Finalistky a semifinalisté
Po včerejších tiebreacích víme, kdo se dostal do dalších kol. Dalšími koly jsou myšleny finálové zápasy v turnaji žen a semifinálové zápasy v turnaji mužů, to vše na Světovém poháru v Baku.
V turnaji žen se hrál jediný zápas, Anna Muzyčuk bojovala s Nurgyul Salimovou (nebo snad Salimovovou???).
Jejich dvě partie hrané „klasickým“ tempem skončily remízami a hráčky tak čekal rozstřel.
V souvislosti s tímto zápasem zmíním „drby a klepy“ obyčejných (nebo možná neobyčejných 
) šachistů v komentářích při online přenosech.
Spekulovalo se o tom, že by Anna Muzyčuk mohla úmyslně prohrát semifinálový zápas, jen aby se vyhnula střetnutí s ruskou hráčkou.
Blbost.
Dle mého čirá spekulace, kterou šířil někdo znalý azbuky, takže to mohl být jak ukrajinský, tak ruský šachový fanoušek.
A proč je to hloupost?
Nikdy nemohu vyloučit, že někdo úmyslně prohrál zápas, ale v tomto případě by bylo hloupé, aby Anna s vědomím, že do finále jde Gorjačkina, prohrála zápas takovým způsobem.
O postupu Gorjačkiny se vědělo už dříve a mohlo by se, teoreticky, stát, že Anna se nechtěla potkat s ruskou soupeřkou.
Ale proč by to dělala takovým způsobem?
Anna vypadla až ve druhých rapidech hraných tempem 10+10. Kdyby se chtěla vyhnout zápasu s ruskou hráčkou, asi jen stěží by ztrácela čas hraním čtyř tiebreakových partií .
Stačilo by jí prohrát jednu partii v rapidu 25+10 a další třeba remizovat.
Nic takového se nestalo.
V pětadvacetiminutovkách vyhrála nejdříve černými figurami Nurgyul Salimova pop strašné hrubce bílé. Tahem 30. Dxb8 si na sebe bílá upletla pořádný bič. Pak už nebylo co zachraňovat.
Druhá partie se nesla v podobném duchu, jen si hráčky vyměnily role.
A bylo srovnáno.
Tempo hry se zkrátilo na 10+10 a rázem bylo „vymalováno“ . V třetí tiebreakové partii Salimova doslova svou soupeřku smetla a když neprohrála ani v další „desetiminutovce“ , bylo jasné, kdo postoupí do finále.
O „zlato“ si zahrají Aleksandra Gorjačkina a Nurgyul Salimova.
Anna Muzyčuk si zahraje společně s Zhongyi Tan o bronz.
V soutěži mužů šla do rozstřelu také jen jedna dvojice.
Praggnanadhaa Rameshbabu dokázal v zápase s Arjunem Erigaisim srovnat na 1-1 a o postupujícím rozhodoval tiebreak.
V rapidu na 25+10 jsme se dočkali dvou remíz. Bojovných, ale remíz.
Po zkrácení tempa na 10+10 se situace nijak nezměnila.
I tady vyhráli černými figurami oba hráči po jedné partii. Následovaly bleskové partie. Ani ty nepřinesly rozhodnutí, když opět po hrubkách vyhráli hráči své partie černými figurami.
I takový hráč, jako je Praggnanandhaa může nastavit celou věž .
Na řadu přišlo bleskové „armageddonské“ rozuzlení.
V blickách 3+2 se hrála pouze jedna partie a zvítězil v ní Praggnanandhaa, který tak postoupil do semifinále, Dlužno dodat, že Pragg sehrál tuto partii famózně a jeho krajan neměl žádnou šanci.
Semifinálové dvojice:
Carlsen – Abasov
Caruana – Praggnanandhaa
Odkazy:
Web turnaje
Pavouk
Online muži-chess24.com
Online ženy-chess24.com
A teď dotaz ke koeficientu ELO. Je třeba, abychom měli národní ELO a ELO FIDE? Nestačilo by jedno ELO? Jak je to v jiných zemích, také mají národní ELA? Co třeba Slováci, Poláci, Norové, Němci, atd.? Zajímal by mě názor těch, o věci pravděpodobně lépe informovaných, třeba GM Navary, pánů Zimnioka, Jílka, Huni atd. Navíc od 1.1.2024 má dojít údajně k úpravě ELA FIDE, projeví se to nějak v národním ELU? Omlouvám se, že příspěvek není ke článku, ale zajímaly by mě vaše názory na toto téma…
Národní rating byl zaveden kdysi z důvodu, že se jen málo turnajů zasílalo na FIDE rating, takže jsme měli pro hráče alespoň československý žebříček. Usnadnilo se tím udělování výkonnostních tříd na základě dosaženého ratingu.
V současné době je situace jiná, FIDE rating má „kdekdo“ a výkonnostní třídy sleduje jen málokdo, takže si myslím, že národní rating (i VT) je přežitek.
Proč se stále počítá?
Nevím.
Předně k takovéto záležitosti by se měl vždy jako první vyjádřit náš rating officer/zpracovatel LOK pan Šmajzr. S odpovědí pana Zimnioka v zásadě souhlasím, myslím, že před několika lety už někdo na konferenci ŠSČR dokonce zrušení navrhoval, v zásadě nejsem si jistý, zda by třeba hráči překousli to, že byli kandidáty mistra a teď již nejsou (po případném zrušení VT). Co se týče výhod národní listiny, tak na to lze odpovědět nevýhodami FIDE ratingu. V prvé řadě administrativa (nutnost všem hráčům, kteří nemají, zadat FIDE ID, stejně tak všem rozhodčím, je třeba vyřídit na FIDE licenci, kterou si musí zaplatit), za druhé finance (není to zlé, ale například národní rapid je zdarma a co pamatuji, když jsem hrával amatérské soutěže dětí, třeba i přebor škol, myslím, že dost soutěží bylo na tom založené a další výdaje by si naše škola při tehdejším pořádání okresního přeboru škol nechtěla dovolit, stejně tak pro různé oddílové přebory dětí v kroužcích, táborech… by to byly výdaje navíc, při tom teď mají vlastně nějaké hodnocení a zdarma). No a ještě bych uvedl hned jedno z prvních pravidel: Nutnou podmínkou zápočtu partie na rating FIDE je hra podle Pravidel šachu FIDE. Pamatuji si, že ještě nedávno (2014), když přišel úplný zákaz vnášení elektroniky do hrací místnosti, někteří amatérští hráči volali po tom, aby se jejich soutěž na FIDE nezapočítávala. No a ještě bych se vrátil zpět k dětem: mnoho trenérů podporuje drobné úpravy v pravidlech (např. nechtějí, aby se děti v 10. tahu poráželi na nepřípustné tahy), takže v našich krajských soutěžích často bývá zvýšen počet nepřípustných tahů vedoucích k prohře. Já sám jako rozhodčí toho nejsem přívržencem, myslím, že každá změna hráče zbytečně plete a děti by se pravidla měla učit už od začátku, ale velká část našich mistrovských soutěží krajské úrovně (se zápočtem na národní Elo), se hraje s takovými úpravami.
Osobně bych se netitulu KM klidně vzdal
, ale pravda je, že znám hráče, kteří jsou hrdí na to, kam „až“ to dotáhli a pro ty by to mohl být „šok“ .
Tomu jsem volal a nevěděl o žádné změně…
Pane Huňo, s tím, co píšete lze souhlasit a rozumím tomu. Já už cca 37 let pískám fotbal, kdybych se striktně držel toho, co je psáno ve fotbalových pravidlech, řada utkání by se ani nehrála nebo nedohrála. Jistěže existuje soutěžní řád, jistěže existují pravidla, kterým(i) by se měly řídit VŠECHNY soutěže, ale asi v rámci zdravého rozumu, dostaly jednotlivé KFS a OFS právo modifikovat do jisté míry svoje soutěže odchylně dle svých potřeb a možností. Chápu, že v mezinárodních soutěžích, extralize nebo vyšších soutěžích není možnost uhnout, ale na těch nejnižších či nízkých úrovních, zejména tam, kde je naprosto evidentní, že k žádnému něčímu prospěchu nedošlo, považuju lpění na přesném znění pravidel za kontraproduktivní. Samozřejmě i trocha velkorysosti má své mantinely. Na druhou stranu, kde není žalobce, není ani soudce. A k těm VT? Můj názor je, že na nich může lpět jen ješitný trouba, který si nevidí ani špičku nosu. Pan Zimniok si u mě vylepšil skore tím, že na svém „netitulu“ KM, jak napsal, nelpí. Palec nahoru! V mém věku mi o žádné ELO nejde a o VT už vůbec ne, to je mi lhostejné, snažím se šachově zlepšit a ELO mě v podstatě neleží ani v patě.
Souhlasím, že v tomto případě mohl rozhodčí projevit trochu lidský cit pro situaci. To je něco, co se nedá natabulkovat, jen je prostě třeba myslet trochu i jako člověk, a ne jenom jako robot bez mozku. Ano pravidla byla dopředu známa, čas spuštění hodin byl s oběma hráči před partií dohodnut, takže technicky proběhlo vše v pořádku. Ale když to vezmeme lidsky, tak v takovéto situaci spustit hodiny a ovlivnit tím extrémně důležitou blicku, která rozhoduje o postupu do turnaje kandidátů? Jako upřímně není to dementní? Teď co kdyby Praggnanandhaa zrovna vykonával náhlou pochopitelnou potřebu na záchodě a zatím mu spadl praporek, tohle by bylo v zájmu šachového sportu?
No nevím, Honzo. Lidský přístup je sice hezká věc, ale v takových případech nedělá dobrotu. „Náhlá potřeba“ může vzniknout i u partie a nikdo si nedovolí zastavit hodiny a odkráčet
, takže to není omluva.
a partie nakonec skončila remízou.
.
Navíc takový lidský přístup je nefér vůči oběma hráčům.
Stalo se mi jednou, že mi ujel bus na jedno kolo mezinárodního openu, tak jsem zavolal řediteli turnaje, že to nestihnu v čekací době a ať se za mě omluví mému soupeři, což byl můj přítel a hráč s mezinárodním titulem. Za minutku mi ředitel volá zpět, že můj soupeř na mě chce čekat a nechce vyhrát takovým způsobem.
Dorazil jsem po čekací době a hrálo se. Měl jsem černé, soupeře jsem přehrál a začínalo mi být trapně. Přítel, který na mě velkoryse čeká a já mám vyhrát?
Dalo mi hodně práce najít způsob jak vyrovnat pozici
Moje pocity po partii? Rozporuplné. Byl jsem rád, že přítel počkal, ale štvalo mě, že jsem dobře sehranou partii „nemohl“ vyhrát
Myslím si, že průběh partie ovlivnil můj pozdní příchod. Soupeř zřejmě čekal, že uděláme pár tahů a přijde nabídka remízy, což se nestalo a pak hrál špatně, protože už mu v hlavě hlodal pověstný červíček: „Udělal jsem správně, že jsem čekal?“
Jak píše Rosťa Huňa, pokud se nebudou dodržovat pravidla, je to špatně. Lidský přístup může často i uškodit. Kdo ví, zda bychom s mým tehdejším soupeřem byli i nadále přáteli, kdybych partii vyhrál?
Možná ano, možná ne, ale rozhodně bychom byli stále přáteli, kdyby si nechal podle regulí turnaje napsat normálně kontumační výhru, protože tam by nikdo nikomu neměl co vyčítat.
Mně se vůbec nelíbilo, že Arjun pustil, asi musel na pokyn rozhodčího, nevím, hodiny v nakonec rozhodující blicce a Rameshbabu začínal s půlminutou méně kvůli pozdnímu příchodu. Vždyť přece už hráli jen oni dva, tak rozhodčí a pořadatelé měli pro Rameshbabua zajít nebo počkat.
Bylo to na pokyn rozhodčího. Rozhodčí dal pokyn, protože oběma hráčům dopředu stanovil čas další hry a oba hráči jej akceptovali. Takže Prag musel vědět, že přijde pozdě. Rozhodčí by měl ihned na začátku utkání zapnout všechny hodiny, případně hráče instruovat, aby je zapnuly bez ohledu na to, zda chtějí, viz video:
https://www.youtube.com/watch?v=26fEbmEmrgc
Hráč může alternativně nad prvním/druhým tahem přemýšlet tak, aby čas vyrovnal, jak tomu bylo u Shaka s Carlsenem. Ale hodiny musí být zapnuty vždy v předem danou dobu. Rád bych ještě vysvětlil, proč je dobré z pozice rozhodčího v tom být nekompromisní. Hráči po partii, kterou prohráli (často velmi vypjaté) někdy bývají opravdu naštvaní a jsou schopní najednou přicházet na věci, které by je jinak nenapadly (třeba odvolání apod.), proto už z pozice rozhodčího v takovém turnaji s tak velkým cenovým fondem je jednoznačně bezpečnější se bezpodmínečně řídit pravidly a neustupovat ani v situaci, kdy by oba hráči by chtěli – není totiž jisté, zda vám to jeden z nich za 5 minut neomlátí o hlavu. Ano, jsou i takoví (naštěstí jich není moc).
Díky za vysvětlení, pane Huňo, napsal jsem to pěkně a srozumitelně, tím pádem to proběhlo určitě správně. Já to bral spíše z lidského hlediska, třeba myslím, že takový Fischer, Tal, Navara by to odmítli anebo by si taky nechali doběhnout na stejný čas, ale to jste také zmínil. V té vypjaté chvíli se každý zachová samozřejmě jinak a pozdní příchod mohl být třeba i úmysl jako součást psychologie 
, rozhovor po partii s vysvětlením jsem neviděl. Tím pádem to vůči Arjunovi nemyslím špatně.
Je to samozřejmě jasné, ale jsem stará škola, tak to napíšu, abych se opravil, upsal jsem se a místo napsal jste, je tam napsal jsem 🙂
arjun pustil ve chvíli, kdy mu to rozhodčí řekla (myslím, že to byla žena), kdyby to neudělal, pak by hodiny spustila ona (už tam natahovala ruku), asi to měl nechat na ni, ale….byl soustředěný na něco jiného, ta situace byla pro něj možná ještě více rozrusujici než pro Pragga a možná přesně toto způsobilo, že prohrál…