Po pěti letech opět mistrem ČR, aneb když se chce, všechno jde (2. díl)

V prvním dílu ohlédnutí za letošním MČR ve Zlíně jsme skončili po čtvrté partii a dnes se podíváme na druhou polovinu turnaje.

Páté kolo a bílé s Vojtou Zwardoněm. S Vojtou jsem byl za poslední dva roky na spoustě turnajů spolu na pokoji, ale na MČR šlo přátelství stranou, kór, když jsem měl tři ze čtyř a byl na dostřel Štěpánovi. Loni jsme s Vojtou hráli Nimcovičku na polské extralize, kterou jsem sice vyhrál, ale dělal jsem rošádu až někdy ve 20.tahu a to jsem teď opravdu nechtěl. Za prvé jsem se musel trošku podívat na Budapešťský gambit, ale tam si Leela chrochtá po jednoduchém 4.e3 Jxe5 5.f4 Jg6 6.h4 😀
No a co tedy na tu Nimcovičku? Když to zahraju nenáročně, tak mi Vojta opět vyrovná. Tak hledám a hledám, analyzuju skoro tři hodiny a rozhodnu se pro 4.e4. Trefa do černého! Vojta mi sice po partii tvrdí, jak to zná, ale potom tedy nechápu, proč bral na c4 😀 To vlastně ihned prohrává partii, protože za pěšce mám opět drtivou dvojici střelců, luxusní náskok ve vývinu a Vojta žádné figurky před králem. Nebyl jsem si v partii jistý, zda Vojta nemohl místo braní na h6 hrát Vd8. Mohl, ale ničemu by to nepomohlo…V kritický moment bych zahrál sprosté h3, kdy má sice Vojta figuru, ale díky tomuto oknu dostane za chvíli mat. Tak bezmocná je ta pozice za černého…

Takže 4/5, dohnal jsem Štěpána, který s obrovskou klikou remizoval s Tomášem Polákem, který tím zase uhrál první půlku v turnaji. Ale se divím, že to tak zvládl, protože začít 0/4 a pak mít totálně na lopatě Štěpána, to je na psychiku strašný nápor.

No, takže 6.kolo a začíná jít do tuhého. Co hrát na Štěpána? Hraje zahájení podle Leely a najít nějakou skulinu je skoro nemožné. Já ji teda našel ve Philidorce, ale to by musel Štěpán zopakovat variantu z extraligy, kde měl porazil. Teď bych šel buď novinku Dh6 nebo prostě Dg6 a po Je5 Dg5 vynutil remízu. Obojí je dobré. No ale Štěpán tam mrsknul Jf3. Říkám si…Jo aha, když dám jakoby Grünfelda, tak určitě nedá hned d4, ale c4, Jc3, vezme na d5 a po e4 Jxc3 mi dá dxc3 a bude hrát tu koncovku bez dam. Klasická Leela. Takže to ne. Tak prostě stará dobrá klasika s Jf6, c5, g6. Po Dd3 jsem zvolil Sf5 e4 Se6, co jsem hrával jako dítě. Máte podobnou výstavbu jako v Maróczym, ale naštěstí pro černého se vyměnili aspoň jezdci, tak se to hraje příjemněji. Štěpán pak šel Sd2 a De3, to mi nepřišlo, že by hrál podle Leely 😀 Já vymyslel zajímavý plán s obětí dámy za dvě věže, ale neviděl jsem h3 a pak mi vlastně nic jiného nezbylo, než do toho jít. Štěpán se však lekl mojí aktivity, tak pozici zjednodušil do koncovky s pěšcem navíc, ale měl figurky trošku rozházený po šachovnici a mně se díky aktivitě povedlo dobrat pěšce zpět a ačkoliv mohl Štěpán na konci zahrát Va8+ Kg7 Je8+, tak tam zkrátka za bílého nic není a partie tudíž skončila již po Jxf2 remízou. Důležitá remíza, protože zbývala poslední tři kola a já měl snadnější los než Štěpán.

Sedmé kolo a poslední elově silnější soupeř, Vlasta Babula. S Vlastou jsem hrál v Pardubicích podle přípravy, ale bohužel byl tehdy Vlasta dál a já teď věděl, že do toho znovu jít nemůžu.
Zvolil jsem tedy klidné rozehrání, ale když vznikla koncovka D+V+J proti D+V+S, tak jsem cítil, že stojím o něco lépe. Ona dáma s koněm má lepší souhru než dáma se střelcem a černému se úplně nechtělo měnit dámy. Bohužel Vlasta se zamyslel a vymyslel obranu přesně a ačkoliv jsem získal pěšce, bylo to málo. Je tedy fakt, že místo Jxc5 jsem mohl jít b4, ale i tak by Vlasta partii nejspíš udržel. Štěpán jinak v dlouhé partii podlehl Jirkovi a já se díky tomu dostal do samostatného vedení!

A hned v osmém kole největší žolík turnaje, Richard Mládek. S Richardem jsem hrál v Pardubicích poslední kolo, které bylo velice důležité, ale furt nic oproti této partii! V Pardubicích mi přišlo, jak kdybych hrál proti počítači, takový pocit, když hrajete se slabším soupeřem, to se mi stává tak jednou za pět let. Viděl jsem Richardovy ostatní výhry v Pardubicích a moc jsem nechápal, jak to dokázal, protože pro mě je to furt šachový začátečník, co musí ujít ještě dlouhou cestu a naučit se pokoře. Proč pokoře? Hned vysvětlím. V prvním kole vyhrál Richard úplně náhodou s Vanem a když jsem se ho po partii ptal jak hrál, tak hned sebevědomě: Jasně, že vyhrál, cos čekal? Zeptal jsem se ještě asi 3x, protože jsem tomu nemohl uvěřit. Ale ta reakce byla hodně sebevědomá. Zatím Richard na Vana šachově nemá, tak si to snad uvědomí a bude se příště vyjadřovat pokorněji. Ostatně i po partii se mnou byl dost naštvaný a při dotazu večer, zda si mohu přisednout mi řekl, že raději ne. Jako chápu, prohrát s Plátem je možná ostuda, ale taky je nutno dodat, že jsem po gxf4 nabídl remízu, kdy jsem chápal, že když bílý odpoví taktéž gxf4, tak je to skoro rovná koncovka. Ale po exf4 jsem nechápal a taky partii defacto za tři tahy vyhrál. Takže pokud tohle Richard čte, tak žádný rady do života, jen pokora a trénink, tyto dvě věci a hned půjdeš přes 2400.

Poslední kolo a v něm předseda (Martin Petr). Naposledy v červnu to bylo krásných 120 tahů a 6 hodinová partie. Teď jsem samozřejmě takové mučení nechtěl, tak jsem takovou nenápadnou pozici poměrně ostře roztočil a v jeden moment jsem na to mohl dojet. Ale nedivím se, že Martin nechtěl pozici s věží na a8, dámou na b8 a jezdcem na b4. Bohužel právě do toho měl jít. Pak ztratil pěšce na d3, který byl už moc vepředu a já měl pozici dotáhnout do vítězství. V koncovkách si na Martina věřím, ale právě v momentě, kdy mě zaplavoval pocit vítězství se Martin začal škubat a já díky jedné nepřesnosti musel partii remízovat. Naštěstí jsem věděl, že Štěpán taky víc než remízu s Vojtou neuhraje, tak už jen záleželo, jak dohraje Honza. Ten sice odmítl remízu, ale takovou koncovku by nevyhrál ani Magnus, takže o pár tahů později remizoval i Honza a já díky tomu skončil samostatně první!

Před MČR bych bral jakoukoliv medaili, ale po 6.kole už šlo jen o první místo, stříbro by byl neúspěch. Jsem rád, že to tak dopadlo a samozřejmě jsem také rád za hru, kterou jsem předváděl. Výkon skoro 2700 hovoří za vše. Co se týče partií, tak jsem byl připrohraně jeden tah se Štěpánem a chviličku jsem stál blbě v posledním kole. Jinak jsem se v žádné partii necítil ohrožen, což třeba Štěpán nemůže říct, protože ten zachránil remízu s Polákem. Honza Krejčí měl možná někde šanci vyhrát poslední kolo, ale zase zcela otočil partii s Vanem. Takže ano, teď budu znít namyšleně, ale realita je taková, že jsem titul vyhrál zaslouženě 🙂

Děkuji všem za fandění a pevně doufám, že ČR nezklamu na listopadovém ME družstev, kam jsem byl díky výsledku na MČR nominován.

–
Za úvodní foto děkujeme Vladimíru Jagrovi a ŠSČR. Zároveň doporučujeme zhlédnout celou Vladimírovu fotogalerii z MČR (pozn. red.).

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme