Kolik?

Zdánlivě nesmyslná otázka, ale záludná. Kolik čeho nebo koho?
Malé zamyšlení …. a třikrát „kolik“ (nikoli kolík!) plus dvě „jasné“ úlohy.

Nebudu dlouze „filosofovat“ a přejdu hned k věci.

Při MČR žen i jiných příležitostech (např. MČR mužů atp.) si často diváci stěžují na krátké nezáživné remízy. Na druhou stranu se možná stejní diváci podivují, proč „to“ vlastně oba (obě) ještě hrají, když výsledek je jasný.

Kolik tahů by tedy měla trvat partie, aby „vyhověla“ chuti diváků?

Ideální by asi byla partie od 15 do 25 tahů, kde se jen jeden hráč dopustí drobné chybičky a druhý ho pak efektně „rozbije“. Nemusí dávat mat, ale soupeř se v „prohrané“ pozici vzdá.
Jenže takhle to nefunguje.
Většina hráčů hrajících v soutěžích a turnajích bere šachy jako sport. Já osobně nemám nikomu za zlé, když mě u partie zkouší až do vyčerpání všech možností. Stejně tak předpokládám, že mi to nebudou zazlívat mí soupeři. Prostě šachy jsou sport a hraje se až do závěrečného hvizdu, ať se nám to líbí nebo ne.

Navíc… to, co jeden vidí jako „jasně prohrané/vyhrané“, může jiný vidět jinak. Vzpomínám si na jednu partii s korespondenčním šachistou. Získal jsem ve střední hře pochybného pěšce a zrovna ve chvíli, kdy jsem začínal zkoumat soupeřovy hrozby a zjišťoval, že pozice není zrovna jednoduchá, dorazil k šachovnici soupeř…a vzdal se. Prý nebude tahat pozici s pěšcem méně .

Takže až budete sledovat nějaké partie a budete mít dojem, že „tohle už se nehraje, protože je to jasné“, uvědomte si, že nic není jasné a každý hráč může udělat chybu i v elementární koncovce. Příkladů by se našlo poměrně dost.

Dali byste za remízu bez dalšího pokračování a zkoušení soupeře tuhle pozici? Já tedy určitě ne. Zkušený hráč hned vidí, že je to remíza. Bílý může zahrát jakýkoli tah a pořád je to remíza…, ale jen do té doby, dokud to jeden ze soupeřů nezkazí

Nakonec… i počáteční pozice je (možná) v rovnováze a přece to všichni zkoušejí ….

---

Kolik zápasů odehrajeme v blížících se soutěžích družstev?

Otázka, na kterou nikdo v této chvíli nezná odpověď. Já tipuji, že se najde cesta, jak soutěže odehrát (např.hromadný sraz družstev v „lepších časech“).
Vůbec bych takový dotaz nepokládal, ale byl jsem přítomen dialogu jednoho hráče s manželkou (přítelkyní), která jen suše konstatovala: „Klidně si hrejte s těmi pajduláky, stejně skončíte všichni na JIP-ce!“

Takže nevím, kolik zápasů se odehraje, ale napadlo mě, jak by to po x-tém kole mohlo vypadat (obrázek jsem nekreslil, jde o foto upravené na PC).

---

„Kolik hvězdiček mám dávat při hodnocení článku?“

Takhle se mě zeptal jeden čtenář, který měl „hokej“ v tom, zda je správně jedna * (jako ve škole jednička) nebo zda je správně pět *****  .
Správně je pět hvězd za předpokladu, že se článek líbil.

Ale je to úplně jedno. Nikdo z nás (myslím tím tým šachy.cz) tohle nedělá kvůli „lajkům“ nebo hvězdičkám. Žijeme v reálném světě, nikoli v tom virtuálním, kde si lidé zakládají na každém „Like“ a počtu virtuálních přátel.
Mimochodem…asi neřeknu nic nového, když prozradím, že nejhorší je v tomto směru asi Facebook, kde máte možnost dát „Like“, ale „Unlike“ možnost chybí. To je taková „výchova“ k pozitivismu  

Jednoduše řečeno: je jedno, kolik hvězdiček a zda vůbec dáte .
To hodnocení bylo na stránky přidáno při zkoušení různých pluginů (zásuvných modulů) v začátku webu a už nám tam zůstalo.
Tolik na vysvětlení…

---

Na závěr něco pro „chytré palice“ , ne pro chytré motory …

Najdete výhru za bílého? Bílý na tahu vyhraje.

 

 

Bílý na tahu. Najdete cestu k remíze?

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme