Po pěti letech opět mistrem ČR, aneb když se chce, všechno jde (1. díl)

Na MČR mužů, které se hrálo ve Zlíně od 18.9. do 26.9. jsem byl pozván Rosťou Svobodou na poslední chvíli, protože lépe ratingovaní hráči z různých důvodů odmítli účast. Neváhal jsem ani na vteřinu, jaký jiný turnaj by člověk měl chtít hrát, když ne MČR?

Ještě než se rozepíšu o jednotlivých partiích, tak bych chtěl poděkovat Šachovému svazu za podmínky, které byly pro hráče nachystány. Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny, ale podmínky pro hru byly ideální, hrálo se v legendárním hotelu Moskva, který si dříve pamatuji jako hotel průměrné úrovně, ale to už je tak 10 let zpět. Nyní je hotel po rekonstrukci, pokoje zmodernizované, prostorné, internet bez problémů.

Co se týče jídla, tak snad jen výtka k obědům, které byly v restauraci Bohemia. Výtka proto, protože jsem to srovnával s večeří a to tedy moc nešlo. Večeře jsme měli vždy v přilehlé restauraci Legenda, výběr pokaždé asi z deseti jídel a všechny porce aspoň 200g 🙂 Za večeře dávám pořadateli 1*, protože jídla byla fakt výborná. I proto jsem na obědy chodil minimálně. Aspoň jsem pak byl hladový v partiích a večer se za to odměnil.

Co se týče pravidel turnaje, tak se hrálo klasickým tempem, remíza se mohla nabídnout až po zahrání 31.tahu bílého, jak nás informoval rozhodčí IA Honza Sikora, protože když černý zahraje 30…tah a nabídne remízu, tak vlastně tah nedokončil, protože nabídku remízy smíte učinit jen před zmáčknutím hodin a tím pádem jste tedy tah neukončili. Slyšel jsem to poprvé, ale dává to smysl.
Všichni účastnící chodili vzorně obléknutí, to byla taky jedna z podmínek účasti.
Myslím, že pokud se bude konat v budoucnu opět uzavřené MČR, tak by měl být dresscode vždy povinný. A Sofijské pravidlo každý rok, protože jedině tak mohou šachy získat na atraktivitě a sledovanosti.

Nyní se pokusím stručně podívat na jednotlivé partie od prvního kola.

Vzhledem k tomu, že jsem si vylosoval číslo 6., tak jsem věděl, že mám první dvě partie černé figury a pokud chci pomýšlet na dobrý výsledek, tak nesmím prohrát, ideálně jednu partii vyhrát a jednu remizovat.

V prvním kole jsem dostal Tomáše Poláka, což jsem nepovažoval za úplně ideální vstup do turnaje, protože jsem dříve s Tomášem několikrát černými prohrál úplně bez šance. Připravil jsem si Grünfeldku a říkal si, že pokud Tomáš zvolí stejnou variantu jako v online kvalifikaci na Světový pohár proti Erdösovi, tak když bude chtít, může přejít do v poslední době hrané oběti dámy za věčný šach Vg7+ Vc7+. Ale spletl jsem se, Tomáš po mně šel ostře h4, jelikož samozřejmě viděl moji červnovou prohru s F. Blohbergrem. Na jednu stranu jsem při dobré přípravě soupeře mohl prohrát ve 20.tazích, ale přišlo mi, že Tomáš úplně neznal plány po braní na g6 pěšcem h a brzy se dostal do pozice bez pěšce, za kterého měl akorát krále v centru, ale útok žádný. Jakmile bílý musel zahrát 0-0, tak pominuly všechny hrozby matu, navíc se mi povedlo ještě získat silnou dvojici střelců s vyhranou pozicí. Ke konci mohl Tomáš zkusit místo 27.Sa5 zahrát 27.Jc7 a kdyby přišlo 27…Vb8, tak má bílý zvedák 28.Je6! Rozdíl oproti partii je v tom, že nevychází 28…Vxb7 29.Jxd8 Vb1, protože nyní může bílý 30.Sc1. Se střelcem na a5 již tento motiv nevychází, takže po 28…Vb8 je s bílým konec. Snový úvod, který by mě ani ve snu nenapadl.

2.kolo a Honza Krejčí. S Honzou jsme dříve často jezdívali spolu po turnajích, ale Honza teď šachy dělá méně, protože se rozhodl pro normální práci, našel si přítelkyni, respektive od srpna manželku, s kterou mají malého Honzíka. Když si vzpomenu na pár situací ještě tak 4 roky zpátky, tak nechápu ten obrat. To není obrat o 180 stupňů, ale tak o milion 🙂
Mimochodem nevím, co je to za módu pojmenovat své dítě stejně, ale velmistři jsou vesměs chytří a dopředu myslící tvorové, takže když velmistr pojmenuje své dítě stejně a ještě ho naučí šachy, tak nám bezdětným bohémům to dělá těžší přípravu, protože se občas partie zamění a vy si říkáte, jestli zrovna tuhle partii nehrál velmistr pod parou. A to si vemte, že hned dva takoví velmistři s vámi hrají přebor a k tomu tam máte Nguyena, kterých je zas jak hub po dešti. Asi navrhnu Vanovi, aby Nguyeni měli nějaký speciální druh šachu a hráli ho jen oni 🙂

No, teď tedy k partii. Honza se mi furt vysmívá, že Philidorka je „s@#$%&!“ a proč to furt hraju. Na jednu stranu má pravdu, ale zase jsem si říkal, že když budu souhlasit a začnu tvrdit, že to již nehraju, tak se na to nepřipraví. Moc jsem se nespletl, Honza se zapomněl podívat na varianty se Sf4, zvolil klidnou výstavbu s g3, Sg2, kterou mám poměrně dost obehranou z blicek a rapidů. Je fakt, že na MČR v blesku online mi v této variantě dal David Navara lekci, ale tak hrajte s někým, kdo hraje partii na 98,5% přesně. Já ji tehdy hrál na 96% a přišlo mi to jak „nebe a dudy“.
V partii s Honzou jsem moc nerozuměl tahu Sa3, přišlo mi to jako ztráta tempa, ale zrovna tady to bílému nějak nevadí, já stejně spíš vyčkávám, než se nějak oslabí. Honza však nechal střelce na a3 nekrytého, což mi dalo možnost zahrát d5. Pokud tento tah jde zahrát, tak většinou černý ihned minimálně vyrovná. Nemusel jsem to ani moc počítat, cit mi řekl jasně, že to vychází a partie díky tomu nabrala remízový charakter, což jsme s Honzou stvrdili hned po jeho 31.tahu. Táta mi hned po partii psal, že jsme určitě měli domluvenou remízu, tak jsem ho poslal k šípku a po dobu Mistrovství si ho bloknul. Holt na stupidní komentáře jsou někteří lidé specialisté.

Třetí kolo poprvé bílé a hned Jirka Štoček. S Jirkou máme v poslední době poměrně zajímavé partie, hlavně tedy když jsem měl černé. Několikrát jsem byl již velice blízko, ale ještě nikdy jsem Jirku ve vážné partii neporazil. Tedy až dosud. Na Jirku je těžké se připravit, jeho pestrost v zahájení je všeobecně známá, ale v poslední době jsem si všiml, že na nenáročné výstavby po 1.d4 staví střelce na b7 a přišlo mi, že to úplně není jeho šálek kávy. V partii jsem se vyvinul a Jirka hrál tahy, které jsem sice viděl, ale nepřišly mi úplně dobré. V kritický moment mi mohl Jirka sebrat na c4 a pozice je rovná, ale potřeba spočítat přesně varianty po případném Sxh7. Já to samozřejmě hrál jen na cit, ale motory city nemají, takže samozřejmě za černého vyrovnají. Jirka je však taky jen člověk a možná měl podobné city jako já, tak se rozhodl pro tah 17…a6. Avšak ne nadarmo se říká, že dvojice střelců je v šachu velká síla a ještě když vám oba míří na krále, snadno můžete udělat chybu a ihned prohrát. Jirka tedy udělal až moc velkou chybu, ale objektivně si myslím, že i tak již byla jeho pozice docela špatná, takže si aspoň zkrátil utrpení.

Čtvrté kolo jsem hrál s Vanem, který šachy bere velice seriózně, dokonce odložil nástup na vysokou školu a chce se věnovat výhradně šachu. Před Islandem jsme se s Vanem bavili, ale ne nějak moc. V Reykjavíku jsme si chodili každý den zakopat na bránu a dost si pokecali. Zjistil jsem, že Vietnamci mají úplnou jinou stavbu těla. Van je schopný sníst na oběd či večeři klidně půl kila masa, ale oproti mně je váhou poloviční. Když pak dáme tři sprinty na hřišti, tak si lehne na zem s tím, že umřel. Že prý Vietnamci mají menší plíce než my Evropani a on je má prý ještě menší než mají být. To mě tak pobavilo, že se snažím přijít na to, proč mám takovýho „Milánka“. Kdyby někoho něco napadlo, tak dejte vědět. Já zatím dospěl k tomu, že pocházím nejspíš z prasete 🙂

No ale zpátky k partii. Hrál se opět Grünfeld, jinak mi přišlo, že s Vanem hrát nejde. Van zvolil variantu s Db3 a myslel si, že jsem asi úplný trouba, pokud znovu zahraji Jfd7, jelikož jsem to nedávno hrál s Mishrou, Donchenkem a Jirkou Štočkem. Zvolil jsem variantu s a6, kterou jsem kdysi vyhrál s Howellem na anglické lize, ale s Howellem jsem místo aktivně hrajícího Grünfelda zvolil „zavináč“ na 7. a 8. řade až to soupeř nevydržel a dal mi figuru. Používám pro tento styl šachu příhodnou hlášku: Zahnal jsem ho do rohu a tam mě zmatil, akorát tedy v tomto případě obráceně. S Vanem jsem lovil v paměti a věděl jsem, že jedna sebemenší chybička nebo odbočka může být konec, takže jsem si dával pozor a hrál pomalu. Po partii mě Van nazval z@#$%&!, že zrovna proti němu nehraju „s@#$%&!“, ale nejlepší variantu. Jeden z nejhezčích komplimentů za poslední roky. Nakonec jsem musel obětovat kvalitu, ale přišlo mi, že mám dostatečnou kompenzaci v silném střelci i koni a navíc jsem k tomu měl pěšce. Byl to nakonec Van, kdo nabídl remis, protože na výhru to můžu hrát po Jd2 jen já. Ale nic jsem tam nenašel, tudíž jsem remízu přijal.

Na průběh druhé poloviny turnaje se podíváme příště.

–
Za úvodní foto děkujeme Vladimíru Jagrovi a ŠSČR. Zároveň doporučujeme zhlédnout celou Vladimírovu fotogalerii z MČR (pozn. red.).

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme