Den první, 3. kolo
Jakožto „zuřivý reportér“ jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít extraligové dvojkolo v Porubě !
Navíc coby reportér Slavoje 🙂 !
Zápas popravdě nezačal nejlíp. Robert Cvek „nemohl najít“, hrací místnost (uf, uf!) a přichází pár minut po začátku zápasu. O to nejde – ale navíc je evidentní, že nemá svůj den. Od začátku stojí lehce řečeno blbě.
Jinak klasika extraligových zápasů.
Tuhý boj. A první dvě desky remis (to už tak většinou bývá), ale pak se rozhoří na dalších šachovnicích těžké bitvy. Fakt drsné partie. Hrané vše na doraz.
Už tradiční souboj Michal Konopka versus Péťa Velička. Jak pak říkal Péťa, hráli spolu snad „stokrát“ , a zase! 
Byl jsem poté u analýzy, Konopka si pořád myslel, že stojí lépe, ale Péťa mu to celkem lehce vyvracel. Férová remis.
No jo, co dál? Robert skutečně prohrává, ale kde se dají „najít“ body? Ríša Biolek s Jarkem Burešem, to je fakt psycho partie. To je chůze po laně nad propastí, navíc v časové tísni Ríši. Ale ustojí to! Dobrá remis.
Šance tady jsou! Jako vždy, Péťa Hába tlačí soupeře, ale nestačí to na bod. Plus za bojovnost!
Kempinski – to skoro jistota bodu. Skvěle sehraná koncovka! Stav je 3,5 – 3,5.
Ještě máme želízko v ohni. Víťa Rašík se z dosti vyrovnané pozice (a mírně horšího zahájení) otřepe a bojuje jako lev. Na doraz, na krev. Získává pěšce a přechází do věžovky.
Bojoval 119 tahů, ale bohužel se dopustil dvou mírných zaváhání a soupeř to odremizoval…
Ta koncovka je fakt poučná.
Sedíme na pozdní večeři, když „polomrtvý“ Víťa po šesti hodinách boje přichází, a my mu samozřejmě ukazujeme, s pomocí stroje, kde to měl vyhrané… Tím ho dostáváme do ještě většího šoku… Ale naše sehraná dvojička, tedy Aleš a já, si ho dobíráme:
„Ty jo, ty jsi vlastně potopil družstvo! Mohli jsme vyhrát. No co už… kup rundu ! Jo a nauč se věžovky…“
To už bylo skoro za hranou , ale to je samo takový černý humor, nic ve zlém, odlehčení situace, jelikož Víťa je evidentně zdrcen. (Ale rundu kupuje ).
Ne, tady je opravdu známý fakt, že hrát poslední partii, kdy jde o výsledek družstva, je nesmírně nevděčná úloha. Jak říkám já: je lepší prohrát jako první než jako poslední. To pak za všechno můžeš.
Ale zase, když vyhraješ jako poslední a družstvo navíc vyhraje, jsi hrdina!
No jo, ale kdy se to stane a kolik to stojí nervů? 
Bod je doma, byť jsme doufali ve tři. (Konopka: Ty jo, já myslel že nás „přejedete“…, ale v jednu dobu to vypadalo i na prohru!).
Každý zápas v extralize je nesmírně vyrovnaný, záleží na maličkostech, vše se rozhoduje většinou v posledních minutách. Vlastně stejné je to v poslední době třebas ve fotbale, kdy se vše většinou láme až v prodloužení. Samozřejmě jsou i výjimky. Při vyrovnanosti extraligy je to ale spíše „klasika“ .
Kdo by řekl, že Nový Bor v sobotu prohraje? Ale je to jen dobře, jak jsme se shodli, extraliga tím získává náboj!
Můžeme se těšit na další zápasy- nikdo nemá nic jasného.
Jirka
Nedělní čtvrté kolo:
Odkazy:
Web Extraligy
Výsledky na chess-results
Online na lichess.org
Online na chess.com
