Skončilo superfinále mistrovství Ruska
Jedenácté kolo mužského i ženského superfinále dnes udělalo poslední tečku za turnaji, které se bez nadsázky dají zařadit mezi nejsilnější v tomto roce (pro budoucí generace: píše se rok 2020, rok Covidu 19 🙂 ). Za prvé šlo opravdu o velmi dobře obsazené turnaje a za druhé… moc jiných turnajů se nehrálo.
Oba turnaje jsme opustili po sedmém kole a asi by bylo vhodné podívat se, co se v posledních kolech odehrálo.
GM Antipov byl pozitivně testován na koronavirus a turnaj pro něj předčasně skončil. U ostatních se naštěstí žádná nákaza nepotvrdila a mohli bojovat dál. Po dobrém startu Čigajeva se ve druhé polovině turnaje začali více prosazovat favorité, avšak ne všichni.
Svidler a Viťugov zřejmě očekávali lepší výsledek, ale nakonec ani oni nemusejí být nutně nespokojení. Někdy to prostě nejde tak, jak by si člověk představoval.
A někdy zase jde všechno „úplně samo“ 
, což je případ Čigajeva. Hráč, který před startem určitě nepatřil k favoritům, odehrál velmi dobrý turnaj. Prohrál jen dvě partie. V pátém kole s Matlakovem a v předposledním kole, kdy vlastně bojoval o medaili, prohrál dost nešťastně s Goganovem. Tentokrát se ani neodvažuji spekulovat, co vedlo k oboustranným chybám Goganova i Čigajeva v závěru jejich vzájemné partie. Jediné, co mě napadá, jsou nervy a únava na konci těžkých bojů.
Partie byla téměř od samého počátku hodně ostrá. Čigajev se evidentně nehodlal smířit s pasivní rolí černého. I přesto se však hra držela v rovnováze až do 29.tahu, kdy se bílému moc nechtělo otevírat c-sloupec a dobral na poli d5 jezdcem (29.Jxd5). Otázkou je, proč pak tedy hrál o tah dříve 28.d5, ke kterému jej nikdo nenutil. Čigajev však nezareagoval přesně a připadalo mi, že až příliš věří své dvojici střelců a otevřeným liniím. Je však také možné, že si v propočtu variant neuvědomil, že jeho Sg7 bude svázaný věží z g1. Stručně řečeno, Čigajevovi se podařilo otevřít linie, ale zároveň je otevřel i na svého krále, před kterým stál dost hloupě černý střelec. Pak už bylo pozdě. Bílého krále kryl celkem spolehlivě pc4 a naopak, byl to černý, kdo se dostal do problémů, které za něj razantně vyřešil jeho soupeř.
Fantastický závěr předvedl „božský“ Dubov. Ne, že bych jej viděl jako boha či poloboha, ale právě on rozhodl o vítězi turnaje.
Když v devátém kole doslova sejmul Nepomňaščiho (*), Karjakinovo srdíčko se jistě tetelilo radostí, protože náhle se dostal zpět do boje o první místo, jenže právě v kole jedenáctém, tedy posledním, kdy Nepomňašči remízoval černými s Čigajevem, narazil rozjetý Dubov na Karjakina….
A udělal s ním přesně totéž, co s Nepomňaščim.
Normálně ho „zabil“.
(* – dovolím si „vzít vítr z plachet“ Davidu Navarovi , který by mě asi opravil . Postřehl jsem, že David píše Janovo jméno s háčkem nad písmenem „e“, tedy Něpomňašči“. I Rusové to tak vyslovují [od slova „něpomnit“ – nevzpomenout] a určitě je to tak správně. Ale mě pak nedává „logiku“ zkratka „Nepo“ :usmev:, proto jej píši bez háčku nad „e“.
A nakonec, stačí se podívat do historie na spory o Aljechinovo [Alechinovo] jméno)
A takhle dnes Dubov rozhodl o vítězi turnaje.
Dubov měl sice fantastický závěr, nakonec však na něj zbyla jen „bramborová“ medaile. Se stejným bodovým ziskem, ale lepším vedlejším hodnocením (S-B) jej předstihl jediný neporažený hráč turnaje: GM Fedosejev, který dnes dohrával (a remízoval) jako poslední.
Pořadí: 1. Nepomňašči (7,5 b.), 2.Karjakin (7 b.), 3. Fedosejev (6,5 b.) , 4. Dubov (6,5 b.), 5. Čigajev (6 b.) atd.
Kompletní tabulku najdete například na webu Chessbase.
V turnaji žen se nakonec podařilo udržet první místo Polině Šuvalové, kterou sice v posledním kole bodově dostihla Gorjačkina (obě 8 b.), ale vedlejší hodnocení vyznělo pro Polinu. Při rovnosti bodů se hrál o prvenství ještě tie-break, ve kterém obě partie skončily remízou. Poslední armagedonovou partii vyhrála Gorjačkina a stala se tak celkovou vítězkou turnaje.
Pokud mě něco v tomto turnaji překvapilo, tak kromě vynikajícího výsledku Poliny Šuvalové ještě „vlažný“ souboj o první místo v předposledním kole. Čekal jsem „řežbu“, ale Gorjačkina hrající černými zvolila v partii Šuvalova-Gorjačkina bezzubou remízovou variantu a partie skončila remízou opakováním tahů už po tahu patnáctém. Nevím, věřila snad Gorjačkina, že za ní první místo vybojuje v posledním kole Olga Girja, která měla s Polinou bílé figury? Pravda, Girja se snažila mnohem víc než Gorjačkina …a to jí v podstatě o nic nešlo.
Na třetí místo se vyšplhala ze středu tabulky Alina Kašlinskaja s dvoubodovou ztrátou na první dvě hráčky (6,5 b.).
Kompletní tabulka na Chessbase.
Díky za komentář. Partie Dubova jsou nádherné, zejména pro příznivce romantického šachu. Dovoluji si jen malý dodatek k oné jazykové vsuvce. Myslím, že v češtině je jedno, jestli se háček nad e píše nebo ne. Důležitá je výslovnost a ta je jednoznačně Něpomňaščij, případně Něpo (to ňa je zase fonetický přepis nja, neboť v azbuce je i bukva ja). V ruštině se totiž e čte je (azbuka má i tvrdé e, jež se vylovuje e). A záleží tedy jen na tom, zda chci onu výslovnost i v češtině zdůraznit, nebo ne (myslím, že žádný oficiální úzus v češtině není). Zato ruština (především díky azbuce) to má až krutě tvrdé (a jednoznačné) – piš jak vyslovuješ. Kdysi mě překvapilo, cože to je za anglického velmistra (Šort), než mi po chvilce došlo, že jde o Shorta, což mě rozesmálo.
A obdobný je i případ transkripce jména Aljechina. Tam se dává je, protože v češtině se ě po l nepíše. A určitě existují i varianty jména Aljochin, kdy je v azbuce e s dvojtečkou/přehláskou (nevím jaký je správný jazykový termín), protože to se čte jo (nikoliv je).