Soutěže družstev a jiné „opičky“
Hloupý nadpis, hloupé téma. Při pátrání po důvodech mé nesoustředěnosti jsem si uvědomil, že mě nenechávají v klidu soutěže družstev.
V dnešní době už je jasné snad každému, že soutěže družstev se dohrají. Aspoň já tomu věřím. Věřím, že i kdybychom měli být zafačováni u šachovnice jako mumie (a naši přední „egyptodermatologové“ vědí, co je pro nás dobré, takže minimálně pusu budeme mít chráněnou…), soutěže dohrajeme.
Nemám nic proti, naopak. Rozhodovat se má u šachovnice, nikoli u „zeleného stolu“ a rozhodnutí svazu je podle mě správné. Jen mě v té souvislosti napadlo, jak to bude s případnými pokutami?
Klasicky, jestliže se hrají některé soutěže ve stejném termínu (např.I.ligy a KP), řídící orgány zachovaly stejný formát i v nouzovém stavu dohrávek. Nikoho nijak nepálí, že i v nižších soutěžích hrají cizinci a že některé kluby budou mít problémy postavit základní osmičku hráčů bez cizinců. Jistě, je to „vina“ klubů, které měly spoléhat především na vlastní hráče, ale kdo mohl tušit, jak se situace vyvine? Nikdo. Budou ty kluby pokutovány?
Proslýchá se i to, že některé týmy odmítají dohrávat soutěže. Dostanou pokutu? Kdo ví…
Nikde jsem nečetl (a možná jsem zase něco přehlédl….), jakým způsobem se budou řešit případné podobné přestupky proti Soutěžnímu řádu.
Budou se pokutovat týmy, jejichž hráči nesehráli aspoň dvě utkání? Budou se pokutovat týmy, které nezajistí odpovídající hrací místnost a materiál (stoly)?
Nevím. Je možné, že v nějakém zápisu je to ošetřeno. a že jsem, jako obvykle, pár stovek let za opicemi 
Pokud o problematice víte více, můžete mě (a nejen mě) nasměrovat, uvítám to.
Při přemítání o dohrávkách soutěží jsem si vzpomněl na několik let starou diskusi v rámci jednoho openu. Jeden z pořadatelů turnaje hořekoval nad stavem soutěží družstev. Konkrétně jej „mrzelo“ (našel jsem slušné slovo 
), že kluby zaplatí startovné v soutěži, zaplatí za cizince nebo hosta. Cizinec nebo host pak zaspí na zápas, ale snaží se dojet, do hodiny to však nestihne a tým je (po právu) potrestán pokutou za „manipulaci se soupiskou“. Všichni jsme se tehdy shodli, že je to tak správně.
Onen funkcionář tehdy vyslovil kacířskou myšlenku: „Hrajeme tady pro radost, platíme za to dost peněz, platíme za hráče a hráčům, platíme startovné, rozhodčí, místnosti, pokuty a k čemu? Abychom se tady nervovali, jestli dojede hráč nebo jestli nezaspí? Hrajeme šachy pro zábavu, tak proč si máme ničit nervy? Zabalme to a pojďme hrát bez blbých řádů. Třeba nějakou hospodskou ligu….“
Je to hloupost, ale když se člověk zamyslí…. Tým zaplatí (oprávněnou) pokutu, tým od začátku prohrává v zápasu, hráči týmu jsou znechuceni, že nastupují do zápasu s nevýhodou…. Tehdy jsme onoho funkcionáře zdrbali, ale od té doby mi straší ve věži…
V tom, co řekl, bylo zrnko pravdy.
Hrajeme pro zábavu a co získáme za výhru v soutěži? Dobrý pocit, že jsme postoupili nebo se zachránili, radost ze hry…. a dál?
(Mimochodem, aby to snad nevypadalo, že chci do něčeho rýpat, tak se tady celkem hodí odkaz na Monty Pythony a ukázku z filmu Život Briana na téma „co nám dali Římani“… 😀 : https://www.youtube.com/watch?v=sfix_BbaZM0 )
Pravda, celkový vítěz (myšleno celorepublikově) může utratit pár set tisíc a reprezentovat naši vlast na mezinárodní scéně… Ironické rýpnutí, ale nemyslím to nijak zle (aby mi to zas někdo neotloukal o hlavu), taková je realita.
Každoročně mě posedne démon samostatného myšlení a napadlo mě to, co každý rok: co tak uspořádat nějakou soutěž podle „trochu“ jiných pravidel? Třeba celorepubliková postupová soutěž s celkovým cenovým fondem kolem jednoho miliónu korun? Prostě dávat finanční ceny od okresů až po finále.
Sranda, co?
Ti „vysmátí smajlíci“ tam jsou, protože dobře vím, jak se na to bude tvářit spousta lidí a vůbec se jim nedivím (už se těším na „kritiky“ v diskusi).
Nicméně…touhle myšlenkou jsem „posedlý“ už několik let a je možné, že se mi ji podaří jednou realizovat (… a pokud ne, nic strašného se nestane 
). A proč jsem to dosud neudělal? Třeba proto, že nechci jít proti proudu, že nebyla vhodná doba a z mnoha jiných důvodů.
Vím, že je to hloupost, ale zkusme se zamyslet (nebo i diskutovat), zda by (už) nebylo vhodné změnit naše šachové soutěže…samozřejmě, s podporou svazu
Klubový život a jeho radosti si neužívám tolik, jak bych chtěl, takže mi možná něco uniká, ale jaký je účel pokut? Pokud se nemýlím, je pro většinu dostatečný trest za to, že už na začátku zápasu má tým nepříznivé skóre.
Nějaký výchovný smysl pokut moc nevidím, když už někdo dá dohromady klub a soupisku, tak jej dle mého názoru není nutné trestat jako 10leté dítě. Ale jak říkám, v klubovém prostředí se nepohybuji moc často, tak je možné, že mi nedochází nějaká hlubší souvislost.
Jsou 2 (základní – asi jich bude víc, řády nastudované nemám) typy pokut v soutěžích družstev:
U pokut za „manipulaci se soupiskou“ (hráč někde uprostřed je zapsán, ale nepřijde) jde o prevenci proti tomu, aby různí vychcandírové (kterých je, přiznejme si, mezi šachisty nemálo) nekalkulovali způsobem „je nás jen 6, tak se napíšeme tak, abychom měli čtyřikrát bílé“ nebo „je nás jen sedm, tak napíšeme nějakou nepříchozí vatu proti nejsilnějšímu hráči soupeře“. Pod hrozbou pokuty to udělá málokdo.
Pokuty za to, že družstvo nenastoupí kompletní jsou pokud vím nastavovány velmi mírně (trestá se až opakovaný prohřešek, u nejnižších soutěží dokonce mnohokrát opakovaný). Jde podle mě hlavně o to motivovat kapitány, aby se ze všech sil snažili družstvo postavit kompletní. Pokud soupeř jede na zápas x hodin a pak zjistí, že nemá protihráče, může ho to dost demotivovat v další šachové aktivitě.
Díky. S tou manipulací se soupiskou, jsem si myslel, že pokud družstvo není kompletní, automaticky se soupiska posouvá o jedno místo dopředu, tzn. prázdné jsou zadní šachovnice. Pokud to tak není, tak se ptám, proč by to tak nešlo? Tím by se právě různým čachrům dost zamezilo, ne?
Tak to udělat asi jde (a možná i to tak je) v soutěžích, kde neexistuje hodinová čekací doba, což jsou možná ty nejvyšší světové (české?) soutěže. V našich „pralesních“ soutěžích, kde hodinová čekací doba je, by dost dobře nešlo po hodině, kdy je většina partií někde na začátku střední hry říct: „Ha, hráč na třetí za Dolní Kozlovice nedorazil, takže se všichni o jednu desku posunou“. 😀
Ona by šla spousta věcí i u nás
. Třeba, že tým nemůže začít zápas, pokud nejsou všichni hráči v hrací místnosti-vím, je to kruté, ale pak by si na opozdilce došlápli především jeho spoluhráči. Ale já nechtěl nějak kritizovat pokuty, nějaký trest musí být, jinak by si opravdu dělal každý, co chce. I když…některé pokuty mi hlava nebere 
Není to tak dávno, co jsme dostali pokutu kvůli písmenku „Z“. Zahraniční hráčka byla u nás napsána na dvou soupiskách týmů, které hrály ve stejný den. Ve vyšší soutěži byla napsána „pro jistotu“, kdyby vypadl někdo z hostů. Problém byl v tom, že se v roce 2016 změnil Soutěžní řád, což jsem jako předseda a kapitán nezaregistroval. Hráčka přijela na poslední kolo a já měl na výběr, zda ji nechám hrát za áčko nebo za béčko. Vybral jsem béčko. Dostali jsme pokutu 1500 Kč (? doufám, že se nepletu ve výši pokuty) za to, že neodehrála 2 utkání za družstvo ve vyšší soutěži, kde byla napsána na cca 10.šachovnici a za ní byl na 11.desce hráč označený písmenem „Z“.
Pokuta byla v souladu s novým zněním řádu.
Jenže…když jsem se díval na jiné soutěže v ČR, nebyl jsem asi sám, kdo si nevšiml změny, která spočívala v tom, že podle nového znění se brala jako základní sestava množina hráčů od prvního až po posledního hráče označeného písmenem „Z“. Což znamenalo (a znamená), že když napíšete osmé písmeno „Z“ u hráče, který je na soupisce napsán na 20.místě, pak i všichni hráči před ním jsou bráni jako hráči základní sestavy a mají povinnost odehrát nejméně dvě utkání. Nějak jsem dodnes nepochopil, proč tedy píši 8x to písmeno „Z“ a připadá mi to nelogické, i když se mi to STK snažila vysvětlit
V kacířské myšlence onoho funkcionáře vidím zásadní rozpor: Nejprve „kluby zaplatí cizince nebo hosta“ a následně funkcionář téhož klubu argumentuje, že „Hrajeme šachy pro zábavu…“.
Kluby, které mají za cíl hrát šachy pro zábavu, neplatí cizince ani hosty. Hráči si mohou vybrat, zda hrát v klubu, který si platí cizince a riskují, že když tento někdy zaspí, tak „Tým zaplatí (oprávněnou) pokutu, tým od začátku prohrává v zápasu, hráči týmu jsou znechuceni, že nastupují do zápasu s nevýhodou…“ nebo radši hrát v klubu, kde se hraje opravdu pro zábavu a bez placených cizinců.
Já v tom až tak zásadní rozpor nevidím
. Nevím, jaká je situace u vás, ale u nás je běžné, že bez hostů nebo cizinců by bylo těžké hrát pro zábavu a neplatit pokuty za neobsazené šachovnice.
Vím, že i tohle zní divně, ale pro představu: když máte v klubu, řekněme, deset hráčů a všichni chtějí hrát soutěž (třeba okresní přebor), jenže polovina z nich pracuje na směny a nechce si pokaždé v neděli po sobotní noční nebo místo nedělní ranní brát dovolenou, tak nějaký hráč navíc se hodí.
Tím chci říct, že hosté nebo cizinci nemusí hrát jen proto, že chce klub postoupit a nemusí to být nějací „superhráči“. U nás (Karviná) hrají cizinci a hosté jak ve II.lize, tak v KS. Důvod je jednoduchý: ve chvíli, kdy někdo v áčku vypadne, bereme hráče z béčka a protože se hraje ve stejném termínu, nastává problém. Logicky teď budeme mít velký problém při dohrávání soutěží, protože v áčku máme tři cizince, v béčku dva cizince (mladí třináctiletí kluci s ratingem cca 1700-1800).
Samozřejmě máme i náhradníky, ale to jsou právě lidé, kteří často z pracovních důvodů nemohou hrát ani o víkendech. Rozhodně jsme ani do II.ligy, ani do KS letos nevstupovali s úmyslem něco vyhrát
Jiný klub z našeho okresu má na soupisce dokonce pět hostů, kamarádů z jiných klubů. Ze stejného důvodu jako mnoho jiných týmů: je jich v klubu málo (cca 11 aktivních hráčů) a téměř vždy někdo vypadne, takže pak nastupují hosté….
Připouštím, že je to možná moje neznalost poměrů v jiných regionech – jsem asi ovlivněn tím, že jsem z velkého oddílu ve velkém městě. Ale placení hráčů a hraní pro zábavu mi zkrátka nejde dohromady – že by bez „žoldáků“ nešla dát dohromady soupiska schopná se vždy sejít v 8 moc nejsem ochoten věřit. Google mi vyzradil, že Karviná má 52 tisíc obyvatel, to zas tak málo není. Hosty i cizince (typu kamarádi odjinud) máme taky, ale že by někdo v nejvyšší soutěži v kraji platil hráče, je podle mě naprosto výjimečné (a nebo jsem naprosto naivní…).
Tady není řeč o nějakém „placení“
ve smyslu výdělku. Ale když někdo pomáhá jinému klubu, neměl by na tom aspoň nic tratit, tj.zaplatit hráči cestu a nutné náklady (třeba dvě piva 
). Ano, Karviná má dost obyvatel, ale šachy jich moc nehraje 
(přednost tady má házená, fotbal, hokej) . A pak, v nedalekém okolí je spousta jiných klubů.
Při toulkách po internetu jsem narazil na líbeznou báji „O čarovném zvonu.“ Dovolím si ji publikovat v plném znění a vzdát tímto počinem hold rodnému městu pana Zimnioka – Karviné.
„Pověst, se váže k části zdejšího území města Karviné zvané Fryštát. Ve starém městě Fryštátě žili pracovití lidé, kteří svou pílí zajistili jeho rozkvět. Byla zde úrodná půda, lidé nevěděli, co je hlad a bída, řeka Olše dávala hojnost ryb.
Když si zde obyvatelé Fryštátu postavili kostel, který byl tak pěkný, že daleko v okolí neměli podobný, rozhodli se, že si rovněž nechají vyrobit vzácný zvon. Ten byl ulit z čarovného kovu. Když zvon zněl, dokázal proměnit zlo v dobro, smutek v radost a obměkčovat tvrdá lidská srdce.
Jednou v noci ve městě vypukl požár, ale protože zvon bil na poplach, nikdo z lidí neuhořel. Celé městečko tehdy lehlo popelem a s ním i kostel. Čarovný zvon zmizel. Až po nějakém čase, když už bylo postaveno nové městečko a ze zhořeliště se stala pastvina pro dobytek, se tam udála divná věc. Stádo sviní rylo zem a vyrylo zvon, který zde od požáru ležel zapomenut. Všichni se radovali a zvon opět zavedl starý pořádek.
V té době žila na těšínském zámku kněžna, která vždy s dojetím poslouchala jeho libé vyzvánění. I rozhodla se, že zvon od Fryštátu odkoupí. Fryštátskému rychtáři přislíbila, že za zvon od Fryštátu zaplatí tolik dukátů, kolik jich bude zapotřebí k vydláždění cesty s Těšína do Fryštátu. Tak se i stalo. Obyvatelé Fryštátu se se zvonem těžko loučili a při stěhování jej doprovázelo celé město. V Těšíně byl zvon slavnostně zavěšen na věži tamějšího kostela.
A pak se stal ten zázrak. Věrný zvon v noci uletěl zpět do Fryštátu a tam zvonil a zvonil. Nikdo neuměl vysvětlit tu záhadu. Ještě dvakrát fryštátští dopravili zvon do Těšína, ale ten se pokaždé vrátil zpět a ráno již vyzváněl na věži zdejšího kostela.
Kněžna pochopila, že vůli zvonu nezlomí, a proto jen přikázala, aby byla na kostelní věži zazděna okénka směřující k Těšínu. Věrný zvon zvonil ve Fryštátě až do 1. sv. války, kdy byl zabrán pro válečné účely.
Pověst však v našich lidech žije dál pro dojemnou věrnost, kterou zvon svému lidu zachoval.“
Zdroj: webové stránky „Moravskoslezskykraj.cz“
Ano, tolik nepřesná legenda
Městská legenda (Urban Legend) říká, že zvon sice byl zabrán pro válečné účely, cestou se však skutálel z vozu a někam zapadl. Od té doby lidé hledají v zemi zvon a jak na „sviňu“ nikde nic, jen samé uhlí 
Nicméně šachanisté nesouhlasí ani s touto verzí, resp.tvrdí, že zvon uzmul Šachtan, což je, jak známo, podřadný ďáblík, který vznikl křížením Satana s permoníky poté, co Šachan Satanovi vsugeroval myšlenku, že ti trpaslíčci jsou ve skutečnosti lepé děvy. Samozřejmě vlastním onu kreslenou šachanistickou verzi této legendy 