Pět a pětačtyřicet

Den volna v zápase o titul mistra světa v šachu se dá v psaní využít k rozhlédnutí po jiných turnajích. Dá se to také „proflákat“ a nepsat nic 🙂 . Možná by se dalo najít i nějaké bulvární téma, ale také se dá psát i o jiných věcech.
Titulek „Pět a pětačtyřicet“ není matematickou úlohou, je to jen malé připomenutí dvou zdánlivě nesouvisejících jubileí.

Začněme tím „mladším“ výročím.
Přiznám se, že když jsem se s Honzou Jílkem dostal poprvé do „kontaktu“, bylo to v době, kdy jsem na jeho YT kanál vložil nějaký uštěpačný komentář k jeho videu. Něco ve smyslu, že je jedno, zda sledujete Koutného nebo Jílka, protože jeden je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou .
Vím, bylo to drzé a možná příliš příkré, ale ve srovnání se streamy a videi, která jsem kdy viděl na zahraničních serverech, to bylo opravdu „o ničem“.
Příliš příkré proto, že na finanční možnosti a „český trh“ to zas alespoň na YT šachy.cz nebylo až tak nejhorší. Mluvilo se mnohem lépe česky než u konkurence, za komentátorem nepobíhala uklízečka s hadrem a kbelíkem a šachovnice se neposunovala po obrazovce .
Zbytek už tak „excelentní“ nebyl, stále to byly v podstatě „rádiové“ přenosy, při nichž „hlasatel“ popisoval, kam se na dvojrozměrné šachovnici pohne ta která figurka a co se asi dá dále čekat. Věřím tomu, že toto rozhlasové vysílání má své příznivce i dnes, ale mne si nezískalo.

Jenže pak přišlo něco, co nás s Honzou svedlo dohromady . Ve své době nejlepší šachový server s názvem Novoborský šachový server začaly zaplavovat především nešachové komentáře a tehdejšího provozovatele Petra Boleslava (Bolka) zřejmě už unavovalo vše sledovat a promazávat, takže server pronajal (a později prodal).

Ve chvíli, kdy jsem viděl, kam se zpočátku „sluníčkový“ (a bez možností cokoli komentovat) server posunul po stránce obsahové, jazykové i „cenzurní“ , začal jsem sám uvažovat o založení vlastních zpráv. Naštěstí k tomu nedošlo , protože ještě dříve, než jsem stačil svůj nápad realizovat, mě oslovil Honza Jílek (na popud Vojty Pláta?), zda bychom to nezkusili spolu.

Vzpomněl jsem si, jak Honzu charakterizoval jeden z jeho bývalých spolupracovníků, že prý je to takový „malý Napoleon“ , ale protože odjakživa „pohrdám“ autoritami (včetně Napoleona ), slovo dalo slovo a začali jsme s Honzou provozovat zpravodajství na webu šachy.cz .
Ukázalo se, že s tím „napoleonstvím“ to nebude tak horké, a s Honzou, jednáte-li fér, je celkem snadná domluva (pravda, nevím, jak to vidí on, možná je s ním „snadná domluva“, protože to spíš já mívám občas „napoleonské“ sklony ).

Úplně první článek na tomto serveru vyšel přesně před pěti lety (3. 12. 2019) . Honza Jílek v něm informoval o vzniku této platformy. Sedmého prosince pak vyšel další článek, v němž jsme nastínili, jakým směrem se chceme vydat. Nechtěli jsme být ani nejlepší, ani nejčtenější . Vlastně je zbytečné to popisovat, přečtěte si sami, co jsem napsal skoro před pěti lety 7. 12. 2019, a posuďte, zda jsme dokázali držet směr.

Možná nejsme nejčtenější, možná nejsme nejsledovanější a za těch pět let jsme jistě udělali nejednu chybu, ale není to tak špatné . Myslím si, že jsme se nijak zvlášť neodchýlili od toho, co jsem tady kdysi uveřejnil.
Pokud by se našel nějaký kritik, klidně by nám mohl vyčítat, že chybujeme , chybovat je lidské, ale nikdo nám nemůže vyčítat, že lžeme (aspoň ne úmyslně) .

Dostal jsem se k druhému výročí .
Dnes, 3. 12. 2024, slaví Honza Jílek skoro půlstoletí své existence.  Skoro, protože do půlstoletí mu ještě pět let chybí. Pětačtyřicet let života se může zdát jako bezvýznamná událost, ale není to málo. Věřím tomu, že za dalších pětačtyřicet let si budeme moci podobně říci: Do stovky mu ještě pár let chybí, ale devadesát není zrovna málo.“ .

Majitel domén šachy.cz a šachy.sk (a několika dalších ), provozovatel poměrně úspěšného e-shopu a šachové herny a můj přítel Jan Jílek dnes slaví pětačtyřicet let.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, HONZO!

Dovolím si vložit narozeninový obrázek z roku 2022 , který je však stále aktuální .

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme