Prodigy vs. FormerProdigy
Po odvetách třetího kola Světového poháru už známe některé postupující do kola čtvrtého. V soutěži mužů i žen jsme opět byli svědky několika překvapení, viděli jsme hrubé chyby, ale i bojovné nebo brilantní partie.
V turnaji mužů určitě zajímala české fanoušky partie Davida Navary.
Rameshbabu Praggnanandhaa vyhrál první partii bílými figurami a David se tak ocitl pod tlakem. Jedině výhra jej mohla udržet ve hře.
David zahájil tahem 1. e4 a brzy stála na šachovnici „Klidná varianta“ Italské hry.
Z klidné se velmi brzy zásluhou obou aktérů stala „neklidná“ varianta. Praggnanandhaa hrál přesně jak jsem předpokládal, žádná hra na remízu, chtěl vyhrát.
Samozřejmě, hrajete-li ostře na výhru, můžete i prohrát. Ale Pragg nepatří mezi předem vystrašené hráče a to byla jistá Davidova šance.
O tom, že to oba hráči nehráli na remízu, svědčí pohled na pozici po sedmnáctém tahu černého.
Bílý obětoval pěšce, černý má však oba jezdce na okraji šachovnice, věže v základním postavení a jediné dvě figury, které „bojují“ o centrum, jsou dáma a král . Malebná pozice, která se však už několikrát hrála. Ne na nejvyšší úrovni, ale hrála a většinou hrál bílý v osmnáctém tahu 18. bxa6.
V naší partii se hrálo jinak. Bílý zahrál „drzé“ 18. f4.
Proč drzé?
Protože to znamená další oběti materiálu, ale také ještě větší chaos na šachovnici. Černý získá nejméně dalšího pěšce, v některých variantách i kvalitu a v těch nejšílenějších i figuru, ale vyznat se v tom s omezeným časem je pekelný úkol.
Se šachovým motorem je to „brnkačka“, ale bez něj opravdu není jasné, jak to stojí. Jediná jistota je, že černý získá materiální převahu, jenže stačí včas schovat krále? Podaří se mu vyřešit špatné postavení jezdců na kraji šachovnice? Rozehraje střelce z c8 a s ním i věže?
Spousta otázek, málo kvalifikovaných odpovědí .
Ve složité pozici se může stát každé rozhodnutí hráči osudným, což věděli oba hráči. Možná proto černý pohrdl nabízenou kvalitou a spokojil se s převahou dvou pěšců. Ani tak však své problémy nevyřešil. Zvlášť po tahu 25. … Df6 si přitížil. Avšak ani lepší 25. … Dg3, které motory hodnotí pozitivně, nevypadá příliš vábně.
Pozice se hrála černému nedobře, ale bílý na tom nebyl o mnoho lépe. Máte-li o pár pěšců méně, musíte dobře zvažovat každý krok, protože se vám snadno může stát, že se náhle vymění spousta figur a hra přejde do koncovky, ve které to můžete „zabalit“ .
David si toho asi byl vědom, tak se rozhodl ještě „přitopit pod kotlem“. Tahem 28. Vxf5 soupeři vnutil kvalitu, kterou černý před několika tahy odmítl.
Stockfish místo oběti kvality doporučuje jako nejsilnější 28. Je4, po čemž se sice vymění dámy a bílý bude mít stále o dva pěšce méně, ale motor „signalizuje“ výhodu bílého a bere přitom asi v potaz postavení černých jezdců.
Osobně jsem tah 28. Vxf5 u partie nepočítal, ba ani neviděl. „Stockfishovské“ 28. Je4 se mi moc nelíbilo, ale napadl mě tah 28. d6, po němž se sice také vynuceně vymění dámy a bílý přijde ještě o jednoho pěšce, získá však kvalitu a černý král zůstane v centru. Zdá se mi, že po 28. d6 by měl černý větší problémy než po 28. Vxf5 nebo 28. Je4. Nakonec mi to částečně (rychlá analýza, tři vteřiny na tah) potvrzuje i Stockfish, který se v mnou navrhované variantě brání. Ale kdo ví, jestli to není jen mé zbožné přání .
Domnívám se, že David chtěl zachovat na šachovnici dámy, proto volil tah 28. Vxf5 a předpokládám, že na 28. … g3 měl nachystáno 29. Df4! . Oběť kvality je vlastně výborný tah, ale má jednu chybu. Na druhé straně šachovnice sedí Praggnanandhaa, což staví koncepci bílého do jiného světla.
Pragg totiž v této fázi ukázal, proč patří ke světovém špičce. Tah 28. .. Dg5 je asi to nejlepší, co se dá v pozici za černého najít.
Černému nijak nevadí ani šach věží na e1, protože černý chladnokrevně ustoupí králem na f8.
Za bílého přišel tah 31. d6, který se mi jevil jako vynikající (a zřejmě i Davidovi ). Otevírá se diagonála pro bílého střelce, jezdec na d3 se nedá vzít pro mat na f7 a vypadá to, že černý se z toho nedostane. Omyl.
Černý zahrál prozaické 31. … Vh6. Rozehrává věž, napadá pěšce na d6 a hrozí Vf6 s likvidací možných aktivit bílého po f-sloupci. Nepříjemný tah a to podle šachového motoru prý bylo ještě lepší 31. … Jb7. Najednou se ukazuje, že tah 31. d6 nebyl až tak silný.
Ale i Praggnanandhaa je jen člověk a lidé dělají chyby.
Nemohu to vědět , ale předpokládám, že jak Praggnanandhaa, tak i David Navara viděli, že po 34. … Sg6 si může dát bílý šach jezdcem na d7 (35. Jd7+) a dobrat zpět kvalitu. Zřejmě však neviděli, že černý v této variantě nemůže dobrat pěšce d6 (37. … Dxd6), protože bílý měl k dispozici krásný tichý a velmi silný tah 38.Dg5!! , po kterém se (až teprve teď!!!) projeví špatné postavení černého jezdce na a5.
Jistě, černý brát na d6 nemusí, ale i pak má stejný problém, Ja5 stojí absolutně nevhodně a není jasné, jak by mohl černý smysluplně pokrýt všechny hrozby jako Jf5+ nebo Jxh5.
Zbytek partie byl ze strany Davida zřejmě poznamenán zápasovým stavem. Tah 39. Vxe4 je chybou, po které je bílá pozice prohraná a černý už nemá větší problémy, ale bílý měl na tento tah už jen 33 sekund a určitě nechtěl jít do minimálně remízové varianty po 39. Jxe4 Dh4+.
Ani pak to nebylo jednoduché, ale už to byl černý, kdo hrál na výhru. A Praggnanandhaa se o výhru snažil, i když mu k postupu stačila remíza. Se třemi minutami na hodinách se vyhnul trojímu opakování pozice (51. … Jf2+) a hrál na slabého bílého krále (51. … Dd3+). Mohlo mu to vyjít, ale pak už se asi začala projevovat únava a po tahu 57. … Jf6+ bylo jasné, že ani jedna strana partii nevyhraje.
Fantastická partie, při které si na své přišli snad všichni šachoví nadšenci. David v obou partiích s mladým Indem ukázal, že patří do světové špičky a nic na tom nemění ani fakt, že jednu partii prohrál. Uvědomme si, že Praggnanandhaa je hráčem absolutní špičky a vůbec bych se nedivil, kdyby celý turnaj vyhrál.
Vůbec si myslím, že naši hráči nezklamali. Už jen dostat se mezi nejlepších 206 hráčů světa je úspěch a i když Peter Michalík balil už po prvním kole, Van po druhém a David po třetím, jejich hra snesla srovnání s těmi nejlepšími.
Už jsem slyšel zklamané hlasy, že je to „další neúspěch“ našeho šachu .
Jistě, i já bych byl rád, kdybych naši trojku viděl mezi prvními čtyřmi hráči, ale když se podívám, kdo všechno skončil už v prvním, či druhém kole, pak si říkám, že to nebylo tak špatné.
Mimochodem, často slýchám, jak jsou šachisté jinde na míle před námi a jak vše tu, či onde perfektně funguje .
Nepřu se o to, možná je to pravda, ale měli bychom ocenit, že ani jeden náš hráč nejel do Baku „na výlet“ , všichni bojovali až do konce, nikdo z našich nedal rozhodující partii za rychlou remis třeba už ve dvanáctém tahu a nikdo „nezabalil“ turnaj, dokud nebylo vše jasné.
Za to si naši hráči zaslouží poděkování a uznání.
—
Ve třetím kole končí i jiní hráči.
Aryan Tari prohrál s Carlsenem 0.5-1.5, když si Carlsen ve druhé partii pohlídal remízu a postup. Další světový talent Vincent Keymer vyřadil Amina Tabatabaeie 2-0.
Sanal s Korobovem, stejně jako Ivančuk s Wejem jdou do prodloužení. Jingyao Tin ze Singapuru hrál velmi dobře, ale předvčerejší hrubka jej stála postup, protože včera si Rasmus Svane remízou vybojoval čtvrté kolo.
Howell -Vallejo Pons a Wang – Jesipenko, to jsou další dvojice, které dnes odpoledne uvidíme při tiebreaku.
Gukesh nedal šanci Narayananovi a po výhře bílými jej poslal domů. Giri si to s Abasovem rozdají ve zrychleném tempu, protože obě jejich partie skončily celkem nudnými remízami. Osudu se vzepřel Jorden Van Forrest, který v první partii dostal od Petera Svidlera pořádnou „nakládačku“ , ale ve druhé mu to vrátil i s úroky a vybojoval si prodloužení. Pravda, Svidler mu sám pomohl, ale není divu, protože celou partii se jen bránil.
Porouči se i Daniil Dubov, který prohrával 0-1 s Italem Vocaturem. Ten hrál včera velmi pozorně a nic neriskoval. Lepší pozici dovedl k remíze, která znamenala jeho postup. Mladý Íránec Bardiya Daneshvar zabojoval a výhrou s Salehem Salemem ve věžové koncovce srovnal skóre. Dobře se drží Rauf Mamedov, který remizoval obě partie s Nepomňaščim. Nepo by měl být ve zrychleném tempu favoritem, ale pozor, Mamedov taky umí.
Fabiano Caruana v první partii třetího kola s Mustafou Yilmazem neviděl poměrně triviální obrat a partie skončila remízou. Včera se mu v odvetě podařil další „vtipný“ kousek, když v mnohem lepší a možná i vyhrané pozici došlo na trojí opakování.
Existují jen dvě možná vysvětlení. Buď si Caruana neuvědomil, že po šachu na e6 39. Se6+ bude stát na šachovnici stejná pozice už potřetí, nebo, neviděl (nebo nechtěl riskovat případnou porážku) oběť dámy 38. … Dxf5!! (já to neviděl ).
„Bé“ je správně. Po zhlédnutí videa je to jasné. Caruana věděl, že bude třikrát opakovaná pozice.
Doma s motorem v zádech vypadá závěrečná pozice jako jednoznačně výhodná pro černého, ale černý by musel nacházet těžké tahy a s šesti minutami na hodinách by to nemusel být žádný med.
Postup už si zajistil vítěz turnaje Masters na PICF Ray Robson, který ve druhé partii porazil Gadimbayliho. S postupem neměli problém ani Maghsoodloo (Donchenko) a Dominguez (Guseinov). Trochu překvapivě musí do rozstřelu Duda, který remizoval obě partie s Čeparinovem.
Včera jsem „prorokoval“, že by měl postoupit Ivan Schitco, se kterým pokazil první partii Wojtaszek. Ale ve druhé partii se Radek Wojtaszek vzepjal k velkému výkonu a vyrovnal, když Schitco v horší pozici nezvládl časovku.
Postoupil Alexej Sarana hrající za Srbsko, když porazil Ševčenka, který také změnil federaci, ale na rumunskou. Svou první výhru v klasickém tempu zaznamenal Hikaru Nakamura. Benjamin Gledura mu sice pomohl hrubou chybou, ale jeho pozice už byla značně horší. Nakamura se tak v dalším kole (v úterý) potká s přemožitelem Davida Navary Praggnanandhaou.
A největší překvapení třetího kola v klasickém tempu?
Končí Maxime Vachier-Lagrave (2739), kterého vyřadil Javochir Sindarov (2659). Maxime si zapomněl udělat „okýnko“ a když ho „otevřel“ , bylo už pozdě.
Sindarov se ve čtvrtém kole potká s Erigaisim, který včerejší výhrou vyřadil Fedosejeva.
V turnaji žen se schylovalo k velkému překvapení na první šachovnici, kde hrála mistryně světa Wenjun Ju s Ulvijí Fatalijevovou.
Ju hrála „vlažně“ a její soupeřka získala velkou převahu. Materiální i poziční. Ale ukázalo se, že uplatnit takovou převahu proti vynalézavě hrající mistryni světa nebude tak jednoduché, zvlášť když už černá měla na hodinách málo času.
Ani bílá sice neměla času nazbyt, ale v její pozici neměla co ztratit.
Co si budeme vykládat . Černá postupně svoji výhodu ztrácela, až ji ztratila úplně. Nakonec to byla bílá, kdo měl figuru víc, ale ani jí to nemělo být nic platné, protože koncovky V+J : V jsou remízové.
Remízou měla skončit i tato partie, ale ve 128. tahu našla černá jeden ze dvou (nepočítám-li jednotahové odevzdání věže) prohrávajících tahů. Mohla hrát cokoli, ale tak, aby věž mohla šachovat bílého krále. Přišlo však 128. … Kh2?? (druhý prohrávající tah byl 128. … Vh8)
Ve čtvrtém kole se Wenujn Ju potká s Elisabeth Paethz, která vyřadila Bibisaru Assaubajevovou.
Ve čtvrtém kole se potkají sestry Muzyčukovy. Maria Muzyčuk vyřadila Vaishali Rameshbabu, Anna Muzyčuk „propleskla“ svou krajanku Annu Ušeninu asi za to, že rozehrála Ruskou hru .
Do rozstřelu půjdou Alexandra Kosteniuk a Teodora Injać, jejichž obě partie skončily remízami.
„Když ty mně, já tobě taky!“ Řekla si možná Irina Krush, když jí Polina Šuvalova vzala pěšce na a2. Ale když dvě dělají totéž, nemusí to být totéž. Bílá doplatila na nedokončený vývin královského křídla a vypadla ze soutěže.
Medina Warda Aulia z Indonésie překvapivě vyřadila Alinu Bivol. Po výhře v první partii mohla vyhrát i ve druhé, ale usoudila, že remíza jí stačí .
Pohasla hvězda Mary Ann Gomes. Nurgyul Salimova se s ní nepárala, 2-0 a postup. Problémy nepřipustila ani Humpy Koneru a Olga Badelka balí.
Bella Khotenashvili byla v „sestrovražedném“ souboji s krajankou Meri Arabidze úspěšnější a Meri jede domů.
Celkem spolehlivě si postup pohlídaly Gorjačkina (Divya Desmukh) a Batsiashvili (Xue Zhao).
Problém mohla mít Eline Roebers. V první partii sice s Klaudií Kulon vyhrála, ale ve druhé stála dost pochybně. Partie byla ostrá jak břitva a stála by za delší rozbor. Klaudia udělala více chyb a partii nakonec prohrála.
Do tiebreaku jdou dvojice Harika Dronavalli-Lela Javakhishvili, Julia Osmak-Jiner Zhu a Zhongyi Tan-Mai Narva.
U poslední dvojice se dnes naposledy zastavím .
Mai Narva měla s exmistryní světa Zhongyi Tan vyhranou partii. Vyhrát těžkou koncovku s kvalitou navíc se jí nepodařilo, protože v téměř stotahové partii hrála od sedmdesátého tahu až do konce jen na vteřinách a v závěrečné pozici měla na hodinách pouhých patnáct sekund.
Škoda, protože Estonka je příjemným překvapením turnaje.
Odkazy:
Web turnaje
Pavouk
Online muži-chess24.com
Online ženy-chess24.com
Včerejší partie Davida a Rameshbabua byla oslavou šachu, nádherný souboj, šílené varianty, nespočitatelná taktika, partie jakoby z jiného světa, jedním slovem paráda! A zpravodajství Luboše skvělé, ostatně jako vždy!
Souhlasím obě ty partie měly vysokou úroveň a ani si nedokážu představit, co vše museli hráči počítat, těch komplikací tam bylo neuvěřitelné množství. Myslím, že normální hráč ty partie nechápe ani s počítačem. Ty Italky byly esencí šachu. Chyby dělali oba. A taky souhlasím, že Pragg… může dojít velmi daleko.
S čím souhlasím? Naši hráči vyloženě nezklamali, bojovali, seč mohli, nic neodflinkali, nic soupeřům nedali zadarmo. Hráli ale se soupeři, které mohou občas porazit, ale nikoliv stále porážet. Michalík měl elově lepšího soupeře, Van Nguyen a David Navara měli přibližně elově vyrovnané soupeře. U kávy, s nohama pod bradou, v klidu a s poslední verzí stockfishe v zádech se to mudruje snadno. Ano, ELO není vše, to jsem tvrdil vždycky a tvrdit to budu. Naši hráči prostě uhráli to, co jim momentální forma uhrát dovolila. Na této úrovni už je hranice mezi úspěchem a nezdarem velmi velmi úzká. Mnohdy i detail může rozhodnout. Jste ale, pane Zimnioku, na 100% přesvědčený o tom, že se pro mezinárodní úspěch našich šachistů, ať v jednotlivcích nebo v družstvech z pozice svazu nedá udělat víc? Neujíždí nám přece jen tak trochu mezinárodní rychlík? Nevím, nejsem si tím jistý, o mimošachovém dění a vztahy mezi velmistry nemám vůbec přehled. Jen jsem si v minulosti pouze dovolil upozornit na chyby a nedomyšlenosti, hlavně ty nešachové, které byly zjevné i mně, a to se výkonnostně nemohu měřit s těmi lepšími hráči. Změnilo se po této stránce něco k lepšímu? Nejsem si jistý…
Neujíždí nám nic. Je to stejné ve všech sportech, někdy se narodí více talentovaných jedinců, než jindy. Kolik Panenků, Poborských nebo Nehodů se rodí jednou za dekádu? Kolik Jágrů nebo Kodešů?
Ani v minulosti jsme neměli až tolik světových hráčů, jak někteří „pomatenci“ tvrdí.
Duras-pak Filip a Pachman, pak dlouho nic a přišla silná generace-Hort, Smejkal, Kaválek a Jansa (závěr šedesátých a sedmdesátá léta), pak zase dlouho nic a objevili se Hráček a Babula (devadesátá léta), pak první dekáda 21.století a s ní přišli Navara a Láznička.
A teď máme Nguyena, Fiňka a hromadu dalších talentovaných hráčů, kteří se jistě do konce tohoto desetiletí stanou silnými velmistry.
Jak vidíte, nikdy jsme neměli nějakou plejádu světových hráčů. Jen v sedmdesátých letech se to „sešlo“ (takže cca jednou za století ).
Viz seznam našich GM.
Nemluvím o velmistrech, ale o velmistrech, kteří se mohli nebo mohou srovnávat se světovou špičkou.
Je to tak i v mnoha jiných státech (vyjma postsovětských zemí, Indie a Číny). Poláci mají Dudu, Norové Carlsena a koho dál? Stačí se podívat na výsledky norské repre. Ani s Carlsenem nikdy nic nevyhráli a to tam jsou šachy dost populární na to, aby je dávali i v TV.
Jestli se něco změnilo k lepšímu?
Těžko srovnávat nesrovnatelné. Změnila se doba. V oněch sedmdesátých letech byli všichni ti naši slavní velmistři „zaměstnanci“ , kterým stát refundoval jejich mzdy (možná to není úplně přesné).
Nikoli svaz, ale stát!
Bezesporu máte pravdu v tom, že dnes je jiná doba než v sedmdesátkách, jsme malá země, která těžko může konkurovat USA, Rusku a těm postsovětským zemím, Indii, Číně, co do počtu možných talentů ( ve všech sportech) a špičkových velmistrů. I s Nory máte pravdu. Já bych byl aspoň spokojený s tím, kdyby svaz se snažil o vytvoření co nejlepších podmínek pro naše nejlepší hráče a nedopouštěl se očividných chyb. Pouze nevěřím až tak úplně tomu, že se tak skutečně děje. To je vše.
USA konkurovat můžeme . Ti také měli Fischera a od té doby nikoho, špičkoví hráči USA jsou většinou „import“ (snad kromě Caruany).
Chyby dělá každý, já, Vy, i svaz. Chybami se člověk učí. A sorry, ale svaz není zaopatřovací ústav, v reprezentaci jsou svéprávní jedinci (většinou ).
Podmínky pro špičku se odvíjejí od podmínek obecně. Kde nic není, ani smrt nebere.
Svaz tu není jen pro reprezentanty, ale i pro obyčejné členy. Když něco řídíte, nemůžete se věnovat jen jedné oblasti (ať už je to jen repre nebo jen klubová základna či mládež), musíte vše nějakým způsobem vybalancovat, protože to jsou spojené nádoby.
(Rozhodně by se mi nelíbilo, kdyby svaz bohatě platil reprezentanty a na ostatní činnost zůstaly jen drobky.)
Vyplácáte peníze na repre? Ubydou Vám řadoví členové, Vykašlete se na repre a narvete prachy do klubů? Ubydou Vám finance od sponzorů (včetně „státního sponzora“).
Samozřejmě můžete namítnout, že v tom případě bychom měli „shánět“ sponzory. Ano, měli, ale to není tak jednoduché. K zajištění chodu potřebujete dlouhodobě stabilního sponzora, což je v naší zemi (v poslední době) jen stát.
Teď to přeženu… Když Vám nějaký tlučhuba slíbí spoustu miliónů ročně na šachy a jeden rok je opravdu dá, postavíte na tom rozpočet na x-let dopředu?
Já bych byl tedy rozhodně opatrný….
Dá se namítnout, že jinde to „jde“ .
Nejde . I když to tak navenek nevypadá, i tam kde to „jde“, to je financováno především přes „stát“, přesněji přes lobbing politiků, viz např. Polsko, kde šachy financují sice soukromé společnosti, ale ty mají silné vazby na vládnoucí stranu….
Jen drobnost, Caruana je taky „import“, myslím, že asi 15 let zpátky ještě reprezentoval Itálii na Mitropě. To je víc americký Nakamura, ten myslím vždy hrál za USA.
Za ryze „americké“ hráče bych v dnešní době považoval Shanklanda, Niemana, Robsona, Narotskeho (bez záruky). Což jsou všichni velmi silní velmistři, kteří jsou ale všichni ve stínu „importovaných“ hvězd.
Hikaru Nakamura žije v USA snad od svého roku a půl. Fabiano Caruana se tam myslím narodil, ale cca od 12 let žil převážně v Evropě a teprve po mnoha letech se opět vrátil do USA. (Píši to zpaměti, bez záruky.) Spojené státy vždy lákaly mnoho talentovaných lidí ze zahraničí, je to tam zvykem. Na druhou stranu to pro hráče, kteří tam vyrostli, ale nevejdou se do reprezentace, nemusí být dobré.