Dvakrát dohráno
Ve slovenské Skalici se dnes hraje (nebo hrálo, podle toho, kdy to čtete 🙂 ) poslední kolo turnaje Chess Slovak Open, dohrálo se v Praze na festivalu Summer Prague a také na ostrově La Palma, kde hráli Vojta Plát a Jarda Bureš.
Ve Skalici bojuje o první místo kapitán české ženské reprezentace Tomáš Polák. Na první místo ztrácí půlbod a v posledním kole hraje bílými s Martinem Fargačem. Tomášovi může k případnému prvnímu místu nepřímo pomoci jiný Čech. Adam Frank bude v posledním kole čelit černými figurami vedoucímu hráči Martinu Jablonickému.
Los posledního kola:
Odkazy:
Web turnaje
Výsledky na chess-results
Online na lichess.org
Fotoalbum festivalu
Skončil festival Summer Prague (Letní Praha). Hrály se dva turnaje, open „A“ a open „B“, součástí byly i dva doprovodné turnaje v rapidu a bleskovém šachu.
Výsledek rapid turnaje jsme zde již zmiňovali. Zbývá tedy doplnit výsledek bleskového turnaje a samozřejmě výsledky obou openů.
Jedenáctikolového bleskového turnaje se zúčastnilo 127 hráčů a hráček a prosadili se favorité. Na prvním místě skončil Jakub Půlpán s deseti body. Druhou příčku obsadil Petr Neuman s devíti body a třetí místo připadlo Rudolfu Junovi, který uhrál osm a půl bodů.
V open „B“ turnaji uhráli dva hráči osm bodů z devíti partií. Lepší vedlejší hodnocení měl turecký hráč Bertug Ilgililer. Čtrnáctiletý hráč startoval v turnaji se startovním číslem 94, což svědčí o tom, že jeho rating byl notně podhodnocený.
Na druhém místě skončil další mladý hráč, tentokrát ze Švýcarska. Maximilian Dueck má (nebo letos bude mít) šestnáct let a v turnaji suverénně vedl až do osmého kola. Měl sedm bodů ze sedmi, když mu los v osmém kole přisoudil českého mladíka Filipa Čábelu z Bohemians Praha. Čábela svého soupeře porazil a Dueck tak skončil „až“ na druhém místě. Přesto je jeho výsledek impozantní, osm výher, jedna porážka, bez jediné remízy 
.
Filip Čábela si nakonec vybojoval třetí místo, když měl se sedmi body lepší vedlejší hodnocení než čtvrtý Turek Arda Kole.
V hlavním „A“ turnaji se radoval ze samostatného prvního místa Ind Upadhyaya Anwesh. Anwesh dovolil soupeřům jen dvě remízy, ve druhém kole remizoval s indickou WFM Mohotou Swati a v sedmém kole s Ukrajincem Prokofievem.
O pořadí na druhém a třetím místě rozhodovalo vedlejší hodnocení, protože Jakub Půlpán a Albánec Zino Veleshnja uhráli 7.5 bodů. Lepší vedlejší hodnocení měl Jakub Půlpán, třetí skončil Veleshnja.
Odkazy:
Web turnaje
Výsledky na chess-results
Online na lichess.org
Dohrálo se i na Kanárských ostrovech, konkrétně na ostrově La Palma. Turnaje Jugando con las Estrelas se zúčastnili i dva čeští hráči, Vojtěch Plát a Jaroslav Bureš.
Po slabším startu se v desetikolovém turnaji postupně propracovávali k čelu tabulky a nakonec se oběma podařilo umístit na finančně hodnocených místech.
Oba uhráli sedm bodů, což znamenalo dělbu čtvrtého až desátého místa.
V turnaji zvítězil chilský velmistr Cristobal Henriquez Villagra, který uhrál osm bodů. O druhé až třetí místo se dělili kubánský velmistr Lelys Stanley Martinez Duany a ukrajinský GM Andrey Sumets (Andrej Sumec). Oba měli 7.5 bodů, o druhém místě Kubánce rozhodlo vedlejší hodnocení.
Poněkud netradičně se v případě rovnosti bodů nepočítal Buchholz ani nic podobného. Rozhodoval větší počet výher, pak průměrný rating soupeřů a jako poslední vedlejší hodnocení bylo „perfo“ (spočítaný výkon).
Těžko hodnotit, jaké vedlejší hodnocení je nejspravedlivější. Počet výher mi nijak nevadí, ale je jasné, že to nebude zcela objektivní měřítko.
Průměrný rating soupeřů už mi přijde jako celkem nevhodné vedlejší hodnocení, protože to je něco, co vůbec neovlivníte a je to silně neobjektivní hodnocení. Píši to i přesto, že se mi kdysi právě na toto vedlejší hodnocení podařilo vyhrát jeden menší turnaj. Bohatě mi stačilo neriskovat a uhrát stejný počet bodů jako mí konkurenti, kteří měl vyšší rating než já . V turnaji jsme se střetli i přímo za šachovnicí a logicky mi stačilo je oba odremizovat, protože jejich ratingy hrály v můj prospěch.
Performance je také celkem sporné hodnocení, i když asi lepší než průměrný rating soupeřů. Tady alespoň hráč může své vedlejší hodnocení nějakým způsobem (nejlépe dobrou hrou ) ovlivnit.
V každém případě na vedlejší hodnocení doplatil nejvíce Vojta Plát a v soukromé komunikaci to dal patřičně peprně najevo 
. Ze sedmibodových hráčů měl nejméně výher (čtyři) a skončil až na desátém místě (180 €). Jardovi Burešovi neuškodil počet výher (pět), ale právě průměrný rating soupeřů, za což „může“ špatný start v turnaji. Se sedmi body, pěti výhrami a průměrným ratingem soupeřů 2228 skončil Jarda Bureš na konečném osmém místě (200 €).
Odkazy:
Web turnaje
Výsledky na chess-results
Online na lichess.org
Včera jsem tu napsal, že mám propadlou trenérskou třídu . V této souvislosti mě napadlo, že je to nelogické.
Vystudujete vysokou školu, absolvujete závěrečné zkoušky, popř. splníte další podmínky, a máte titul. Na doživotí.
Získáte titul GM, IM, FM nebo WGM, WIM, WFM a máte titul, na doživotí.
Absolvujete trenérský kurs, kurs rozhodčího a pokud podobný kurs neabsolvujete (a nezaplatíte ) znovu, už nejste trenérem nebo rozhodčím. Ještě to trochu chápu u rozhodčích, kde dochází ke změně pravidel, ale u trenérů mi to hlava nebere.
Vždyť je to stejné jako třeba u učitelů: jednou se naučíte, jak připravit žáka a pak už se nic nemění .
Chápu, jde tu i o finance (=příjmy), ale v tom případě by možná bohatě stačilo zaplatit si na určité období licenci.
Proč musí trenéři znovu absolvovat nějaký kurs? Co nového se naučí?
Nic. Ztráta času 
.
Jako někdo kdo nedávno absolvoval kurz trenéra tak si dovolím přispět do diskuse. Dalo by se sáhodlouze polemizovat o každé části kurzu, na to úplně nemám čas, tak se omlouvám za případně zkratky a zmatky.
Ony se třeba tréninkové metody nějakým způsobem vyvíjejí, některé věci se mění, zrychlují a tak dále. Dává tedy za mě smysl, aby si trenéři po nějakých cca 8 letech třídu prodloužili. Aktuální systém umožňuje toto prodloužení udělat na základě jednodenního semináře, což mi přijde jako relativně rozumné. Asi spravedlivější než starý model, kde člověk musel co 5 let psát nějaké nové a nové práce. Myslím, že z takového doškolení může profitovat i netrenér, měl jsem například možnost se zpětně podívat na nahranou přednášku Lukáše Vlasáka o šachových motorech. Tam jednoznačně 5*
Můj aktuální pohled asi je, že by se systém mohl lehce změnit a člověk, který by si trenérskou třídu neobnovil by ji měl, ale pouze neaktivní. Absolvováním doškolení by se jim třída aktivovala a prodloužila. V praxi by tak mohl trenér třídu prodloužit i po jejím propadnutí a nemusel by celý cirkus absolvovat znovu.
Abych dal příklad toho, jak to vypadá, když má člověk trenérskou „definitivu“ uvedu Konopku. V rámci školení jsme mohli vidět jednu jeho lekci a ačkoli nepochybuju, že při studiu v Rusku se naučil jak má vypadat výuka šachu, tak přednáška byla na úrovni kibice v okresním přeboru.
Nevýhoda nového systému je, že se nový systém aplikoval na staré struktury. Z pohledu člověka, co chce nějakým způsobem postupovat v trenérské kariéře (a v trenérských třídách) je nyní téměř nemožné si udělat školení 3. třídy. Kdysi si trenéři s 4. třídou místo 4TT udělali při prodlužování rovnou 3TT, školení bylo zpravidla jen o málo delší a o málo náročnější a vypadalo to lépe. Nynější systém doškolení a 4TT online to však utnul. Sám jsem měl několik let chuť udělat 3TT, ale jediné akce která byla v dosahu 200 km od bydliště po dobu 3 (4?) let se nakonec účastnilo jen 5 zájemců, minimum nutné aby školení proběhlo.
A ještě poslední bod. Otázka k čemu školení jsou, pokud je jediná podmínka se zúčastnit nebo vyplnit blbý formulář aby člověk třídu získal…
Absolvoval jsem 4TT u Gonsiora, 3TT u Hurty (Miroslava) a 2TT u Pospíšila postupně v rozmezí asi 8 let. A zpětně musím říct, že asi nejtěžší bylo to první školení (4TT u Gonsiora), které bylo reálně jediné, kde jsem dostal otázky, po kterých mi mohli TT neudělit. Asi bych si dovedl představit i větší nalývárnu. Ony ty oblasti psychologie, sociologie, zdravovědy by se daly určitě více rozvinout, dále tam úplně chyběla legislativa (kterou bych třeba já uvítal)
A úplně poslední bod. Účastníci školení se pak v zásadě liší na 2 skupiny. Hráče z šachových akademií, kteří sami prošli všemi mládežnickými soutěžemi. Zde bych řekl, že školení slouží zejména jako připomenutí, co všechno ve své kariéře dělali a jak to mohou použít. A druhá skupina jsou hráči menších klubů, nebo ti, kteří se šachy učili později ve svém životě a zde by se tedy měli učit všechny detaily, jak se při tréninku dá postupovat. Aktuální systém je nastaven nějakým způsobem kompromisně pro obě skupiny, takže tady myslím je vše v pořádku.
Tvůj pohled je pohledem člověka, který se chce v této oblasti neustále vzdělávat 🙂 . O mnoha věcech by se dalo polemizovat, ale budiž…
Položím jen jednu otázku: Proč nemůže trenérům zůstat jejich třída natrvalo?
Kvůli zkvalitnění trenérovy práce?
Špatný trenér (nebo třeba učitel) zůstane špatným trenérem, i když absolvuje stovku seminářů. Na tom se nic nezmění.
Splnil-li někdo podmínky, proč musí absolvovat znovu nějaký seminář? A když už tedy někdo mermomocí chce vidět, jak „dobrý“ je někdo trenér, nestačilo by absolvovat jen test?
Vždyť když někdo splní podmínky pro udělení titulu (GM, IM atp.), titul mu zůstává, i kdyby hrál šachy na úrovni ratingu 1800 (vím, pak se v turnajích už nebude počítat jako titulovaný hráč, ale titul mu i tak zůstane).
, ale jinak…?
Co získá trenér tím, že absolvuje znovu po x-letech školení? Jasně, dostane glejt, že je trenérem
Jistě dnes je jiná doba, máme PC, motory, AI atd., ale pochybuji, že by mi někdo na školení poradil, jak pracovat s moderní technikou na unixových systémech 😀 . K čemu mi budou rady, jak využít třeba Chessbasi, když jsem ji (spolu s Windows) použil naposledy v roce 2006 (a nehodlám na tom nic měnit 🙂 )?
„Performance je také celkem sporné hodnocení, i když asi lepší než průměrný rating soupeřů. Tady alespoň hráč může své vedlejší hodnocení nějakým způsobem (nejlépe dobrou hrou 
) ovlivnit.“
Podle mne to je v podstatě totéž. Pokud někdo má při stejném počtu bodů vyšší průměrný rating soupeřů, bude mít i o tolik vyšší „perfo“. A naopak.
Za mne je to poměrně rozumné hodnocení, pokud ratingy „sedí“ (od pandemie tolik „nesedí“, zejména u mládeže) a pokud o výsledku nerozhodne ratingový rozdíl mezi vítězi, jako se to před pár lety stalo v otevřeném přeboru Německa. (Jedním z vítězů byl GM Kalinitschew, druhým snad Rasmus Svane nebo Denis Wagner.) Pro open se většinou nejlépe hodí „horní Buchholz“ nebo „Sonnenborn“.
Mně počet výher v nevyrovnaném openu (nemyslím někdejší Aeroflot open ani současný Sharjah Open, kde nejsou žádní outsideři) připadá nespravedlivý hlavně proto, že když favorit prohraje třeba ve druhém kole a následně proti slabším soupeřům dohání ztracený terén, předstihne na pomocné hodnocení velmistry, kteří odstartovali několika výhrami, následně se utkávali mezi sebou a zaznamenali několik remíz. Něco podobného se před nějakými 15 nebo 20 lety stalo na nějakém velkém openu tuším v Brazílii. (Mám pocit, že tam hráli mimo jiné velmistři Tiviakov a Bruzón, ale už si nepamatuji, kdo z toho pomocného hodnocení profitoval. Snad GM Bruzón a psal o tom GM Tiviakov? Vyšel o tom článek snad na webu Chessbase nebo v New in Chess.)
Ve Spanelsku jsou jinde, tam se celkem pravidelne pomocne hodnoceni losuje na zaver po skonceni turnaje pred vyhlasenim vysledku. Se na to klidne zeptej Vlasty Jansy 🙂
Tak u trenérů vyšších tříd, podobně jako u rozhodčích, je ten seminář spíš společenská událost. Pokecají, navzájem prokonzultují své lekce… Co se trenérů týká, ti samozřejmě trénovat nezapomenou, pokud to tedy někdy uměli. Kromě toho, že svaz vydělá nějaké peníze, má trenérská komise své ovečky pod dohledem. Třeba se tam rozdávají i nějaké materiály, co já vím. Vlastně mám také propadlou čtyřku, ale já ten online kurs dělal spíš ze zvědavosti, než že bych chtěl někoho trénovat, to musí případně počkat na důchod.
No „super“ …. Nic proti společenským událostem, ale raději si podobné akce vybírám sám podle místa a osazenstva 🙂 .
Takže jsme se shodli, že je to jen ztráta času (=společenská akce, plkání atd.). Pokud chce svaz vydělat peníze, nemám nic proti, klidně bych si zaplatil nějakou licenci.
Jen tedy nevím, proč mám x-hodin poslouchat (nebo sledovat) něco, co už jsem jednou slyšel/viděl 🙂 . Když mám někde sedět x-hodin, mělo by to mít smysl a ne, že tam sedím jen proto, abych dostal nějaké potvrzení o absolvování.
Už když jsem absolvoval první školení, tak jsem musel použít dva počítače. Na jednom mi běželo dlouhé video (bez zvuku) se školitelem, bez jehož zhlédnutí se nedalo dostat k závěrečnému testu, na druhém jsem si dělal svou práci.
Po skončení videa jsem pak konečně mohl absolvovat test 🙂 .
Proč jsem nemohl udělat ten test hned? Nevím.
Tak asi můžete v klubu trénovat i bez třídy, jen je otázka, zda by potom svaz na ty dorostence nějak přispěl.
Nikdy jsme od svazu nic nedostali 🙂 , nikdy jsme nesplnili potřebné podmínky.
Jinak považuji jakékoli dotace, ať už v ekonomice, nebo ve sportu, za nefér.
Obvykle to vede ke snahám nějak si „polepšit“ . K dotacím se většinou dostanou ti bohatší (nemluvím teď o šachu)..