Doremizováno :-) !
Pražský mezinárodní šachový festival 2023 (Prague International Chess Festival) je minulostí. Poslední kola všech turnajů začínala v pátek už v jedenáct hodin, ale bojovalo se až do podvečerních hodin.
V turnaji Masters skončily všechny partie posledního kola remízou 
.
Martirosyan měl bílé figury s Harikrishnou. Hráči natahali výměnnou variantu odmítnutého dámského gambitu, pak přesně v duchu názvu varianty vyměnili lehké figury, aby seznali, že koncovku těžkých figur jen těžko někdo vyhraje.
Ray Robson měl bílé figury se svým krajanem Samem Shanklandem. Robson se před posledním kolem dělil o první místo, takže se dal čekat boj. Ale moc se nebojovalo . Tedy ne, že by si to hráči dali hned za remízu, to určitě ne, ale Robson po 1. d4 ve Slovanské obraně dámského gambitu nic nezískal a i tady končila partie v rovné dámské koncovce remízou.
Boris Gelfand už není nejmladší, přesto však stále hraje velmi dobré šachy. V partii s Davidem Navarou se však v jedné chvíli dostal do problémů, když si nechal trochu rozbít pěšcový kryt na královském křídle (22. g4) a možnou protihru na dámském křídle ignoroval (23. Sd2).
David našel správný plán, ale nesprávně ho realizoval.
Měl vyměnit jezdce na poli e4, nechal si jej vyměnit na poli d5. To není z mé hlavy , na to „přišel“ Stockfish. Přiznám se, že u partie by mě nenapadlo, že pd3 bílému pomáhá, protože překrývá dráhu černé věže z a3 na královské křídlo.
Škoda, výměna na e4 slibovala černému o dost lepší koncovku.
Hao Wang měl s Thai Dai Van Nguyenem skoro po celou partii iniciativu. Nic víc, nic míň, takže remíza v rovné věžové koncovce.
Bogdan Daniel Deac se před posledním kolem dělil s Robsonem o první místo. V partii s Vincentem Keymerem měl bílé figury a pokud jste sledovali partii online nebo jste si ji nechali analyzovat šachovým motorem, tak v závěrečné pozici hlásí Stockfish výhodu bílého (cca +2.8), což mě překvapilo, protože jsem neviděl, jak by bílý mohl efektivně využít tlaku na pěšce d6 a f5.
Pravděpodobně to neviděl ani vůdce bílých kamenů, ale zdá se, že Stockfish má pravdu. Několikrát jsem to zkusil za černého dohrát a „křemíková hlava“ mi ukázala, jak na to .
Bílý postaví krále na g2 (v některých variantách i na h3), ztrojí těžké figury na d-sloupci a donutí černého pokrýt d-pěšce střelcem. Pak se zaměří na slabinu na f5, popřípadě na a5, nebo c5 po výměně věží, a najednou se ukazuje, že si černé figury při plnění obranných úkolů překážejí. Padne pěšec, v některých variantách i dva a jedinou šancí černého jsou nestejní střelci.
Možná tam někde remíza za černého je, ale moc tomu nevěřím .
Konečná tabulka turnaje Masters (před tiebreakem):
V případě rovnosti bodů se o vítězi rozhodne v tiebreaku na dvě bleskové partie tempem 5+3, stojí prý někde v propozicích . Sám jsem podobnou větu nikde nenašel, ale věřím tomu, že tam někde bude.
V rozstřelu měl v první bleskové figury Deac a partie se mu moc nepovedla. Robson zvítězil a ujal se vedení. Ve druhé partii měl Robson bílé a bez problémů dosáhl vyhrané pozice, v níž nabídl z pozice síly remízu a Deacovi nezbývalo než nabídku přijmout.
Ray Robson se tak stal vítězem turnaje Masters.
V turnaji Challengers měl před posledním kolem půlbodový náskok Mateusz Bartel před Motylevem, Gledurou a Pultineviciusem. Los posledního kola svedl tyto čtyři hráče dohromady.
Motylev měl bílé proti Gledurovi. Ten odehrál dobrý turnaj, ale poslední kolo mu krutě nevyšlo. Hrála se Ruská hra a Motylev ve třináctém tahu zahrál zajímavý tah 13. Sg5, po kterém se sice černému nic strašného neděje, ale nebude mít lehký život.
Bílý nastoupil na dámském křídle (15. a4) a přišlo první pochybení – 15. … Da3. Černý asi přecenil své možnosti a hra na zisk pěšce (16. … d4) se mu nevyplatila. Sebral sice pěšce na a4, ale otevřel tím sloupec k útoku pro bílé věže a také se ukázalo, že dáma na dámském křídle spíše překáží. Motylevovi stačilo několik tahů, aby dotáhl matový útok ke zdárnému konci.
Druhou „finálovou“ dvojici tvořili Pultinevicius a Bartel. Divoká partie nevypadala na remízu, v přijatém dámském gambitu Bartel „gambitově“ obětoval kvalitu, aby udržel pěšce. Na šachovnici zavládl chaos, v němž by se ani „prase nevyznalo“ 
.
Ano, Stockfish „vidí“ všechno, ale hráči u stolu elektronickou podporu nemají a tak museli tvořit. Pultinevicius pří této tvorbě spotřeboval mnohem více času než Bartel a v těžké, hlavně však nejasné, pozici musel činit zásadní rozhodnutí.
S pětapadesáti vteřinami na hodinách udělal Pultinevicius ve čtyřicátém tahu hrubku (40. Da7??), po níž se mohl prakticky okamžitě vzdát.
Pokud bych měl volit nejlepší partii celého turnaje, pak tato by pro mě byla jasnou volbou. Řežba, jak má být.
Nizozemec Erwin L’Ami patřil na začátku turnaje k favoritům a hrál dost dobře na to, aby mohl bojovat o přední příčky. V závěru turnaje mu ale došly síly. V osmém kole nalezl do matu Vaškovi Fiňkovi, v posledním kole v jasně vyhrané pozici, do které ho „dokopal“ jeho soupeř (32. … c2??), vypustil Jerguše Pecháče (37. Kg1) a nebylo to kvůli časové tísni . Prostě si měl sednout na ruce a zamyslet se.
Honza Vykouk přehrál Vaška Fiňka. Vašek stál o něco hůř, ale dalo se to hrát, avšak po hrubce 30. … Vdd8 ztratil materiál a partii.
Ganesan Akash vyhrál v turnaji jen jednu partii a většinou ho soupeři „mydlili“ po jeho hrubkách. Vyhrál v posledním kole s Richardem Stalmachem, který sehrál dobrý turnaj, ale jen bílými barvami .
Kdo Richardovi nakukal, že má hrát Francouzskou?
Pokud to byl jeho vlastní nápad, pak to byl nápad špatný. Buď mu tohle zahájení nesedí, nebo je neměl pořádně připravené (a zažité).
Ze čtyř partií černými Richard třikrát prohrál právě ve Francouzské a jednou po 1. d4.
Tři z pěti bílými, nula ze čtyř černými.
Vítězem turnaje a postupujícím do turnaje Masters 2024 se stal Mateusz Bartel.
Konečná tabulka turnaje Challengers
V turnaji Karel Janeček Open uspěli naši hráči Vojtěch Plát a Tomáš Polák.
Tomáš Polák se skoro celou partii bránil černými figurami proti Jakubovi Fusovi z Polska. Bránil se dobře a nakonec vybojoval zaslouženou remízu.
Oba hráči však měli „smůlu“ , protože když se dva perou, třetí se směje . Tentokrát se „smál“ Vojtěch Plát, který v posledních dvou kolech podal výborné výkony. V devátém kole porazil Deepa Senguptu.
Partie na jednu branku. V zahájení Sengupta udělal pár drobných chyb a pak už mu nebylo pomoci.
Vojta Plát tak bodově dostihl hráče, kteří byli o půl bodu před ním, a protože měl lepší vedlejší hodnocení, stal se vítězem turnaje Karel Janeček Open. Uznání zaslouží i Tomáš Polák, kterého horší vedlejší hodnocení odsunulo na třetí místo za Pláta a Fuse.
Gratulujeme všem vítězům, ale našim hráčům obzvlášť .
Vojtovi tak můžeme pogratulovat nejen k vítězství v turnaji, ale i k postupu do turnaje Challengers 2024.
Gratulujeme!
V turnaji hrálo dost indických mladých hráčů, kteří měli hodně podhodnocené ratingy. Třeba Arush Chitre s ratingem 1868 připíše po turnaji do ratingu 185 bodů (!).
Tabulka s konečným pořadím prvních cca dvou desítek hráčů.
V turnaji mladých nadějí Futures remizoval v posledním kole Karel Brožka s Danielem Juhaňákem.
Jirka Bouška si výhrou s Maďarem Rakušanem Peterem Balintem vybojoval celkové druhé místo a v souboji dvou polských hráčů porazil favorizovaný Patryk Cieslak Kamila Warchola a stal se vítězem turnaje.
Odkazy:
Web PICF
Výsledky a tabulky na chess-results
Z mého pohledu se i letošní pátý ročník festivalu vydařil a mohli jsme sledovat šachy na vysoké úrovni.
Možná teď někdo namítne, že v turnaji Masters bylo až moc remíz .
Mám podobný pocit a dokládá to i malá statistika všech ročníků (jen turnaj Masters).
Pod tabulkou je pro srovnání uveden i letošní ročník hlavního turnaje TATA Steel.
A graficky znázorněno …
„Nejbojovněji“ vypadá covidový ročník 2021, ale není to tak docela pravda, protože v onom roce se extrémně nedařilo Davidu Navarovi, který do celkové statistiky „přispěl“ hned čtyřmi prohrami.
V turnaji, kde hrají ratingově vyrovnaní hráči, se asi ani nic jiného než velký počet remíz nedá čekat.
Nabízí se ale levné řešení: přibrat nějakého „saláta“, který devíti nulami notně vylepší statistiku „bojovnosti“ .
Ale to asi většina z nás dá přednost těm remízám 
.
Bálint je sice maďarské příjmení(na gymplu jsme měli Bálintovou z tělocviku, byla to volejbalistka a bylo slyšet, že to není Češka), ale jak vidno, tak se tak můžou jmenovat lidé i jinde, což je zrovna také tento případ. Peter Bálint v turnaji Futures tedy reprezentoval Rakousko.
Nejlepší partií celého festivalu byla zvolena výhra Vašíka s Jergušem. A jestli jinak někdo velebí Jergušovo 1.h4 a 1.Jh3, tak ať se vzpamatuje a uvědomí si, že turnaj v Praze není žádný pouťák, případně blicání v hospodě u piva. Magnus a jiní sice v blickách na netu hrají ptákoviny, ale když pak hrají vážné partie, tak se nikdy k takovým puberťákovinám neodhodlají, protože ví, že to není důstojné.
Díky za upozornění, opraveno. To už se mi stalo podruhé, že jsem zaměnil Rakousko za Maďarsko. To je tak, když si někdo pamatuje ještě Rakousko-Uhersko
.
.
.
Zvlášť to platí v případech, které už v minulosti nastaly. Občas se u šachovnice chtějí jen pobavit i ti nejlepší. Není to sice z blicky, ale v rapidu na 20 minut s přídavkem je to podobné jako Jergušovo 1. Jh3 nebo 1. h4.
Partie Finěk-Pecháč byla také hodně dobrá a pokud byla zvolena jako nejlepší, pak není co namítat. Nakonec je to volba, což je vždy „kolektivně subjektivní“ výsledek.
Tahy jako 1. h4 nebo 1. Jh3 neodsuzuji. Dodnes není jasné, jak partie při nejlepší hře obou stran dopadne, ono je taky možné, že nám jednou stroje ukáží, že 1. Jh3 je stejná pitomost jako 1. d4
Černou můrou mnoha „konzervativních“ šachistů by bylo, kdyby jednou nějaký stroj dopočítal šachy až „do konce“ a vynesl verdikt:
„Po 1. Jh3 bílý vyhraje, ostatní první tahy jsou remíza nebo prohra bílého.“
Říká se: „Nikdy neříkej nikdy.“
Úplně dopočítané to hned tak nebude, pokud se do tablebází přidává figura za 10 let. Ale na talkchess se jeden čas vedla diskuze, zda je prohrané 1.g4 nebo ne. Stockfish to s konkurenty neprohrává, i když mám pocit, že v tom turnaji jako jediný hrál jiné pořadí tahů, po 1.-d5 napřed 2.c4. A černými myslím porazil všechny. Všechno ostatní, včetně 1.f3 a 1.Jh3 je zřejmě remíza, jen se u těch podezřelých tahů bílý nadře, jako by hrál černými.
Ještě doplním, že chápu rozhořčení mnoha hráčů nad tahy jako 1. a3, 1. h4 apod.
.
Je to neúcta.
Ono je frustrující věnovat několik hodin přípravě a pak mi do toho nějaký hráč hodí „vidle“ , Samozřejmě, že je to neúcta! Hlavně ke mně, protože já se poctivě připravoval skoro na všechno a on na mě takhle!
A k tomu ještě všichni čekají, že mu takovou „blbost“ lehce vyvrátím
Proto se nepřipravuju ? výjimečně teda. Ta blicka Carlsena je cajk. Ale h4 a Jh3 je fakt neúcta. Však tuším, že ani Aleš Krajina to proti nám v extralize neudělal.
Ahoj Vojto,
nemáš pravdu – teda proti Lysé nevím- ale Aleš to hrál v extralize třebas proti Jasnému, kde musel zaskočit za Včeldu, který hrál v Rakousku…uhrál remiz- a to dokonce „z pozice síly“…
Pravda, partii z Babulou tvrdě nedal…
Ale to by asi nedal v jakémkoliv zahájení…
Nejedná se o žádnou neúctu. Aleš to má fakt „vymykané“ – a zejména v blickách je velice úspěšný -i s extraligovými hráči GM a IM. Jde prostě svojí cestou – bez ohledu na „neúctu“.
Je to zesměšňování soupeře a znevážení šachu. Ale může to mít úspěch, stejně jako míval ve fotbale úspěch prešovský beton…s fotbalem to mělo společného hodně málo, ale úspěch to mělo. Když se naučím být dobrý v okrádání lidí, tak to tady budu dělat, i když to pro okolní lidi nebude vypadat dobře, že si vydělávám peníze tímto způsobem 🙂
Sorry, ale pořád nějak nechápu, v čem spočívá ona neúcta nebo zesměšňování. Čím tah 1. Jh3 zesměšnil soupeře? V čem je neuctivý?
Možná je to slabý tah, ale to bychom pak mohli jako zesměšňování nebo neúctu nazývat I různé méněcenné a slabé varianty, přesto se to neděje.
Podobnými tahy může hráč zesměšnit jen sebe, nikoli soupeře.
A neúcta? K čemu? Maximálně tak k propracované teorii zahájení.
těžko říct, neúcta… třeba ke kolegům v turnaji, např. to může ovlivnit pořadí, pokazit někomu jinému turnaj, těžko říct… asi tím většinou zahodi bílé
Tak…, bílé zahazuji v každé partii z za družstva (=vždy mám o nějakého pěšce méně)
a neberu to jako neúctu k soupeři. Turnaj taky mohu pokazit komukoli i jen tím, že přijdu a odblicám bez zájmu partii,
.
Otočím ten pohled: vím, že soupeř má skvělou přípravu, tak si jako bílý mohu dovolit ztratit tempo a hrajeme bez přípravy oba.
Neúcta? Naopak, úcta, protože uznávám, že v normálních variantách jsem bez šance
Ano souhlas, téměř na každý problém se můžeme podívat z různých úhlů, což je správné. Kyrgios podává spodem (někdy, relativně často), taky je na to různý pohled a já nevím, který je správný.