uklidňoval situaci předseda vědom si toho, že Rohejl v týmu je dvojsečná zbraň. Jeho protivníci se sice zdržovali u partie co nejméně a obvykle dělali tahy ve velmi rychlém tempu, aniž by je řádně promysleli, ale bohužel, stejně se chovali i Rohejlovi spoluhráči, a tak kapitán stavěl na zápas Rohejla většinou jen v chřipkovém období, kdy většina jeho spoluhráčů trpěla silnou rýmou.

Šum v sále nabíral na intenzitě, ale když se rozletěly lítačky od výčepu, všechno ztichlo. Posilněný sponzor Zápalka se vracel do sálu v domnění, že je již po schůzi. Seznav, že schůze ještě neskončila, se na chvíli zastavil a zakymácel. Mlčky si přivřenýma očima měřil všechny přítomné, až jeho zrak padl na uslzeného Nestálka. Zamračil se, pak usmál…a se slovy:
„Neboj, příteli, nezapomněl jsem na tebe! Hned to napravím,“ se bleskurychle otočil a zase zmizel ze sálu.

Předseda využil tohoto krátkého intermezza a pokračoval.
„Chlapi, takže jsme si všechno ujasnili a postavíme dvě družstva. Dvanáct lidí bude hrát každou neděli.“

„Tak to PRRRR!“ ozval se hráč III.výkonnostní třídy Korálek hrající na osmé šachovnici v Okresním přeboru.
„Zadarmo hrát za dva týmy nebudu. Chci odměny, abych se mohl dále zlepšovat!“ stavěl se na odpor Korálek, který značnou část rodinných financí vkládal do kvalitních výukových videí kupovaných na internetu.
Činil tak k nelibosti manželky, která jeho počínání komentovala slovy: ‚Za dvacet let, co jsme spolu, sis konečně uhrál III. výkonnostní třídu. Nebylo by už na čase toho nechat?“ na což Korálek po obvyklém pětihodinovém intenzivním tréninku podrážděně odpovídal: „Má chvíle ještě přijde, uvidíš!“
Cítil, že ta chvíle přišla právě teď a dotíral na předsedu.
„Ať dá Zápalka peníze na odměny! Jinak nebudu hrát.“
Řekl to právě ve chvíli, kdy se Zápalka vracel s panákem vodky pro Nestálka.
„Cože?! Odměny?! Nic vám nedám, holoto! Už ani korunu!“ pěnil Zápalka a roztřesenou rukou vpravil Nestálkova panáka do svých úst.
Provinile pak pohlédl na Nestálka a se slovy „Odpusť, příteli, dojdu ti pro nového“ se odkymácel ze sálu.

Pokladníkovi sedícímu po předsedově pravici se orosilo čelo a chystal se promluvit. Než však stačil cokoli říct, opět se objevil Zápalka.
„Na soupisku mě nepište! Přestoupím! …. A přestupuji IHNED! Vypiš mi okamžitě přestupní lístek, předsedo! Vyškrtni mě z klubu!“ přikázal mezi dveřmi a vrátil se k výčepu.

„Flek na hru a sedma proti!“ ozvalo se od stolu na konci sálu. Mariášníci Pilný, Vodrážka, Plecháč a Krokouš, kteří si šachové tréninky pravidelně zpestřovali partičkami pauzírovaného mariáše, se domnívali, že schůze již skončila a pominuly důvody, kvůli nimž museli během schůze karty na stůl pokládat velmi opatrně a mariášnické hlášky potichu šeptat nad stolem.
Teď na ně byly upřeny zraky přítomných a všichni čekali na reakci předsedy. Nejvyšší se chystal karbaníky pokárat, ale než stačil cokoli říct, od vedlejšího stolu povstal kandidát mistra Pakoň a zamířil k mariášníkům. Obešel jejich stůl a do naprostého ticha pronesl:
„To nedáš, tu sedmu ti chytí.“

Jeho slova se citelně dotkla Plecháče, který „sedmu proti“ vyhlásil.
Se slovy „Kibic patří pod stůl!“ se zuřivě vrhl na Pakoně. Dost členů klubu souhlasilo s názorem, že kibic patří pod stůl a pomáhali Plecháčovi prosadit jeho názor, jiní členové naopak tvrdili, že karetní hry by se na šachovém tréninku měly zakázat, což se také snažili vyargumentovat ručně.

Členové výboru mezitím sledovali situaci.
„Tak a je to v suchu,“ konstatoval předseda.
„Napiš tam všechny, jak jsme byli domluveni před schůzí. Oni si stejně nebudou pamatovat, co se tady projednávalo.“

Po jeho slovech se přesunul výbor k výčepu. „Pětkrát rum a pět piv!“ poručil předseda spokojený s výsledkem schůze.
„Mám to napsat jako vždycky na Zápalku?“ opáčil hostinský a hlavou pokynul ke stolu s podřimujícím sponzorem. Pokladník pokýval na znamení souhlasu.

Pět minut před půlnocí se hospoda vylidnila. Jen Zápalka ještě pochrupkával u stolu, když s ním neomaleně zatřásl hostinský podávajíc mu účtenku.
„Děkuji za ten přestupní lístek“ probíral se Zápalka z mrákot. „Předseda to podepsal, jo?“ mžoural Zápalka na účet, který mu strkal hostinský pod nos.
„Zaplať!“
„Ty vole…to je peněz…Já myslel, že se platí jen za přestupy talentů…“ filosofoval Zápalka prohledávajíc své kapsy.

Před hospodou si vzpomněl na přítele Nestálka. „Třípatrová vilka na předměstí…To nebude těžké najít. Hm, zajdu za ním, omluvím se a dáme pár partiček šachu. Uděláme si takový noční trénink.“
A vrávoravým krokem vyrazil k předměstí…

4.8 16 hlasů
Hodnocení článku
Upozorňování
Upozornit na
guest
1 komentář
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Nic lepšího jsem na šachových webech dlouho nečetl   :valim-se-smichy: 

1
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x