Závod kandidátů v moderním světě
Kvalifikace mistrovství světa nabírá s blížícím se koncem na obrátkách a šachoví fanoušci začínají být svědky nevídaných zápletek, jaké nemají v historii našeho sportu obdoby a pro které inspiraci snad lze hledat jedině v telenovelách. Ještě budeme s láskou vzpomínat na dobu, kdy se pouze hádalo, které výsledky vzájemných partií sovětských velmistrů možná mohly být domluvené. Chudák Bobby Fischer, svého času úspěšný bojovník za pravidla, která možnost špinavých zákulisních dohod eliminovala, se dnes musí obracet v hrobě.
Každý normální člověk dobře viděl, že když před dvěma lety Čína na polední chvíli uspořádala tři turnaje na míru Dingu Lirenovi, díky nimž mohl postoupit do turnaje kandidátů, nemělo to s férovostí nic společného. Dingovu ojedinělou situaci, za kterou sám nemohl, ospravedlňoval fakt, že mu z politických i hygienických důvodů (kovid…) bylo znemožněno hrát jakoukoliv kvalifikační soutěž, což by se elitnímu sportovci z předních míst žebříčku jistě stát nemělo. Že místo v soutěži dostat měl, ostatně nad veškeré pochyby dokázal tím, že mistrovství světa po šíleném průběhu nakonec vyhrál. Byla to užitečná facka pro sportovní pořadatele a funkcionáře, aby už nic podobného znovu nedopustili.
V reakci na Dingovu epickou pouť za titulem i duševní obrodou, FIDE zpřísnila pravidla pro započítávání turnajů na mistrovství světa. Vedle požadavku na minimální Elo účastníků přibyla kandidátům povinnost hrát turnaje ve čtyřech různých zemích, což nepochybně mělo zamezit opakování Dingova čínského last-minute dobrodružství. Byla zavedena nová dlouhodobá soutěž FIDE Circuit, do níž se započítávají turnajové výsledky z celého světa. Snaha motivovat přední světové hráče k častější hře a menšímu taktizování se zde ovšem brutálně minula účinkem. V posledních dnech se s turnaji pořádanými konkrétním kvalifikantům na míru a kalkulováním doslova roztrhl pytel.
FIDE Circuit vrcholí v indické Čennaji, domácí talenti Gukesh a Erigaisi potřebují k dostižení nehrajícího Giriho narychlo uspořádaný turnaj vyhrát (Gukeshovi údajně stačí i dělit první místo a skončit po té druhý v tiebreaku). Po pěti kolech Giriho nálada padá k bodu mrazu, výhrou černými figurami nad Sjugirovem se Gukesh dostal do vedení. Sjugirov, Sanan vs. Gukesh D | Chennai Grand Masters | 2023 | chess24.com Zbývají dvě kola. Mylně jsem se domníval, že boj o turnaj kandidátů zde skončí, uniklo mi však, že do šampionátu ve vážném tempu se nelogicky započítávají i turnaje hrané rapidovým a bleskovým tempem, a v obou disciplínách se ještě letos bude hrát jejich vlastní mistrovství světa (26.-30. 12.). Giri tak bude mít ještě jednu šanci vrátit si úsměv.
Poslední vstupenku do turnaje kandidátů na Elo křehce drží Wesley So. Nakamura ironicky komentoval, že z Wesleyho hry vážným tepmem v průběhu celého roku přímo srší motivace bojovat co nejméně a neriskovat Elo, a asi nehrát vůbec, kdyby ho k minimálnímu počtu partií nenutila pravidla. Wesleyho neaktivita by zdánlivě mohla nahrávat jeho pronásledovatelům, no zatím se ukazuje, že kalkuloval správně a uhrát i jediný potřebný Elo bodík v openu může být nad lidské síly. Jako se o tom přesvědčil smolař roku Leinier Dominguez, který po pěti kolech znechuceně odstoupil z openu Sunway Sitges, že to prý nemá smysl, když za výhru získává pouhé desetiny Elo bodu, kdežto za remízu hned čtyři celé body ztrácí. Leiniera je mi líto, měl se ale nejdříve poradit se mnou, já jsem se totiž přesně o této openové pasti poučil už v posledních dvou ročnících Bohumína. Odstoupení v polovině turnaje kvůli tomu, že už člověk nemůže vyhrát, si každopádně říká o podobný vánoční dárek, jakým FIDE za špatný příklad poctila Carlsena.
Wesley se dlouho neradoval a odnikud se mu vynořila nová hrozba v podobě Alirezy Firouzji, kterému pro změnu narychlo uspořádali potřebný miniturnaj doma ve Francii. Alireza má postupně odehrát dvoukolové zápasy proti třem málo známým veteránům (Dgebuadze, Shchekachev, Fedorchuk): Chartres Firouzja Noel Matches 2023 | The Week in Chess To už začíná být pro FIDE příliš, takže hned poukázala na bod pravidel, podle kterého si vyhrazuje právo nezapočítávat do kvalifikace mistrovství světa specifické turnaje. FIDE statement on rating specific tournaments Bude následovat vyšetřování okolností, za jakých byl turnaj uspořádán, a Alirezův případný postup mezi kandidáty tak zatím zůstává ve hvězdách. Nelze se ubránit podezřením, že o výsledku vyšetřování rozhodne to, kdo si víc vyprázdní peněženku. Alireza v této chvíli ztrácí na Wesleyho 4,3 Elo bodů a zbývá mu odehrát čtyři partie. Live Chess Ratings – 2700chess.com
Jestli ono by namísto ušlechtilé myšlenky se zohledňováním dlouhodobých výkonů a větším množstvím nepřehledných kvalifikačních soutěží nakonec nebylo lepší mít jediný mezipásmový turnaj, s případným Bobbyho vyřazovacím systémem. Není náhodou, že se tento starý formát mistrovství světa ujal a vydržel bez větších změn desítky let, což se už nedá říct o sebelépe myšlených reformách posledních dvou prezidentů FIDE. Vedení FIDE čerstvě dostalo mnoho podnětů k úvahám a jistě i bude mít spoustu času pravidla doladit, když si teď zrušilo omezení maximálního počtu volebních období. Funkcionářům konečně došlo, že za pouhá dvě vše potřebné opravdu vyřídit nestihnou.
„Odstoupení v polovině turnaje kvůli tomu, že už člověk nemůže vyhrát, si každopádně říká o podobný vánoční dárek, jakým FIDE za špatný příklad poctila Carlsena.“
Pokud vím, Leinier se o onom pravidle dozvěděl až krátce před koncem celého cyklu. Někteří důvěryhodní lidé tvrdí, že formulace o počtu zemí se týkala postupu přes „FIDE Circuit“, nikoliv ratingového místa. Pravidla jsem nestudoval, ale pokud pravidla nebyla dostatečně zřejmá, FIDE Leiniera těžko může trestat. Předpokládám, že s pořadateli byl domluvený. Jeho odstoupení soutěž každopádně narušilo méně než ten známý případ ze Saint Louis.
Špatných příkladů je více, prodloužení mandátu prezidenta FIDE na více než dvě období mezi ně patří. V roce 2018 bylo omezení na dvě volební období součástí kampaně pana Dvorkoviče. Byla to jen kampaň?
Alirezův turnaj bych snad raději ani neměl komentovat. Nedivil bych se, kdyby tato záležitost skončila u soudu. Ale rád budu příjemně překvapen.
Přeji Vám všem pokud možno radostné Vánoce, hodně zdraví a šťastný nový rok 2024! Jinak snad ještě napíši článek, odhaduji to na sobotu. Teď jsem líný a unavený, mám na to částečný nárok.
Těžko kritizovat hráče jako Firouzja nebo Dominguez Perez. Jen se snažili využít toho zmatku, který vytvořila FIDE. Já, když jsem měl nárok na cenu Evžena Gonsiora, tak jsem si taky kvůli tomu zaletěl do Milána na slabý pětikolový open, abych tu podmínku ohledně ela splnil. Uhrál jsem 5/5 a vyšlo mi to na desetinu přesně. To s tím turnajem Firouzji aspoň FIDE přinutí se zamyslet nad tím vším a do budoucna vyjasní podmínky ohledně kvalifikování se do Turnaje Kandidátů.
