Fanouš umí všechno
Nedávno dohraný Pražský mezinárodní šachový festival (PICF) a současná „vlna“ letních turnajů, které sleduji, to jsou podněty, které mě svým způsobem přiměly k zamyšlení a sepsání tohoto článku.
Kdo je talentovaný a kdo nikoliv? Dá se to poznat podle ratingu?
Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou napíši, oč jde .
Jeden z mých známých ve zprávě na Messengeru pochválil server šachy.cz za zpravodajství z PICF. Samozřejmě, tohle potěší, ale padl i dotaz:
„Co říkáš na naše? Nic moc, co?“
Myšleno naše hráče, to se rozumí .
Odpověděl jsem, že hráli to, na co momentálně měli, a že na jejich výkonech nevidím nic špatného. Dokonce ani Vanovo poslední místo není podle mě žádný neúspěch, protože stačilo třeba jednu partii vyhrát a mohl být někde v polovině tabulky.
Řeč se stočila i na naše mladé hráče. Prý nemají dostatečnou výkonnost, jsou špatně trénovaní, Vašek Finěk už měl být minimálně IM s ratingem kolem 2500 atd.
Ani jsem se nemusel ptát, kam na ty rozumy chodí .
Takže ….
Nesouhlasím s tím, že naši mladí jsou špatně trénovaní, nesouhlasím ani s tím, že Vašek měl být už dávno IM . Všechno má svůj čas.
V České republice máme takovou specialitu.
Lidé, kteří v životě nestáli na bruslích, vědí nejlépe, kdo by měl být v hokejové reprezentaci a jak by se to mělo hrát. Lidé, kteří si o fotbalový míč zlomí nohu, jsou schopni lynčovat fotbalové trenéry, protože „oni“ přece vědí lépe, kdo a na jakém postu by měl hrát, jak to měl hráč kopnout a podobně.
Lidé, kteří nejsou schopni vyhrát s věži navíc, nejlépe vědí, co potřebuje český talentovaný šachista nebo reprezentant, co a kde by měl hrát, jak trénovat a stejně tak vědí, kde se stala chyba, že talentovaný hráč ještě není aspoň vyzývatelem mistra světa.
To vše poznají tihle borci od svého počítače, kde jim nějaký šachový motor ukazuje, co bylo v partii nejlepší, nebo kde si něco přečtou od jiného rádoby odborníka, který o šachu ví jen o málo víc než oni .
Chyba je přitom přímo v těch lidech a je jedno, zda se jedná o fotbalového, hokejového, tenisového či šachového „fanouše-odborníka„.
Hráči, fotbalisté, hokejisté, šachisté a jiní nemohou za to, že je někdo přeceňuje. Hrají to, na co mají a „fanouš-odborník“ pak je frustrován z toho, že se nerealizovaly jeho představy . Proto hledá viníky.
Viník však ani nemusí existovat. To jen „fanouš-odborník“ špatně vyhodnotil situaci, protože tomu nerozumí.
Vrátím se k šachu.
Podívejme se třeba na Vaška Fiňka. V tomto roce má třináct let. Má rating přes 2400 a uhrané skoro všechny normy na IM.
Nebo třeba Richard Stalmach, který měl ve třinácti na konci roku 2170, na které spadl z 2381 (nevýhoda dnešního výpočtu ratingu a změněných koeficientů).
To jsou jen dva z našich talentovaných hráčů, kterých máme celou řadu, ale prý to není nic moc a hráči stagnují .
Nic moc? Stagnují?
Tak schválně… Kdo z našich reprezentantů (ne všech) měl v jejich věku takový rating?
Nevím, kolik měl ve třinácti letech David Navara, ale v patnácti letech měl 2443.
Viktor Láznička měl ve třinácti rating 2047.
Štěpán Žilka měl 2172, Peter Michalík na Slovensku 2178.
Vynechám Zbyňka Hráčka a Vlastu Babulu, protože to bych musel nahlížet do archívů .
Dobře, tihle hráči jsou o něco starší a rating se tehdy počítal každý půlrok. Pak se počítal kvartálně a dnes se počítá nejen každý měsíc, ale i každá partie zvlášť. Řekl bych, že výpočet ratingu za delší období a ještě kumulativně byl pro hráče výhodnější.
Budiž, jaký rating měli ve svých třinácti letech mladší hráči, kteří jsou Vaškovi věkově blíž?
Thai Dai Van Nguyen měl v polovině roku 2014, kdy mu bylo 13 let, rating 2250.
Honza Krejčí měl 2090 a byl bit kdejakým salátem, dokonce i já s ním vyhrál .
Tadeáši Krieblovi rating v polovině roku dokonce poklesl pod 2000 na 1973, ale na konci roku měl už zase „závratných“ 2038.
Vojta Plát měl ve svých třinácti v polovině roku rating 2279.
No a třeba takový Vojta Zwardoń neměl ve třinácti žádný FIDE rating, protože v roce 2002, tedy ve dvanácti letech, se po zhruba pětileté pauze vrátil k šachu. Ovšem národní rating měl, krásných 1327 .
Ještě doplním že Tomáš Kraus, který zahrál skvěle na MČR, měl ve třinácti rating 2024 a Honza Vykouk, ročník 2000, měl na konci roku 2013 rating 2091.
Jistě, dá se namítnout, že „kjeśi“ („ponašymu“, v překladu kdysi) byly jiné koeficienty a rating se počítal jinak. V pohodě, klidně přičtěte výše jmenovaným mladším GM a IM v jejich třinácti letech dejme tomu 150-200 bodů. Dostanete čísla zhruba na dnešní úrovni našich mladých.
A když se podíváte, kam to dotáhli hráči, kteří měli ve třinácti letech nižší rating (i po přepočtu) než dnešní mladí, pak si můžete položit otázku:
Opravdu to naše mládež hraje špatně?
Odpověď najdete výše , ale pro méně chápavé to raději napíši:
NE, nehraje.
Na závěr perlička z „tvorby“ Vana Nguyena . Tehdy měl sice jen devět let a vlastně teprve začínal, ale názorně to ukazuje, jak se hráč může vypracovat z „ňoumy“ na špičkového GM.
Dokonce i bez rad „fanoušů-odborníků“.
Vím, že správný Čech umí všechno, všemu rozumí a vždy si „nějak“ poradí. Stačí si koupit třeba knihu Domácí lékař, nebo Občanský zákoník a z obyčejného človíčka je rázem neurolog, chirurg i právník, který se diví, co se na vysokých školách ti „blbci“ celých pět let učí. Vždyť je to jednoduché jak facka!
Já jsem měl ve třinácti letech ratingy 2175 a 2275, nicméně oba byly podhodnocené a vznikly důsledkem pravidla, podle něhož hráč mohl za jedno období (6 měsíců) získat nejvýše 100 bodů. (Po zrušení pravidla jsem poskočil z 2275 na 2412.) Na jedné straně od té doby proběhla ratingová inflace mezi lety 2006 až 2010, na druhé straně v poslední době vidíme spíše deflaci a celková úroveň hry roste. (Počet členů skupiny 2700+ oproti maximálnímu stavu poklesl možná až o dvacet, s postupem teorie zahájení je pro silného velmistra čím dále tím těžší porazit velmistra průměrného a čím dále tím snazší zremizovat s velmistrem špičkovým.)
Nehraji výrazně hůře než před pár lety (s výjimkou těch nejúspěšnějších období), ale tehdy jsem byl stabilně v první třicítce, zatímco dnes jsem rád, když se dostanu na konec první padesátky. Šachy dnes celosvětově hraje podstatně více lidí, přinejmenším mezi těmi vážnými adepty a adeptkami na mezinárodní tituly. V posledních desetiletích šachy zažily a zažívají boom v Indii, v Číně, ve Spojených státech, v Kazachstánu, v Uzbekistánu, v Polsku i jinde. Pokud se u nás šachová kultura udrží na stejném stavu jako před pár lety, je logické, že se ve světovém měřítku posuneme o něco níže. Je těžké zobecňovat, ale asi nejlépe se šachu vede v zemích, kde se jedná o státem podporovaný sport, zatímco například vědecká kariéra je tam podstatně méně atraktivní. Nemusí nás trápit, že Česká republika nejde touto cestou.
Naprosto přesně pojmenováno, je to u nás jako se vším, jedinci kteří sami v daném oboru ničeho nedosáhli ani tam nevynaložili žádné úsilí, bezpodmínečně toto vyžadují po jiných a vedou řeči o naší katastrofální úrovni, nic jim není dost dobré. V Česku nejsou šachy brány většinou veřejnosti za atraktivní sport či vůbec perspektivní povolání, a potom chceme po našich mladých talentech, aby šachu celý život obětovali, a srovnáváme se se zeměmi, kde tamní režimy často šachy podporují z politických ideologických důvodů a panuje tam úplně jiná životní realita i mentalita.
Velmi přesný popis. Nechápu diskuze o úrovni šachu v Česku. Je to podobné jako v jiných sportech. Výrazně se zvětšuje počet zemí, které dokážou produkovat špičkové sportovce. Příklad: sportovní gymnastika žen: před 30 a více lety si medaile rozdělovaly stále stejné země SSSR, Čína, Japonsko, NDR, Maďarsko, ČSSR a možná ještě 3 státy. Dnes by jen blázen požadoval návrat Česka na podobné pozice ve sportovní gymnastice.
Pane Zimnioku, ve vašem příspěvku máte nepochybně velký kus pravdy. Není nic lehčího než s nohama pod bradou, s kafíčkem na stole a stockfishem na pc pokritizovat kdekoho, jak blbě to, panebože, hraje a jak je možné, že nevidí tak jasné tahy a plány. Znám to i z fotbalu, ze sta diváků je sto jeden hráč, sto dva trenéři a sto tři rozhodčí, kteří by to, aspoň podle svých keců, zaručeně udělali líp než ti, kteří jsou na hřišti. Problém je, že jen hubou. Skutek utek kamsi daleko. Nicméně srovnávejme se i se světem. Jasně, podpora šachu v Číně, Indii a postsovětských republikách je asi někde jinde než u nás, ale přesto aspoň bychom měli se snažit zabránit očividným a opakujícím se chybám. Taky bych si přál, aby naši mladí měli tituly GM, ale hlavně aby stoupali na žebříčku aspoň do stovky těch nejlepších šachistů. Ale za ty roky činnosti ve fotbale vím, že od talentu k prosazení se na nejvyšší pozice, je cesta dlouhá, je to obrovská dřina a že ne každý talent je ochoten ji absolvovat, navíc s velmi nejistým výsledkem. Žádný trenér na světě za vás nic nevyhraje a nenatrénuje, nebude za vás u partie myslet, to už holt si ten talent musí vybojovat sám. Dnes je obrovská konkurence ve všem, nejen v šachu.
Já jsem tím chtěl říct jen tolik, že veškerá kritika naší mládeže je úplně mimo. Nehrají o nic hůře, a možná hrají i lépe, než jejich předchůdci.
Vašek Finěk je čtvrtý na světě mezi třináctiletými. Na světě!!!
To, že v některé jiné zemi mají momentálně silnější generaci, nic neznamená. A třeba v Polsku má mládež ještě nižší ratingy než naši, ale zcela jistě nehraje hůře, jen tak nelpí na ratingu.
S tím lze jen souhlasit, mnohokrát jsem už napsal, že ELO vůbec a zejména u mladých hráčů, nemusí vystihovat skutečnou herní sílu daného hráče. Ještě je důležité, aby Vašek Finěk s postupujícím věkem minimálně udržel svoji pozici…