Jsou to ještě ŠACHY?
Já vím, trošku provokativní, až kacířské, mohu být za tento článek upálen (či poslán na léčení) …
Ale co už 
.
.
Jako lehce bych navázal na sérií článků, zda švýcarák atd. je spravedlivý, aneb hledání formy šachových turnajů dnes.
Musím upozornit, že jsem šachově vyrůstal v minulém století, což oproti dnešku byl doslova šachový pravěk.
(Ale úžasný „ pravěk“ !).
Přesto – sorry, dovolím si pár úvah. Vyloženě jsou to jen mé názory, nemusíte souhlasit a asi ani nebudete- ale prosím, nekamenujte mě! .
.Doba je skutečně úplně někde jinde. Heslo dneška, rychle, rychle, rychle. Není na nic čas – aneb ono klasické, čas jsou peníze, je dovedeno do extrému.
V „pravěkých dobách“ minulého století se hrály veskrze vážné partie, navíc „uzavřené turnaje“. A – jak na to byl, probůh, čas? Dokonce, pečetilo se a dohrávala partie druhý den! Neuvěřitelné, že? Ovšem – nebyly počítače, jasně…Dneska je to prostě nemožné, chápu. Kdekdo by si zapnul stroj.
Ovšem, pečetění mělo jednu ohromnou „výhodu“- člověk analyzoval přerušenou partii třebas celou noc, pomineme sekundanty na vrcholové úrovni- to je jiný level, ale to se dělo i za „obyčejných turnajů“, včetně městských přeborů, kde jsme si, kamarádi řekněme ze stejného oddílu, navzájem vypomáhali a hledali ideje! A získána znalost – většinou koncovek- to nebylo vůbec k zahození…
Vracím se k tomu, proč tohle vlastně „blekotám“- (jsem se nějak rozepsal, sakra- Jirko, trošku k věci!).
V sobotu se v Ostravě hrál blicák, KO blesk Hrabová 2024. Dostal jsem pozvánku – ale samo jsem nereagoval.
Já známý „spáč“ a blicky? – to snad ne .
.Ovšem telefonát Aleše Krajiny :
-Přijeď, je to takový sranda turnaj, pokecáme, dáme si pivko- co už…-
Tak jo, nechal jsem se přemluvit, ostatně už tak často z Havířova do Ostravy nejezdím, tak proč nepokecat se „starými známými“.
No – účast byla hojná, pár „starých pardálů“, nastupující ambiciózní mladá generace a hodně nejmladších „šachových učňů“ s kariérou před sebou. Tak jo.
Formát turnaje, každý hledá nyní novinky, docela brutální – myslím tím pro šachového důchodce jako já, mladým to bylo jedno, ale co už. 11 kol blicky 2×5 minut (bez přídavku) a pak dle pořadí pavouk a KO systém, resp. každá dvojce jednou bílé a jednou černé, v případě 1:1 se hraje armageddon.
No – byl to mazec. Hrálo se až do úplného matu, dáma, navíc či méně, žádný problém, bušilo se do hodin (zejména mladí, ale nejen oni) tak, že to vypadalo jak při bitvě u Verdunu…(jak to ty hodiny dlouho mohou vydržet – asi dobrý matroš- !).
!).A.Krajina k tomu:“ Ty volgo, já když hraji blicky přes počítač, (většinou 3-3 min), tak je tam klid, klávesnice nebouchá!“(smích).
Navíc- celkem to bylo jedno, jak úvodních 11 kol dopadne, ( jasně, kdo měl více bodů, tak byl „nasazen“ výše, ale stejně…Zkušení matadoři – to prostě dali hned za remizu…
No, pro mladý možná dobrá forma, ale já se ptám – jsou tohle ještě šachy? Nebo jen rychlá ruka? Co to dá, že vyhrajete třebas bez dámy a věžky a figury na čas?
Fakt si nejsem jist…
No minimálně bych zde dával alespoň bonifikaci 3 sekundy za tah- ale mnozí mohou namítat, tak je to nastavené, máš prostě tahat rychleji – no jo… (ale jsou to ještě šachy? ).
).
Staří mistři by asi čuměli, co se dneska ještě dá hrát.. (pravda Tartakower se třebas nerad vzdával, říkal a radil „Jelikož když partii vzdám, tak ji nemohu už nikdy vyhrát“ ).
).
No vůbec, formát turnajů je fakt předmětem velké diskuze.
Vynález „ švýcaru“ má na jedné straně za následek, řekl bych, masové rozšíření šachu. Jednoznačně.
Na druhé straně, je to fakt velký „záhul“ a mnohdy se výsledek zdá „nespravedlivý“. Ale proč ne, holt heslo nejen dneška zní- vítěz bere vše.
(Lehká odbočka, Sosonko ve svých vynikajících knihách -esejích – kde se věnuje třebas bývalým špičkovým hráčům, myslím třebas na příkladu Milese, ale i jiných, stárnoucích legend, kteří už ztratili onen „stisk vlka“, a neumí nic víc , než hrát šachy a během kariéry si nevydělali dost peněz na důchod, jak je to třeba u fotbalistů či hokejistů…, tak narazili na nový fenomén „švýcaráků“ , kde zjistili, že každý půlbodík znamená obrovskou ztrátu – a už to prostě neustáli, doslova fatálně, zvláště proti mladým dravcům, kteří navíc dnes ovládají přípravu přes počítačové databáze..).
Jak tedy hrát „spravedlivě“? Jaký formát vyhovuje?
To je otázka na Nobelovou cenu za šachy .
.
Každý má jinou představu, každý organizátor turnaje hledá atraktivní formu – a samozřejmě je ovlivněn financemi , tedy vázán i časově , čím delší turnaj, tím větší finanční nároky. Nemluvě o finanční odměně pro řekněme špičkové hráče, kteří turnaj vlastně táhnou.
Víte, mě se třebas strašně líbí forma „Turnajů přátelství“ v Olomouci, kterou vymyslel Ríša Biolek. Prostě hraje se tři dny, o Velikonocích, na partii 50 minut + časová bonifikace (což je fakt důležité, bez časové bonifikace si myslím, že je to „mlácení do hodin“), pro nás důchodce 7 kol, pro ostatní 9 kol, Je to dle mě ideální forma turnaje (byť hrát tři partie, v podstatě „lehce vážné“ denně je fakt záhul!). A navíc – každý něco vyhraje, byť je to jen knížka nebo čokoláda .
.
Ale podle mě je stejně nejlepší, udělat si čas, jasně, to se mi to jako důchodci kecá , řekněme sedm kol, sedm dnů, někde v hezkém prostředí, a hrát klasicky vážné partie. A hlavně, neprožívat to tak, že mi spadne Elo, že se zařadím mezi šachanisty .
.
Ale to asi je forma jen pro ty, které má na výplatní pásce stát, navíc nemusí hlídat vnoučata, kteří si jen tak chtějí zahrát…
S omluvou za „bláboly“
Jirka Hurta
(KO turnaj vyhrál Luky Klíma , ve finále porazil Didiho – pro zajímavost, s oběma jsem si zahrál v 11 kolovém „rozstřelu“, Luky mě smáznul levou zadní, s Didim jeden-dva- čtyři tahy a remis – ).
).
Hurta-Klíma.
Odkazy:
Co se tyce shazovani, tak by nam mohl David Navara povypravet, jak v rozhodujici partii finale MCR v bleskovem sachu za stavu 1-1 musel Milos Jirovsky vyhrat a v pozici Sb2 a kral proti krali pesci c2, kdyz mel David jednu vterinu, zahral Sc1 a David tim padem nestihl postavit damu a prohral na cas, protoze teoreticky sel postavit mat. David by to za bile nejspise neudelal. Nedavno jsem videl video, kde se hral rozstrel mezi Murzinem a nejakym Indem(Gukeshem?)a bily mel jen kone a cerny pesce na h3, ktereho blokoval kral a blicali jak sileni, kdyz bily musel vyhrat. Slo asi o par tisic dolaru, ale bylo to dost trapne.
Toto bude asi to video, co Vojto zmiňuješ. Tam měl asi vletět rozhodčí a zrobit pořundek. Nebo černý měl zastavit hodiny a reklamovat. Nevím samozřejmě, tady by mě určitě zajímal názor rozhodčích. A asi by to nebylo úplně jednoduché, emoce, moc peněz, ale pravidla by tomu měla být samozřejmě nadřazená 🙂
S výchovou šachové etiky a džentlmenství, blicky nemaji nic společného, je to jen nesmyslu plné potahování figurkami po šachovnici, a pro mladé jen vstřebávání chybných tahů do podvědomí, kdy se pak realizuji v menší či větší míře v klasických šachových partií, když je to baví budiž. Klasická a vážná partie, byť přátelská, ma naplnit duši, požitkem umění a pohodou byť s adrealinovou příchuti. jako kmet vím co píší. děkuji.
Musím se panu Repákovi omluvit. Netušil jsem totiž, že jeho komentář dostane pointu.
Takže pan Repák:
Chápu, že někoho nemusí bavit koncovky a chce partii rozhodnout jinak, ale sorry tohle je prostě vrchol trapnosti a demence, co někteří se skoro holým králem jenom díky absenci přídavku tahají.
A pan Zimniok:
0.01 , tedy jednu vteřinu měl na digitálních hodinách jeden ruský velmistr, když jsem s ním hrál o korunu s flekem. Za tu vteřinu stihl udělat čtyři tahy dámou a dát mat mému holému králi.
Tak v blickách je trošku jiná morálka 
Pokud to byl sranda mač s flekem, tak proč velmistra nezkusit, jestli to stihne mě zmatit. Každý z nás to aspoň někdy zažil, prostě soupeře shodit. Je to v pravidlech, jak se říká 
I další věci, co k tomu patří, třeba ty pobourané figurky a zmatky v závěru. Já jednou dal mat, ale nezmačkl jsem po matu hodiny, takže mi to doběhlo na nulu a soupeř správně reklamoval, že jsem prohrál na čas, no dali jsme to za remiz 
A těch historek má každý z nás v batohu spoustu. S přídavkem je to samozřejmě spravedlivější, ale klasické blicky snad ještě nevymřou 
„Já jednou dal mat, ale nezmačkl jsem po matu hodiny, takže mi to doběhlo na nulu a soupeř správně reklamoval, že jsem prohrál na čas“
Nie je to tak, ak je mat, platí výhra matujúceho, po mate nie je povinnosť stlačiť hodiny.
Jano, co teď napíšu, bude asi úsměvné, ale já opravdu nevím, jak správně podle pravidel postupovat, když dám mat. 
Tedy, jestli po maticím tahu zmáčknout hodiny, či je rovnou zastavit nebo to není třeba. Na té historce, kterou teď popíšu víc, chci ukázat, že to nemusí být až tak triviální. Byla to klasická blicka, pětiminutovka bez přídavku. Byl už závěr partie, měl jsem ji po hodně divokém průběhu už totálně vyhranou, otázka už jen byla, jestli stihnu za pár sekund, co mi zbývaly, dát mat nebo třeba udělat nemožný tah. Mat jsem dal a zůstaly mi asi 2 vteřiny. Podali jsem si ruce, prohodili slovíčko a soupeř najednou ukázal na hodiny, že mám překročený čas a jestli jsem ten mat vůbec stihl dát v limitu. Já, že jo, ale zviklal mě, hádat se mi nechtělo a přišlo mi to najednou jako patová situace, tak jsem nabídl, že to dáme za remis a šli jsme od toho. 
Ak dá hráč mat, môže už hodiny ignorovať, má výhru.
Takže ste sa sa nechali dobehnút na neznalosti pravidiel.
Ak by hráč zavolal rozhodcu, tak by mal rozhodca správne rozhodnúť o vašej výhre.
Jediná, možno, teoretická možnosť nevýhry je, keď by hráč stihol zahlásiť padnutie na čas pred potiahnutím súpera, no to sa zase „bije“ s tým, že hocičo by mal hráč reklamovať počas toho, keď je na ťahu.
Analogicky je remíza, keď je pat, aj vtedy môže hráč hodiny už ignorovať, či dokonca aj vtedy, keď vedie ťah vynútene k patu, že napr. hráč na ťahu je nútený zobrať kameň a nasleduje pat.
Tak na internetu, pokud má soupeř málo času, zkouším hrát vždy. Buď to stihne, nebo ne. Ostatně mi to soupeři dělají také. Na běžném turnaji se chovám solidněji, nezkouším shodit třeba soupeře v tupé koncovce KS:KJ, jako jsem to už u mnohých viděl… A je-li pozice tupě remízová, klidně nabídnu i remízu, i když má soupeř třeba 15s a vím, že bych ho shodil. Také tam hraji většinou s lidmi, které znám a většina jsou kamarádi, či dlouhodobí známý, tak jim přeci nemohu provádět sviňárny. Asi je potřeba rozlišovat turnaje na šachovnicích, kde by se měly dodržovat nějaké konvence, které ovšem nikdy nebudou dodržovat všichni a hru na internetu, což je džungle – tam také nevidím, s kým hraji, mohu mít podezření, že švindloval na začátku s programem – takoví pak s nedostatkem času začnou hrát tak špatně, že nakonec stihnou prohrát i na pozici, ne jen na čas. To je také důvod, proč na netu preferuji hru bez přídavku, potom, když hraji turnaj, mě z toho důvodu přídavky vadí, protože se to musí hrát solidněji a nejsem na to zvyklý.
Tak pozor 🙂 onen GM měl o 300 bodů vyšší rating než já, hrálo se 3 na 5 (on tři) a hrálo se o korunu s flekem! Fleků bylo víc, takže to bylo už osm korun 🙂 , tedy solidní suma peněz.
Pokud jste nikdy nehrál šachy s nerovným časem o peníze, tak to nepochopite 🙂 . Tam nejde primárně o peníze, ale o to dokázat soupeři, že jeho sebevědomí je moc vysoké 😀
Mimochodem, sám hrají často 3 na 5 (já tři) a nemám soupeři za zlé, když mě shodí. Můj problém, že si myslím, že vše zvládnu s 2 minutami méně.
Jinak vzpomínám na jeden turnaj v Karviné, kdy jsme v noci blicali. Pozdější vítěz turnaje GM Shtyrenkov chtěl hrát s mým klubovým kolegou Jarkem Sobkem 3 na 5. Jarda to odmítal, že jedině 5 na 5.
Na to Shtyrenkov rusky: Řekni mu, že jsem mistr Ruska v bleskovém šachu!
Přeložil jsem a Veniamen se dočkal odpovědi:
Řekni mu, že jsem přeborník Karviné v blickách. Pět na pět , jinak nehraju.
Shtyrenkov uznal, že to je opravdu pádný argument a hrálo se 5 na 5 😀 .
Už si nepamatuji, jak vše dopadlo, ale mám dojem, že přeborník Karviné se mistru Ruska celkem vyrovnal 🙂 .
Se šípkovou nebo se zelím (Hrabal, Slavnosti sněženek)?
.
Fascinuje mě, že jste schopni se hádat o takovou hovadinu
Někdo přídavek nepotřebuje, někdo ano. Obojí je správné.
Já třeba hraji bez přídavku nerad, protože tahám rychle a špatně. Pak mám dilema: shodit v prohrané pozici soupeře na čas, nebo neshodit?
Vzdávat se mi to nechce, ale také nechci vyhrávat na čas když je pozice jasně prohraná….
No hádat ani ne, jen by neměl být pan Repák tak agresivní, i když … ono to už tak nějak patří k dnešnímu světu. Jen zrovna tahle forma je běžnější „tam vedle“.
Aha, tak to se omlouvám, nedošlo mi, že je můj komentář až tak agresivní.
Já zásadně nekomentuji, ale…já vážně nevím, co na komentáři Honzy je agresivní, Vážně ne- asi jsem blb.
Jinak, tohle fakt nebyl článek, abych rozeštval kdekoho, ani jsem ho moc nechtěl poslat do éteru – už znám reakce v diskuzi..Ale Luboš to „vzal“. Navíc jsme mysle spíše nad tím, jakou formu se mají dneska hrát turnaje, o tom se nikdo nezmiňuje, jen se řeší blicky… . To bylo myšleno spíše „povzdechnutí starého muže“- tedy s velkou dávkou ironie! Fakt – neberte vše tak všichni „smrtelně vážně“..
A měl jsem dneska sejšn s Lubošem (ohledně úplně jiné věci) – a konstatovali jsme se smíchem – fakt šípkovou nebo se zelím!
Lidi, o nic nejde.
Howg!
Samozřejmě se zelím 
Honza je Honza 😀 . Mně se líbil jeden turnaj v Karviné. Honza měl o věž víc a vyhranou pozici. Maminka jeho mladého polského soupeře si nervózně okusovala nehty. Honza sachanisticky ztratil jednu figuru, pak další a najednou byla jeho pozice prohraná.
Jdu kolem tě maminky a říkám jí, že už nemusí být nervózní, že její syn už stojí dobře. A ona na to (polsky): Já vím, ale mám strach, aby se něco nestalo jeho soupeři.
😀
Honza je srdcar a šachy opravdu prožívá 😉 , proto ho mám rád 😀 .
Shazovat se dá s přídavkem. Ono dát tah za 2s nezvládnou všichni, takže ti, co zvládají dávat tah za 2s jsou ve velké výhodě. Proto mi příjde spravedlivější tempo 5+0. A ono většinou padají při tempu 5+0 ti, co stáli celou partii hůře. To se nedá řící o tempu 3+2.
Já mám naopak pocit, že prohry na čas ve vyhrané pozici jsou častější při tempu 5+0. S poslední větou nesouhlasím. Osobně preferuji tempo 3+2.
Obecně myslím, že když někomu nějaké tempo nevyhovuje, může dát přednost jinému turnaji.
Na výběr turnaje má vliv vícero věcí. Na rapid s dětmi hlavně vzdálenost a obsazení (dětský turnaj). V Bamberku nakoupili asi 100 hodin DGT 1001, tak tam teď hráváme bez přídavku. Sranda to je, šachy často ne…
0.01 , tedy jednu vteřinu měl na digitálních hodinách jeden ruský velmistr, když jsem s ním hrál o korunu s flekem. Za tu vteřinu stihl udělat čtyři tahy dámou a dát mat mému holému králi
.
Pravda, měl štěstí, že můj král stál na kraji šachovnice u hodin….
Tak to je drsný
Jak byste časově „ohodnotili“ při on-line hraní předtah (premove)?
Lichess má 0 s
chess.com 0,1
Co podle vás dává větší smysl?
Chess.com umožňuje provést i sérii předtahů, takže pak dává větší smysl 0,1 s.
Lichess nějak kompenzuje zpoždění, takže někdy při předtahu dokonce získám desetinu sekundy, jindy naopak jednu nebo dvě desetiny ztratím. Většinou je ale vše v pořádku. Viděl jsem na Lichessu hráče, který stihl provést asi 30 tahů za dvě desetiny sekundy (v závěru snad s holým králem), přičemž jeho soupeř nehrál pomalu. Podle mne „rychlík“ používal zakázaný typ klávesnice, je těžké si to vysvětlit jinak.
Nemuselo ísť nutne o podvod.
Stačí, aby súper rýchlika predťahy nepoužíval, rýchlik mal trochu šťastia, že jeho predťahy boli vždy platným ťahom, že algoritmus zohľadnenia oneskorenia siete ho nepoškodil…
V Lichesse sa mi už podarilo aj to, že sme „spadli na čas“ obaja – asi nejaké zvláštne vyhodnotenie oneskorenia siete.
No nějak po haluzi to asi možné je, ale udělat 30 předtahů za 0,2 vteřiny, jak píše David a netrefit se na políčka, kde je šach nebo nestojí soupeřová figurka je minimálně hodně podezřelé, imho. Pokud to bylo ok, tak to možná bylo spíš tím přepočítáváním času.
Tyto retro názory měly možná smysl za časů, kdy se „bušilo“ do starých hodin. Tady bych viděl chybu na Vaší straně.
Že někdo chce hrát takové blicky – dobrá. Ale bohužel i děti někdy bez přídavku hrají rapid. Pak na šachovnicích vidíme zmíněné anomálie. Viděli jste v praxi využívat Směrnici III FIDE? Také by mě zajímalo jestli na rapid turnaji odesílaném na FIDE lze směrnici na rozhodčích vynucovat.
Směrnice III – Hry bez přídavného času včetně rychlého zakončení
…
III.5 Pokud článek III.4 není aplikován, hráč, který je na tahu a na hodinách mu zbývají méně než 2 minuty, může před pádem svého praporku reklamovat remízu. Přivolá rozhodčího a může zastavit hodiny (viz článek 6.11.2). Reklamovat lze, že soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky nebo že partii nemůže vyhrát normálními prostředky.
Napíšu pár poznatků.
Hned článek III.2.1 říká – „Tato směrnice pro závěrečnou fázi partie včetně rychlého zakončení se použije pouze v případě, že její použití v soutěži bylo oznámeno předem.“
Článek III.2.2 – nemusíme řešit pouze vážné partie+rapid tempo
Tudíž je pouze na pořadatelích/rozhodčím zda směrnici bude nebo nebude využívat
Článek III.5 popisuje celou situaci, však body 1, 2 a 3 dávají možnost rozhodčímu rozhodnout. Nejčastěji rozhodčí své rozhodnutí odloží, může přidat soupeřovu žadateli 2 minuty a na partii sám dohlíží.
Osobně: v 95% turnajů chci po pořadateli, aby rapid turnaje byly v inkrementem. Když nepočítám přebory škol nebo městské turnaje, tak i mládež v našem kraji (MSK) hraje turnaje právě s bonifikací.
Souhlasím, blicky bez přídavku nejosu šachy, pouze si takovýmto naprosto nesmyslným shazovním na čas honí ego hrdinové, kteří neumějí vyhrát partii svými šachovými schopnostmi. Tady nejde o výsledek nebo Elo, člověk si chce hraní především užívat, když už mu má při práci obětovat drahocený čas. Je mi ale záhadou, co mě má bavit na tom snažit se jako blbec něco smysluplného hrát, aby mi pak soupeři úplně nesmyslně bez jediné myšlenky nastavovali figury, pouze aby o pár tahů oddálili mat a protáhli partii o pár vteřin. Chápu, že někoho nemusí bavit koncovky a chce partii rozhodnout jinak, ale sorry tohle je prostě vrchol trapnosti a demence, co někteří se skoro holým králem jenom díky absenci přídavku tahají. A tvrdit, že přídavek blbé dvě vteřiny na tah třeba s minutou méně na začátku (jako se dneska po celém světě naprosto normálně hraje) by partie výrazně časově protáhl, to je jenom směšná výmluva shazovačů, kterým došly argumenty.
Tímto nemyslím nic špatného vůči pořadateli, vážím si kždého, kdo pro šachy něco dělá, Martin Veselý si zaslouží především uznání a pochvalu. Ale prostě na tomto se neshodneme. Jsem mizerný blicař, nijak to neskrývám, přesto si blicky rád zahraju, ovšem ne takto bez přídavku.
Je moc fajn vidět Lukáše zase ve formě, obrovská gratulace.
Pravidla jsou pro vsechny stejna, tak nefnukej, ufnukanku…
Ano, a ta pravidla jsou špatná a podporují směšné jednání, tak to o nich říkat budu.
Tak se potom takovych turnaju nezucastni. Svoji ucasti akorat davas za pravdu tomu, ze chces hrat 5+0. Kdyz s tim mas problem, tak nehraj, jinak drz hubu. To da preci logiku 🙂
Však já taky tyto turnaje už dávno nehraju, ani tento jsem nehrál. Mám ale stejné právo na to vyjádřit svůj názor jako ty. Hubu drž v první řadě ty sám, když se neumíš chovat.
Tak jste se vyzvracel. Pomohlo to aspoň?
To nemůžete, nazývat prasácké chování pravým jménem, vždyť z toho budou mít kluci trauma, když se poznají. 
format 5min/partii je snad nejklasictejsi format, na to shazování bez figury mohou být různé názory a i ten Vas je relevantní, jen historka, nevím odkud to mám – Tal byl vynikající blicar a jediný, kdo se mu zcela vyrovnal byl, (dnes neznamy) Vitolinš, útočník, kteremu figury staly vždy na správném poli, a Vitolinš byl natolik solidní hráč, že když viděl jasnou remízu, v pozici nic dalsiho neviděl, tak nabídnu remízu,i kdyby měl jeho soupeř jen zlomek času na hodinách…
Přídavky jsou pro dědky… 5+0 a 3+2 (či dokonce 3) je odlišná disciplína. Já hraji raději bez přídavku, na internetu. Nemusím hrát tak solidně, stačí, když soupeři zamotám šišku a pak, v prohrané partii, ho mohu alespoň shodit. 3+2 se musí hrát o dost solidněji a nebaví mě to, alespoň na internetu ne. Tam je to koikrát takové šoulání a čekání na chybu, podobně jako býval jiný pravěk – hra na diktát.