Tajná přísada – knížka všech vůní a chutí
Lehce a stravitelně o šachu tak, jak jste o něm nikdy nepřemýšleli. Nechejte si naservírovat chuťovky z kuchyně velmistrů Markoše a Navary v první recenzi na českém internetu.
Nejnovější počin nejlepších šachových spisovatelů v našich končinách byl očekávaným vrcholem letošní šachové sezóny. Jak Ján Markoš, tak David Navara se na tuzemském šachovém trhu již etablovali jako šikovní vypravěči ve svých knížkách Pod hladinou, resp. Můj šachový svět, které zazářily i v zahraničí.
Nu a knihu svých dlouholetých spoluhráčů a kolegů jsem si jednoduše nemohl nechat ujít. Toto čerstvé spojení sil je prvním dějstvím jejich spolupráce. Koncepčně kniha částečně navazuje na Markiho knihu Pod Hladinou, je ale napsána výrazně jednodušším jazykem. Zatímco jeho prvotina na česko-slovenském trhu měla hlubší filosoficko-didaktický nádech a byla prošpikovaná metaforami a jinotaji, v Tajné přísadě si na své přijdou i milovníci prostější formy.
A to není ke škodě věci, ba naopak. Ke čtení Přísady nepotřebujete šachovnici a absolutní klid na rozjímání – je napsaná lehoučce a s minimem variant. Stačí pár volných minut, abyste při ranní kávě, cestou do práce či chvíli před usnutím slupli jednu kapitolku.
Co však zůstává stejné je vysoká kvalita, hloubka myšlenek a vlastně i esence obou knih. Tajná přísada je koncipována jako výklad Jána Markoše na různá praktická témata jako jsou emoce za šachovnicí, práce s časem či šití vlastní hry na míru soupeři se vstupy Davida Navary, který metodicky podané myšlenky šperkuje zkušenostmi elitního hráče.
Je ale zjevné, že za výsledným produktem stojí hodiny společného rozjímání a vzájemně se doplňují. Snaha nalézt společnou řeč a harmonii je patrná i z jazyka, když je celá kniha napsána v češtině. Nabízí se otázka, zda se při jejich dalším společném počinu, při němž by měly hrát prim beletristické a analytické schopnosti Davida Navary, přizpůsobí naopak naše jednička a kniha vyjde ve slovenštině 
Knížka hezky rozpracovává pojmy, které sice mnozí šachisté intuitivně chápou, ale často je neumí správně pojmenovat, ba je poutavě rozebrat. Jedním z nich je i dnešní fascinace počítačovým hodnocením, rozdíl mezi číslíčkem, které vám vyplivne stroj doma v analýze a našimi vlastními pocity za šachovnicí a obecně problematika rovnováhy. Při čtení kapitoly o remíze, respektive o různých typech rovnováh (vizte ukázky nad odstavcem), jsem si vzpomenul na svou vlastní partii, kterou jsem sehrál ve slovenské extralize bok po boku obou autorů.
K dokonalosti má Tajná přísada velmi blízko, věřím ale, že špičku svého potenciálu ještě velmistrovské duo nedosáhlo. Skoro až do poslední strany jsem knihu četl jedním dechem, hltaje jednu zajímavou šachovou myšlenku za druhou.
Překvapen jsem byl až na samém konci – místo uceleného zamyšlení se nad probraným materiálem, na které jsem se těšil, autoři nabízí bodové, trochu izolované shrnutí jednotlivých kapitolek. I nakladatel (Šachový svaz) místy inzeruje knihu jako “praktickou příručku” a mám pocit, že mírná křeč v závěru je úlitba snaze prezentovat ji trochu jako učebnici. Takovému školometskému rámci se ale Tajná přísada vymyká, hloubkou myšlenek i čtivou formou jejich vyložení jej daleko přerůstá a skromnost není na místě.
Za sebe mohu říci – pánové, takových knih jen houšť!
Knihu můžete zakoupit na eshop.sachy.cz