U Leiniera nebo u Tebe v Miláně to je celkem pochopitelné, ale když Alirezovi speciálně zorganizují prazvláštní soutěž a speciálně vyberou slabě hrající soupeře, je to něco jiného.
Pokud jediným důvodem k existenci takové akce je Alirezův postup do turnaje kandidátů, je tam dost silný korupční potenciál. (Což ještě nemusí znamenat korupci, i když to tak často bývá.) Pokud Alireza chtěl šanci, mohl se zúčastnit kteréhokoliv jiného turnaje, jako to činili jiní.
Jinak se závěrečným souvětím i s většinou Tvého komentáře plně souhlasím.
Psal jsem si dnes se S.Fedorchukem a ptal se ho na to 32.Vb5…Prý měl málo času a přehlédl Jc3. Zvláštní, že velmistr jako Fedorchuk přehlídne šach a triviální vidličku, že?
Super článek, Honzo, (stejně jako ty předchozí), parádně zpracováno! 
V době mého studia na lékařské fakultě se hrálo tempem 2,5 hodiny na 50 tahů, pak se partie pečetila, pak byla hodina na analýzu a pak dohrávka. Pokud se nerozhodlo ani v dohrávce, partie se posílala na odhad. To by dnes asi nikdo nechtěl. Pamatuju si, že ráno o půl osmé jsme jeli hrát do Náchoda a vrátili jsme se kolem 20,00. Už vidím, kolik hráčů by dnes bylo ochotno absolvovat takový maratón.
Osobně v tomto vidím naopak trošku pozitiva. Ačkoli je to určitě nepříjemné pro samotné hráče (ty lituju a chápu je), tak méně šachoví fanoušci si zase můžou užívat, že je v šachu opět nějaké drama, které se může napříč světem řešit…
A pokud se do třeba přespříštího seriálu podaří doladit některé „porodní bolesti“ s turnaji pořádanými nejúčelněji, tak tyto dramata můžou být velice zajímavá (ano, na úkor účastníků).
Za mě bude další zajímavý aspekt Magnus Carlsen, který sice účast dosud odmítá, ale dosud mi není jasné, jak se bude jeho náhradník určovat, nebo jestli třeba Carlsen nakonec nezmění názor…
Náhradník za Magnuse je od začátku jasný: další v pořadí světového poháru Nijat Abasov. Magnus má jinak dlouhodobě problém s vážným pomalým tempem hry obecně, a přesvědčit ho k účasti tak může jedině zrychlení tempa, což už by zase přestal být vážný šach.
Je to opravdu tak jasné? Co jsem sledoval komentář z poháru, tak si ani komentátoři nebyli jistí, že to takto samozřejmě přechází na další v pořadí, ale možná se pletu.
Mimochodem, jak to je, může se třeba Caruana vzdát postupového místa z poháru a místo toho se chtít zúčastnit jako nejvýše ratingově postavený hráč?
Pokud se v postupových pravidlech nevyznali oficiální komentátoři, svědčí to s prominutím o jejich amatérismu. Mi ta pravidla přišla od začátku velmi srozumitelná. Postupně rozhodují kritéria v pořadí podle přednosti 1. poražený ze zápasu o titul, 2. tři hráči ze světového poháru, 3. dva z Grand Swiss, 4. jeden z FIDE Circuit, 5. jeden na novoroční Elo. Náhradníci v poháru a Grand Swiss jsou do čtvrtého místa, všechny další náhradníky namísto kteréhokoliv kvalifikovaného hráče určí Elo. Pouze jsem zapomněl vtipný detail, že v případě potřeby bude shodné Elo rozhodnuto losováním.
Konkrétně Caruana drží postupové příčky z poháru, FIDE Circuit i na Elo, podle pravidel se ovšem bere v potaz jeho postup z poháru.
Jediná trochu komplikovaná jsou pouze kritéria pro započítávání výsledků do FIDE Circuit a na Elo, což vede k aktuálním aférám, protože se zde ukázaly mezery v pravidlech a neférově jsou teď zvýhodněni hráči, jejichž bohatší domácí organizace jim potřebné turnaje na poslední chvíli na míru zařídí.
Vždycky jsem si zakládal na tom, že jsem měl docela zmáknuté všechny nuance různých kvalifikací, systémů turnajů různých sportů, různých pravidel pro pořadí (vzájemné utkání, rozdíl branek) atd. Bavilo mě to. Nyní zjišťuji, že je vše, napříč sporty, nastaveno tak, aby se v tom nikdo na první dobrou nevyznal. Přestože si na internetu můžete vše lehce najít, stejně se v tom obtížně orientujete. MS v šachu je toho zářným příkladem. Nebo kvalifikace ME ve fotbale, nějaká místa zbývají pro nějakou evropskou ligu o „28“ skupinách, nechápu. Dokonce je mnohdy výhodnější prohrát, protože můj soupeř přeskočí mého konkurenta v evropské lize, soupeř se dostane přímo a země, která schválně prohraje se dostane do baráže z evropské ligy… Nechápu proč se to děje, vždyť fanoušek by byl mnohem více vtažen do děje, kdyby všemu rozuměl. Nebo se pletu?
Přesně tak to i je, souhlasím, proto se už ani nepokouším si ta kritéria pamatovat. Navíc změny pravidel fotbalu, zejména ty, které se týkají hraní rukou a ofsajdu, ve mně budí dojem, že jejich účelem je, aby rozhodčí, pokud chce, mohl nenápadně pomoct favorizovanému týmu, kterému se případně v utkání tolik nedaří. VAR? Jsem zastáncem VARu u zjevné chyby rozhodčího, ale ne u sporných momentů ve hře. Na co tam pak je hlavní rozhodčí, 2 asistenti, případně ještě 4. rozhodčí, když u jen trochu sporné situace se hlavní alibisticky dotazuje VARu. Proto se mi velmi líbil výkon polského rozhodčího Marciniaka ve finále MS, který správně vyřešil tři těžké situace i bez VARu. Na toto téma bych mohl napsat mnohastránkový rozbor…
Je to tak, článek jsem si musel přečíst vícekrát, abych pochopil, proč by pro Irsko mělo být vlastně výhodnější zápas prohrát. Je to asi podobné jako tady s touto kvaldou kandidátů. Ti, kteří ji vymysleli, holt podcenili nebo nedomysleli veškeré situace, které mohou takto nastat. To se samozřejmě bohužel stát může, důležité bude se z toho poučit na další ročník těchto kvalifikací.
Kdyby to bylo na mně, vrátil bych se k původnímu modelu pásmových a mezipásmových turnajů. Tehdy hrálo i 16 hráčů v jednom turnaji a postupovali ti nejlepší, kteří si vybojovali účast v turnaji kandidátů. Bylo to určitě spravedlivější než dnes.
Jenže on už dnes asi nikdo nechce hrát turnaj dva týdny, natož tři. Co já si pamatuji, tak se v Praze v roce 85 hrál pásmový turnaj s 18 účastníky. Byl jsem tam asi dvakrát, dvojkola se patrně nehrála, naopak se tehdy ještě přerušovalo, takže tam asi byl nějaký termín i na pouhé dohrávky… https://www.365chess.com/tournaments/Prague_zt_1985/19667 Dneska ty hráče na tak dlouhý turnaj asi nedostanete.
Kdyby jinou možnost neměli, museli by hrát. Pamatuju si tu dobu velmi dobře. Přes nevýhody to bylo asi nejspravedlivější a nejobjektivnější měřítko výkonnosti.
Dnes je silných hráčů a hráček více než dříve, po světě jsou rozděleni nerovnoměrně, stávají se velmistry dříve a hrají daleko více. Dřívější cyklus trval tři roky, v dnešní době by se musel zrychlit, protože talenti jako Praggnanandhaa by museli čekat příliš dlouho. Každý systém má své nedostatky a ten současný zjevně trpí porodními bolestmi. (A s ním i kdekdo okolo.) Důležité je, aby systém neobsahoval zjevnou chybu, byl přehledný a neměnil se za pochodu. Ostatní je podružné.