Nákaza

21. 9. 202421. 9. 2024 Luboš Zimniok Žádný komentář Olympiáda

Včera se hrálo už deváté kolo šachové olympiády v Budapešti. Do konce olympiády zbývají už jen dvě kola. Dvě kola, v nichž už naši nemají co ztratit, protože to ztratili už včera 🙂 , ale stále mohou uhrát alespoň ještě přijatelný výsledek.
Muži prohráli s Polskem, ženy podlehly Malajsii.

Dvě nepříjemné porážky, které asi nepotěšily české fanoušky, ale nám „šachanistům“ (o šachanismu ZDE) se blýská na lepší časy . Je to na dobré cestě! Po devátém kole bychom mohli s otevřenou náručí některé z našich hráčů a hráček přivítat v řadách šachanistů .
Pokazit se dá jakákoli pozice, ale když se to sejde v jednom kole, pak se člověku dere do hlavy myšlenka, že „šachanistický velekněz“ Jirka Hurta nejel do Budapešti psát o olympiádě, ale šířit „šachanistickou víru“ , na kterou nalákal i naše hráče a hráčky (a nejen je) .

My Češi vždy po nečekaném výsledku okamžitě hledáme „viníka“ , kterého je třeba upálit, odvolat a tak podobně. Já viníka znám a hned mám po ruce i řešení . Ano, už jsem to naznačil výše: může za to Jirka Hurta!
Jen co se na metr přiblížil ke Carlsenovi, ten prohrál. Povykládal si s členy našeho týmu a je to tady! Opět porážky. Všechny je nakazil!
Nebudu zdržovat, hoďte Jirku do rozvodněného Dunaje a máme vystaráno .
Jistě, možná jsou příčiny porážek trochu jiné, ale jak říká Jirka: „No co už?“ , prostě potřebujeme obětního beránka a Jirka se jistě pro dobro českého šachu rád obětuje .

K zápasům našich týmů.
Muži prohráli vyrovnaný zápas s Polskem, kterému se na turnaji také moc nedaří.
Na první šachovnici se podle spotřebovaného času Jan Duda velmi dobře připravil na Davida Navaru a partie skončila brzkou remízou.

(Jen tak „mimo mísu“… Krzysztof je Dudovo křestní jméno, tedy druhé jméno, které dostal při křtu, a co znám Poláky, a znám jich dost, běžně své druhé jméno neužívají, takže nevidím důvod psát stále dokola Jan Krzysztof. Je to prostě jen „Janek“ .
To mi připomíná mého polského spolupracovníka, který se poté, co nám ubrali v práci jednoho člověka a snížili „normu“ , zeptal při téměř okamžitém opětovném zvýšení „normy“ (píši v uvozovkách, protože stejně jako rating je to pro mě jen nic neznamenájící číslo ) na původní úroveň:
„Dlaczego to zrobili???“ [Proč to udělali?]
„To kvůli tobě, ty „magore“ 🙂 , protože sis začal psát celé jméno ‚Maciej Tomasz‘ a cizinci ve vedení nabyli dojmu, že jsme tady pořád tři.“ )

Na druhé šachovnici měl malé problémy Thai Dai Van Nguyen, ale Van je „držák“ a na turnaj si navíc „přibalil“ skvělou formu. Radek Wojtaszek mu v Marshallově gambitu Poloslovanské obrany obětoval dva pěšce a Van možná mohl hrát trochu ambiciózněji (13. … Sh3!?), ale kdo ví, jak hluboko mají hráči tohle „stockfishovské“ doporučení proanalyzováno a jak to vlastně na konci vypadá.

K partii Honzy Krejčího s Kacperem Piorunem se toho moc napsat nedá. Velmi pregnantně to vyjádřil sám Honza v článku Jirky Hurty: „Jsem …..“ (zbytek je vytečkovaný, v hlasovém provedení by musel být „vypípán“)
Neviděl bych to až tak hrozně , ale upřímná sebekritika je vítaná . Žertuji a vím, jak se hráč po tak hloupé chybě (26. Sxc6) cítí, zvlášť pokud jde o partii v zápase družstev.
Ale někdy se to prostě stane.
Po 21. Sxc6, jednoduchých výměnách a „sprostém“ tahu 27. … f5, nemá bílý jiný ústup jezdcem než do smrtelné vazby na d2 a to je prakticky konec partie.

Honza Vykouk na čtvrté šachovnici sehrál dobrou partii se špatným koncem. Budiž pro něj ponaučením, že hráči, jako je Mateusz Bartel, se jen tak nevzdávají a do poslední chvíle hledají nejen šance na záchranu, ale dokonce na výhru .
Matuesz je „moje krevní skupina“ . Viděl jsem hodně jeho partií, které by mnozí jiní dávno vzdali, ale on dokázal i v takových chvílích hledat i tu nejmenší šanci. A jak už jsem napsal, nehledá jen šanci na záchranu .
Honza v zahájení vyrovnal hru, pak získal i malou výhodu a pozice bílého nebyla moc dobrá. Bartel v té chvíli zahrál tah 27. Vxd6, který Stockfish hodnotí jako chybný, já k němu dávám vykřičník. Po „správném“ 27. Kf2 může totiž bílý jen tupě čekat, až jej soupeř „zařízne“ .
Stejně tak 30. Vb1 je tahem, kterým bílý hraje vabank. Buď to soupeř zvládne a dá bílému někde mat, nebo se bílý dostane k nějaké (nebezpečné?) protihře. Když jsem viděl tah 33. Jxf6+, tušil jsem, kam bílý směřuje. Postaví pěšce na e5 a bude „otravovat“ s nějakými maty nebo věčným šachem. Po 34. e5 se černý na čtyři minuty zamyslel.
„Nic nehledej! Vezmi sprostě na e5!“ , řval jsem v duchu.
Marně . Černý našel „nekrytelné“ matové hrozby na g2. Odpověď bílého byla téměř blesková. Šach věží, šach dámou, oběť dámy …a věčný šach.

Kapitán týmu žen Tomáš Polák musí mít dobré srdce . Nemyslím tím, že je dobrák, myslím zdravé srdce, protože včerejší zápas našich žen s Malajsií by dostal na JIPku mnohého kapitána se slabším srdcem.

Dámám se pátek moc nevyvedl. Pauzovala Julia Movsesian a zdálo se, že i bez ní by měl být zápas plně v naší režii.
Nebyl.
Když jsem se na začátku podíval, jak to stojí, vypadalo vše OK. Pak se však začaly dít věci.

Natálie Kaňáková na první šachovnici soupeřku v zahájení jasně přehrála. Pak však přišel moment, kterému doteď nerozumím, tah 20. f5. Byla to oběť? Za co? Bylo to přehlédnutí?
Přikláním se k poslední možnosti-přehlédnutí. Po dalším 21. Sf4 si říkám, že tah 21. … c4+ by zahrál i slepý ladič pian, který šachy nikdy neviděl a opravdu to přišlo.
Stále se však nic strašného nedělo, protože Natáliina soupeřka nehrála, řečeno diplomaticky, zrovna nejsilnější tahy. Když ale přišel blundr 33. Dd6, tušil jsem, že to je konec. Bílá přišla o třetího pěšce a to je špatné i v koncovkách těžkých figur , to už k výhře dotahá opravdu skoro každý, kdo už šachy někdy viděl.

Na druhé šachovnici remizovala Tereza Rodshtein. Z pohledu českého týmu to byla jediná „normální“ partie zápasu . Terka stála v jedné chvíli podstatně lépe, ale pak zahrála pasivní 20. … Sb8 a bílá se „dostala do hry“ .

Přeskočím třetí šachovnici, protože Martina Kořenová dohrávala až jako poslední, a „vrhnu se“ rovnou na Kristýnu Novosadovou na čtvrté šachovnici . Kristýna má dny, kdy hraje výborné šachy, ale má také dny, kdy hraje…hm…“podivné“ šachy.
Včera měla takový svůj (šachově podivný ) den. V relativně rovné pozici přišlo nesmyslné 17. … g6. Nesmyslné, protože pěšci h5 nic nehrozilo a nesmyslné, protože prakticky až do konce uvězní černou dámu na královském křídle. Od této chvíle má vlastně bílá obrovskou materiální výhodu, černá je „bez dámy“ a „bez věže“. Dáma a věž navíc by stačily k výhře skoro každému .

Martina Kořenová sehrála dobrou partii, ale konec, konec se jí vůbec nepovedl. Martina si dlouhou dobu udržovala nadějnou pozici, ale soupeřka se dobře bránila, stálo ji to však hodně času a v časové tísni přišly chyby, které Martina zkušeně využila. Po časovce stála bílá jasně na výhru. Byl tu však jeden problém, jak se uchránit od případných věčných šachů a jak uplatnit obrovskou výhodu…
Na první pohled to vypadá jednoduše, ale když máte za sebou několik hodin strávených počítáním variant, tak to jednoduché být nemusí.
Martina se, zřejmě vlivem únavy, dopustila v závěru několika chyb. Za největší (tím nemyslím prohrávající) považuji 56. Va3. I pak je pozice bílé lepší, ne-li přímo vyhraná, ale takové „stahování do obrany“ už nevěští nic dobrého (v hlavě hráčky ).
Škoda, hezky vedená partie, ale ten závěr…
No nic, prohrou život nekončí .

Dnes hrají naši muži s Kyrgystánem a odpočívat bude Honza Krejčí. Ženy se utkají s Chile a i přes poměrně nízké ratingy chilských hráček bych viděl zápas jako vyrovnaný.

Jednou se Jirka vyfotil s Carlsenem, byť virtuálním, a už se Carlsen nakazil „šachanismem“ . Dobrá fotka, taková realistická… Jen mi trochu vadí, že Magnus drtí Jirkovu nohu v sandálech .