Ústecké procházky a moje cesta k titulu (3. díl)

Dnes naposledy se velmistr David Navara vrací s popisem své cesty k mistrovskému titulu. Samozřejmě nechybí krátké (ale výstižné) analýzy Davidových partií z posledních tří kol. Nechybí ani vtipně okomentované fotografie.
Máte slovo, (vel)Mistře 😉 .

 

Mnohačetná úskalí (7. kolo)
V sedmém kole mne čekala důležitá partie bílými se solidním Zbyňkem Hráčkem, naším dlouholetým reprezentantem. Toto byl jeden z mála momentů, kdy jsem pochyboval, zda v turnaji dokážu vyhrát pět partií, tedy ještě dvě ze zbývajících tří. Již brzy ráno jsem pochopil, že se pravděpodobně bude hrát Najdorfova sicilská, proti níž jsem si připravil méně obehranou variantu se 6.Sd3, kde není tolik teorie. Černými jsem se na ni nedávno připravoval proti velmistru Adamsovi a nedařilo se mi najít spolehlivou cestu k vyrovnání. U nás tuto variantu často volí velmistr Jansa, můj trenér.

Ráno jsem potvrdil jsem účast na plánovaném výletě do Tiských skal, jedné z hlavních atrakcí bohatého doprovodného programu turnaje. (Trénink boxu s mistrem světa Lukášem Konečným mne nelákal.)

Tiské stěny jsou pískovcové skály, nacházející se poblíž hranic s Německem. Nabízejí tam krásné výhledy, něco se mi podařilo zachytit.

 

 

 

 

Na hotel jsem se vrátil odpoledne. Když jsem si chtěl na závěr přípravy zopakovat variantu s 6.Sd3, zjistil jsem, že jsem si novou verzi rozborů přepsal tou původní! Na poslední chvíli jsem si znovu rozebral a zapsal aspoň ty nejdůležitější varianty.

Příprava mi částečně vyšla. Zbyněk z ní brzy odbočil, ale i tak se dostal pod mírný tlak. Pak jsem ale z nepochopitelného důvodu neuskutečnil připravenou rafinovanou léčku, přehlédl soupeřův tah a z lepší pozice se dostal do naprosto chaotické, nadto v oboustranné časové tísni. Zatímco v některých předchozích přeborech jsem pravidelně dosahoval výhod ze zahájení a následně je celkem přesvědčivě uplatňoval, tentokrát bylo vše podstatně těžší a těch menších chyb bylo dost. V časové tísni jsem se ale zorientoval lépe a po velkém boji se mi podařilo zvítězit.

 

 

 

Dramatické byly i další partie. Vojta Plát bílými ze zahájení s Vojtou Zwardoněm získal malou výhodu, ale černý se vynalézavě bránil. Vojta Zwardoń později převzal iniciativu a výhrou si udržel samostatné vedení, zatímco já jsem se usadil na druhém místě.

Po skončení většiny partií přišla silná bouře, létaly blesky. Život napodobuje šachy!

 

Klid po bouři (8. kolo)
Po sedmém kole byla situace nadále dramatická. Čekala mne partie bílými s Vojtou Plátem, zatímco Vojta Zwardoń hrál černými s Vlastou Babulou. Jelikož se jednalo o mou pátou a poslední partii bílými, velmi jsem chtěl vyhrát. Šel jsem jen na kratší procházku po známé trase a pečlivě jsem se připravil. Díky tomu jsem odehrál prvních 19 tahů velmi rychle, přičemž jsem dosáhl výhody. Vojta pak sice dokázal hru zkomplikovat, ale tentokrát jsem se dokázal vyhnout časové tísni i zbytečným chybám a podařilo se mi vyhrát.

 

 

Vlastimil Babula porazil Vojtu Zwardoně, čímž se oba dostali na dělené druhé místo, o půl bodu za mne. Měl jsem i dobré pomocné hodnocení.

 

Klid po bouři

 

Titul (9. kolo)
V závěrečném kole jsem hrál černými s Jirkou Štočkem. Měl jsem dobré pomocné hodnocení. Remíza mi zajišťovala dělbu prvního místa, na pomocné hodnocení jsem mohl skončit přinejhorším druhý. Rozhodl jsem se založit partii solidně, ale současně být připraven hrát na výhru, pokud to okolnosti umožní. Jirka mne zaskočil obětí pěšce, ve střední hře se ale přepočítal. Já následně také, když jsem prošel okolo výhodné možnosti. Partie brzy skončila remízou věčným šachem.

 

 

Vojta Zwardoń bílými pravděpodobně musel vyhrát, aby splnil velmistrovskou normu. (Neznám nejrůznější výjimky, ale zdá se, že při remíze by mu chyběl bod či dva k dosažení performance 2600.) Partii založil riskantně, čehož Honza Krejčí využil a výhrou se vyšplhal na třetí místo. Stejně bodů nabral Vlastimil Babula, jemuž se v posledním kole podařilo černými s Tomášem Krausem dosáhnout výhody, ale v časové tísni zvolil opakování tahů. V případě výhry by byl druhý těsně za mnou na pomocné hodnocení, a to dokonce i kdyby partie Černoušek – Brejník skončila výhrou černého.

 

 

Bilancování
Mé první místo nebylo kdovíjak přesvědčivé, ale 7/9 je pěkný výsledek. Hrál jsem s téměř všemi hlavními konkurenty, partie byly obsažné a divácky atraktivní. Jako jediný z medailistů jsem hrál pět partií bílými, což znamenalo určitou výhodu.

Vlasta Babula hrál v průběhu celé soutěže výborné šachy, jen v kritických momentech mu k vítězství chybělo trochu více štěstí či rozhodnosti.

Honza Krejčí po pomalém startu zabojoval a dostal se k dělení druhého místa.

Vojta Zwardoń hrál většinu turnaje skvěle a divácky velmi atraktivně, pouze slabší závěr ho připravil o medaili. Švýcarský systém dovede být záludný. V menší míře se o tomtéž přesvědčil i Vojta Plát, který nakonec obsadil šesté místo. Jirka Štoček odvedl solidní výkon a skončil pátý. Šesti bodů dosáhli taktéž Tomáš Kraus a Víťa Rašík.

Talentovaná mládež v mnoha partiích dokázala příjemně překvapit, na umístění v první desítce ale juniorům tentokrát chyběla větší stabilita. Věřím, že pro mnohé z nich byla účast cennou zkušeností, již zúročí v budoucnu. Perličkou na závěr je, že deset nejvýše nasazených obsadilo prvních deset příček! Švýcarský systém rozhodně není loterií, přestože o úspěchu pochopitelně rozhoduje řada faktorů včetně rozlosování či momentální formy soupeřů.

Pořadatelé se starali, aby soutěžící byli spokojeni. Turnaj byl bojovný, ale proběhl v korektní atmosféře a v přátelském duchu.

 

---

Odkazy:

Ústecké procházky a moje cesta k titulu (1. díl)
Ústecké procházky a moje cesta k titulu (2. díl)

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme