České vlajky
Kvapem se blíží start 45. šachové olympiády (10. – 24. 9. 2024) a je jasné, že moc velkých akcí se těsně před významnou šachovou akcí, na níž se sjede řada špičkových hráčů a hráček, konat nebude. Je to takové ticho před bouří 🙂 .
Stále se však hrají i jiné turnaje a na některých z nich se objevují i české vlajky.
Je to skoro přesně týden, co se hrál v neděli 25. srpna v polském Goleszówě další z řady „rapidobleskových“ turnajů „53. MOKATE o Puchar Gminy Goleszów“ .
Turnaj se hraje zajímavým časovým tempem: tři kola jako bleskový šach tempem 5 minut na partii a bez přídavku, pak desetiminutovky opět bez přidávání času a na závěr patnáctiminutové partie a snad ani nemusím dodávat, že se čas opět nepřidává 
. Hraje se tak především na turnajích pořádaných Karolem Linertem, který úzce spolupracuje s firmou Mokate, právě proto se v Polsku pro toto tempo (nebo tato tempa? ) vžil termín „MOKATE systém“ .
Turnaje MOKATE jsou populární v Polsku a v přilehlém okolí za jeho hranicemi, tedy v českém Slezsku a na Moravě. Také v 53. ročníku goleszówského turnaje hrála čtveřice hráčů pod českou vlajkou, z nichž dva byli v turnaji dokonce nejvýše nasazení.
Záměrně nepíši „českých hráčů“ , protože Piotr Piesik a Sergej Vesselovsky nejsou „echt Češi“ , ale Českou republiku reprezentují, Sergej dokonce už velmi dlouho. Ani u mladého Artura Žyly si nejsem jistý, jaké je národnosti. Mladý klučina hraje za Slavoj Český Těšín a od začátku má u svého jména českou vlajku, ale o jeho národnosti nevím zhola nic, protože Cieszyn a Český Těšín jsou jedno město, které bylo kdysi rozděleno a je docela dobře možné, že „mladý muž“ prostě na zápasy svého Slavoje jen přechází hranici . Jen u čtvrtého hráče Petra Vysoglada vím, že je „Čechem od narození“ (i když i on by klidně mohl mít jinou národnost )
Ono je to ale celkem jedno, reprezentují Českou republiku a není třeba řešit jejich národnost. Koneckonců, nikdo se nepozastavuje nad jedním z nejslavnějším Čechoslováků Richardem Rétim, který údajně česky ani slovensky neuměl, přesto nastupoval pod československou vlajkou a považoval se za příslušníka Československa (snad nepíši „hovadiny“ , nejsem historik).
V devítikolovém turnaji w Goleszówě uhráli Piotr Piesik a Eneasz Wiewióra 7.5 bodů, lepší vedlejší hodnocení měl český hráč Piotr Piesik, který si vybral slabší chvilku ve střední části turnaje, tedy v desetiminutových partiích.
Turnajová dvojka Sergej Vesselovsky uhrál šest bodů, což mu stačilo na celkové deváté místo. Sergej nejvíce ztrácel v závěrečných patnáctiminutovkách, v nichž ze tří partií dvě prohrál. Petr Vysoglad (12. místo) uhrál stejně jako Sergej šest bodů, jeho slabinou byly úvodní bleskové partie.
Čtvrtý český zástupce Artur Žyla (nebo možná Artur Żyła , jak má jméno uvedeno na chessarbiter) uhrál 3.5 bodů a obsadil 52. místo.
Odkazy:
Česká vlajka se objevila i v hlavním městě válčící země, v ukrajinském Kijevě. Včera se tam uskutečnil bleskový turnaj Open Kyiv Chess Express.
V devítikolovém turnaji hraném tempem tři minuty na partii plus dvě sekundy za provedený tah hrálo 76 hráčů, z nichž jen dva neměli u svého jména ukrajinskou vlajku.
Sam Frankel (bez ratingu) reprezentoval Francii, Alexej Kislinsky hrál pod českou vlajkou. Znám Alexeje Kislinského jako velmi dobrého blicaře, ale tentokrát se mu v turnaji moc nedařilo. S 5.5 body skončil až na šestnáctém místě.
Sledujete-li šachy, jistě objevíte mezi účastníky kyjevského turnaje i další známá jména. Určitě mnozí v ČR znají velmistra Vladimira Sergejeva, GM Eduard Andrejev také často hrával v naší zemi.
V turnaji zvítězil Viktor Skliarov (7.5 bodů) , druhá příčka patřila Danilu Biletskieyemu (Bileckému; 7 bodů)) a třetí skončil již zmiňovaný Vladimir Sergejev (7 bodů).
Odkazy:
Výsledky turnaje na chess-results
V souvislosti s kyjevským turnajem si dovolím vzpomenout na loňský turnaj v Teplicích, kdy pořadatelé až po veřejných výzvách zrušili diskriminační rozhodnutí nebrat do turnaje ukrajinské hráče v branném věku s odůvodněním, že by tito hráči měli být na frontě a pomáhat Ukrajině v obraně před okupací Ruskem.
Dovolím si ony organizátory odkázat na tabulku kyjevského turnaje, aby viděli, kolik silných hráčů ve své zemi zůstalo.
A dovolím si ještě jednu poznámku. Už dva ze čtyř mých známých ukrajinských spolupracovníků v branném věku (od letošního jara mohou být mobilizováni muži ve věku 18-60 let) obdrželi povolávací rozkaz a odjeli do Ukrajiny (vím, u nás se používá „na Ukrajinu“ , ale není to asi správné, protože v tomto případě mluvíme o státu, nikoli o území). Z ničehonic odjeli a nebyli to žádní „zajíčci“ . Jeden má kolem čtyřicítky, druhý nedávno oslavil padesáté druhé narozeniny, oba mají rodinu v ČR.
Tím chci říct jen tolik, že pokud u nás vídáme ukrajinské bojeschopné muže, ať už za šachovnicí nebo někde v obchodě či práci, neznamená to automaticky, že to jsou lidé, kteří nechtějí bojovat za svou zemi. Mohou to být lidé, kteří odvedli rodinu do bezpečí a v případě nutnosti (=povolávací rozkaz) se vrátí splnit svou povinnost.
I z tohoto úhlu pohledu je tedy loňské rozhodnutí pořadatelů v Teplicích chybné. Čekat na povolávací rozkaz se dá i jinde než ve své zemi a přitom se klidně dají dělat i jiné činnosti, třeba hrát šachy.
Každá válka je krutá a pokud jste jen obyčejní „odvedenci“, je o to krutější.
Když vám navléknou mundúr, je úplně jedno, jaké máte názory na vedení své země, klidně můžete být v ruské armádě „protiputinovský“ nebo v ukrajinské „protizelenský“ , ve vojenském stejnokroji se vás na názor nikdo neptá, stáváte se součástí nemyslící masy. A chcete-li se jako odvedenci do jakékoli armády po válce vrátit k rodině, pak platí jen jedno pravidlo: „Zabíjej, jinak budeš zabit.“ 
