Stockfish NNUE – Přísný profesor, nepochopený génius nebo alkoholik?

Nedělám to moc často, ale hrál jsem teď pár docela divokých partií a po jejich skončení jsem chtěl zjistit, co že se na šachovnici objektivně dělo. Byl jsem však konfrontován s takovými čísly, až jsem se děsil, co všechno jsme asi museli přehlédnout.
V této krátké úvaze bych se chtěl zamyslet nad novým Stockfishem s NNUE sítěmi a nad jeho metrikou pro hodnocení pozic.
(NNUE=Efficiently Updateable Neural Network [efektivně aktualizovatelná neuronová síť])

 

 

Mé pochybnosti lehce začaly už zde. Měl jsem velmi silného soupeře a zahrál jsem Jg4. Můj tip byl, že main line počítače na to bude poziční Vxd6, ale docela do hloubky jsem neviděl nic konkrétního.
Jednalo se spíše o dosti nepříjemnou pozici, ale za kvalitu. A hlavně už ta výchozí pozice za moc nestála. Soupeř do toho deset minut kouká, stejně jako já nic nevidí, ale stejně jako já vyhodnotí braní na d6 jako pozičně správné rozhodnutí.
A teď to přijde, po partii počítač tuto pozici hodnotí okamžitě jako +4! To nikdy nebývalo hodnocení pro nepříjemnou pozici s protišancemi v podobě extra materiálu.
To bývalo, jako když někde přehlédnete figuru.

 

 

To samé hodnocení dostanete v Rétiho hře obrácenými barvami s chybějícím jezdcem na b8. Pokud by zde bylo hodnocení +15, neřeknu půl slova. Prostě to číslo budu podvědomě dělit čtyřmi a tím to celé skončí. Pokud ale jsou tyto dvě pozice dle stroje podobně dobré, pak je evidentní, že má metrika šachového velmistra je zde úplně mimo.
Asi jako kdyby chtěla opice přistát se 747čkou.

Pojďme ale dál.
Partie pokračovala, soupeř boxoval, já vykrýval údery a průběžně přepočítával zásoby na zimu. Ty se nijak netenčily, čas běžel a pomalu jsem začal doufat, že držet iniciativu bude možná nad síly mého soupeře.

 

 

Dostali jsme se sem a už jsem pomalu začal doufat ve vazbu na d-sloupci. Ne snad, že bych si myslel, že stojím dobře, ale minovým polem jsem procházel tak, jak jsem doufal, že se mi to bude dařit při mém tahu Jg4. V mých očích byl jakýkoliv pád černé pozice otázka dlouhého těžkého lavírování, kde bílý nebude riskovat o nic míň než já. Ale když jsem tuto pozici dal analyzovat stroji, ten okamžitě vyletěl na +3 a jeho tahem Dg6 jsem začal i skončil. Prostě jsem mu uvěřil, že má pozice skončí zcela v troskách po vynucené evakuaci (fxg6 Sd3 Dxc2 Sxc2 Va8)…

 

 

Soupeř ale nereaguje přesně a já konečně můžu na chvíli vydechnout. Tímto momentem partie vstupuje do neméně náročné fáze, ale přece jen jsem cítil, že jsem udělal v obraně značný pokrok. Bílý konečně začíná hrát přesně ty tahy, které stroj nikdy neudělá a kvůli kterým si obhájí často docela absurdní hodnocení pozic. Místo Dg6 partie pokračuje Dh4 Sc6 Jg4 Sxg2. To jsem dlouho vůbec nezvažoval, ne snad proto, že bych neviděl Dc6+ nebo Dxf6 Vxd6, ale spíš proto, že v kontextu obrany to pořád jen ztrácí tempo a staví figuru na napadené pole. Nejdříve po pěti, možná po deseti minutách, kde jsem počítal různé možnosti, začal jsem tento tah vnímat ze strany, ze které jsem ho do té doby neviděl. Zaprvé mi začalo docházet, že braní na g2 věží se šachem proti výměnám na f6 je pořád jen šach, opuštění poslední řady a postavení věže na exponované pole. Zadruhé mi došlo, že i kdybych neudělal nic, bílý vlastně ničím nehrozí. To, že můžu hrát cokoliv, jsem vzal do úvahy a začal hledat, jak toho využít. A když jsem eliminoval všechny tahy jako Sd5 a zjistil, že vlastně nic užitečného udělat nemůžu, v ten moment mi to docvaklo, jak silné Sxg2 asi ve skutečnosti bude.
Minimálně to hru zrychlí a jestli prohraju, bude to rychle a můžu jít na večeři.

Soupeř na zmiňované braní nenašel nic lepšího než utéci králem z g-sloupce a zahrál Kh2.

 

 

Času jsem málo neměl a jestli někde chcete hrát přesně, pak to bylo přesně v tomto momentu. Černýma proti silnému soupeři, kde mu pět přesných tahů v řadě může zlomit vaz.
Ale nic konkrétního nevidím.
Po partii to hodím do stroje a on že -4 a já se úplně zděsil, co mi uniklo, oběť na d6 jsem počítal na tisíc způsobů.

 

 

Jenže kolega Stockfish má pocit, že i tato pozice s bílým na tahu je hodna přísného -4. A to už jsem si
řekl a dost, tohle mě nebaví. Jaký smysl vlastně takováto analýza má? Stroj, který ze mě věčně dělá úplnýho idiota, vysmívá se každému mému rozhodnutí a jako by žil v úplně jiném vesmíru, kde se šachy řídí úplně jinými pravidly. Já do koncovky nechtěl, partie tak na obrátkách rozhodně neubrala a nakonec jsem v obležení přišel s matovými hrozbami, na jejichž krytí bílý neměl figury.

Na chvíli jsem to odložil, zašel si na pivo a pak jsem se k partii ještě jednou vrátil. Chtěl jsem se ještě jednou kochat krásným Dg6, matem jak z učebnice, který ani jednoho z nás nenapadl. Tak objednávám druhého Gössera a stavím to tam.
Chvíli koukám na variantu a Stockfish pořád nechápe, co tam furt tahám.
Vždyť je to přece úplně jasné +3.

 

Debil.

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme