„Kořenka“ na třetí pokus
Martina Kořenová, roz. Holoubková, česká šachistka a reprezentantka, od roku 1993 držitelka titulu WIM (ženská mezinárodní mistryně).
Prozatím poslední úspěch: stříbrná medaile na nedávno skončeném MČR žen.
Všechno začalo zřejmě nedorozuměním.
Manžel Martiny (Vladimír Kořen) jí zakoupil Chessbasi u Honzy Jílka na e-shopu šachy.cz.
Martina si v průběhu mistrovství všimla, že na serveru šachy.cz se objevují články o MČR a napadlo ji zeptat se Marka Jelínka, ředitele Ostravského koníka, zda je přítomen i Honza Jílek, který jí prodal program Chessbase.
O nákupu jsem nevěděl a vše viděl jinak.
Když mě před osmým kolem na Ostravském koníkovi zastavil Marek Jelínek a sdělil mi, že se paní Kořenová ptala po panu Jílkovi, který píše o šachu, napadly mě dvě věci.
Viděla mnou pořízenou fotku z jednoho kola, na níž nevypadá zrovna lichotivě (vypadá, že si chce „sníst“ vlastní ret 😀 ), paní je asi naštvaná a hledá „viníka“ . Omluva z mé strany by byla na místě a tímto se za škaredou fotku omlouvám.
Druhá věc, která mě přiměla ji oslovit a požádat o rozhovor, bylo její působení v roli správce diskuse na jiném serveru, kde se „čeština moc nenosí“ 
. Zajímalo mě, proč v češtině vzdělaná osoba na podobnou spolupráci přistoupila.
O rozhovor s Martinou Kořenovou jsem se pokoušel dvakrát 🙂 .
Ne, že by snad Martina měla hvězdné manýry nebo že bych snad měl hloupé otázky, ale dvakrát jsme se sešli během Ostravského koníka a dvakrát se stejným, tedy nulovým, výsledkem 😀 .
Udělat rozhovor s Martinou není jednoduchá disciplína. Její svět má mnoho rovin a souvislostí, které se nedají „chytit“ na první dobrou.
Nakonec jsme se po dvou schůzkách dopracovali k následujícímu „rozhovoru na dálku“ :
—————
Martino, za dva dny, po které jsme spolu komunikovali, jsem pochopil jednu věc. Důležitou roli ve Tvém životě hraje projekt „Figurka“. Můžeš stručně vysvětlit, oč šlo?
Máš pravdu, je to zážitek, který hodně bolel. Šlo o metodiku rozvoje duševních schopností a dovedností u dětí. Nejdřív ve speciálních školách, pak běžných školkách. Vymyslela jsem ji, pracovala jsem na ní několik let. Děti nehrály šachy, ale na šachovnici se učily myslet. Jmenuje se Figurková školička, manžel napsal texty, kamarádka to celé ilustrovala a její manžel složil hudbu. Vznikla nádherná věc, která se rychle šířila po celé republice. Připravila jsem celý výukový materiál pro lektory, 60 lekcí dopodrobna. Na školkách a školách do kurzů chodily tři tisíce dětí. Manžel se stal starostou a tím se celý příběh dostal do rozbouřených vod. Pěkná věc přitáhla lidi, kteří na ní chtěli vydělat a nás vytlačit. A já naletěla. Čelila jsem dvěma nepřátelským převzetím. U toho druhého soudy trvaly deset let a proti mně šlo snad patnáct žalob. Jsou to opravdu nervy a miliony. U jednoho soudu šlo třeba o to, že mi chtěli zakázat používat slovo „figurka“. Pro šachistku naprosto absurdní. Reálně jsem nesměla prakticky nic – trénovat děti, organizovat turnaje, psát. Poškozovala bych tak společnost, ve které jsem měla poloviční podíl, a platila bych jí škody. Naštěstí je to za mnou. Společnost je v likvidaci. Co v ní bylo, použila protistrana na žaloby proti mně. Zůstala nám ochranná známka a autorská práva.
„Figurka“ je zaměřena na výuku šachu u dětí ve školách. Proč nejsi zapojena do projektu Šachy do škol? Nikdo Tě neoslovil nebo šlo o Tvou uraženou ješitnost?
Nikdo mě neoslovil, já naopak oslovila je. Pod hlavičkou Základní školy u Říčanského lesa jsem měla šachovou třídu na prvním stupni a dva šachové kroužky. Pokaždé jsem ten rok nějak motivovala. Jednou to bylo Po stopách Magnuse Carlsena, jednou Fantastická zvířata Harryho Pottera na šachovnici. Chtěla jsem, aby mé aktivity byly součástí projektu Šachy do škol. Projekt šachového svazu jsem tak podpořila.
Byla jsem jednou jako účastník, jednou jako host přítomna i na mezinárodním šachovém pedagogickém kongresu v Madridu. Jsem aspoň pět let autorkou úloh pro 4. ročník v matematicko-logické soutěži Pangea.
Jako zaměstnanec – učitelka – jsem aspoň trochu mohla. Nicméně, jako člověk Martina Kořenová jsem nemohla posledních deset let dělat cokoli víc.
Deset semestrů, tedy pět let, jsem zadarmo vedla seminář ŠACHY na Pedagogické fakultě UK. V roce 2015 se přišel Marek Vokáč podívat, nevím, jestli oficiálně jako zástupce svazu, na výstavu studentských prací na Katedře matematiky a didaktiky matematiky na UK nazvanou APRÍL NA ŠACHOVNICI. Měla jsem k tomu hodinový rozhovor na Radiožurnálu. Marka to opravdu zajímalo.
Cítila jsem, že mi věří. Asi si říkal „Panečku, to ti jde líp než šachy😊.“
Máš velké pauzy v hraní soutěží, je to dáno jen mateřstvím nebo jsou i jiné důvody?
Vyhýbala jsem se šachistům a šachu obecně.
Kvůli příkoří, které jsem zažívala. Někteří šachisté ze situace vyloženě těžili. Šlo o stovky dětí v kroužcích. Začaly se objevovat i plagiátorské tisky. Zastal se málokdo. Nepřestala jsem hrát jen já, ale i naše děti, které hrály solidně na republikové úrovni. Jezdila jsem jen na Bundesligu, kde jsem trochu zapomněla na české poměry.
Ve své době jsi byla jednou z nejlepších (nejlepší?) hráček ČR (i ve světě!), pak ses v ČR „vytratila“. Proč?
To je zase jiný příběh – trochu ho popsal manžel v knize Řeka zázraků.
Řeklo se mi: „Budeš profesionální šachistka nebo nula?“
Vybrala jsem si nulu. Hrála jsem už jen v Německu. V Čechách se ani nevědělo, že jsem vyhrála ženský velmistrovský turnaj. S nabídkou reprezentace se mi po olympiádě v Moskvě už nikdo neozval. Vrcholem i koncem byl mezipásmový turnaj v Indonésii v roce 1993. Na tréninky jsem poté chodila nerada a jednoho dne jsem přestala docházet úplně. Přesný důvod se trenér nikdy nedozvěděl. Choval se diplomaticky řečeno nevhodně.
Na svazu jsem pak měla nálepku „enfant terrible“.
Vnímám se jinak. Šachy jsou moje životní láska, jen nerozumím lidským pletichám a nechci se jich účastnit.
Nabídne-li Ti současný kapitán šachové reprezentace účast na šachové olympiádě nebo jiné týmové soutěži, vezmeš to? Máš nějaké „speciální“ podmínky?
Nemám podmínky a vzala bych to hned. Doma se musí manžel starat o malého Vládíka, tak to rozhodnutí hodně stojí na něm.
(V.Kořen: Já jsem stopro pro. Bez podmínek. Jen jsme dlouho neměli bramborový salát 😊 )
Je to třicet let od olympiády v Moskvě, kde jsem reprezentovala ČR. Připomene se díky sestrám Polgárovým ženský šach, takže je to plné symbolů.
Jak hodnotíš svůj výsledek na MČR žen? Co říkáš formátu soutěže a účasti? Vidíš nějaké talentované hráčky?
Výsledek je výborný. Výsledek mohl být lepší. Výsledek jsem nečekala… vše se mi honí hlavou…
Formát soutěže byl pro mě výhodný – připomíná tenis, ale je nesmírně stresující. Nicméně je to prakticky jediný turnaj, který se tímto systémem hraje. Z mladých hráček považuji za velmi perspektivní Lucku Rybáčkovou. Je milá, pokorná a ambiciózní.
Otázka, která mě vlastně „dokopala“ k tomuto rozhovoru 🙂 . Máš státnice z českého jazyka, spolupracovala jsi ale se serverem, kde češtinu „nemá nikdo v lásce“ 🙂 .
Co Tě k tomu vedlo?
Chtěla jsem jim s tou češtinou pomoct. Souhlasila jsem však také s moderováním diskuze a nevěděla jsem, jak se v tom sama vykoupu.
Na videa Roberta Cveka se dívám dál, čtu články, které jsou o významných mezinárodních turnajích. Spory, které mají se svazem, jsou oproti mým deseti letům soudů legrace. Neumím být dostatečně objektivní k tomu, co se v českém šachovém rybníčku děje. Já měla jiné starosti – bojovala jsem se svými žraloky na otevřeném moři. Hledala jsem alespoň nějaké zastání.
Po osmi letech se mi podařilo docílit, aby správce toho serveru smazal velmi nenávistný a lživý komentář proti mně a mému manželovi.
Lidé jsou různí, ta pomluva mě neskutečně bolela a poškodila.
Každopádně by českému šachu slušelo, aby se mu vrátila určitá noblesa, morální hodnoty, nadhled i pokora.
Tvoje „nejcennější“ výhra?
Moje asi nejslavnější partie je s Annou Zatonskih z Bundesligy. Dívaly se na to velmistryně (Cmilyte a jiné) a já dala Anně mat. Partie má nedostatky, ale prostě mat naživo se cení.
Pamatuji si, že Anna měla krásný briliantový šachovnicový prsten. Moje dcera Majda, místo aby se dívala, četla si Harryho Pottera 🙂 .
Co Ti v poslední době kromě stříbrné medaile z MČR udělalo radost?
Ohromnou radost mi kupříkladu udělala květina, kterou na mistrovství přivezl můj muž. Po deseti letech se na mě usmálo šachové štěstí.
Děkujeme za rozhovor, Martino.
Gratulujeme ke stříbrné medaili z letošního MČR a přejeme hodně štěstí a úspěchů nejen za šachovnicí, ale i v osobním životě.
Připojuji se ke gratulaci a rád bych viděl paní Martinu na olympiádě, svaz by měl při nominaci umístění na mistrovství zohlednit. Co se týká zmíněného serveru, kde nějaký čas působila, jeho úroveň jde už dlouhý čas dolů. O ME žen a jiných vrcholových turnajích ani zmínka, volná diskuse se proměnila v zákopovou válku plnou urážek a nenávisti, moderováni je katastrofální a když jsem na to slušně upozornil, „odměnou“ mi bylo zablokování. Jinak i v tomto rozhovoru je vidět letitý problém ženského šachu, řada těch, u kterých jsme doufali, že se stanou oporami reprezentace, přestala hrát nebo se objeví pouze v soutěžích družstev. No a samozřejmě velmi smutnou kapitolou je historie s Figurkou, lidí, kteří se chtějí přiživit na cizím úspěchu nebo o něj někoho přímo okrást, je bohužel mnoho. Takže jí přeji, ať toto výborné umístění nezůstane poslední a v budoucnu získá i mistrovský titul a samozřejmě také vše nejlepší v osobním životě.
Dobrý den,
pane Vasilis napsal jste to pěkně ve všem s vámi souhlasím.Tamten nejmenovaný server je jen reklamní tlampač na prodej produktů jeho majitelé, články a „recenze“ jsou jen přehnané pochvaly sama sebe. V diskusi si notují vyznavači ruského světa, otřesné čtení, s šachovou hrou to nemá mnoho společného.
Rozhovor s paní Kořenovou mě stejně jako vás velmi potěšil, pane Vasilis, dobře že je tento server jiný než tamten.
Dobrý den, ráda bych k článku doplnila několik informací. Na místo manažerky Šachy do škol jsem nastoupila 1. 8. 2018. V té době byl již několik měsíců „v útlumu“ a bylo nutné znovu vše nastartovat, znovu kontaktovat školy a informovat o možnosti přihlášení, zároveň jsem se postupně seznamovala s novými kolegy, koordinátory Šdš, v krajích. Přihlášky a žádosti o informace mi chodily z desítek škol, v krajích informovali o projektu koordinátoři. Projekt jsme propagovali doslova všude možně, pozvánka do projektu šla i do ZŠ U Říčanského lesa.
16. 9. 2018 se mi ozvala Martina Kořenová emailem, kde vyjádřila svůj zájem zapojit školu do projektu Šdš, měla zájem hlavně o LearningChess, představila svou práci a pozvala mě na náslechovou hodinu, abych její výuku viděla. Protože jsem měla povědomí o projektu Figurka (ale ne o aktuálních problémech se společníky), s radostí jsem pozvání přijala. Následovala emailová komunikace, kde jsem se dozvěděla i o vedení semináře na PF, kam jsem byla také pozvána. Seminář jsem nakonec měla možnost vidět (8. 10. 2018) a vyhověla jsem prosbě Martiny Kořenové o sadu cvičebnic zdarma právě pro tento seminář. Obsah první přednášky byl velmi poutavý především pro učitele nebo budoucí učitele, bohužel někteří studenti byli poněkud překvapení, šli tam s tím, že se sami budou učit šachy a ne se učit didaktiku, jak šachy využít na prvním stupni ZŠ. Ale tak to byl jejich problém, že si pečlivě nepřečetli informace o kurzu. Některé věci člověk neovlivní, seminář byl jinak výborný. Z emailové komunikace před seminářem jsem ale nabyla dojmu, že mi Martina Kořenové úplně nedůvěřuje, ale nenechala jsem se odradit.
Již 20. 9. jsem měla možnost vidět její výuku přímo v její třídě, byla skvělá, jako prvostupňová učitelka to dokážu ocenit. Popovídaly jsme si v přátelském duchu, je tedy pravda, že dobrat se na první dobrou k nějakým konkrétním závěrům a plánům je s Martinou Kořenovou složité. Informovala jsem ji o aktuálních podmínkách projektu Šdš a ještě ten den mi poslala upravenou definitivní přihlášku, čímž se škola stala součástí projektu pro daný školní rok. Dostala nejen LearningChess, ale i 40 cvičebnic, což bylo o dost více, než dostaly ostatní školy, ale doufala jsem v budoucí spolupráci se skvělou Martinou Kořenovou. Dokonce byla připravena i smlouva o spolupráci (protože se šachy vyučovaly jako předmět a Šdš v tom případě přispívá na odměnu pro učitele), ta byla škole odeslána 15. 10., nakonec ji ale škola nepodepsala. Nereagovali na ni vůbec.
A tak škola absolvovala školní rok 2018-2019 v rámci Šdš jako všechny ostatní kroužkové. V prosinci jsem vydala článek o školní výuce, jednalo se zároveň o propagaci LC. https://www.sachydoskol.cz/sachy-na-zs-u-ricanskeho-lesa/.
Škola byla přihlášena ještě v roce 2019-2020, v březnu 2020 mě Martina Kořenová informovala o školním turnaji s finálem v Dubaji a o svém zájmu o účast. Turnaj jsem tou dobou již měla zveřejněný, nabídla jsem jí podporu (registrace od svazu do online fáze, až 10tisíc na případnou účast v Dubaji), ale pak už se neozvala. Turnaje se účastnila škola z Frýdku-Místku, dostali se do finále v Dubaji a podporu od Šdš čerpali díky 5. místu dokonce 15tisíc. Vím, že to není moc, ale standardně přispíváme na tyto akce dětem 3-5tisíc. https://www.chess.cz/gymnazium-petra-bezruce-na-finale-ms-skol-expo-dubai-2020/
Do školního roku 20-21 již přihlášku škola U Říčanského lesa neposlala ani po urgencích.
Komunikace s Martinou Kořenovou není vždy úplně jednoduchá. V úvodu článku „ Její svět má mnoho rovin a souvislostí, které se nedají „chytit“ na první dobrou.“ jste to docela vystihli.
Dost mě mrzí, když se dočítám, že navzdory mé snaze o zahájení spolupráce na projektu a ochotě vyjít jí vstříc v mnoha věcech se nakonec Martina cítí ze strany projektu Šachy do škol jako odmítaná. O jejích předchozích případných sporech se svazem jsem nevěděla a nevím mnoho ani teď. Potíže, které postihly její projekt Figurka, mě mrzí. Měla jsem zájem o spolupráci s ní především proto, že je učitelka a šachistka zároveň, přesně takové lidi projekt potřebuje, bohužel nepodařilo se.
Přeji jí v kantorské i šachové kariéře (gratuluji k umístění na MČR) vše nejlepší a projekt Šachy do škol je pro školu ZŠ U Říčanského lesa samozřejmě stále otevřen.
Případné dotazy k projektu Šdš mi, prosím, posílejte na mail sachydoskol@chess.cz, děkuji za pochopení.
Děkuji za vysvětlení a osvěžení mé paměti. O komunikaci se školou moc nevím. O čem píšete, se dozvídám poprvé. Proč se mi vymazalo u hlavy, že jste se byla podívat na mé hodině ve škole a na fakultě, nechápu. Za to se omlouvám.
Dobrý den, poslala jsem vám teď na tři vaše emailové adresy (všechny, co momentálně mám) k připomenutí váš email z 15.10.2018, kde jste mi psala, že návrh smlouvy Šdš vytisknete a předáte panu řediteli školy. V kopii byl tehdy pan ředitel Dudek. Já také nemám dokonalou paměť. Ale mám takový zvyk, že nikdy nic nevymazávám z emailové schránky. Nevím, co se kde ve škole v komunikaci zadrhlo, občas se to stane. Vaši omluvu přijímám. Hezký den!
Je to šest let stará historie. Jediná komplikace z mé strany vznikla především kvůli soudním sporům, nemohla jsem mít žádný příjem z trénování dětí a pan ředitel o tom věděl. Shodneme se na tom, že jsem se iniciativně ozvala, i na tom, že to nedopadlo, zapadlo. Komunikace byla normální. Máte prostě svou představu, můj pedagogický pohled je jiný, proto jsme už v následujících letech nespolupracovaly. Koneckonců jsem byla těhotná a na mateřské.
Ano, šest let stará historie. Nemám svou „představu“ o tom, jak to bylo. Mám uložené emaily. Všechno je lidsky pochopitelné, soudy, rodinná situace. I naše názory na školní šach se mohou lišit. Jen se neshodneme v tom, že jsme vás neoslovili (škola pozvánku dostala jako ostatní) a v tom, kdo nabízenou spolupráci nakonec nechtěl rozvíjet.
Neshodneme. Já jsem jednala na základě webu sachydoskol.cz. Chtěla jsem být nápomocná, byla to moje osobní iniciativa.
Neshodneme. Čtenáři ted ale mají info i z druhé strany. Kvůli nim jsem to komentovala, což moc často nedělám :-). Amen.
Dobré ráno paní Souralová, dlouho jsem přemýšlel, jestli do této diskuze vstoupím. Nechal jsem to až na ráno, které je moudřejší večera. Předně bych chtěl, aby zaznělo, že jste se s manželkou nikdy nepohádaly. Ani v její odpovědi není žádná kritika Vaší osoby nebo projektu Šachy do škol. Vaší reakcí jste čtenářům nicméně ukázala, kde komunikace drhne. Připomínám, že jde o komunikaci mezi „manažerkou“ a „šachovou dobrovolnicí, která chtěla zadarmo pomoci“. Každý, kdo si přečte Vaše reakce, zřetelně vidí, jak občas mezi slovy vyplave jízlivost, zpochybňování, mávání důkazy či jakési soupeření. Nakonec si slovem „Amen“ odplivnete a ulevíte, jakože „máte pravdu“. Vystudoval jsem komunikaci a chtěl bych Vás ubezpečit, že při způsobu komunikace, který jste si jako manažerka vybrala, jakýkoli „dobrovolník“ zpravidla bez dalšího vysvětlování spolupráci vzdá. Nevím, jestli je to cílem. Možná ano. Rozhodně tím ale ztrácíte člověka, který má v oblasti, které se věnujete, pedagogické vzdělání, mezinárodní zkušenost a má využitelnou šachovou minulost i současnost. Proč to tímto směrem vedete? Nevím. Možná cítíte nějaké ohrožení či narušení ovládaného prostoru. Kdo ví? Nad tímhle by se čtenáři či lidé, kteří svaz řídí, měli zamyslet. Spor o to, kdo koho oslovil, je umělý, zbytečný, tuctový a navíc všem zřejmý. Vy jste oslovila instituci, šachistka, učitelka a dobrovolnice Martina Vás. Odpovědí v rozhovoru řekla jen: „Nejsem ješitná, sama jsem se nabídla.“ Pro čtenáře je myslím důležitější informace, že spolupráci narušila těhotenství, mateřství, Covid…, žádné hádky, kolize nebo škorpení. Narodilo se nám miminko. Tak se žena tři roky nestarala o nic jiného. Jen o jeho úsměv. Možná právě to jí vrátilo chuť do hry a nyní se soustředí spíš na šachy samotné a pohodu u nás doma. Přeji Vám hezké dny, zkuste zajít do přírody a další komunikaci nechme na nějaké osobní setkání. Moc děkuji V. Kořen
Pane Kořene, s tou jízlivostí u paní Souralové musím souhlasit. A nejen u ní, ale i u jiných žen ze Šachového svazu. Jsem rád, že to i Vaše žena vidí podobně a raději s nikým ze svazu moc nekomunikuje. Já to už vzdal. Nemá to totiž žádný smysl…