Druhý na cílové čáře

Kvůli nestandardní situaci bylo mistrovství Evropy v klasickém šachu přeloženo z května (prozatím) na prosinec. Jelikož se v důsledku nestandardní situace nekonají téměř žádné „normální“ turnaje, Evropský šachový svaz se rozhodl ve spolupráci se serverem Chess.com uspořádat první mistrovství Evropy v online (rapid) šachu.

Turnaj byl podle ratingů rozdělen do pěti výkonnostních kategorií, přičemž ti nejúspěšnější z každé postupovali výše. Z nejvyšší kategorie „E“ postoupilo čtrnáct účastníků do finále, kde na ně čekali dva šťastní držitelé divokých karet. Jedním z nich jsem byl i já, výměnou jsem slíbil odehrát simultánku proti vítězům jedné z kvalifikačních skupin. (Bude se konat v sobotu 6. června a utkám se s vítězi nejnižší ratingové kategorie. O termínu jsem rozhodoval já, o soupeřích pořadatelé.)
Další divoké karty měli dostat Anish Giri, Sergej Karjakin a Judit Polgárová, ale kromě Anishe nakonec odmítli, přestože simultánky sehrají. (Mimochodem, nadace Judit Polgárové je jedním ze sponzorů akce.) U Sergeje mne to trochu překvapuje, protože osobně tu simultánku beru jako protislužbu za divokou kartu.
Výhrady vůči systému divokých karet jsem vyjádřil hned, jakmile jsem se o nabídce dozvěděl, ale kdybych ji odmítl, prostě by ji přijal někdo jiný. Nemám pocit, že bych v poslední době dostával více zajímavých pozvánek než další podobně silní šachisté, proto jsem přijal bez výčitek svědomí. Pokud bych tuto nabídku nedostal, soutěže bych se nejspíše nezúčastnil kvůli nízkým šancím na úspěch, určité nechuti k internetovým soutěžím a obavě z podvodů. Ostatně z prvních šesti nasazených nepostoupil do finále ani jeden a u mne by to mohlo dopadnout podobně.

Pořadatelé podnikli řadu bezpečnostních opatření pro zajištění čestné hry. Možná je to podobné jako s koronavirem nebo s ekonomickou kriminalitou v tom, že častá odhalení podvodníků na chess.com nemusejí znamenat, že jich tam je více než jinde. Mohou být dána tím, že se tamnímu serveru lépe daří podvodníky odhalovat. Doufejme.
Pozorně jsem sledoval skupinu „E“ a chvílemi mi tam někdo připadal podezřelý, ale asi nikdy nezjistíme, jak to bylo doopravdy. Finálová skupina byla bedlivě sledovaná řadou rozhodčích i profesorem Reganem, autorem speciálního softwaru na odhalování podvodníků. Kdyby někdo chtěl podvádět, asi by to dokázal i tak, ale riziko by bylo podstatně vyšší než při běžných internetových soutěžích.
Můžeme diskutovat o tom, nakolik je vhodné udělování divokých karet, ale když se omezím na výsledky finálové skupiny, považuji své druhé místo za zasloužené. Ale je pravda, že jsem nemusel absolvovat náročné kvalifikační soutěže s nejistým výsledkem.
Organizace závěrečné etapy byla vydařená, i když určité problémy se vyskytly. Finále se hrálo formou zápasů v rapid šachu na dvě partie s případnou následnou bleskovou partií, v níž bílý má pět minut proti čtyřem (bez přidávání) a povinnost zvítězit. Hodiny se nařizovaly tak, že rozhodčí po startu pětiminutovky ubrali černému minutu. Jak mne po soutěži přátelé upozornili, v mé partii s Vugarem Asadlim soupeři minutu nikdo neubral! Naštěstí jsem nakonec svou povinnost dokázal splnit, ale v opačném případě by nastal těžko řešitelný problém, protože rovnováha šancí by byla nevratně narušena. (Na druhou stranu musím přiznat, že když se mne před bleskovou partií sudí ptal, ze které ruky chci losovat figuru, odpověděl jsem nejprve jinému rozhodčímu, pak úplně všem přítomným a až nakonec pouze pánovi, který se mne tázal.)
Nedělní finále proběhlo bez větších problémů, u předchozích etap jsem zaznamenal řadu technických potíží. Jednalo se ale o úvodní ročník, takže věřím, že příště se podaří mnohým z nich předejít. Premiéra byla poměrně zdařilá, ale rozhodně je co vylepšovat! (A teď nepíši o svém výsledku.)

V turnaji vyhrál mladý ruský velmistr Alexej Sarana, který byl úspěšný už v kvalifikaci a v závěrečné fázi předvedl nejsilnější hru. Vyřadil mimo jiné i Anishe Giriho, ve finálovém zápase porazil mne.
Já jsem skončil druhý, třetí byl Gabriel Sargissian. Nepopulární čtvrté místo zbylo na Sergeje Movsesjana, který hrál výborně, ale nevyšel mu závěr.

Druhé místo mne příjemně překvapilo, protože v předcházejících týdnech jsem hrál dost nevalně. (Pravda, to byly jen přátelské partie, ale i tak jsem nepředpokládal, že postoupím tak daleko.)
Vedle finančních cen první tři vítězové dostali i pozvánky na („normální“) mistrovství Evropy 2020, kde budou mít hrazené náklady. Detaily jsem zatím nezkoumal, ale očekávám, že se bude jednat o kvalitní ubytování s plnou penzí a příspěvkem na dopravu plus uhrazení startovních poplatků. Já se soutěže chci zúčastnit, takže tato cena mi rozhodně přijde vhod!

Chystám se natočit pro Šachový svaz video se stručnými analýzami svých partií nebo jejich klíčových momentů. Snad vyjde během tohoto týdne, jen musíme najít vhodný termín.
Děkuji za pozornost!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme