Obrat o 180˚

Včera byl na Mistrovství světa v rapid šachu a bleskovém šachu v New Yorku volný den, který někteří hráči „zabili“ tlacháním o možné provázanosti financí a šachového světa. Nevím, jak konference „Wall Street Gambit“ dopadla. Podle všeho na ní kromě významných (?) ekonomů za šachisty vystoupili Magnus Carlsen, Viswanathan Ánand a Fabiano Caruana a neumím si představit, o čem byla řeč.

Ponechme stranou finanční dohody, či nedohody, které se včera na konferenci udály. Zprávou dne je, že Magnus Carlsen změnil své rozhodnutí a nakonec se zúčastní dnešního bleskového turnaje. Aby toho nebylo málo, prezident FIDE Arkadij Dvorkovič přikvačil s vyjádřením ke Carlsenovým džínám .

V podstatě by se včerejší dění v New Yorku dalo shrnout do dvou vět.
FIDE Carlsenovi (jen jemu nebo všem?) přiznala právo nosit na akce pořádané FIDE i džíny. Carlsen se na oplátku neodhlásil (nebo znovu přihlásil?) do bleskového turnaje.

Vzpomněl jsem si při tom na slova staré písničky skupiny C&K Vocal: Kdo je tu král a kdo principál?

Možná bychom měli být rádi, že obě strany dospěly k  určitému konsensu a byl tak, alespoň na chvíli, zažehnán spor mezi nejsilnějším hráčem světa (dle ratingu) a mezinárodní šachovou organizací. To je dobrá zpráva.
Otázkou ovšem je, k čemu pak byl celý ten humbuk kolem Carlsenova oblečení?
Možná to měla být názorná prezentace propojení světa šachového a finančního pod názvem „Jak vydělat peníze na šachu,“ protože i negativní reklama je reklama .

Žádné lepší vysvětlení mě totiž nenapadá.
Ano, napadlo mě, že Carlsen stál v turnaji nevalně, tak se pokusil se z něj „vyloučit“, aniž by to vypadalo, že se bojí o svou reputaci. Další věc, která mi přišla jako vhodné vysvětlení onoho incidentu, byla dobře uzavřená smlouva o reklamě s firmou vyrábějící džínsy .  To vše by dávalo smysl. Ze strany Carlsena, samozřejmě, protože z toho mohl mít finanční zisk (reklama) a ještě si zachovat „šachovou tvář“ nejlepšího hráče ve zrychleném tempu.

Celá situace však mohla vyhovovat i FIDE, protože trestání ratingově nejlepšího hráče turnaje se jen tak nevidí a FIDE (=její funkcionáři) mohla šachovému světu ukázat, kdo tady vládne.
To vše jsou pochopitelné, a smysl dávající, věci.

Včerejší události také možná mají nějakou myšlenku, ale pro mě je těžké ji označit za smysluplnou.
Prezident FIDE Arkadij Dvorkovič ve svém vyjádření nejdříve tvrdí, že „mantinely“ týkající se oblékání na akcích pořádaných FIDE jsou správné a jejich dodržování je nutné, ale vzápětí konstatuje, že významná osobnost (Magnus Carlsen) ukázala cestu, jak tato pravidla „v duchu doby“ obměnit , a že je sice nutné dodržovat dress code, ale je také možné tolerovat drobné „elegantní“ odchylky.
Není to doslovný překlad, ale tak vyjádření Dvorkoviče chápu já.
Kdybych to měl přeložit do „normální“ řeči, tak tím chtěl pan prezident říci asi tolik, že pravidla platí pro všechny, ale nechce naštvat Carlsena a raději přimhouří oči nad drobnými elegantními odchylkami .

Vypadá to, že Carlsen by mohl být spokojen, že dosáhl svého. Do jisté míry je to pravda. FIDE povolila drobné „elegantní“ odchylky od normy a Carlsen se elegantně vyhnul možnému špatnému umístění ve zpackaném turnaji. Carlsen svůj „kalhotový spor“ s FIDE vyhrál, ale za vítěze se asi považovat nemůže.
Povolili mu džíny, ale to, že se chová jako „nadčlověk“ a platí pro něj jiná pravidla než pro ostatní, mu už nikdo neodpáře. Může si mnout ruce, že byl silnější než FIDE, a může se považovat za vítěze. Otázkou je, jak se na to budou dívat ostatní šachisté. Možná budou někteří rádi, že „pro ně“ Carlsen vybojoval možnost oblékat se podle svého, ale je skoro jisté, že se najde i spousta těch, kteří vidí, že to, co prošlo Carlsenovi (vyřazení z losování ve chvíli, kdy je téměř bez reálné šance na medaili, není tak strašný trest), neprojde normálním smrtelníkům.
Je možné, že ruce si mne i Dvorkovič, protože se mu podařilo vrazit klín mezi Carlsena a „ty ostatní“.
Normální šaškárna.

Nevím, jak celou „akci“ vyhodnotit, možná to vidím nesprávně, ale napadá mě jediné: FIDE i Carlsen hrají svoji hru, do které nevidíme. Z pohledu normálního šachisty (mluvím o sobě ) je celá newyorská aférka kolem oblékání šachistů (či spíše jednoho šachisty) obyčejnou PR komedií a její protagonisté jsou vlastně tak „trochu“ kašpaři, kterým jde v prvé řadě o peníze .

V tomto případě platí slova jiné písničky, která je také z kabaretního prostředí (Cabaret, 1972) .
Money makes the world go around (Peníze hýbou světem)

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme