Když odejde ostravský Jack Kerouac …

Luky!
Bobby Fischer odešel až symbolicky v 64 letech…ty jsi to zabalil ve 47 letech – stejně jako J. Kerouac. Ba jo, ty jsi byl totiž jako on, zjevení, bohém, šachový básník, prostě Luky, osobnost, která boří „zavedené pořádky“, vědoucí, že nemá na tomto světě moc času, a vlastně proč by měla, žijící na plné pecky, neubírající plyn.

Víš, pro mě jsi největší Ostravák. A že jich by mohlo být, za všechny ty „zásluhy“, ale má to háček – nikdo neměl a myslím že ani nebude mít, ono charisma, onen „potutelný úsměv“, onen údiv nad tím, o co vlastně go, lásku k šachům a porozumění k těm „dřevěným panáčkům“, neuvěřitelné porozumění světu 64 políček a zároveň podiv a zmatek v duši, že to mnozí nechápou, tu černobílou krásu, tvou životní lásku, dovedenou až sebedestrukci, která prostě musela nastat, tak to prostě u naprosto výjimečných lidí chodí.
Luky, jsem vděčný Bohu, ke kterému jsem se v neděli modlil, aby tě zachránil, že jsem tě mohl poznat, no možná si říkáš, nevyšlo to, to modlení, ale víš co, na druhé straně, bavilo by tě žít pod tabletkami a nebýt svůj?
Já vím, že ne!

Nevěřím tomu, ty jsi prostě Kerouac, Jack London, Hemingway. Nejde o to, jak dlouho žiješ, ale jak žiješ! Ty by ses trápil, … ale víš co, stejně, když mi Aleš oznámil že už si nezahrajeme, tak jsem to obrečel a bečím i teď, když píši tyto řádky, ani nevím proč je píši, snad si chci s tebou povídat, snad si chci vzpomínat na ty šílenosti, co jsme prožívali, až neskutečné, vlastně se to nedá ani veřejně popsat, lidi jsou akurátní, mnozí žijí v bublině spořádanosti a falešné morálky, nevybočovat a zamlžovat, naprostý opak, co jsi vždy razil ty.

… Luky pročítám si Lázeňské rošády, knihu, kterou jsi napsal s Robertem Cvekem, kterou jsi mi kdys daroval s tím, že bychom mohli napsat něco podobného… no jo, nevyšlo to, holt jsem líný, ale, je to naprosto nedoceněná kniha, plná tvého černého humoru, ironie v pohledu na život, jako třebas:

„Dnes jsem udělal strašlivou chybu, která mě bude stát hodně utrpení. Ve slabší chvilce jsem Robertovi sdělil, že Karlovy Vary oplývají krásným okolím a je zde mnoho pěkných turistických stezek. Ihned jsem si uvědomil, co jsem na sebe spískal. Robertovi se rozzářila tvář a okamžitě začal konat přípravy na dvoučlennou túru. Proboha, jak se mám vymluvit – nejsem přece kamzík! “

Ty jo, hned jsem si vybavil, jak jsi se na pravidelném setkání šachistů na Bílé přihlásil (pro mě naprosto nepochopitelně), že půjdeš s námi z Bumbálky na Bílou, ty jo, měl jsem z toho šok, ale pak, na Kmínku jsi prohlásil, že dál už ani náhodou a chudák Marek Mrva musel objet kus Slovenska, aby tě autem dostal zpět na základnu…
Následuje den osmý a tvůj komentář:
„Jsem to ale šťastný člověk! Po včerejší túře se mi rozpadly boty, a tak už nemusím chodit ven!“ … a následuje komentář ke dni jedenáctému:

„Jinak bych vám měl popsat, co dělá správný profesionál na turnaji před partií. Takže po bohaté snídani je nutno řádně vytrávit, a to nejlépe vleže, aby člověk získal sílu na oběd. Je velmi důležité do oběda nic nedělat! Po obědě se toho moc nestihne, a tak je vhodné si na hodinu až dvě schrupnout. Pak je teprve šachista připraven odehrát v pohodě celou partií. Zcela zcestný je názor, že by se měl člověk pohybovat, nebo dokonce připravovat. Pohybem se vyčerpáte a z přípravy Vám stejně každý uhne …“

Tak to jsi celý ty, že Luky! Řežu se smíchy!

Hele, ty tvoje famózní partie, vzpomínáš na řežby s Jirkou Kočiščákem v extralize?
Tak to byla síla. Při těch analýzách, jak jsi zíral „… ty vogo, to je totální bordel, vůbec nevím co s tím!“ (Nevěděl to ani Jirka).

Jednu jsem našel, co jsem vydal v katalogu 2015 Labortechu, vzpomínáš?
A souboj dvou nesmiřitelných, po roce opět proti sobě, ve stejných barvách, ve stejné variantě, a to Jirky Kočišáka a Lukáše Klímy.
Tento souboj opět zvedal šachové fanoušky se židlí! Souboj dvou titánů, končící jako loni remízou.

 

 

 

 

Dle mně – famózní partie!

Anebo ta tvoje příprava v extralize v báru kolem třetí hodiny ranní …

„Sakra, budu hrát s černýma, on hraje 1.d4…, co doprdele mám hrát?“
Aleš: „Tož to je jednoduché, přece urychlenou Čigorinku!“

A bez šachovnice, do tebe začal hustit varianty, které má v malíčku. A ty jsi pak soupeře Pavla Čecha o pár hodin později krásně zabil!

Tož poctivá příprava! 😊

Ty Luky, dlužíš mi odvetu! V poslední partii v blicce jsi mě zabil. Já chci odvetu!

O tom žádná. Zbaběle se neschováš! A víš ty co, předpokládám, že tam kde jsi – a kde já brzy asi taky budu – se nehraje na čas! Žádný hodiny. Tam je spousta času. Takže tam bych mohl mít šanci, že?

Takže odveta jo?

Jsme zajedno?

Jirka

 

 

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme