Cheating! Cheating! Cheating?

Začněme „děláním radosti“ češtinářům: „Číting! Číting! Číting?“ Pro jistotu jsem provedl transkripci anglického slova na český jazyk, ale nějak se mi dnes nechce dohledávat transkripci čínských jmen. Doufám, že mi to Honza Jílek promine a slibuji, že příště „transkipuji“ i Najdžela Šorta, popřípadě Boba Fišera.
K věci….

Není to tak dávno, co jsem psal, že raději budu sledovat online blicky renomovaných hráčů než masové online mistrovství Evropy s odůvodněním, že se mi nechce přemýšlet o tom, kdo jakou pomoc využívá (zneužívá). Přesně to jsem udělal.

Předně si řekněme, jak dopadl online Steinitzův memoriál.
Mimochodem, kdybyste chtěli vědět, proč zrovna Steinitzův memoriál, tak zřejmě proto, že Vilda Steinitzů se narodil 17.5.1836 nebo dle záznamů pražské židovské obce už 14.5.1836 v Praze. Klidně si můžete vybrat, co je správně. Praha je správně určitě.
Turnaj se tedy evidentně hrál jako oslava narození prvního mistra světa.

Snad jen málokdo pochyboval, kdo ve Steinitzově memoriálu vyhraje sekci „open“, tedy sekci mužů, do níž sice mají přístup i ženy, ale letos tam žádná nebyla. Vyhrál Magnus Carlsen…a kdo jej tipoval jako vítěze, tipoval sice správně, ale za správný tip nic nevyhraje.
Po druhém dni a dvanácti kolech se sice na chvíli dostal do vedení ruský hráč Daniil Dubov, který Magnuse dokonce porazil, ale v konečném zúčtování se vše vrátilo do správných kolejí. Tedy….pokud za „správné koleje“ bereme i Griščukovo desáté (poslední) místo.

Mezi ženami se sice nejdříve dařilo Alexandře Kostenjuk, ale nakonec vše dopadlo téměř podle papírových předpokladů. Oproti sekci open jen s tím rozdílem, že o vítězce rozhodoval armageddon, v němž měla Lagno (Lahno) proti Číňance Tingjie Lei (Tching-ťie Lej) černé figury a stačila jí remíza. Lagno však černými dokonce vyhrála a stala se tak celkovou vítězkou.

Partie k přehrání můžete stáhnout třeba ze serveru TWIC: open a ženy.

—–

V sobotu začalo i online Mistrovství Evropy na serveru chess.com . Ohromná účast…kolem čtyř tisíc hráčů. Ohromná účast…několika desítek „cheaterů“ (zatím jich možná není tolik, ale v klidu…přibudou ).

Píši-li slovo „cheater“ v uvozovkách, pak pro to mám důvod.
Nejsem si zcela jistý, zda jde opravdu o cheatery. Partie totiž nesleduji a vycházím jen z výsledků zveřejňovaných na chess results, kde jsou údajní cheateři označeni hvězdičkami.  Také jsem zaregistroval FB příspěvek jednoho přítele (a spolupracovníka serveru chess.com) z Polska, v němž se tvrdí, že šestice hráčů z prvních deseti v konečném pořadí rozehrávek (First Stage) skupiny „A“ (rating od 0 do 1400) byla označena jako cheateři.
A narážím na problém. Sice můj, osobní, ale i tak…problém.

Nechci psát, že jsem „to říkal“, že se mezi spoustou „anonymních“ hráčů s ohledem na tempo hry (10′ + 2″) najde dost lidí, kteří podlehnou pokušení tak trochu si pomoci. Nejsem si totiž jistý, zda všichni hráči označeni jako „cheateři“ skutečně „cheatery“ jsou.
Pominu i skutečnost, že nejsem schopen vstřebat důvod podobného podvádění, zažil jsem už podvádění „jen tak“, prostě jen proto, že hráč chce dosáhnout na nějaký rating nebo ukázat, jak moc je dobrý.
Vždycky však ctím presumpci neviny.
Dokonce i tehdy, co se v kause „Rausis“ i David Navara klonil na stranu „Vinen,“ pochyboval jsem.

Pochybuji i teď.
Na jednu stranu si myslím, že pokud hráč podvádí, měl by být potrestán, ať už podvádí v online partiích nebo v klasickém šachu,. Podvod je podvod a nikdo mi nevymluví, že hráč, který si „pomáhá“ na internetu, nebude podobné věci dělat i v reálu. Navíc tohle nejsou jen nějaké „volné partie“, je to oficiální soutěž pořádaná evropskou odnoží FIDE. Proto bych přivítal patřičné „sankce“ i v reálném životě (btw.: do propozic karvinského openu chystám větičku, že pořadatel si vyhrazuje právo odmítnout hráče důvodně podezřelého z podvádění).

Na druhou stranu, umím si představit, že hráč, který šachy celkem umí, je zařazen do skupiny, kde mnozí sotva umějí tahat figurkami a 99% jeho tahů se v některých partiích bude shodovat s tahy šachového programu, protože soupeř hraje tak mizerně, že není zbytí—-např.: po 1.g4 e6 2.f4 zahraje 99,9999% hráčů počítačové 2. … Dh4# a 99,9996% k tomu nebude potřebovat počítačovou nápovědu.

Chci tím říct, že není jednoduché někoho označit jako podvodníka. Chci tím říct, že je-li takto někdo označen měl by být v případě prokázání také potrestán i v reálu. V neposlední řadě tím chci říct i to, že sám nevím, jakým způsobem by se takoví „podvodníci“ (???) měli trestat a zda je pouhá shoda tahů v několika partiích mezi hráči různé úrovně dostatečným „důkazem“ o vině.

V každém případě si myslím, že pokud je nějaká soutěž oficiální, neměl bych to být já, kdo vyjádří konečný verdikt, měl by to být pořadatel té soutěže. Nejsem si zcela jistý, jestli můžeme v dnešní době spolehlivě o někom prohlásit, že podvádí….
Z toho všeho vyplývá jen jedno: hrajme online šachy zatím jen pro zábavu…dokud někdo nevymyslí, jak zabránit nejen cheatingu, ale i neopodstatněným obviněním.
Chraňme hru, kterou máme rádi.

P.S.: V pravěku počítačového šachu, v době, kdy Fritz 5.32 dominoval nejen šachovým programům, ale i velké části „obyvatel“ planety FIDE, se našel člověk, který jej porazil Na tomto místě se omlouvám, že se považuji za člověka
Prostě v dobách dávno minulých mě vyzval jeden přítel z Ostravy na zahraničním šachovém serveru k partii s tempem 1 tah/den. Přijal jsem, ač jsem na onom serveru měl rating cca 1800 a on kolem 2300. V reálném životě to bylo naopak: já přes 2200, on těsně pod 1800 .
Přijal jsem i proto, že mi onen přítel tvrdil, že k takovému ratingu se dopracoval sám, bez cizí pomoci a jen díky tomu, že na rozdíl od „normálního“ šachu má dostatek času na přemýšlení.
Nebudu napínat, brzo po zahájení jsem měl o figuru méně, což u mě není nic neobvyklého a dokonce i v korespondenčním šachu jsem (i v počítačové době) nastavoval figury ba i dámu (ale to jen jednou ).
Samozřejmě jsem brzy seznal, proti „komu“ hraji. Již tehdy jsem však v sobě pozoroval zárodky šachanismu a nehodlal jsem se jen tak vzdát. Hledaje cestu k záchraně, postavil jsem si pozici také s Fritzem 5.32 Nikoli však proto, abych si pomohl, ale abych poznal, jak to „železo“ myslí.

Při přechodu do koncovky jsem si všiml, že „fricek“ mi vyplivl podivnou variantu, která končila hodnocením cca +4.5 pro černého, což byl můj soupeř. Nezdálo se mi to a když jsem postupně zadával tahy do PC, Fritz dlouho mlčel, ale po cca patnáctém tahu oné varianty začal řvát (No jistě, kecám…, ale klidně mohl řvát…): „Nicht schiessen! Ich gebe auf!“  [„Nestřílejte, vzdávám se.“] (POZOR! Nepleťte si to s „Nicht scheissen“!!!)

V té době ještě neexistovaly promakané databáze koncovek a ani počítače ještě nebyly bůhví jak rychlé a výkonné. Fritz „neviděl“, že pěšec uteče do dámy. Doufal jsem jen v to, že můj soupeř nebude ve vyhrané pozici ověřovat variantu, která končí velkým plusem pro něj a v rámci urychlení výhry půjde do té koncovky.
Stalo se, nic neověřoval. Partii jsem vyhrál a získal jsem tak šachanisticko-indiánské jméno „Ten, který vydrbal s Fritzem“

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme