Můžeme si za to sami

Nedalo mi to a místo psaní o vítězích turnajů festivalu UzChess a „skorovítězích“ 🙂 turnaje v Las Vegas jsem se teď v noci dal do psaní článku, který je vyprovokován komentáři pod článkem k ukončenému MS juniorů a juniorek.

 

Objevily se tam zajímavé názory, o kterých se dá nejen diskutovat, ale i se nad nimi zamyslet.

Zaznělo to v komentářích a není to ani žádným tajemstvím: naši hráči obvykle vyjedou na nějaké mistrovství (světa, Evropy atp.) a ztrácejí rating. Pozor, v případě mistrovství světa se to nestává jen českým hráčům a hráčkám, ale vlastně většině hráčů a hráček z Evropy.

Je několik možností, proč tomu tak je. Hráči mohou mít nadhodnocený rating, jejich soupeři mohou mít podhodnocený rating, hráči neumějí hrát šachy, jejich soupeři umějí hrát šachy… atd. .

Asi se nikomu z nás nepodaří zjistit, která z výše uvedených možností platí ve větší, nebo menší míře, protože mohou platit i všechny najednou . Ono je však celkem jedno, z jakých příčin se to děje, berme to jako skutečnost: prostě se to děje. Raději si položme otázku:

Dá se s tím něco dělat?

Dá.
Vykašleme se na rating.
Už jsem to psal včera  v komentáři a abych si ušetřil práci, rovnou to sem zkopíruji:

„U nás je problém hlavně v tom, že se rating bere jako „modla“ . Pro mnohé rodiče, a tím pádem i pro trenéry jejich dětí, je to jediné hodnotící kritérium.
Špatně je, že na to někteří trenéři přistupují.
Je to pochopitelné, těžko rodiči vysvětlíte, že syn (nebo dcera) udělal obrovský pokrok třeba ve hře proti izolovanému pěšci, ale snadno rodiči ukážete, že dítko šlo v ratingu nahoru o sto bodů 🙂 .
Přitom se dítě vůbec nemuselo zlepšit, jen mu třeba trenér vybíral turnaje, na nichž mohlo jen získat.
Druhý problém pak je v tom, že se tvoří různé žebříčky, které mají celkem podstatný vliv na dotování mladého hráče nebo jeho zařazení do prestižních turnajů…
Bylo by zajímavé vědět, jak to dělají v Číně nebo v Indii, když prakticky hráči nemají rating.“

Ale nemusím mít pravdu . Důvod je zřejmý, nějaká objektivní kritéria potřebujeme. Píši-li „vykašleme se na rating“ , mám na mysli:
Vykašleme se na FIDE rating.

Nemyslím tím úplně jej ignorovat, ale stačí se podívat „za humna“ . U nás se na zápočet do FIDE ratingu posílá kdeco. Opravdu kdeco, vzpomeňme na loňský (nebo předloňský?) případ jednoho hráče, který si sám turnaje pořádal, sám je rozhodoval, sám je vyhrával a rating mu šel nahoru rychleji než Niemannovi .

Proč posíláme na zápočet na FIDE kdejaký turnaj?
Chápu, že mnozí pořadatelé chtějí být „světoví“ , chápu, že mnozí hráči se třesou na to, až se uvidí na ratingové listině FIDE.
Pochybuji o tom, že by se sami pořadatelé klepli přes prsty a řekli si: „To je fakt, nebudeme nic posílat, ušetříme na poplatcích FIDE.“
Málokterý pořadatel by to udělal, protože by tím riskoval, že mu na turnaj nepřijedou hráči, kteří se třesou až si zase zlepší/zhorší (nehodící se škrtněte ) svůj rating.

Řešením by mohlo být zpřísnění podmínek na svazu (například posílat jen turnaje, v nichž hraje určité procento zahraničních účastníků atp.).  Posílejme na zápočet jen prestižní turnaje a ne kdejaký klubový přebor.

Je mi jasné, že milovníci statistik a žebříčků teď zamítavě kroutí hlavou, že tuhle pitomost mohl vymyslet leda někdo s „IQ tykve“ , protože bez žebříčků se přece nedá žít!

Bez žebříčků se sice žít dá, ale už jsem psal výše, že přece jen by se nějaké „objektivní“ kritérium hodilo.
A co třeba začít intenzivněji používat náš národní rating?

Ušetřilo by se na poplatcích FIDE a ještě bychom si mohli systém výpočtu upravit dle vlastních představ a zkušeností (například koeficienty osobního rozvoje, snad se to tak nějak jmenuje, by nemusely mít stejnou hodnotu jako je tomu u ratingu FIDE – je možné, že stejnou hodnotu nemají ani teď).
Když už ne všechno, mohlo by se zrušit zasílání na FIDE rating alespoň u dětských turnajů, nebo to alespoň omezit od určitého věku (dětské turnaje, ne děti).
Vlk by se nažral (trenéři, rodiče, fanoušci žebříčků), koza by zůstala celá (děti by měly nízké ratingy stejně jako mnozí zahraniční účastníci ).

Pan Mík včera  ve svém komentáři zmínil skutečnost, že na naše hráče jsou soupeři obvykle dobře připravení, ale našim hráčů data o soupeřích chybějí.
Má pravdu.
Jako příklad si vezmu slečnu Nagyovou a její soupeřku z prvního kola MS juniorek. Našel jsem v databázi 122 partií Daniely Nagyové (pozor, nezkoumal jsem „dvojníky“ , ani zda se jedná vždy o stejnou osobu), její soupeřka z prvního kola MS, Modipalli Deekshitha, má v databázi jen 39 partií. To může mít samozřejmě různé důvody, třeba ten hlavní, že její soupeřka je o šest let mladší .
První partie naší hráčky v databázi se datuje do roku 2014, kdy hráčka ještě neměla rating a měla teprve osm let. První partie mladé Indky je z roku 2022, kdy měla deset let.
Nevím, zda indická hráčka hrála šachy už dříve, nebo teprve v deseti letech začínala. Tipoval bych, že hrála už dříve , ale to je nepodstatné, protože chci říct jinou věc.

Tím, že do databází „cpeme“ partie z kdejaké soutěže dětí, pomáháme především jejich protivníkům. Jistě, je málo pravděpodobné, že by hráč (nebo hráčka) hrál po několika letech hraní a tréninku stejná zahájení, jako  když začínal, ale přece jen položím otázku:
Je třeba mít v databázích i soutěže dětí a začátečníků?

Stejnou otázku položím i k soutěžím dospělých:
Proč se do databází nahrávají nižší soutěže, resp. proč se z nižších soutěží vůbec uchovávají partie v elektronické podobě?

Tedy mně osobně se to líbí , mohu se připravit na české hráče, ale je to hezké jen do chvíle, než přijedu na turnaj a zjistím, že mí mladí soupeři ze zahraničí si důkladně prostudovali, jaké „koniny“ hraji někde v Krajském přeboru, a oni mají v databázích jen dvě partie a ještě k tomu, jak na potvoru, jinými barvami než v našich vzájemných partiích .

Čím více našich soutěží do databází zadáme, tím jsme „zranitelnější“ . Soupeři se na nás (myšleno české hráče) mohou velmi dobře připravit.

Pan Mík má pravdu, naši hráči nemají skoro žádné informace o soupeřích, zatímco oni mají dokonalý přehled.
Je tu však ještě jeden „detail“ .
Opět si vezmu za příklad slečnu Nagyovou. V osmém kole MS juniorek prohrála bílými s Indkou Yashvi Jain v Evansově gambitu. Pominu skutečnost, že Italskou hru hraje naše hráčka „celý život“ , ale v posledních dvou letech hrála minimálně dvakrát Evansův gambit.
Jak těžké je se na tuto eventualitu připravit?
Hráčka s ratingem 1729 to zvládla na jedničku s hvězdičkou. V jedenáctém tahu měla černá na hodinách 1:30:00 a rovnou hru. Zahájení nebylo přímou příčinou porážky naší hráčky, ale když víme (a víme to už dlouho), že naše databáze jsou pro soupeře cenným zdrojem informací, proč před turnajem trenér (měla-li nějakého) hráčku nepřipravil na to, že se na ni soupeřky připraví?

 

To platí obecně, nejen v tomto případě.
Trenéři nemohou znát dopředu los turnaje, ale mohou se s dostatečným předstihem podívat, kolik má v databázích jejich svěřenec partií a předpokládat, že soupeři budou připraveni. Když hráč v průběhu turnaje zjistí, že všichni vědí, co proti němu mají hrát, je obvykle pozdě.
To není chyba hráčů, ale jejich trenérů.

 

Jak to vidím já (je mi jasné, že se mnou řada lidí nebude souhlasit )?

Můžeme si za to sami. Mám na mysli stav, že někdo od nás vyjede někam do světa a vrátí se „oholený o ratingové body“ .

Nemusí nás to trápit, rating není žádné „božstvo“ , ale pokud bychom to chtěli změnit, tak:

1/ neposílejme na zápočet FIDE ratingu kdejaký přebor mateřské školky nebo klubu důchodců. Ušetříme si peníze i nervy.

2/ „nekrmme“ databáze vším, co se nám dostane do rukou. V mnoha případech jsou to stejně nekvalitní partie a vede to jen k tomu, že našim soupeřům usnadňujeme přípravu.

3/ jedete-li někam „ven“ na turnaj nebo tam vezete svého svěřence, nejdříve si zkontrolujte, kolik vašich (svěřencových) partií je v databázích. Počítejte s tím, že v dnešní době už se připravuje každý, takže buď jděte ve „svých“ variantách do větší hloubky nebo rozšiřte svůj repertoár zahájení.

 

---

 

Umělá inteligence je „umělá“ , ale o inteligenci se nedá mluvit. Přesto se někteří lidé domnívají, že umělá inteligence (AI) za ně časem bude dělat spoustu věcí.
Bude, a blbí budou ještě blbější .

 

 

 

Někteří slepě věří všemu, co jim nějaký „kecálek“ , který sbírá data kdoví odkud, vyplivne . Někdy data ani nesbírá a jen si vymýšlí .
No, ale možná tomu začnu také věřit .

Úryvek z diskuse s AI od Microsoftu (Copilot) a názorný důkaz, že AI je „blbá, jak troky“ a že se dá snadno ovlivnit i jednoduchým dotazem.

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme