Znovu zlatý Bor

Letošní Evropský klubový pohár se konal v Mayrhofenu, rakouské vesnici v Alpách. Spolu s Petrem Boleslavem, Harikrishnou Pentalou a Vanem jsme jeli autem z Prahy. Mayrhofen se nachází v malebném horském údolí. Během většiny soutěže bylo poměrně teplo a slunečno. Počasí jako stvořené na horské túry. Pokud tedy nehrajete turnaj a nemáte během jediného volného dne rýmičku.

Přiznám se, že při první procházce po okolí jsem se chvíli bál, zda jsem nezabloudil mezi lidojedy. Zarazil mne následující nápis:

Vraťme se raději k turnaji. (Totéž jsme ostatně učinili i my.) Náš klub byl druhý nasazený, favoritem byl rumunský Superbet. Soutěže se ale účastnilo i několik dalších velmi silných týmů a také další celky měly v sestavě silné velmistry i další nebezpečné hráče.

Zápas prvního kola proběhl bez problémů, pokud nepočítáme můj zánět horních cest kýchacích. Po hracím sále jsem se toho dne pohyboval zamaskován a roušku jsem si sundaval pouze kvůli smrkání. Když jsme se předchozího dne domlouvali na sestavě, ještě jsem se cítil normálně. Ráno už ne, ale nebyl jsem dostatečně fit na lezení po horách, tak jsem nastoupil k partii.

Před druhým kolem jsem požádal o volno. Zápas s Leidenem byl nečekaně dramatický a těsné vítězství chvílemi vypadalo jako dobrý výsledek. V závěru se ale téměř všude prosadili favorité, tedy naši.

Ve třetím kole nás čekala těžká zkouška. Turnaj se překrýval se svátkem Jom Kipur, jedním z nejvýznamnějších židovských svátků. Izraelské týmy kvůli němu zahajovaly druhé kolo dříve než ostatní a třetí později, až v 19 hodin. Nils Grandelius večer nebývá tak čilý, proto dostal volno. Já bych se za jiných okolností možná také přihlásil, ale po vynechání druhého kola jsem považoval za vhodné nastoupit. Při partii jsem spotřebovával více času než obvykle, ale na hře se to tolik neprojevilo, partie s Jevgenijem Postným jako obvykle skončila korektní remízou. Těžký zápas jsme vyhráli díky Davidu Antónovi a Viditovi.

Naším soupeřem pro následující kolo byl norský Offerspill, vedený mistrem světa. Magnus Carlsen bílými přehrál Pentalu Harikrishnu, ale na naší straně výhrami kontrovali Markus Ragger a hlavně Vidit, který přehrál Aryana Tariho.

Po čtvrtém kole jsme byli v samostatném vedení, těsně před šesticí sedmibodových týmů. Čekal nás ale těžký zápas s prvním nasazeným Superbetem. Mne čekala černými těžká partie s mladičkým Gukeshem, hvězdou letošní olympiády a jedním z největších talentů světového šachu. Pořadatelé připravili výlet lanovkou do místních hor, ale za daných okolností jsem pochopitelně dal přednost přípravě. V ostré partii jsem bez větších problémů udržel remízu, chvílemi jsem dokonce usiloval o víc. Pentala Harikrishna postupně přehrál legendárního Viswanathana Ananda, který se výletu lanovkou zúčastnil. Vidit si černými po skvělém výkonu připsal již pátou výhru, tentokrát proti Richárdu Rapportovi.

Rumunský velmistr Nisipeanu s ohledem na nepříznivý stav zápasu zariskoval, ale náš Nils Grandelius se v zápletkách zorientoval lépe. Podařilo se nám tak porazit favority se skóre 4,5:1,5.

V šestém kole nás čekal nebezpečný team Viernheimu. Podařilo se mi solidního Dennise Wagnera dostat do ostré pozice, v níž se nezorientoval dobře.

Krátce poté tradičně vyhrál Vidit.
Kolo před koncem jsme vedli s dvoubodovým náskokem, ale ještě jsme neměli vyhráno. V případě těsné porážky jsme mohli skončit druzí nebo dokonce třetí. Los nás ani tentokrát nešetřil a postavil nám do cesty francouzský tým Asnieres, za nějž na páté šachovnici nastoupil Sergei Movsesian.

Závěrečný zápas byl velmi dramatický. Vidit se spletl v zahájení a ocitl se ve velmi špatné pozici. Nils Grandelius získal mírnou výhodu, ale Sergei dokázal vyrovnat. Hari ve vyrovnané pozici nastražil rafinovanou léčku, do níž Maxime Vachier-Lagrave spadl. Francouzský velmistr se ale následně urputně bránil a usilovně hledal pevnost. Já jsem se dostal pod mírný tlak a v časové tísni soupeře jsem sice správně pochopil, že je třeba do pozice říznout, ale skalpel jsem použil na nesprávném místě a dostal jsem se do prohrané pozice. V soupeřově časové tísni jsem se dostal z nejhoršího, ale přesto jsem balancoval na hraně propasti. Naštěstí pak bílý spadl do léčky a umožnil mi se zachránit.

Ještě předtím vyhrál Hari:

Za stavu 2,5:1,5 již bylo naše vítězství prakticky jisté, jelikož David Antón usiloval o výhru v bezpečné pozici. Vidit se před časovou kontrolou přiblížil na dosah remíze, pod dlouhotrvajícím tlakem ale chyboval a Andrej Jesipenko nakonec srovnal skóre na 2,5:2,5. David Antón nakonec francouzského soupeře udolal, díky čemuž náš tým vyhrál všech sedm zápasů! Přitom jsme se utkali se všemi týmy od třetího po sedmé místo tabulky! Hlavními tahouny byli Vidit (6/7), David Antón (4,5/5) a Pentala Harikrishna (4,5/7), který se na první šachovnici utkal s pěti hráči světové špičky a dva z nich porazil. Všichni zmiňovaní obsadili druhá místa na svých šachovnicích, což zejména v případě Vidita a Davida bylo trochu smolné. Já jsem dosáhl mírného úspěchu v mezích zákona, Nils Grandelius a Markus Ragger odvedli dobré výkony na zadních šachovnicích, Radek Wojtaszek i Van Nguyen pomohli družstvu dosáhnout výborného výsledku. Roli kapitána výborně zvládl Petr Boleslav. Tentokrát s námi úspěch prožil i Roman Mužík, hlavní sponzor a majitel klubu. (V roce 2013, kdy jsme překvapivě zvítězili, zůstal doma. A v posledních letech s námi pravidelně jezdil, ale klub obsazoval „jen“ druhá místa.) V našem mezinárodním týmu panovala výborná atmosféra a úspěch je zaslouženou odměnou za dlouholetou spolupráci.

Ženský turnaj byl rovněž obsazen velmi silně, favoritky z týmu Monte Carla měly letos dost těžkou úlohu. S ohledem na bariéry jsem mohl bez omezení sledovat pouze poslední čtyři zápasy, případně první šachovnice předních stolů. O bojích ve druhé polovině ženského turnaje jsem si tak udělal dobrou představu, ale k průběhu turnaje toho přesto nemohu mnoho říci. První šachovnici islandského klubu hájila WGM Lenka Ptáčníková. Ženský turnaj měl výrazně nižší účast, české ani slovenské hráčky se neúčastnily. Tipuji, že v tom sehrála svou roli finanční náročnost, ubytování v podhůří Alp něco stojí.

Zvítězil mezinárodní tým z domácího Pamhagenu v sestavě GM Danielian (3/7), GM Ushenina 5/7, IM Osmak (5/7), IM Malcevskaja (5,5/7), druhé byly hráčky rumunského týmu Superbet. Favoritky z Monte Carla se po pomalejším startu rozehrály, ale na více než bronz to nakonec nestačilo.

Na závěr přidám ještě jeden snímek horské krajiny, snad se vám také bude líbit.

Děkuji za pozornost!

—
Úvodní foto © Fiona Steil-Antoni.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme