Rozhovor s Lubošem Zimniokem

Šéfredaktor webu zpravy.sachy.cz, jenž svými originálními články dokázal nadchnout spoustu šachistů i šachanistů. Nejlepší šachový kreslíř, před nímž si není žádný český velmistr jistý. Veselý člověk, který vás dostane svým smyslem pro humor. Nemluvím o nikom jiném než o Luboši Zimniokovi.

S Lubošem jsem udělala krátký rozhovor, ve kterém se dozvíte, co na královské hře Luboše nejvíce baví, nebo které povolání chtěl vykonávat, když byl malý. Jdeme na to!

1) Krátce se nám představ.

Zimniok, Luboš Zimniok!
Zní to jako „Bond, James Bond“ , ale jinak jsem hlavně roztržitý. Pozor si musím dávat především při vyhazování odpadu. Už se mi třeba stalo, že jsem cestou do obchodu vyhodil do popelnice klíče a se smetím jsem šel nakupovat. Posledně jsem šel od lékaře a celé odpoledne jsem chodil po městě s razivě modrými návleky na botách.

 

2) Jak dlouho hraješ šachy a co tě na nich nejvíce baví?

Skoro stejně dlouho, jako kouřím Nevybavuji si, zda jsem začal dřív kouřit, nebo hrát šachy. Ale asi kouřit. Z toho vyvozuji, že šachy hraji cca 45 let.
Baví mě vyhrávat , ale nepohrdnu ani hezkou nebo vtipnou prohrou. Nemám rád remízy.

 

3) Děláš kromě šachu i jiné sporty?

Všechny kromě plavání, lyžování a bruslení (což neznamená, že bych je nezvládal ). Voda je totiž můj úhlavní nepřítel, a to v jakémkoli skupenství. Když lezu do vany, vždy si kontroluji vzdálenost od „břehu“, protože ve chvíli, kdy se mi přelije přes hlavu větší množství vody (třeba při sprchování), uhasí mi to cigaretu a začínám se topit.

 

4) Jaká je tvá nejoblíbenější šachová figura?

To je nějaký chyták? Jako správný šachanista znám jen pěšce, ale už dávno jsem postřehl, že „nechodí“ všichni stejně a taky jinak vypadají. Někde se mi válí takový starý odřený vysoký pěšec s křížkem na hlavě. Jako dítě jsem si ho brával i do postele. Ale už si ho neberu, před rokem jsem ho někam zašantročil

 

5) Chtěl bys vydat své šachové články knižně?

Pár lidí mě do toho nutí, ale to by bylo asi pracné. Jsem lenoch.
A pak také… nevím, co bych z toho měl

 

6) Chtěl bys psát i pro jiná média?

Klidně mohu psát pro kohokoli, s výjimkou médií, kde pisatelé nerozumějí českému jazyku. Mohl bych i jmenovat, ale nechci jim dělat reklamu

 

7) Kdybys byl za své články nominovaný na cenu Magnesia Litera, co by to pro tebe znamenalo?

Jak jsem psal už výše, voda je můj úhlavní nepřítel, i ta minerální. Takže o žádnou Magnesii nijak nestojím.

 

8) Jsi se svým webem zpravy.sachy.cz spokojený?

Nejsem, protože to není můj web Majitelem domény, a tedy i webu, je Honza Jílek, který mi umožňuje u něj publikovat různé bláboly, za což mu i touto cestou děkuji.

 

9) Jaké je tvé civilní povolání? Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?

Jako malý jsem chtěl být popelářem, protože v naší ulici jezdili popeláři pro popelnice jen jednou týdně, což se mi zdálo jako celkem dobrá pracovní doba. Až později jsem pochopil, že na světě není jen naše ulice.

Mým vojenským povoláním byl řidič-minér u ženistů , civilních povolání jsem měl více. Od valcíře kovů přes ekonoma, mistra, údržbu zabezpečovacích kamerových systémů, pracovníka reklamací, skladníka, překladatele ze (a do) slovanských jazyků až po současné povolání.
Aktuálně pracuji jako krmič oken.
Na svařovně v jedné nejmenované jihokorejské firmě se pravidelně otevírají hladová okna a čekají na přísun železa. Nakrmíš, okno se zavře, vytáhneš hotový svařenec. Pak zas a zas. Celkem nudná a jednotvárná práce, pokud vše funguje, jak má Pokud vše nefunguje, přestává to být jednotvárné, a občas je nutné něco nastavit nebo opravit.
Bolí z toho ruce, ale zase má člověk celých osm hodin hlavu jen pro sebe Za osm hodin se dá vymyslet spousta věcí…

 

10) Máš rád rajčata?  

Rajčata? Jsou sice červená, ale vím, že se řadí mezi zeleninu. Možná by se měly pro nezelenou zeleninu používat jiné názvy, třeba „červenina“ apod. Z „červeniny“ miluji chilli a všechno, co „vypaluje“ vnitřnosti.
Zelenina je jedna z věcí, která je pro mé tělo podobně nebezpečná jako voda. Ale pozor! Zeleninu i ovoce jím, nijak to však nepřeháním. Teď při návratu z posledního kola šachy.cz Extraligy jsem si krátil čekání na autobus nákupem potravin. Vůbec nechápu, proč jsem si v havířovské Bille koupil kakaovou bábovku a k tomu rajčata. Obojí mi tu doposud leží netknuté, protože ani sladkosti mě nijak neberou.
Ale vzhledem k tomu, že jsem si ta rajčata koupil, tak je mám asi rád

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme