Odpovědi Martina Petra na „soubojové“ otázky

Původní záměr byl položit zhruba stejné otázky oběma protagonistům „souboje na dálku“, ale záhy jsme přišli na to, že je to nemožné.
Těžko se můžete ptát současného vedení na něco, co každý najde např. v dokumentech na webu ŠSČR. Stejně tak je nemožné se ptát protistrany na věci, které se jí (zatím) netýkají.

Jako první nám na naše (údajně „kousavé“, někdy také „nekorektní“ 😀 ) otázky odpověděl aktuální předseda ŠSČR Martin Petr, proto také dostává v rozporu s našimi zásadami (ženy mají přednost!) přednost právě on.

Předem podotknu, že ačkoli jsme měli odpovědi jedné strany prakticky „ihned“ (v řádu hodin), nezveřejňovali jsme je, aby nijak neovlivňovaly protistranu 🙂 .

Otázky pro Martina Petra

1/ Když se podíváte na Strategickou koncepci ŠSČR, která byla aktualizována na konci roku 2021, ale i na její starší verze a důkladně si je prostudujete, zjistíte, že, ač je v nich mnoho věcí poměrně přesně popsaných, v některých ohledech se nepodařilo naplnit strategické cíle.

Kde se stala chyba?

Předně bych rád poděkoval za zajímavé otázky, bylo fajn se nad nimi zamyslet. Nijak mi nevadí, že jsou trochu kousavé. Hlavní je, a to se myslím mohu spolehnout, zveřejnění odpovědí formou ctrl+c a ctrl+v. Dnes jsou totiž moderní i různé jiné formy 🙂

Co se týká strategické koncepce svazu, tak její původní verze – Černobílá kniha – začala vznikat v roce 2011, kdy tým Viktora Novotného zahajoval své první funkční období.
Koncepce byla trochu jiná, a to jak rozsahem, tak stylem i obsahem, než je současná verze, která vznikala „ze zelené louky“ v roce 2021. Byť nepopírám, že jsem se obsahem Černobílé knihy hodně inspiroval, ostatně, současná verze koncepce na několika místech hodnotí vývoj svazu za poslední roky, čímž je právě myšlen vývoj od roku 2011.
No a protože současná verze je z prosince 2021 (zde), do reálného života se ještě nestačila příliš promítnout. Mohl bych tak na několika místech utéct z Vašich otázek, že koncepce je z prosince a „ještě nebyl čas“, ale to pochopitelně dělat nechci 🙂 Protože řada problémů je ve svazu dlouhodobých. Obecně k otázce, proč tomu tak je – myslím, že instituce s 20 tisíci členy má mimořádně velkou setrvačnost, nezmění se ze dne na den, navíc Češi moc změny rádi nemají. Svaz jako zapsaný spolek také není žádná firma, má úplně jiné principy řízení. A přes veškerou snahu nejsme profesionální organizace, především na nižších úrovních stojíme na práci nadšenců, kteří to dělají srdcem a nic za práci pro svaz nemají. Těžko jim budete říkat, aby to dělali nějak jinak, zaslouží si daleko spíše poděkování.

2/ V Kapitole 2 stojí:
„Jedním z největších problémů současného ŠSČR je, že zaniká klubový život….Probíhá postupný úpadek zájmu o soutěže družstev dospělých…“ 
Nezdá se nám, že bychom v praxi zaznamenali některé z navrhovaných řešení (zavést podporu klubových přeborů, cen v soutěžích družstev, podporovat oddílové funkcionáře a akce, které pro své hráče pořádají.
ŠSČR může dotovat klubová setkávání, tréninky se silnými hráči, a to i propojením s reprezentanty, kteří by se mohli stát patrony daného oddílu).
Souhlasíme s tím, že klubový život v ČR postupně upadá, hodláte klubům nějak pomoci?
Jak konkrétně?

Rád bych právě některé konkrétní nápady, které jsou v nové koncepci napsané, uvedl v život. Předpokládá to určitou stabilizaci, a to jak personální, tak finanční, což jsme v roce 2022 moc neměli. Tedy uvnitř svazu ano, a za to jsem moc rád, ale vnější situace je bláznivá. Dává mi smysl se do toho pustit po volbách. Jinak svaz již řadu let podporuje oddíly, které pracují s mládeží, a to ve velmi administrativně jednoduchém programu Podpory kroužků, na který je letos vyčleněno 1,3 milionu Kč. Myslím, že pro každý oddíl je klíčové, aby mládežnický kroužek měl, je to investice do budoucnosti.

3/ Kapitola 3 – Reprezentace. V této kapitole se píše o „větší profesionalizaci špičky žebříčku“ a o „zvýšení objemu financí“ pro reprezentaci.
Není tajemstvím, že někteří z reprezentantů odmítají za současných podmínek reprezentovat.
O kolik se oproti předchozím letům navýšil objem financí pro reprezentaci?

Objem financí z dlouhodobého pohledu roste. Když se podívám na konkrétní čísla, tak v rozpočtové kapitole 1 na zahraniční soutěže (což je jen část financí pro repre, ale vzal jsem to nejjednodušší srovnání) bylo v roce 2017 uvedeno 1,1 milionu Kč a dnes jsme na 1,7 milionu Kč. Nebo druhý pohled, který už jsem popisoval v dřívějším rozhovoru zde.
Mezi roky 2014, kdy jsem na Šachové olympiádě hrál já, a rokem 2022 se základní odměna pro reprezentanta zvýšila o 66 procent. Podrobněji jsem o tom psal na odkazu výše.

4/ „Je zapotřebí zpracovat dlouhodobou koncepci reprezentace a tím i kontrolu efektivity vynaložených prostředků.“
To jsou slova, která uzavírají Kapitolu 3 – Reprezentace.
Je zpracována dlouhodobá koncepce reprezentace?
Kdo a jak kontroluje efektivitu vynaložených prostředků?

Koncepce na papíře ještě není, bude to jedno z hlavních témat mých předvolebních rozhovorů.
Je totiž potřeba správně sestavit tým, který vše pak bude realizovat, protože samotná existence koncepce je sice hezká, ale to je tak všechno. Nejedná se zde jen o členy Výkonného výboru.

Otázkou je pozice manažera repre úseku nebo obou kapitánů. Čeká nás hodně práce.
K té politické personální části se ale dostanu v jedné z dalších odpovědí (č. 8). Co se týká efektivity prostředků, tak záleží, co se tím myslí. Rozhodně máme podle mě jako svaz dobře zvládnuté procesy kontroly jednotlivých účetních položek. Nestává se, že bychom zaplatili nesmyslnou cenu za ubytování apod. Ale horší je to s efektivitou ve smyslu účelnosti vynaložených prostředků (kolik máme dát na repre smlouvy, kolik na ME jednotlivců nebo na soustředění). Takovou efektivitu neměříme, jen máme vícestupňovou kontrolu.
Rozhodnutí dělá příslušná komise, pak výkonný výbor a ve finále každý roční rozpočet schvaluje konference. Takže se prostředky rozdělují prostřednictvím rozhodnutí kolektivních orgánů. Je totiž velmi obtížné na tohle stanovit nějaká přesná pravidla, podle čeho by se efektivita vyhodnocovala. Co je lepší, udělat soustředění, nebo poslat dva hráče na ME, nebo jim rovnou poslat peníze na účet, a proč? Proto o tom rozhodují lidé, proto je jich víc a jsou to především odborníci.

A ještě nad tím vším nás kontroluje Revizní komise, která má do účetnictví přístup. Nezávisle na tom, kdo byl její předseda v posledních letech, a kdo byl členem, tak jsou její zprávy pro Konferenci ŠSČR veskrze pozitivní, za což jsem rád.
Není to automatické, stačí se podívat vedle do Polska, nebo na Slovensko …
Nejvíc mě pobavila historka, jak na polském svazu odmítli Revizní komisi odemknout dveře kanceláře, myslím, že jste o tom psali tady u Vás na webu. Už je to nějaký ten pátek (a tady upřímně přiznávám, že jsem si věc sice ověřoval, ale zapomněl jsem výsledek toho ověření, což je trochu trapas). Zase v jiných věcech si z Polska můžeme vzít příklad, to už tak bývá.

5/ Co se vám (vedení svazu) nejvíce povedlo. Máte být na co hrdí?

Nejvíc jsem hrdý na to, že se uvnitř svazu nehádáme a naše diskuze jsou velmi slušné a konstruktivní – myslím jednotlivé komise, zaměstnance, šéfy úseků a členy výkonného výboru.
Zdá se to jako hloupost, tohle uvést na prvním místě. Ale když vidím, jak to „funguje“ jinde, a to v šachovém i nešachovém světě… Není to samozřejmost. A možná právě i zásluhou normálního prostředí jsme jako organizace velmi stabilní.
Řada sportovních svazů má v důsledku vnější situace obrovské problémy, hádají se kvůli covidu, válce, inflaci, nyní i kvůli dotacím z Národní sportovní agentury, kde v prvním kole neuspělo šílených 28 svazů. Hodně dlouhý je seznam svazů, kde v posledních třech letech rezignovalo vedení, z různých důvodů. Nic takového u nás nepozoruji.
Nicméně, abych byl přesný, tak od začátku pandemie jsme rozpustili a změnili jen jednu komisi a vyměnil se jen jeden člen výboru.
Tímto děkuji všem kolegům.
Z pohledu soutěží to měli složité hlavně Honza Malec a Zdeněk Fiala, kteří dělali mnoho nezáviděníhodných rozhodnutí, přičemž soutěže stále fungují. Nelehkou situaci mají v krajích, to je taky důležité téma pro šachové hnutí, ale to už bych se asi rozepsal moc. Jen ještě poděkuji všem krajským delegátům za konstruktivní diskuze na nedávné schůzce v Pardubicích.

A co se týká šachových věcí za poslední tři roky, tak si vážím toho, že nám opět začal růst počet členů. Covidový útlum se sice projevil, ale poměrně málo, a poslední rok už se trend obrátil.

Radost mi taky dělají vystoupení našich mladých talentů – a tím vůbec nemyslím jen šachovou úroveň. Petrovi Piskovi a jeho spolupracovníkům v komisi Sergeji Movsesjanovi, Lukášovi Vlasákovi a Pavlovi Šimáčkovi se za 4 roky, po které je Petr manažerem reprezentace mládeže, podařilo zásadním způsobem změnit atmosféru. Dbají na to, aby z dětí vyrůstali slušní lidé, čestní a pracovití. Charakter u nich není prázdné slovo. Petrovi a jeho kolegům za práci u mládeže velmi děkuji.

A na závěr – rád bych poděkoval hospodáři Rostislavu Svobodovi za všechno, co pro svaz dělal a dělá. Je především jeho zásluhou, že si svaz drží rozpočtovou rezervu ve výši necelého ročního rozpočtu. Ve světle hospodaření státu i všeobecné atmosféry, kdy všichni všechno chtějí a nejlépe hned, se jedná o neuvěřitelný počin. Dobu sjednocení českého a moravského svazu si nepamatuju, to jsem jako dítě hrál tak zhruba krajský přebor 🙂 Je to už více než 20 let. Ale z rozložené organizace dokázal Rosťa (jasně, že nebyl sám, ale myslím to z pohledu hospodářského) udělat svaz, kterému víceméně nevadí, když prvních 7 měsíců roku 2022 nedostane od státu na provoz ani 1 Kč. V téhle době je rozpočtová stabilita obrovským bonusem. Myslím, že jeho přínos docení až následující generace, pokud tedy mezitím ty peníze někdo nerozkrade.

6/ V souvislosti s profesionalizací vedení se nabízí otázka: postihují se finančně chyby zodpovědných manažerů/zaměstnanců? (Nepředpokládáme, že jsou všichni bezchybní.)

Ano, možná se budete divit, ale i k tomu dochází 🙂 Snažím se ale řídit základním principem – pochvala veřejně, kritika soukromě – takže konkrétní případy uvádět nebudu.

7/ Jakým způsobem vyhodnocujete (pokud vůbec) práci svých „podřízených“?

Dobré uvozovky – podle mě dobře trefně vyjadřují, že jsme spolek a ne firma.
Každopádně porady sekretariátu máme každý týden, stejně tak jsem v pravidelném kontaktu se šéfy jednotlivých úseků. Je i tak možné, že něco zanedbávám, on je svaz docela velká instituce. Vždycky jsem rád za zpětnou vazbu, ale dávám si pozor, jestli je založená na objektivních příčinách, nebo na smyšlenkách.

8/ Hodláte kandidovat na příští konferenci svazu se stejnou „kandidátkou“, nebo chystáte personální změny?

K téhle otázce bych chtěl říct, že na personální obsazení období 2023 – 2026 je přeci jen ještě trochu brzy. Spousta práce nás čeká ještě v tomto volebním období. Tým sestavím, osobně jsem zastáncem co největší stability. I vzhledem k vnější situaci. Ale spousta mých kolegů svoji práci dělá jen za symbolickou odměnu, je hlavně na nich, jestli najdou sílu na další tři roky.
Věřím, že ano. Nechci ale zavírat oči před současnou situací, která je v reprezentaci, takže budu řešit, jak dál. Chci se tomu věnovat až v následujících měsících.
Nemám totiž obavu, že by mi někdo, s kým bych chtěl spolupracovat, utekl k současné konkurenci – až tak se v lidech, věřím, nepletu 🙂

Trochu s nadsázkou si spíš říkám, že mi někteří utečou k Vašemu týmu, ten má slušný potenciál, třeba Viktor již byl evidentně nalomen 🙂

[LZ: Dovolím si malou s nikým nekonzultovanou vsuvku: S našim kandidátem na předsedu Jirkou Hurtou jsme přišli na revoluční pobídku. Každému delegátovi konference, který bude volit náš tým, se budou na rating počítat pouze vyhrané partie!!! ]

9/ Co považujete za svou nejhorší funkcionářskou chybu ve funkci předsedy ŠSČR (pokud jste se někdy nějaké chyby dopustil ? )?

Podle mě jsem postupoval příliš měkce vůči lžím a pomluvám, které se objevují na internetu. Bohužel, je to fenomén dnešní doby, nejen v šachovém světě a nejen v ČR, ale stejně mám pocit, že jsme měli jako svaz být tvrdší. Problém je asi v tom, že jsem povahou liberální demokrat, vždycky jsem byl pro to, ať si lidi píšou, říkají a dělají, co chtějí. Tedy to samo o sobě problém není, samozřejmě, ale hranice jsou potřeba.

K tomu mě napadá trochu nepatřičná nadsázka, že už jsem jak Věra Pohlová…

10/ Osobní otázka na závěr: najdou se lidé, kteří si myslí, že jste arogantní. Každý člověk se vidí jinak, než jej vnímají ostatní.
Jste ochoten připustit, že se občas chováte arogantně?

Jasně, to se občas objevuje, především od lidí, kteří mě neznají. Nemám problém to připustit. Ono, častokrát musím říkat „ne“ různým žádostem ze všech možných oblastí. A i když to „ne“ zdůvodníte, a je to i třeba podle nějakých předpisů, nebo je to rozhodnutí úplně někoho jiného (typicky konference, Výkonného výboru či komise, které jen tlumočím) tak stejně reakcí řady lidí – čest těm, kterých se to netýká – je naštvání a nějaká nálepka. Třeba „je arogantní“, nebo „nekomunikuje“, nebo „hrabe si pro sebe“. Přitom původní příčinou vzniklé situace je jejich žádost o něco, čemu svaz není nijak povinen vyhovět, a často třeba vůbec ani není správné vyhovět. V tomhle nejsem „politik“, jak to dneska většinou trochu pejorativně chápeme, protože křiklounům se snažím neustupovat… Vždy se ale snažím postoj vysvětlit.

Závěrem bych chtěl všem šachistům popřát dobrý začátek soutěží družstev, třeba se potkáme u šachovnic.
Mějte se fajn.

—
Úvodní foto © Vladimír Jagr

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme