Šachy v krizi

V úterý byly zveřejněny odpovědi na naše dotazy stávajícího předsedy ŠSČR Martina Petra a jeho „vyzývatelky“ Elišky Richtrové.
Samozřejmě, stejně jako mnozí jiní jsem si udělal „nějaký“ obrázek 🙂 a dovoluji si jej zde lehce načrtnout.

V prvé řadě bych tu poděkoval jak paní Richtrové, tak panu Petrovi za ochotu podělit se s námi o své myšlenky.
Tolik oficiálně nejen za mě, ale i za redakci.

A teď už neoficiálně .

Předně si dovolím napsat, že jako řadového šachistu mě moc nezajímá, kdo ve výkonném výboru sedí na jakém křesle.
Běžný člen svazu se vlastně s jeho orgány (myšleno svazovými, nikoli orgány člena ) ani moc nepotká (není řeč o turnajích).
Co potřebuje řadový hráč ke svému šachovému životu?
Šachovnici, místnost, hodiny, soupeře.
Potřebuje svaz?
Potřebuje, ale jen do určité míry. Svaz totiž řídí šachový život. Jeho orgány řídí soutěže, svaz se stará o poplatky na FIDE, různé registrace a ještě o několik dalších věcí, které běžný šachista ani nevnímá, protože je bere jako samozřejmost.
Normálnímu klubovému hráči je tak zcela jedno, jestli na židli předsedy sedí Petr, Pavel nebo Eliška .
Normálního klubového hráče zajímá, zda a v jakých termínech se hrají „jeho“ soutěže, zda se nebudou zvyšovat poplatky a jestli se mu započítá nějaký turnaj ne FIDE rating. Je mu celkem jedno, zda v reprezentaci hraje Navara, Plát nebo Nguyen.
Stejně tak sice možná zaregistruje, že repre skončila na nějaké významné akci na x-tém místě, ale nijak extra jej to nerozhodí.
Ano, kdyby se česká reprezentace umisťovala v nějaké kategorii vždy na medailových pozicích a najednou by se to změnilo, mohlo by to přivést klubového šachistu i k významnému pozvednutí obočí.
Ale naše reprezentace (mužská nebo ženská) se na medailových místech neumisťuje a, věřte nebo nevěřte, jestli skončí muži jedenáctí nebo dvacátí,  je celkem jedno.

Jedno však asi nikomu není (a nebude) to, jak si stojí jeho klub.
V tabulce, finančně, celkově. Prostě, košile bližší než kabát.
Takto uvažuje velká část šachové veřejnosti a pokud věříte tomu, že z cca dvaceti tisíc registrovaných šachistů se jich osmnáct tisíc zajímá o nějaké spory mezi reprezentací a svazem, pak se zřejmě (nic se nedá vyloučit) mýlíte.
Stručně řečeno, třeba mě osobně zajímá klubový život a reprezentace je až na druhém místě (nebo možná na třetím, čtvrtém atd.).

A protože mě zajímá především klubový život, začnu s názorem na odpovědi stávajícího předsedy.

Zodpověděl všechny otázky a dokonce v rekordním čase (ani interviewistka Kamča Steinová nedokáže ze zpovídaných osob vydolovat rychlejší odpovědi ).
Vše jsem si znovu důkladně prošel a abych dlouho nezdržoval, přejdu rovnou k tomu, co se mi nelíbí.

V podstatě jsem schopen pochopit všechny jeho odpovědi a nějak se s nimi srovnat, ale jednu věc si dovolím rozporovat.
Předseda v odpovědi ke druhé otázce píše:

„… Jinak svaz již řadu let podporuje oddíly, které pracují s mládeží, a to ve velmi administrativně jednoduchém programu Podpory kroužků, na který je letos vyčleněno 1,3 milionu Kč. Myslím, že pro každý oddíl je klíčové, aby mládežnický kroužek měl, je to investice do budoucnosti. ...“)

A to je přesně to, co mi vadí.
Svaz podporuje oddíly, které pracují s mládeží a pro každý oddíl je klíčové, aby měl mládežnický kroužek.

Pro mládež je to zcela jistě dobré, ale je to dobré i pro kluby (oddíly)?
Uvědomme si jednoduchou věc.
Šachy nejsou masovým sportem a mnohé kluby jen stěží získávají pro šachy mládež. Zvlášť na malých městech a vesnicích to může být problém. A problém může být ještě větší, pokud se v blízkém okolí nachází kvalitní a úspěšné středisko mládeže .

Není tajemstvím, a nemám to ani nijak podložené, že nám kluby „vymírají“. Vidím to i u nás v Karviné. Mládež máme (cca 8-14 dětí), nijak nám to nepomáhá,  a přesto nás stále ubývá.

Kluby, které mají velkou mládežnickou základnu, jsou zvýhodňovány. Zřejmě je to v pořádku, ale přesto se s tím nemohu srovnat.
Není to nic proti mládeži, nebo proti klubům, které takovou základnu mají.
Vadí mi, že se nebere v potaz „normální“ členská základna.
Pokud se, dejme tomu dvacetičlenný vesnický klub, rozroste na třicet hráčů, ale nikdo z nich není mládežník, je to dobře, nebo špatně?
Proč nemohou být bráni jako „svéprávní“ (tedy jako družstva pracující s mládeží)?

Platí heslo: Nemáte mládež, starejte se.
To je podle mě chyba. Píši „podle mě“, což neznamená, že musím mít pravdu .

Z mladých hráčů možná vychováme nějaké mistry, ale když začnou zanikat kluby, nebude mít mládež v budoucnu kde hrát.
S tím souvisí i mládežnická centra.
Pro mládež vynikající věc, pro kluby už tak moc ne.
Klub si najde jednoho (nebo více) talentovaného hráče a ten přestoupí do krajského centra. Z pohledu mladého hráče je to dobrá volba, z pohledu svazu to tak také vypadá, ale je tomu skutečně tak?
V klubu všichni chápou, že mladý hráč by měl růst a oni sami mu toho moc nemohou dát, ale když hráč přestoupí mezi „své mladé“, a po něm to tak udělají i další mladí hráči, kdo zůstane v klubu?
Po nějakém čase nikdo, klub vymře.
Není to škoda?
Nešlo by pro mládež dovolit dvojí členství?

Druhá věc, kterou jsem se chvíli snažil řešit už za minulého vedení svazu…
V té době (za „starého vedení“) v našem klubu hrálo šachy cca 14-16 mladých lidí ve věku 13-16 let. Dnes z nich nehraje nikdo.
Chtěli hrát především společně, jako jeden tým, a chtěli se utkávat se stejně starými (mladými) hráči).
Bez šance.
Začali pozdě.

Nevím, jak je to dnes, ale tehdy platilo, že postupy do různých mládežnických lig se vybojovávaly od mladších žáků. Mělo to logiku z pohledu výkonnostního růstu mladých.
Ale nemělo to logiku z pohledu zájmu o šach.
Na můj (starý) dotaz, zda mohu tyhle mladé lidi, kteří začali se šachem poměrně pozdě a asi nikdo z nich by se sice nestal mistrem světa, ale šachy je bavily, přihlásit do nějaké soutěže, mi tehdejší předseda Viktor Novotný odpověděl, že to je problém, o kterém se ví a že mohou hrát v soutěžích dospělých.
Ale prý se to řeší.
Nevím, zda už se to nějak vyřešilo. Možná ano, možná ne. Ale vím jistě, že z té skupiny by možná jeden dva, snad i tři hráči u šachu zůstali, kdyby ten „problém“ byl už tehdy vyřešen.
Nebyli by z nich asi žádní mistři (kdo ví ), ale mohli z nich být kluboví hráči, funkcionáři, rozhodčí.

Z hlediska výkonnosti je tato svazová politika pochopitelná, ale z hlediska růstu členské základny je to cesta do pekel.

Prostě ne, s odpovědí na druhou otázku ze zmiňovaného rozhovoru nemohu být spokojen. Pro kluby dělá svaz málo a tím myslím ty malé kluby s „normální“ členskou základnou.

Našly by se i další věci v odpovědích Martina Petra, se kterými bych nebyl zcela spokojen, ale tohle mně osobně přijde jako nejdůležitější. A stále je to jen můj názor .

Kdysi platilo heslo: „Rodina=základ státu.“
Ať už bylo, či nebylo pravdivé, v šachu by mělo platit: „Kluby=základ svazu.“

Těší mě, že se i mimo svazové funkcionáře najdou lidé, kteří by se rádi zapojili do práce pro svaz (tedy pro nás členy), ale z vyjádření paní Elišky Richtrové moc radost nemám.
Ano, jsem rád, že si našla čas a alespoň nastínila své vize. V jejím vyjádření také zaznělo, že program se teprve tvoří a nevidím na tom nic špatného. Do voleb je ještě spousta času.

Více mi vadí, že se vyhnula otázkám, které stejně mohou zaznít i na konferenci přímo od delegátů. Možná trochu nepříjemné otázky, ale je pochopitelné, že když přijde někdo „nový“, lidé se začínají více ptát a otázky mohou vypadat „rýpavěji“.
Možná si vzpomenete na svá školní léta.
Asi by vás nenapadlo ptát se spolužáka (spolužačky), jestli bydlí jen s maminkou nebo s tatínkem, či s oběma rodiči. U nového spolužáka vás tohle napadne mnohem spíš.

Navíc bych se asi na mnohé věci paní Richtrové vůbec neptal, kdyby nebyla na jiném serveru výzva čtenářům, aby se neostýchali položit kandidátce nového výboru své dotazy. Čtenáři otázky pokládali, odpovědí se dodnes nedočkali.
Chápu sice snahu kandidujících reprezentantů o změnu „zasedacího pořádku“, ale dovolím si upozornit, že samotná kritika (čehokoli nebo kohokoli) není program.
V této souvislosti připomenu obrázkem jedno české rčení .

K samotnému vyjádření paní Richtrové se nebudu moc vyjadřovat, protože vše je (zatím…doufejme) jen v obecné rovině, ale i tady si dovolím nesouhlasit s jednou „odpovědí“ .

Paní Richtrová píše:

„…Především k Vaší otázce, jestli jsou skutečně šachy u nás v krizi? Musím říci, že za celou dobu, co sleduji naší reprezentaci na vrcholných soutěžích, nebyli naši reprezentanti tak rozhádaní s vedením, jak je tomu v současné době, a to nejen mužská reprezentace, ale také ženská reprezentace. Naši nejlepší šachisté mají být profesionálové. Mají být vzorem pro mladé hráče. Ale současná situace je taková, že až na výjimky musí jít do práce, vydělat si na živobytí něčím jiným. Pak za účast na olympiádě (např.) dostanou od ŠS ČR jednorázově nějaký příspěvek. To není motivace pro mladé hráče, jak se věnovat naplno šachové kariéře. …“

Vůbec nerozporuji, že je reprezentace rozhádaná. Ani kdybych chtěl, nemohu s tímto názorem polemizovat, protože do problému „nevidím“ a musel bych vycházet jen z toho, co se „šušká“.
Jen bych znovu podotkl, že reprezentace neznamená „šachy  u nás“.
Reprezentace (její výsledky) je určitě důležitá, ale spory v reprezentaci bych jistě neoznačil jako „krizi celého šachu“.
Koneckonců na vyzývatelské kandidátce jsou skoro sami reprezentanti, takže jim evidentně něco na současném vedení svazu vadí a zřejmě chtějí věci změnit.
Bohužel jsme se zatím nedozvěděli, zda jim jde jen o řešení „reprekrize“ , nebo i o ostatní hráče.

Pokud je jedním z cílů kandidátů nového vedení i zlepšení komunikace, pak tohle se paní „skoropředsedkyni“ opravdu nepovedlo.  Takhle si komunikaci se svazem nepředstavuji.

Když už se mluví o šachu v krizi, pak bych se raději díval do blízké budoucnosti. Růsty energií a nájmů se jistě podepíší i na mapě šachových klubů v ČR.
Mnoho klubů se může dostat do problémů a nikoli jen kvůli cenám energií nebo nájmů. Rostou i ceny pohonných hmot a s tím samozřejmě porostou i náklady na soutěže družstev. Je rozdíl, jestli čerpáte benzín za 20 Kč nebo za 50 Kč.
To vše se může promítnout do nadcházející sezóny družstev a celkem bych uvítal, kdyby se i nad podobnými problémy někdo zamyslel, protože jinak se nám snadno může stát, že se nám mapa klubů radikálně změní.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme