ŠACHOVÁ OLYMPIÁDA – JAKÁ BYLA?

Ne nebojte se, nebudu si zde hrát na oprávněného hodnotitele našich sportovních výkonů (takových je tady dost a dost 😊). Spíše bych se chtěl podělit o celkové dojmy z olympiády, z její organizace a zážitků kolem.

Přesto si nejprve neodpustím pár slov k výkonům našich reprezentantů. Jednoduše: nebyl to propadák ale také nic, z čeho bychom jásali (s výjimkou famózního výkonu Vana na druhé šachovnici). Naši bojovali, někomu se dařilo více, někomu méně – to už tak někdy bývá.

 

Asi reálně to odráží naše postavení ve světovém šachu – už zdaleka nejsme součástí první desítky. Na olympiádě jsme hráli většinou s elově slabšími protivníky, ale nedejte se zmást, spousta zemí startovala s opravdu silnými hráči jejichž ELO bylo docela dost podhodnocené.

Ale opusťme naši výpravu. Myslím si (někde jsem to zachytil), že na této 45. šachové olympiádě hrálo dosud nejvíce družstev v historii této soutěže! Kdo viděl hrací sál a doslova mumraj šachistů ze všech různých – a pro mě mnohdy neznámých – zemí, tak se mnou bude souhlasit, že se v tomto směru jednalo o velkolepou olympiádu.

 

 

 

 

Ano, Já a Jirka jsme viděli na vlastní oči hrací sál, světové šachisty metr od nás a plejádu šachových legend, které slavnostně zahajovaly každé kolo. Měli jsme každý den jen omezený čas cca 55 minut (30 minut před zahájením kola a 25 minut po zahájení kola), abychom nasáli atmosféru olympiády, pohovořili s hráči a kapitány a udělali nějaké fotky. Pro nás opravdu zážitek a pecka! Velký dík portálu šachy.cz za zprostředkování této možnosti!

Nicméně kamarádi Marek a Láďa z naší expedice už takovou možnost neměli a v podstatě neviděli z olympiády nic. A tady se dostávám k organizaci olympiády. Pro hráče a další přímé účastníky olympiády bylo vytvořeno důstojné prostředí a vše bylo poměrně dobře zorganizované. Pro diváky a šachové fanoušky, kteří dorazili do Budapešti to však bylo velké zklamání.

Fanzóna v místě konání byla docela malá místnost (na rozměry olympiády) s několika stoly a velkou obrazovkou, na které se často analyzovala nějaká partie, mnohdy ze včerejška, a to ještě v maďarštině! Opravdu hrůza. Nechápu. V dnešní době mohli divákům ukazovat online partie komentované významnými velmistry (a alespoň v angličtině), záběry ze sálu (všude tam měli plno kamer). Taky se zde neděly vůbec žádné atraktivní akce pro šachové fanoušky – např. autogramiády, simultánky atd. Jedinou zajímavější záležitostí byla šachová výstava (knihy, medaile, šachové talismany a předměty, šachy, šachovnice, šachové programy, šachová literatura, šachové kamery apod.)

Právě posledně jmenovaná šachová kamera mě zaujala. Pro online přenos se již nic neinstaluje a nemusí se mít speciální šachové soupravy. K běžným šachovnicím se postaví speciální šachové kamery, které partii „sledují“ a ihned ji převádí do online přenosu a do formátu chessbase.

 

 

 

 

 

 

Výstavu si ale projdete jednou, dvakrát a stačilo … Ale přece jen jedna opravdová atrakce tam byla! Fotoautomat, na kterém si vyberete, s kterým jedním až dvěma světovými šachisty chcete být „vyfoceni“, navolíte si je na automatu, postavíte se na označené místo, světoví velikáni se k vám imaginárně postaví a prásk – máte super foto! Foto si můžete nechat vytisknout nebo poslat emailem (já to emailem zkoušel třikrát a ani jednou foto nedorazilo).

 

Dále připojím ještě vyjádření mých kamarádů.

Marek:

Prostředí olympiády nebylo k fanouškům úplně příznivě nakloněno. Přirovnal bych to k situaci, kdy jako fanoušek cestujete přes půl světa (záměrně přehnáno) na fotbalový šampionát podpořit svůj tým a pořadatelé vás dovnitř nepustí a pustí vám pouze rozhlasovou reportáž, a to ještě z utkání jiných týmů (nepřehnáno vůbec).
Dostatečnou kompenzací nám však byl zdařilý pobyt v maďarské metropoli, příjemné ubytování, hezké prohlídky místních památek a hlavně výborný kolektiv, se kterým jsme zažili spoustu zábavy a srandy. Zejména večerní tvůrčí sezení, při kterých vznikla spousta geniálních nápadů a replik.

Láďa:

Naprosto se ztotožňuji s pocity neakreditovaného fanouška :-). Rovněž také s druhou částí. Já osobně si Budapešť velmi užil a díky Alešově skvělé přípravě poznal místa, kde jsem nikdy nebyl a krásně si odpočinul, což byl z mého pohledu hlavní cíl cesty. Z večerních tvůrčích sezení mě ještě teď bolí bránice :-). Repliky jako „pivo značky Rány a šoky“ (nepříliš dobré pivo značky Arany Ászok) zůstanou uloženy.

Jinak po stránce kulturní a cestovatelské splnila a předčila naše mise naše očekávání. Budapešť je moc pěkné město s krásnými historickými budovami a dalšími památkami. My všichni z naší výpravy jsme zde kdysi byli (ale všichni v dětském věku a moc jsme si z toho nepamatovali), ale teprve nyní jsme objevili krásy Budapešti. Z plánovaného náročného programu nám nevyšly jen dvě věci: 1. návštěva Margaretina ostrova (byl již částečně zaplaven) a 2. jízda a plavba plovoucím autobusem (v důsledku povodní se nekonala a zakoupené jízdenky nám byly vráceny).

 

 

 

 

Pro nás byla akce překvapivě také intenzivně turistická, každý den jsme nachodili 16 – 20 tisíc kroků a byla to zabíračka.

Takže sportu zdar a šachům zvláště!

 

Aleš Krajina

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme