Ústecké procházky a moje cesta k titulu (1. díl)

O letošním mistrovství republiky toho již bylo napsáno dost, proto se zaměřím převážně na svůj subjektivní pohled. Jak už dávno víte, letošní turnaj se hrál švýcarským systémem na 9 kol. Z nejrůznějších důvodů nebyli přítomni hráči na druhém až pátém místě českého žebříčku, soutěže se ale přesto zúčastnilo dost velmistrů, mezinárodních mistrů i talentované mládeže.

Zvítězit v turnaji hraném švýcarským systémem není vůbec snadné. V otevřených turnajích zpravidla někdo z širší skupiny favoritů bývá ve skvělé formě, přičemž někdy mu vydrží po celou soutěž. A zdaleka ne vždy to jsem já.

Pochopitelně jsem se snažil o obhajobu titulu, ale soutěž byla dost náročná. Můj odhad byl, že by k prvnímu místu mělo stačit 7 bodů, možná s lepším pomocným hodnocením v případě dělení. Pak by rozhodovala především vzájemná partie, což znamená, že prohra s přímým konkurentem je zcela nežádoucí. Dalším hodnocením byl celkem spravedlivý, ale poněkud nepředvídatelný horní Buchholz. Většinu času jsem nepochyboval o své schopnosti vyhrát aspoň pět partií, obzvláště bílými, s papírově slabšími soupeři nebo s těmi, kteří zrovna nejsou ve formě. Pravda, v poslední době kvůli informační explozi je stále obtížnější získat ze zahájení výhodu nebo jen nadějnou pozici. Výkonnostní rozdíly se oproti minulosti pomalu, ale setrvale snižují. Větší potíží bylo, že hra na výhru je spojena s určitým rizikem, takže je nutné nejen vyhrávat, ale současně se vyhýbat porážkám.

Rozkoukávám se (1. a 2. kolo)
Nedlouho před přeborem jsem hrál silný uzavřený turnaj ve Švédsku, tamní příprava mi ale moc nepomohla. Zatímco ve Skandinávii byla remíza černými úspěchem a bílými normálním výsledkem, na mistrovství republiky jsem potřeboval hrát podstatně ambiciózněji. Příprava bojovných systémů za černé byla dost náročná.

Do Ústí jsem přicestoval okolo poledne, první kolo začalo v pozdním odpoledni.

Turnaj jsem odstartoval dvěma nepřesvědčivými výhrami. Hrál jsem dobře, ale pokaždé se tam vloudila nějaká chyba či nepřesnost, jež mne mohla stát půl bodu.

Dlouhá vyšlapaná cesta (3. kolo)
Příprava mne stála dost času i sil, proto jsem odpočíval na procházkách do přírody. Mimo jiné jsem pořídil přes 200 snímků, z nichž většina nebyla úplně nakřivo ani příliš rozmazaná. Jako fotograf jsem neschopný, ale mobil je chytrý. Před třetím kolem jsem podnikl (téměř?) desetikilometrovou procházku po trase, která nabízela krásné výhledy na Labe.

Ve třetím kole jsem bílými za 90 minut zremizoval s Lukášem Černouškem, jemuž výborně vyšla příprava. Lukáš měl po 30. tahu na hodinách 1.27, spotřeboval tedy pouhých 18 minut včetně bonifikace! A v jednu chvíli mohl hrát na výhru.

Pokračování příště.

Odkazy:
Ústecké procházky a moje cesta k titulu (2. díl)
Ústecké procházky a moje cesta k titulu (3. díl)

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme