Sbohem a šáteček

Na závěr šachové olympiády jsem si vypůjčil název básně Vítězslava Nezvala, celkem vystihující mé pocity z Olympiády…

 

Tisková konference s vítěznými týmy z Indie. Ještě před ní „přemluvím“ svoji kartu, ať nepláče a zakoupil jsem si nádhernou šachovou fotoknihu za 30 000 forintů (téměř 2000 Kč). Po tiskovce běžím k hráčům a hráčkám Indie, kteří se mi ochotně do knihy podepisují.

 

 

 

Poté se přemisťujeme do hrací místnosti, kde začíná závěrečný ceremoniál. Já s kytkou růží pro naše holky, Naivně jsme si s Alešem mysleli že s visačkou Press nás prostě pustí.
Ani náhodou, jsme vykázáni na ochozy, kde bez dalekohledu nevidíte nic.
Zuříme.
Pak ale, my zkušení reportéři, dostáváme nápad. Aleš má číslo na Bolka, který jej naštěstí vezme a domlouváme se, že přijde před vchod a alespoň kytky pro holky převezme… A hle, u vchodu není ani noha, žádná „gorila“, tož v naprosté pohodě vcházíme dovnitř!
Bingo!!!
Zdravíme se u českého stolu s celou naší výpravou, rozdávám holkám z naší ženské repre růže (vypadá to, že mají radost) a bloumáme po hale, nikým nevyhazováni.
Vyhlášení vítězů je velká show. Po proslovech a kulturních vložkách program pokračuje oceněním vítězů v poněkud pro mě nepochopitelných kategorií (je to nějak rozděleno do skupin A-E), ale je fakt, že na pódium se tak dostávají i slabší družstva, mající velkou radost z toho, že mají medaili z olympiády (byť např. v rámci skupiny E). Jako dobrý. Mezi tím dále běží doprovodný taneční a hudební program. Kromě lidových tanců v moderním provedení několikrát zpívá zpěvačka Juga známá svými písněmi s šachovou tématikou.
Pokud ji neznáte mrkněte např. na stránky www.juga-musica.com. Je to opravdu dobré. Pěkným zpestřením je také vyhlášení vítězů v kategorii týmových dresů (oficiálních společenských i sportovních) jak u mužů tak u žen.
Pochopitelně ožíváme, když na pódium nastupuje Van, který suverénně vyhrál na druhé šachovnici. To nemá chybu!

 

 

Jsem pak ovšem zklamán, že Carlsen si na pódium nepřišel pro bronz na první šachovnici a já nezískal jeho podpis do knih. Dalo se to čekat, jelikož už v posledním kole za Norsko nenastoupil. A asi ho nějaké třetí místo nezajímalo. Ale tím si to u mě rozlil! Tak ho lehce osolím. Jako, pozoroval jsem ho při hře z bezprostřední blízkosti po dva dny.
A – jak to říci. Moje skvělá kamarádka se s manželem rozvedla, byť neměla s třemi dětmi vlastně ani bydlet. Proč? Víš, byl to narcis, neměla jsem jinou volbu…
A to byl přesně můj dojem z Carlsena. Možná mylný, ale já to tak cítil …
Na druhé straně je zase pěkné, že když předchozí den na souběžně pořádaném kongresu FIDE přebíral cenu za nejúspěšnějšího hráče století, řekl, že by si ji více zasloužil Garri Kasparov a že jej také podporuje v boji proti bezpráví a za pokračování vyloučení Ruska a Běloruska z FIDE.

 

 

 

 

Tento závěrečný ceremoniál začal ve 21 hod. a trval pravděpodobně do půlnoci. No ale my už bohužel musíme jít, jede nám totiž poslední metro s přesunem na nádraží Nugati Pu. Takže se v rychlosti loučíme a vyrážíme. Já nahodím svůj bágl „sedmdesátilitrák“ nacpaný k prasknutí, a k tomu ještě příruční bágl. Proč jsem neposlal velký bágl autem do Ostravy, jak to udělal Aleš, je mi vlastně záhadou…

 

 

Nastává „křížová cesta“ domů. Na nádru obsadíme lavičku (je cca půlnoc) s tím, že musíme vydržet do odjezdu vlaku, tedy do 05:30. Když už jakž takž usínáme (přes protivný nádražní rozhlas to není žádá sranda), tak s námi cloumají nějací lidé a budí nás. Jako, prý že se uklízí, tak ať vypadneme.
Skvělé.
Rozhodujeme se, že venkovní lavičky, vzhledem k venkovní teplotě 9 stupňů, nejsou nic moc, takže co zbývá? Najít hospodu non stop. Myslíme si, že v Budapešti s asi 1,7 mil. obyvatel by to neměl být problém, ale je! Jdeme nekonečnou ulicí (já s tím svým báglem sám sebe proklínám), ale přece jen jakýsi pub nacházíme. Ale ne zásluhou Maďarů, ti jsou v navigaci marní. Tak u jednoho piva sedíme asi 2 hodiny. Moc nám to nejede, ve 03:00 vyrážíme zpět na nádraží. Nakonec už v 5:00 nastupujeme do vlaku a snažíme se spát.

No… vlaky v Maďarsku či Slovensku nejsou o nic lepší než u nás (co se týče rychlosti a výluk). Do Břeclavi, kde jsme teoreticky měli hezký přípoj na expres do Ostravy, samo přijedeme s nějakým 30minutovým zpožděním. Tak potom další trasa na Ostravu (já na Havířov), je skutečně výživná. Jedeme samými osobáky, které stojí v každé vesnici. Konečně Přerov. Přestup na osobáček na Lipník a jelikož je na Hranice na Moravě výluka, tak náhradní autobusovou dopravu do Hranic. Nemá to chybu. Pak už se konečně dovlečeme do Ostravy-Svinova. Aleš je skoro doma!
Ale pro mě začíná další odyssea.
Lístek, který jsem si koupil přes aplikaci RJ mohu vyhodit, jelikož vlak byl zrušen, resp. do Svinova nedojel. Nakonec vyjel alespoň osobák na Český Těšín.
Takže doma?
Klasika, ještě v Šenově jsem bdělý, zbývá jen jedna zastávka a budu v nejhezčím městě na světě . Ale budím se v Českém Těšíně, prostě jsem zaspal! No co už, když už jsem tady, tak dokončím misi Visegrád a kouknu se do Polska , stejně spoj do Hávru mi jede za hodinu. Pak konečně polomrtvý shazuji doma bágly a i když jsem si myslel, že Lubošovi pošlu do večera repo, tak ani náhodou!

 

Jak domů? Autor: Jiří Hurta

 

Lehké zhodnocení cele mise, její organizace a doprovodného programu určitě přidají později ještě moji spolucestovatelé, tak jen několik málo slov.
Jde zejména o to, že pokud by nepřišel Aleš s geniální myšlenkou, že se budeme akreditovat (a za pomoci redakce webu sachy.cz se to podařilo – moc děkujeme!), tak by to pro mě a Aleše bylo v podstatě šachově o ničem.
Očekávali jsme, že fanouškovská zóna bude větší, pružnější, a hlavně s nějakým programem pro fandy šachu, kterým pořadatelé přiblíží aktuální dění na olympiádě (živé záznamy z partií – copak je to při dnešní technice nemožné?, zasvěcené komentáře apod.).
Ale bohužel nic. Hodně jsem v té souvislosti vzpomínal na Lukyho Klímu a jeho komentování na Ostravském koníku, které nemělo chybu! Škoda, určitě by s námi jel (a byla by ještě větší sranda!) a třebas by se i ujal komentářů.
Bez akreditace a možnosti alespoň necelou hodinku denně si vychutnat atmosféru v hracím sále to v podstatě ale nemělo význam. Potkal jsem dva kluky, kteří přijeli z Karlových Varů, hodili jsme řeč, pro ně velké zklamání, ale alespoň si koupili šachy.

 

 

 

Jinak za mně obrovský zážitek z olympiády, skvělá parta, nádherná Budapešť s jejími památkami – budu na to moc rád vzpomínat!

Jirka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme