Fanoušci dnes šílí, vyhráli dva bílí

Začátek dne byl klasický. Když jsem se ráno zvedl, že navštívím toaletu, zvedl se i Aleš a se slovy: Máš smůlu, když už jsem se nevyspal, (tož chrápu-co už…), tak se jdu vysprchovat….
Podíval jsem se z okna, venku krásně a támhle je takový osamělý keřík…
Rychle jsem se oblékl a vyběhl ven. No co už… 🙂

 

Když už jsem byl venku, tak jsem zašel do tržnice pro čerstvé pečivo pro kluky, a pak vyrazil k Dunaji, zda se skutečně vylil z břehu, jak varovali. A celkem v pohodě, nic se neděje.
Aleš se mezi tím uklidnil a připravil snídani. I Láďa s Markem se zvedli z postele. Takže klasika.

Co dnes dopoledne? Městský park a Náměstí hrdinů.
Sobota, lidi mají volno a zaplavili parky.
No, trošku „disneyland“ , ale okořenilo se to setkáním s prezidentem polského šachového svazu Radoslawem Jedynakem, kterého známe z jeho dlouholetého působení v našem bývalém excelentním extraligovém klubu Labortech Ostrava.

 

 

Celkem v pohodě stíháme zahájení předposledního kola.
Je to taková show, kdy první tah na prvních deskách zahajují šachové legendy (anebo sponzoři …). Dneska třeba Lájos Portish a Susan Polgárová. Objektivy novinářů jsou na ně zaměřeny, tlačenice, Aleš ale i tak stíhá.

 

 

 

Vážně, když máte coby „press“ jen cca 25 minut, moc toho nestíháte. Aleš fotí „o duši“, já jen tak bloumám…
Opět se chvíli dívám na šachové hvězdy , ale znovu mě více zajímají zadní šachovnice. Tam je exotika, tam je „genius loci“ šachové olympiády.

 

 

 

 

 

 

Po 25 minutách nás vyženou, takže opět bloumám v zákulisí, to je celkem také „ekšn“ (action ).
Možná více než můj (ubohý..) text vás osloví fota, které mistrně zvládl Aleš.

Zejména můj údiv, když mě Magnus Carlsen nabídl přes telefon tykání a konzultaci na téma 1.e4 Jf6 2.e5 Jg8! .

 

Zítra balíme, takže Marek, rozený „prokletý“ básník, přidal verš na závěr:
DÁM SI JEŠTĚ JEDNU SKLENKU, DOKUD NENÍ DUNAJ VENKU!¨

Rovněž vymyslel název této „repo“ , dle toho, že jsme dnes vyhráli na „bílých deskách“ .
Obecně, rozdělili jsme se, naše grupa, na „umělce“ (tedy já a Marek) a „technokraty“ (Aleš a Láďa), a děláme si z toho srandu!

Zítra tedy končíme, je mi z toho docela smutno. Budapešť jako taková je hodně zajímavé místo. A olympiáda, byť má své mouchy, to je skutečně neskutečný zážitek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme