Nervy…

20. 9. 202420. 9. 2024 Luboš Zimniok 2 komentáře Olympiáda

Osmé kolo bylo v podání našich týmů hodně bojovné. Byly to však i pořádné nervy 🙂 , protože ne vše se pro naše družstva vyvíjelo podle papírových předpokladů.

Ženy hrály s týmem Islandu, jehož jedničkou je bývalá česká hráčka Lenka Ptáčniková (mimochodem, za tým Walesu nastupuje Daniel Kožúšek a Zbyněk Hráček je kapitánem ženského týmu Kanady).
Naše hráčky byly v zápase favoritem nejen podle ratingu. Celkem pravidelně sleduji různé soutěže a nevynechal jsem ani poslední čtyři ročníky mistrovství Islandu , takže si dovolím tvrdit, že v případě islandských hráček nejsou ratingy skoro nijak zkreslené a zhruba odpovídají jejich výkonnosti.

Před zápasem s Islandem. Autor: Aleš Krajina

Na první šachovnici hrála Julia Movsesian s Lenkou Ptáčnikovou. Pro pořádek, kdyby se sem náhodou podíval nějaký šachový amatérský fanda, uvedu, že Julia (původem z Ruska) reprezentuje ČR, Lenka (původem z ČR) Island . Hrála se celkem vyrovnaná partie, v níž se dlouho „nic“ nedělo (dělo se samozřejmě hodně, ale nešlo o žádné „výkyvy“ ). Vyměnila se řada figur a věřím tomu, že nebýt to na olympiádě, partie by možná skončila smírem hned po časové kontrole. Ještě před ní se však dopustila Julia chyby (34. a4), která naštěstí zůstala nepotrestána. Po časovce stála na šachovnici věžová koncovka, kterou jsem považoval za „nudně remízovou“ a partii jsem už pak nevěnoval pozornost s tím, že to skončí smírem .
Když jsem se k partii po nějaké době vrátil, nehrála se věžová koncovka, ale dámská.
Nevím, víc bych si na místě černé věřil spíš v té věžové koncovce, protože dámské koncovky jsou noční můrou mnoha (i lepších) hráčů . I dámské koncovka však byla remízová (to nemám z vlastní hlavy, to mi prozradil Stockfish ) , ale v takových koncovkách nebývá o chyby na obou stranách nouze.
Analýzu (pro mě) těžké koncovky raději přenechám někomu lepšímu, popřípadě šachovému motoru , spokojím se s tím, co je v tablebasích koncovek. Chybovaly obě hráčky, ale poslední chybu udělala Lenka.

Poměrně rychle (a mám dojem, že jako první z celého zápasu) skončila partie na druhé šachovnici. Islandská hráčka Johannsdottir zahrála proti Natálii Kaňákové velmi dobře a remíza byla oboustranně zasloužená.

Na třetí a čtvrté šachovnici připravily české hráčky svým příznivcům horrorové okamžiky .
Tereza Rodshtein svou soupeřku celkem v pohodě přehrála a zdálo se, že prorazí útokem. Jenže pak přišel „ucpávací“ tah 31. Sf6 (mimoděk jsem si v té chvíli vzpomněl na útok Kristýny Novosadové z předešlého kola, která to také zkusila, a špatně, přes f6) a najednou měla bílá „problém“ jak pokračovat v útoku.
Bílá hledala dobré útočné tahy, černá hledala dobré obranné tahy a času na obou stranách ubývalo . V časové tísni udělaly obě hráčky několik chyb, které mohly změnit průběh partie, ale na konci časovky se vyjasnilo.
Nad pozicí bílé svítilo sluníčko, pozice černé se ponořila do tmy.

Vítězná Tereza Rodshtein. Autor: Aleš Krajina

Na čtvrté šachovnici Martina Kořenová přivodila fanouškům českého týmu, a zřejmě i kapitánovi , infarktové stavy. Zahájením (Královská indická) propluly obě dámy s jistou grácií a říkal jsem si, že za černou je pozice v pořádku, ale pak jsem znejistěl, když jsem viděl tah 21. … Jf4.
Ne, že bych snad měl vše hned spočítané, ale viděl jsem, kam černá míří a nezdálo se mi to být správným řešením. Po vynuceném ústupu střelce přišel šach na d4 a po dalším 23. … Jh5 mně napadlo, že tím bílé vlastně pomáhá. Naštěstí bílá nezareagovala dobře (24. fxe4?) a na okamžik jsem se uklidnil. Opravdu na okamžik, protože po tahu 25. … Jf6 si říkám: „A kam půjde Sd4, když jej bílá napadne?“
Nikam. Martina k tomu napsala, že viděla, že se soupeřka dostává do časové tísně, tak zkusila pozici zkomplikovat .
Povedlo se jí to, komplikace skutečně přišly, ale na straně černé.
Nakonec si zablicaly obě hráčky a po časové kontrole nebyl pohled na pozici černé nijak vábný. Bílá měla dvě figury za věž, ale hlavní problém byl, že černá neměla co hrát. Mohla jen čekat, co vymyslí bílá. Nezbývalo než doufat, že výhodu dvou figur proti věži často není úplně lehké uplatnit ani na vyšší úrovni a že se islandská hráčka někde „sekne“. Nakonec se Martina dočkala a soupeřka se zhruba pěti minutami na hodinách nabídla remízu.
Za předvedenou hru by měla Martina každému fandovi koupit panáka , ale za vůli, bojovnost a vytrvalost by měli fanoušci obdarovat Martinu. Takže „vyrovnáno“ , nikdo nikomu nic nedluží .

Ještě perlička z pera Martiny: „Těsně před koncem mé partie vedle mě vytryskla pod nohami Cola jedné rozhodčí. Úplný gejzír! Nahlas jsem vyjekla .“
Já k tomu jen dodám, že to byl symbolický gejzír radosti z vítězství nad Islandem, zemí gejzírů .

Jako lvice bojovala Martina Kořenová. Autor: Aleš Krajina

Muži remizovali s Moldavskem. Na rozdíl od některých komentátorů to za žádnou ostudu nepovažuji. Šachy jsou sport a ve sportu rozhoduje momentální forma a někdy i štěstí. Pro mě je důležitější než výsledek vidět snahu podat co nejlepší týmový výkon, i když se zrovna někomu nedaří.
A naši bojovali jako tým.

Zahájení zápasu s Moldavskem. Autor: Aleš Krajina

Začnu netradičně od třetí šachovnice, na níž nastoupil do zápasu Štěpán Žilka. Štěpán neměl svůj (tý)den . V partii s Jegorem Lashkinem (Laškinem) si nepěkně zalaškoval s českými fanoušky už brzy po zahájení, když po delším přemýšlení zahrál trochu tajuplný tah 21. Sd1. Mohu se jen dohadovat, jaká byla myšlenka tohoto převodu střelce do „zajištěných pozic“ , možná to měla být prevence proti postupu e5-e4, možná něco jiného. V každém případě, když Štěpán svou myšlenku ještě vyšperkoval, opět po delším přemýšlení, tahem 22. Jd4, bylo po strategické stránce „vymalováno“ .
Stačilo několik jednoduchých tahů a výměn a černý měl ve své moci otevřený e-sloupec, silného pěšce na h3 a k tomu byl bílý král hodně oslabený a pěšec na g4 ještě slabší. Pozice, v níž panuje materiální rovnováha a není vidět okamžitá výhra, ale bílý ji může zahodit rovnou i s rukama…

Špatně se pro naše barvy vyvíjela i partie na čtvrté šachovnici, kde zkušený Victor Bologan drtil Honzu Vykouka. Doslova drtil… a přitom jedinou větší Honzovou chybou bylo to, že včera usedl k šachovnici .
Vážně, černý jistě mohl hrát někde v zahájení i lépe, ale ani tahy, které hrál náš hráč mi nepřišly vyloženě špatné. A přece se pozice černého stále zhoršovala…a zhoršovala…až už byla špatná (po 25. … Jc5) a nakonec i prohraná.

Vzhledem k vývoji zápasu nezbývalo než doufat, že se nám podaří dva „zázraky“ na prvních dvou deskách. Dva „zázraky“, protože pozice Davida Navary byla vyrovnaná a ani Van v té chvíli (=Štěpánova prohra a horší Honzova pozice) nestál na výhru.

Thai Dai Van Nguyen si však na turnaj přivezl velmi dobrou formu. V zápase proti Moldavsku ani přes nepříznivý vývoj nijak „netlačil na pilu“ a trpělivě se pokoušel vylepšit svoji pozici.
To se mu nakonec díky soupeřovým nepřesnostem povedlo. Jenže přišla časová tíseň a s nedostatkem času na hodinách Van chyboval. Nebyly to sice prohrávající chyby, ale byly to chyby, které vypouštěly výhodu. Ani jeho soupeř však ve složité pozici naštěstí neměl moc času zkoumat všechny její záludnosti.
Nakonec vše rozhodl závěrečný Vanův úder 40. … Jc3.

Remízu týmu vydřel David Navara. Je obdivuhodné, jak dokáže hrát pro družstvo! Leckterý hráč by se „alibisticky“ spokojil s tím, že pozice je rovná a není možné vyhrát. Ne tak David .
V Berlínské variantě Španělské hry získal pěšce, ale černý za něj měl krásnou dvojici střelců a aktivní protihru. Rovná pozice, která plynule přešla do rovné koncovky.
V koncovce přišla typická ukázka Davidovy zarputilosti .
Přišel tah 24. … Vg5+ a po 25. Kf1 Vf5 26. Kg2 Vg5+ by leckdo usoudil, že bílý nemá nic lepšího než opakování tahů. Jenže David i v takových pozicích hraje vynalézavě a hledá i sebemenší možnost jak pokračovat v boji. Našel 27. Kh1 s dalším 28. Vc4 a 29. Vb4.
Že je pozice stále remízová? Ano je, ale dokažte to Davidovi za šachovnicí .
Ivan Schitco to zkusil a neuspěl. Ve zdánlivě jednoduché pozici si na rozdíl od Davida neuvědomil její záludnosti a po 46. … Kd5 partii prohrál.