Smutný podzim

Začalo to už kdysi dávno.
Keltové, možná i Slované a jiné národy či kmeny, všichni kdysi slavili 31. října Samhain. Byl to prý čas, kdy se duše zesnulých vracejí domů a jejich příbuzní jim pomocí světel pomáhají najít cestu.
Smutné je, že některé duše se v tomto čase vydávají opačným směrem 🙁 .

---

 

V anglosaských zemích se v dnešní době „slaví“ Halloween, komerční verze Samhainu. V našich krajích slavíme 1. listopadu Slavnost všech svatých, což je svátek, který připomíná všechny svaté, nejen ty kanonizované, ale i ty, o jejichž svátosti ví jen ten Nejvyšší.
2. listopadu u nás slavíme „Dušičky“, tedy Svátek zesnulých, kdy vzpomínáme na všechny naše blízké, kteří již nejsou s námi.

„Uplakaný“ začátek listopadu je obdobím, kdy vzpomínáme na zesnulé. „Uplakaný“ začátek listopadu se stává ještě uplakanějším, pokud nás někdo v tomto čase navždy opustil .

V nedávné době (26. 10. 2023) zemřel zapálený mecenáš a nadšený organizátor turnovského šachu František Zikuda. Jeho malý medailónek najdete na webu ŠSČR.
Ve stejný den odešla další osobnost českého šachu, Ing. Josef Maršálek. I o této smutné události informuje web ŠSČR.

A v pondělí odpoledne mne zaskočila další smutná zpráva.
28. října nás navždy opustil MUDr. Jaromír Canibal . Pro mě jako hráče Karviné je to zpráva o to smutnější, že s Jardou jsme se znali dlouhá léta.

Jako praktický a sportovní lékař neměl na šachy moc času a jednu dobu, po postupném slučování karvinských klubů do jednoho celku, hrál Jarek šachy pouze korespondenčně. Byla to nejen jeho záliba, ale i forma odreagování při náročné práci lékaře. V korespondenčním šachu dosáhl mnoha úspěchů, on sám si cenil především toho, že si vybojoval titul mezinárodního mistra korespondenčního šachu.

Osobně bych však vyzdvihl i jiné věci.
Jarda nebyl jen korespondenční hráč, ale i zanícený funkcionář korespondenčního šachu známý nejen v ČR, ale i v zahraničí. Dlouhou dobu působil jako delegát Sdružení korespondenčního šachu v ČR při ICCF. Husarský kousek se mu povedl v roce 2003, kdy byl hlavním organizátorem Kongresu ICCF v Ostravě, v jehož rámci se konaly různé doprovodné akce a turnaje nejen v Ostravě, ale i v Karviné.

Své karvinské klubové kolegy pak potěšil tím, že se po delší odmlce vrátil i k praktickému šachu.
Pravda, tam jeho výsledky nebyly tak oslnivé jako v šachu korespondenčním, ale to bylo dáno jeho přístupem k šachové hře.

Dodnes si dobře pamatuji, jak jsem s ním v jakési partii klubového přeboru získal pěšce, který se mi zdál být „mírně otrávený“ . Z mého přemýšlení, jak bych mohl, a zda vůbec, tuto „převahu“ využít, mě vytrhl soupeř. Jarek přistoupil k partii zastavil hodiny a vzdal se.
„Proč?“ hlesl jsem.
„Nebudu ztrácet čas taháním prohrané pozice,“ konstatoval suše Jarda.
Bral to prostě jako v korespondenčním šachu-ztratíš pěšce bez náhrady, ztratíš partii. Těžko říct, o kolik bodů se tímto přístupem k praktické hře připravil.

Jarda byl však nejen hráč, ale také funkcionář.
Byl to on, kdo v roce 2011 založil Šachový klub Karviná. Ne, že by se v Karviné šachy do té doby nehrály, ale jako oddíl jsme spadali pod pomalu skomírající tělovýchovnou jednotu.
Založení klubu s sebou neslo řadu výzev. Od shánění hrací místnosti, financí na činnost, až po zajištění veškeré funkcionářské práce, jejíž část do té doby za oddíl vykonávala jednota.
Jarda se do toho pustil s obrovskou vervou a pod jeho vedením se Karviná v sezóně 2013-2014 opět vrátila do Extraligy. Tam vydržela ještě jednu sezónu (2014-2015) a pak sestoupila do I. ligy.
Po neúspěšné sezóně 2014-2015 se Jarda stáhl z funkcionářského života, stále však hrál korespondenčně, ale i za družstva.

Začalo jej „zlobit“ zdraví, ale Jarda byl bojovník a dokázal se vzchopit i tehdy, kdy mu jen málokdo dával naději. Po srdeční a mozkové příhodě se vrátil nejen ke své práci lékaře, ale i k šachovnici.
Za družstva už pak hrával jen sporadicky, ale klubový život stále sledoval.

V květnu jsem mu pomáhal s počítačem a živě se tehdy zajímal o to, jak bude vypadat nadcházející sezóna. Od té doby jsme se neviděli, i když jsem jej zval, aby se alespoň občas přišel podívat na šachový trénink.

V pondělí odpoledne mě svým telefonátem zaskočil Jirka Novák, předseda MKŠS. Zastihl mě v práci a oznámil mi, že doktor Canibal nás v sobotu 28. října navždy opustil .

Odešel člověk, který šachy doslova miloval. Svědčí o tom i slova na jeho parte:

„Poctivě jsem přistupoval k životu a měl jsem ho rád. Hrál jsem v něm mnoho partií a často v nich vyhrál. Tu poslední, i přes svůj velký boj, jsem vyhrát nedokázal.“

 

 

 

 

Připomeňme si Jardu Canibala jednou z jeho povedených partií z poslední doby.

 

 

V pondělí 6. 11. ve 14:00 se s naším drahým přítelem naposledy rozloučíme. Každý odchod dobrého člověka je bolestný, ale jednou, bohužel, musíme odejít všichni.

Za všechny přátele a známé si dovolím vyjádřit upřímnou soustrast rodině a přátelům a na závěr mohu říct už jen jedno:

Odpočívej v pokoji, Jarku, už teď nám moc chybíš.

---

 

Každý jednou musíme zemřít.
Berme to ale tak, že s cejchem smrti jsme se už narodili. Život je vlastně takový závod, ve kterém nikdo z nás nemůže vyhrát.
Smrt nám dává náskok a pomalu, ale stále stejnou rychlostí, jde v našich stopách.
My se rozběhneme, občas padáme, vstáváme a klopýtáme, snažíme se „doběhnout“ co nejdále.
Ale zatímco nám s přibývajícími léty ubývají síly, smrt se nikdy neunaví.

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme