27.ročník Turnaje přátelství
Už nějakou dobu je pro mě symbolem Velikonoc město Olomouc. Před pár lety mě na turnaj pozval Ríša Biolek s tím, že se jedná o pohodový turnaj (a navíc, že každý dostane cenu 
).
Tak jsem to zkusil. A byl jsem nadšený.
Od té doby si rezervuji tento termín, abych navštívil Olomouc.
Lehce k organizaci. Turnaj pořádá Brněnská šachová škola a Agentura 64 Grygov. Což v praxi znamená, že hlavní tíha leží na mém jmenovci Mirku Hurtovi z Brna (už se žoviálně vítáme se slovy -ahoj brácho!) – a Ríšovi Biolkovi, kterým podstatně pomáhá manželka Ríši, Ríša Biolek junior a řada dobrovolníků z Grygova a Brna.
Hraje se ve třech skupinách – kategorii A, kde hrají šachisté s Elem minimálně 1800, kategorii B, která je určena především pro všechny kategorie mládeže, a moje dnes oblíbená kategorie C seniorů (nar. 1965 a starší). Ta mi úžasně vyhovuje, jelikož se nemusím potkávat s mladými dravci, kteří mi vezmou poslední špetku sebevědomí 
a navíc jako bonus se hraje jen na sedm kol , oproti devíti v kategorii A a B.
Tempo je rovněž příznivé: 50 minut + bonus 10 sekund. Dle mého na třídenní turnaj…super!
Lehce se pokusím napsat své zážitky z oněch tří dnů, abych vysvětlil, proč se mi tento už tradiční turnaj tak líbí (letos 27. ročník! – účast 117 šachistů a šachistek, z toho pět cizinců; pravda rekord z předloňska, kdy přijelo 127 účastníků nebyl překonán, ale i tak super!).
Velký pátek 18.4.
Prezentace je do 11 hodiny, takže fůra času se dopravit z Havířova do Olomouce. Řeším to, jak jinak, než přímým spojem RJ. Za dvě hodiny vystupuji na nádru v Olomouci a opět nasávám atmosféru tohoto moc pěkného města. Genius loci Olomouce mám prostě už pod kůží… Lehce prší, ale cesta na Přírodovědeckou fakultu UK , kde se tradičně už delší dobu hraje, není vůbec náročná. Právě, to je také výhoda tohoto turnaje. Z areálu, kde se hraje, je to kousek na ubytování v Domově mládeže SOU (ubytování v dnešní době „za hubičku“- 300,-Kč) a hlavně kousek do centra Olomouce, nemusíte se trápit městskou dopravou. Po cestě se samozřejmě zastavím v typické Pivnici na Bystřičce na jedno, bych nasál hanáčtinu . Vcházím do auly a už mě chytí atmosféra turnaje. Šrumec, na chodbě a přilehlých sálech (učebnách) spousta lidí, od „capartů“ pod dohledem rodičů i vedoucích, až po už skoro dospívající muže a ženy, až po nás dříve narozené.
Zdravím se s Ríšou a „bráchou“, vysolím love, uložím si batůžek a bavím se partiemi, které zde už živelně probíhají – nelze ztrácet čas, je třeba se před turnajem rozehrát .
V 11. 30 začíná první kolo, klasika, seznámení se s pravidly, okoukávání se a čtení, kdo že to má tolik a tolik Elo bodů a kdo je favorit. V naší kategorii dříve narozených se nás sešlo 17, dle Ela mám startovní číslo 6, OK. No abych to zkrátil, po dvou partiích mám 1,5 bodů – co už- a jdu se ubytovat. Nejedná se o žádný luxus ala hotel Grand, ale naprosto to stačí! (za tu cenu!). Je tady všechno co potřebuješ, sprchy, byť společné, záchody (ten mám na VIP pokoji dokonce přímo co je vzhledem k mému věku a problémem s prostatou, takže super!), je tady kuchyňka, lednička.
Ale nejsem v Olmíku proto, abych večery trávil na pokoji či nedej Bože jako zamlada, se na soupeře připravoval a drtil zahájení! Ani náhodou, z toho už jsem vyrostl!
A kam večer v Olmíku jít? Jednoznačně – do Ponorky!
Kdo nebyl v Ponorce, nebyl v Olomouci.
Kdo nezná – jedná se o naprosto nejoriginálnější hospodu co znám. Dneska je moderní říkat kultovní. V každém případě, už za totáče, byla centrem undegroundu a dělala vrásky státní moci. Ale nechali ji na pokoji.
No a nic z této atmosféry nezmizelo. Jasně, pro mnohé první návštěva může být šok, ale pro mě je to hospoda no 1.
A opět nezklamala. Hrálo se na kytary zpívalo (či spíše řvalo ), pilo, kouřilo , psi pobíhali- no prostě klasika. To tam nikdo neřeší.
Bílá sobota, 19.4.
Ráno těžší probuzení.. Na 9 hodinu se courám do hrací místnosti.. Uf, čeká mě nasazená jednička Víťa Musil. To mám fakt radost…
No – masakr.
Tuhle partii vám musím ukázat:
Co k tomu říci? Asi aspiruji na nejhorší partii tohoto roku. Vlastně bych měl přijmout návrh trestu na vyloučení z řad Českého šachového svazu. Ale na druhé straně, určitě vyhraji anketu nejlepší šachanista roku 2025, jelikož nevěřím, že Honza Repák nebo náš předseda Luboš Zimniok, vytvoří horší partii!
No, řešil jsem to tak nějak „po ostravsky“. Zašel si do Bystřičky na pivo a panáka!
A vytasil jsem „svou zbraň hromadného ničení“ na tah 1. e4. Což znamená, že hraji 1…Jf6 a na 2.e5 Jg8!
Je zajímavé pozorovat, jaký chaos to vyvolává u soupeřů.
Tento tah mě kdysi naučil Aleš Krajina (a sám ho hlavně v blickách hrává pravidelně!). Ne, že by to bylo něco zlomového ve vývoji šachu (ostatně tento tah původně hrál i Aljechin, než přešel 2..Jd5), ale jedná se o psychologii. Soupeř jaksi nemůže rozkousnout, že „tvrdě zanedbávám vývin“, jak nás vždycky trenéři učili – a musí vás stůj co stůj potrestat! A o to go .
Navíc mě přišel na chvíli povzbudit Luboš Zimniok, který sem přijel hlavně navštívit dceru, která v Olomouci žije.
Takže po sérii dvou výher jsem se zase lehce našel…
Večer už klasická večeře s Ríšou, s pořadateli a známými. To se mi také líbí na tomto turnaji, prostě pohoda a přátelská atmosféra.
Když se večer zase vracím na pokoj (samo přes Ponorku ), tak mám pěkný zážitek. Před kostelem hoří oheň, postávají lidé, říkám si, co to je? Vejdu dovnitř – a tma, žádné světlo, hm… Pak pochopím. Ozve se -Kristus nám přinesl světlo- ze sakristie a vychází průvod kněží a ministrantů (jen tuším přes jejich bílé hábity) se svícemi před kostel. Z toho ohně svíce odpalují a vracejí se zpět. A návštěvníci této ceremonie vytahují maličké svíčky a odpalují si je. Kostel se ozáří světlem desítek svíček. Je to moc hezké, až mystické.
Boží hod velikonoční 20.4.
Tak jo, balím věci a vyklízím ráno pokoj. Jdu se podívat do katedrály Sv. Václava na ranní mši. Mám na to jen chvilku, od 9 hodin se hraje, ale i tak- je to pro mě tradice. Já jsem takový undegroundový věřící, nejsem ani pokřtěn, ale stejně cítím v sobě něco, co mi vštěpovaly babičky, které ještě nebyly vychovány s tím, že žádný Bůh není a jediný Bůh jsou peníze…. Navíc katedrála je fakt architektonický skvost.
V předposledním kole remizuji s nasazenou dvojkou Vladimírem Dvořákem a jdeme do finále.
Koukám, že abych obsadil „ bednu“ a vyhrál finanční cenu, musím asi vyhrát. S nasazenou pětkou Balážcem mám ovšem černé … Takže, samozřejmě, Aljechinka 2…Jg8! .
Jedná se skutečně o infarktovou partii. Soupeř se po počátečním vyčkávání, jak jsem předpokládal, vrhl do útoku (potřeboval vyhrát). „Bětnul“ figuru za dva pěšce, ovšem ti už byli na šesté řadě a volní. Masakr, hrál jsem to na minutě a na těch +10 sekundách. Všichni už dávno skončili a se zájmem pokukovali, jak se „bijeme“.
Nakonec přeci jen , s bušícím srdcem těsně před infarktem, jsem ho zdolal.
Tak fajn, třetí místo a 1 000,Kč na útratu do hospody, bych se vzpamatoval, bylo „doma“ .
Odjížděl jsem z Olmíku s dobrým pocitem. Opět jsem poznal pár nových lidí, pokecal se starými známými, lehce se prošel po nádherném městě. A hlavně, viděl jsem obrovskou vitalitu mladé nastupující generace šachistek a šachistů. Spousty energie v ovzduší. Paráda . Jen mě mrzí takový nešvar, že skoro všichni analyzují své partie s mobilem v ruce a čumí, co na ten a ten tah říká křemík. My jsme nic takového neměli a analyzovali jsme „jen svým mozkem“, žádné berličky. To už se asi nedá zvrátit, ale je to škoda).
Můj velký obdiv pořadatelům a vůbec všem, co se mládeži věnují.
Moc díky!
Odkazy:
616 přístupů celkem , 1 přístupů dnes
Díky