Ústecké procházky a moje cesta k titulu (2. díl)
Dovolím si (drze) vstoupit do vyprávění Davida Navary o cestě za jedenáctým titulem mistra ČR.
Ani v dnešním díle nebudeme ochuzeni ve vyprávění nejlepšího hráče České republiky o obrazovou dokumentaci.
Oproti prvnímu dílu však budeme moci ještě více nahlédnout do myšlení špičkového hráče, protože David si pro nás připravil tři stručné, ale výborně zpracované, analýzy svých partií z 4.-6.kola MČR.
Luboš Zimniok
Slovo má David Navara.
Nad propastí (4. kolo)
Před čtvrtým kolem jsem si vyšel na Mariánský vrch, odkud je výborně vidět na okolí. Pravda, je třeba dávat si pozor na cestu a nebát se výšek.
Velmi významná pro další vývoj byla partie 4. kola s Vlastimilem Babulou starším. Vlasta hrál v Ústí výborně, ve třetím kole zvítězil černými v krásné partii nad Janem Mikešem. Přesto jsem se rozhodl založit partii bojovně, jelikož po předcházející remíze jsem měl obavy, zda dokážu nasbírat potřebný počet výher. Poněkud mne znepokojovala možnost, že budu později nalosován černými proti jednomu z hlavních konkurentů, který tou dobou bude mít o půl bodu více a skvělé pomocné hodnocení. Partie byla dramatická, ale v určitém momentu jsem nad ní ztratil kontrolu. Vlasta hrál výborně a v jednu chvíli mohl okamžitě vyhrát. Uvědomil jsem si to těsně po tahu 28…Vg6, ale už bylo pozdě. (Předtím také, pozice byla prohraná po libovolném tahu.) Měl jsem ale štěstí, bílý v oboustranné časové tísni prošel kolem okamžité výhry, pak udělal další chybu a nakonec se mi podařilo zachránit remízu.
Prohra by mne prakticky vyřadila z boje o první místo. (Ve velmi dobré formě bych možná dokázal vyhrát pět partií po sobě, ale tentokrát ne.)
V labyrintu variant (5. kolo)
Před pátým kolem jsem zašel mimo jiné do zrcadlového bludiště vedle rozhledny Větruše, kde jsem se několikrát vyfotografoval v různých podobách. A také jsem si prošel vedlejší přírodní bludiště. Pak jsem se vydal dále směrem k vrcholu blízkého kopce.
Na partii s Tomášem Krausem jsem se dlouho připravoval. Opět jsem řešil své namáhavé „e-d-dilema“, tedy rozhodování mezi 1.d4 a 1.e4. Soupeřův široký repertoár mi situaci nikterak neusnadnil. Nakonec jsem se rozhodl pro zavřené hry. S výsledkem zahájení jsem byl spokojen, získal jsem malou výhodu v karlovarské struktuře, o níž toho díky pandemii vím celkem dost. (Pravidelně ji bílými hraji na internetu a nadto jsem o ní přednášel velmi talentované mládeži.) Únava z přípravy ale byla trochu znát, jelikož jsem po zahájení strávil 30 minut nad rozhodováním, kterou věž postavím na e1. Času mi postupně ubývalo, ale podařilo se mi rozvinout útok a dovést ho do vítězného konce.
Touto výhrou jsem se dostal na dělené druhé místo, hned za Vojtu Zwardoně, který po raketovém startu 4,5/5 byl ve vedení.
Divočina (6. kolo)
Před šestým kolem jsem se vydal do Bertina údolí, kusu přírody blízko civilizace.
V šestém kole jsem hrál černými s Vojtou Zwardoněm. Los mi celkem vyhovoval, neboť jsem správně tušil, že (ani) Vojta nebude hrát na remízu. Pro Vojtu jsou šachy především koníčkem, ale umí hrát velmi dobře, když mu sedne pozice. Bílými má dobrý repertoár zahájení, který odpovídá jeho stylu. Dlouho jsem volil, co zahraji proti anglické hře. Nečekaně brzy jsme vyměnili dámy, ale partie přesto byla velmi ostrá, nestandardní a dramatická. V jednu chvíli se mi podařilo získat výhodu, ale v časové tísni jsem si nevybral nejlepší možnost a Vojta pohotově vyrovnal. Pak jsem ještě měl mírný tlak, ale bílý díky vtipné oběti figury vynutil remízu, čímž si udržel vedení. Ale ne sám. Dotáhl se na něj Vojta Plát, který ve 139tahové partii udolal Jirku Štočka.
Vojtu Pláta jsem před soutěží považoval za hlavního konkurenta v boji o první místo. (Největší pozor jsem si musel dávat sám na sebe, abych se hloupými chybami nepřipravil o šance.) V turnaji bylo i několik dalších podobně silných hráčů, ale Vojta Plát projevoval větší vůli zvítězit než většina z nich.
Odkazy:
Ústecké procházky a moje cesta k titulu (1. díl)
Ústecké procházky a moje cesta k titulu (3. díl)
